Štěstí nebo jen náhoda?! 7.

Autor: T-KAY



Ta hodina uběhla rychle. Docela jsme se i bavili, protože jsme se s Richiem, po tom rozhovoru, vrátili do obýváku za ostatníma. Pak se ale ozval domovní zvonek.


"Tak už budu muset jít. Zatím se tu mějte," řekla jsem.
"Užij si to a brzy se mi vrať. Ano?" řekl Richie. Bože, já toho kluka miluju!
"Ano, Pokusím se co nejdřív," řekla jsem a šla jsem ke dveřím.




Byla jsem strašně nervózní. Otevřela jsem dveře a Watrinovi stáli u auta. Můj pravý táta už držel otevřené zadní dveře, abych mohla nastoupit. Tak jsem nasedla. Celou cestu k mému novému domovu bylo ticho. Já se klepala jak ratlík a když táta promluvil, tak jsem nadskočila, jak jsem se lekla.


"Tak, jsme tady. Vítej doma," jejich dům byl úžasný a velký. Ve dveřích už čekala Chrisova sestra Eva. No, teď i moje.
"Ahoj, Terezo! Tak ráda tě vidím," řekla Eva. Přišla ke mně a objala mě.
 "No tak, Evo. Nech jí, ať se vzpamatuje a trochu se rozkouká," řekla Evelyn.
"Jasně, mami!" řekla Eva, pustila mě a bylo vidět, že se snaží se nesmát.
Nechápu, co jí přišlo k smíchu. Vešli jsme do domu a málem mi vypadly oči úžasem. WOW!
"Tak pojď s námi do obýváku a můžeme si konečně popovídat," řekla Evelyn. Šli jsme tedy do obýváku. Usadili jsme se a nastalo hrobový ticho.
"Tak, asi chceš vědět, jak to všechno bylo?!" řekl po nějaké chvíli Reinhard (taťka).
"No…to bych ráda slyšela," řekla jsem.
"No víš, v porodnici byl nějaký problém. A spletli si miminka a nám řekli, že jsi umřela," řekla Evelyn. Cože?? No tak to je síla. "Pak jsme se dozvěděli, že prý došlo k neúmyslné záměně miminek. A to mrtvé dítě, které vydávali za tebe, bylo dítě nějaké feťačky. No a ta feťačka, co si myslela, že jsi její dítě, tě pak dala k adopci. Ale když se to zjistilo, tak už tě adoptovali tvý rodiče," pokračovala. No tak to je hustý.
"A jak to, že jste mě nenašli dřív?" zeptala jsem se, ale ne abych jim to vyčítala.
"My se právě snažili! Ale než to právníci vyřešili a než tě našli, tak to trvalo strašně dlouho. Nám řekli, že máme čekat a nechtěli nám nic říct, do doby, než budou mít všechno."


Aha, tak proto! Já na ně pořád udiveně koukala. Trvalo mi trochu déle, než mi to došlo. Nestává se mi, že bych něco nepochopila, ale teď toho na mě bylo moc. Ale i tak mi to došlo docela rychle.


"No páni! Já nevím, co říct. Ale jsem ráda, že teď vím pravdu," řekla jsem a mamku jsem objala.
"My víme, že je toho na tebe moc. Jestli si chceš odpočinout a prospat se, tak můžeš použít prozatím Chrisův pokoj," řekla mamka. Bingo! Já věděla, že se ještě chci na něco zeptat, ale nemohla jsem si vzpomenout.
"Ještě něco. Co Chris? Mý adoptivní rodiče mi řekli, že o mně neví! Mám mu to říct?" wow, pusa mi fakt jela.
"No víš…" začal taťka. "…mysleli jsme, že mu o tobě řekneme na jeho narozeniny," řekl mi.

Pak jsme asi hodinu debatovali nad překvapením pro Chrise. Po té hodině jsem byla docela unavená.


"Terry…" řekla mamka. Řekla mi tak, protože jsme se shodli na tom, že se jméno Tereza špatně vyslovuje. "…asi by sis měla jít odpočinout. Eva ti ukáže Chrisův pokoj," řekla a já jen kývla na souhlas.
Šli jsme s Evou nahoru a u dveří mi řekla: "Jsem ráda, že jsme tě konečně našli. Já si to všechno pamatuju, taky proto, že jsem starší než Chris. Ten si tu dobu vůbec nepamatuje. Mám tě moc ráda, Terry. Chyběla jsi mi," a objala mě.
"Já taky," řekla jsem jenom a vstoupila jsem.


Má to tu fakt pěkný. Ale já zamířila rovnou k posteli. Už jsem usínala, když vtom mi začal zvonit mobil, že někdo volá. Koukla jsem na displej. Richie!


"Ano?" řekla jsem ospale.
"Ahoj, andílku, tak co? Je všechno v pořádku?" ptal se.
"Jo, všechno je dobrý. Jsem ráda, že voláš. Moc mi chybíš," řekla jsem mu. Na tváři se mi objevil úsměv.
"Taky mi moc chybíš. Jsem rád, že je všechno v pořádku a taky doufám, že se to vyřeší, aby ses mi brzo vrátila." Bože, on je přehnaně starostlivej.
"Neboj, určitě brzo budeme spolu. Pozdravuj ostatní, a že mi všichni chybíte," řekla jsem.
"Dobře, vyřídím. Miluju tě," řekl.
"Taktéž," řekla jsem a zavěsila.


Co jsem to řekla! Já se nepoznávám! Nikdy jsem na "miluju tě" neřekla "taktéž". Já jsem vážně divná. Pak jsem únavou usnula.


Mezitím u Richieho (z jeho pohledu)


Bože! Tak moc mi chybí! Ale co, nějak to vydržím.

"Hele lidi, nechcete někam vyrazit? Je tu docela nuda," řekl Izzy.
"Jasně, můžem jít do klubu," řekla Krista a ostatní souhlasili. Pak se Izzy otočil na mě.
"Jdeš taky?" bohužel jsem ho nevnímal. Myslel jsem na Terry. Nebylo to poprvý.
"Halóóó! Země volá Richarda!!" řekl Jay a zamával mi rukou před očima.
"Neříkej mi Richarde!!" řekl jsem nabroušeně, protože to nemám rád.
"Co je?" zeptal jsem se.
"No jdeš s náma?" zeptal se Izzy.
"A kam?!" zeptal jsem se znovu.
"No do klubu! Je tu nuda," řekl Jay.
"No, tak jo!" odpověděl jsem.
"Tak super! Tak za 45 minut tady. A my ostatní se jedem připravit," zavelel Chris.

Tak všichni odešli. Já jsem zaběhl do koupelny. Za 15 minut jsem vyšel ze sprchy a mířil do pokoje ke skříni. Hmmm…co na sebe. Tak jsem si vzal černý triko s potiskem. Moje oblíbený. A džíny! Ještě jsem zaběhl do koupelny nagelovat si vlasy a mířím ke dveřím. Už jsme se natahoval po klice a někdo zazvonil.

Všichni už byli zpátky, tak jsme mohli vyrazit. Došli jsme do klubu a zasedli ke stolu. Jay zmizel k baru. Vracel se s pivem pro všechny.

"Richie, co je? Jsi nějakej zamlklej," zeptal se mě Chris.
"Nic, jsem v poho," řekl jsem.
"No to vidím. Vypadáš jako bys byl duchem někde jinde. Možná vím kde," rejpal dál Chris.
"Tak to jsi vedle. Jsem v poho," řekl jsem. I když, v něčem měl Chris pravdu! Pořád jsem myslel na Terry.
"Hele, já jdu na parket," řekl jsem po chvíli.
"Jasný," odpověděli všichni.

Tak jsem šel. Po nějaký chvíli ke mně přišla nějaká holka, jestli si s ní nezatancuju. Souhlasil jsem. Ale pak mě to přestalo bavit, tak jsem se omluvil a šel jsem zpátky ke stolu.

"Hele, Kristý," řekl jsem, jen co jsem došel ke stolu.
"Copak?" řekla.
"Vyřiď klukům, že jsem šel domů, nějak nemám náladu," řekl jsem omluvně.
"Jo jasný. A neboj, brzo se vrátí," řekla Krista.

Rozloučil jsem se s ní a šel jsem. Domů jsem dorazil za čtvrt hoďky. Vzal jsem první CD, co bylo po ruce, pustil jsem ho v přehrávači a lehl jsem si. Asi za pět minut jsem usnul.