Tak jsem to zvedl.
"Ty špíno!!! Řekl jsem ti, ať mlčíš, za to si podám tebe i toho frajírka!" zařval do telefonu.
"Přestaň Terry volat a vyhrožovat jí!" řekl jsem hnusně.
Pak se jen ozvalo pípání, že to položil. Měl jsem vztek. Vzal jsem ten talíř a šel jsem pomalu dolů. Ale taky jsem se musel uklidnit. Trochu se mi to podařilo. Podal jsem Terry oběd a ona se do něj s chutí pustila.
"Jayi, potřebuju s tebou mluvit." řekl jsem a zamířil jsem do kuchyně. Jay mě následoval.
"O čem se mnou potřebuješ mluvit?" zeptal se mě Jay v kuchyni.
"Ohledně Terry. Měly bysme jí koupit novej telefon i s telefonním číslem." řekl jsem mu.
"Proč?" divil se.
"Protože jí ten šmejd pořád volá a vyhrožuje jí. Zrovna před chvílí, když jsem byl u ní, tak jí volal a vyhrožoval jí. Ona potřebuje být teď v klidu a nemyslet na něj ani na to, co jí provedl!" vysvětlil jsem mu.
"Hele, Richo, ty nejsi blbej. Myslí ti to. Tak jo, dneska Terry vytáhneme na nákupy." usmál se.
"Souhlasím!" usmál jsem se taky a šli jsme zpátky.
"Co jste řešili?" zeptala se nás Terry, když jsme přišli do obýváku.
"Jen to, že dneska vyrazíme na nákupy. A ty půjdeš s námi!" řekl Jay a Terry zasalutovala.
"Rozkaz velký bratře!" řekla a všichni jsme se zlomili smíchy.
I když na tom byla psychicky mizerně, tak nezkazila srandu a toho jsem si vážil. Když si chtěl opět sednout na gauč vedle Terry, tak jsem ho prostě předběhl a sedl si místo něj. Jeho výraz nejde ani popsat. Řeknu to takhle, opět jsme všichni bouchli smíchy.
"Zmiz skrčku!" řekl mi.
"Ani mě nehne!" odporoval jsem mu a vyplázl jsem na něj jazyk. Opět jsem tím vyvolal další vlnu smíchu.
"Hej lidi, já se chci dívat!" křikl Izzy a držel se za břicho.
"No dobře, tak už klid!" zavelel Jay a všichni jsme ze srandy zasalutovali.
No co bych měl říkat. Opět jsme se všichni zlomili v pase smíchy. Trvalo asi pět minut, než jsme se všichni uklidnili a věnovali se televizi. Vůbec jsem si nevšiml, na co koukají, ale pak mi spadla čelist. Oni koukali na Toy Story.
"Hej lidi, čí nápad byl koukat na tohle?" zeptal jsem se udiveně.
"No kdo asi! Izzy!" práskl ho Chris.
Řeknu vám, že tohle jsem nečekal, ale bylo hezký se vrátit do dětství a koukat se na pohádky. I když si uvědomuju, že i v týhle pohádce měly ty postavičky hustý hlody. Byla fakt sranda. Když jsme dokoukali Toy Story, tak jsme se šli rychle oblíknout na ty nákupy. Asi za půl hodiny jsme byli všichni
připravený a vyrazili jsme. Celou cestu jsem šel vedle Terry, protože mi přišla smutná.
"Terry, copak se děje?" zeptal jsem se jí.
Nic neřekla, jen vzala do ruky mobil, něco na něm chvíli dělala a pak mi ho podala. Byla tam zpráva od Luka.
"Laskavě nenechej tu buznu, aby ti zvedal telefon! Tohle si s tebou vyřídím. A nejen s tebou ale i s Ním!" stálo v SMSce.
"Tohle už fakt přehání!" řekl jsem naštvaně.
"Richie, to ne! Děláš si jen problémy!" řekla smutně a bylo vidět, že se jí chce brečet.
"To je mi jedno! Musíme na policii. On je nemocnej. Tohle ti nemůže dělat." řekl a bylo mi v tu chvíli jedno, jestli mi ten idiot něco udělá.
Hlavní pro mě bylo, aby se Terry netrápila a nemyslela na něj. Přinášelo jí to jen bolest. A já jsem nechtěl, aby byla smutná.
"Hej, Jayi." Křikl jsem na Jay, který byl s klukama trochu dál od nás.
"Co je?" zeptal se a on i ostatníma přišli k nám.
"Než půjdem nakupovat, musíme na lampárnu!" odpověděl jsem.
"Proč?" divili se kluci.
Neodpověděl jsem, jen jsem jim podal Teřin mobil.
"To nemyslí vážně!" zařval Jay a lidi se po něm začali otáčet.
"Klid Jayi! Prostě půjdeme na policii a ukončíme to jednou provždy!" klidnil jsem ho.
"To jedině. Chci toho idiota mít z krku a ne aby věčně deptal mou sestru." pořád se rozčiloval, ale už ne tak nahlas.
Takže jsme místo do obchodního centra zamířili na policejní stanici. Tam se nás ujal docela milej policajt a vyřídili jsme to. Byl tu ale jeden háček.
Potřebovali lékařskou zprávu, ale to Jay vyřešil tak, že zajel do špitálu, kde Terry ležela a vyžádal si jí.
Vlastně musel pro dvě zprávy. I pro tu mojí. Protože mě Luke jaksi napadl, když jsem si s ním šel
promluvit. Mlčel jsem o tom, že jsem mu dal přes hubu. Asi po dvou hodinách nás konečně pustili a řekli, že už se nemusíme bát, že po něm půjdou. O něco klidní jsme vycházeli ze stanice a mohli jsme jít konečně nakupovat. V centru jsme se rozdělili asi nějak takhle. Jay šel s Izzym do NewYorkeru, Chris s Vincem do jiného butiku a Já s Terry jsme zamířili do elektra.
"Proč sem?" divila se Terry.
"Chci ti dát takovej menší dárek!" usmál jsem se na ní.
"Richie, ale to nemusíš!" oponovala mi.
"Nemusím, ale chci! Pojď, můžeš si vybrat novej mobil!" řekl jsem s úsměvem a táhl jsem jí k mobilním telefonům.
"Richie, ale tohle opravdu dělat nemusíš." snažila se mě zastavit. Ale já jsem si to nenechal rozmluvit.
"Tak... teď si můžeš vybrat." řekl jsem a tak i když nerada si vybírala.
Z POHLEDU TERRY
Richie mě trochu zaskočil, když mě vedl do elektra, kde jsem si měla vybrat telefon. Prej to má bejt jako dárek od něj. Tak jsem si, i když nechtěně vybírala telefon. Nějak jsem si nemohla vybrat. Bylo jich tam moc. Richie, který mě celou dobu pozoroval, pak vzal jeden. Přesněji Sony Ericsson. Ani nevím kolikátka to byla, ale byl krásný. A nejspíš i drahý.
"Co říkáš na tenhle?" zeptal se mě.
"No... je krásnej..." začala jsem, ale Richie mě nenechal domluvit.
"Tak ho bereme!" řekl a šli jsme ke kase.
Když ten telefon zaplatil, něco s ním ještě dělal a pak mi ho podal.
"Tak a teď tě ten idiot nebude otravovat." usmál se na mě.
"Jak to myslíš?" divila jsem se.
"No s Jayem jsme se domluvili, že ti pořídíme nový mobil, ale i telefonní číslo." odpověděl mi.
"Cože? To jako fakt?" zeptala jsem se znovu.
"Jo. Protože, když jsem ti šel k tobě do pokoje pro oběd, tak ti ten šmejd volal a pak ještě ta SMSka. Prostě jsme si řekli, že to uděláme. Už takhle tě to deptá a trápíš se kvůli tomu. Chceme, aby ses smála a byla šťastná a v klidu." usmál se na mě.
Tohle mě opravdu dojalo. Richieho jsem prostě musela obejmout. Objala jsem ho a dala jsem mu pusu na tvář.
"Za co to bylo?" divil se teď Richie.
