Autor: T-KAY
Když dozpívali Monsoon a uklonili se
za ohlušujícího potlesku, odešli z podia s hřejivým pocitem v
hrudi. Všichni se usmívali a přihlížející vystupující, ať
už to byli ti co už měli vystoupení za sebou nebo je naopak
čekalo, jim od srdce gratulovali.
„Dokázali jsme to!“ zajásal Bill,
který byl v neskutečné euforii.
„Tys to dokázal!“ opravil ho Tom.
„Bez vás bych nebyl nic,“ řekl
na oplátku znovu Bill.
„To je fakt,“ souhlasil s ním
Georg a všichni se rozesmáli.
Všichni čtyři teď stáli co nejdál
od podia a akorát se k nim blížily jejich rodiny.
„Ty vole, bráško, nevěděl jsem co
v tobě je,“ řekl Andy, když k němu přišel a objal ho.
„Nebýt tady Toma, tak bys to nikdy
nezjistil,“ ušklíbl se Bill.
„Ale fakt. To tvoje skřehotání ve
sprše je slabota oproti tomu, cos předvedl na podiu,“ dobíral si
ho Andy.
Tom, Gustav a Georg se na Billa
podívali pobaveným pohledem.
„Dík brácho. Teď jsi mě ztrapnil
před zbytkem kapely,“ zaksichtil se Bill a Andy se rozesmál.
„Ber to s nadhledem. Kdo ví, třeba
bude hůř,“ řekl Andy.
„Jak hůř?“ zděsil se Bill.
„No kdybyste vy čtyři najednou byli
slavní. Novináři za zadkem, nebudeš si moct ani uprdnout, aby se
o tom nepsalo v novinách,“ odpověděl s ledovým klidem Andy.
„Ježiši nestraš,“ řekl Bill a
sepjal ruce, jakože se modlí.
Pak se na něj vrhli rodiče a on měl
co dělat, aby ho nechali říct aspoň slovo. Doslova básnili o
pocitech během jejich vystoupení. To samé měli i ostatní.
Bill už to nemohl vydržet, omluvil se
rodičům a pohledem vyhledal Toma, který ho taky hledal. Jejich
pohledy se střetli a oběma bylo jasný, že se musejí vypařit,
aby měli chvíli pro sebe. Oba se tedy omluvili svým rodičům a
vzdálili se do bezpečné vzdálenosti.
„Byla to fuška se odtamtud dostat,“
vzdychl Tom a už Billa objímal.
„To byla,“ usmál se Bill a vpil se
do jeho rtů.
„Ale jsme tak dobrý, že jsme to
zvládli,“ zasmál se Tom.
Bill mu jen položil hlavu na rameno a
nechal se jím objímat.
Ani jeden si nevšiml, že je kousek od
nich pozoruje jeden pár závistivých očí.
„Ale, ale...“ ozvalo se za nimi.
Oba sebou vyplašeně trhli a otočili
se po hlase. Stanuli tak tváří v tvář Jessice. Tom sevřel Billa
více v náruči.
„Co chceš?“ zeptal se jedovatě
Tom.
„Co bych měla podle tebe chtít?“
odpověděla naoko nevinně Jessica.
„To netuším, ale pokaždý, když
se objevíš, tak se něco pokazí,“ řekl znovu Tom. Bill to celé
jen mlčky sledoval.
„Nebuď nepříjemnej. Co tvý rodiče
říkají, že se taháš s klukem?“ zasmála se jedovatě Jessica.
„Do toho ti nic není. Jsou to mý
rodiče né tvý. A co říkaj tvoji rodiče, že mají za dceru
děvku jako ty?“ vrátil jí to Tom.
„Ou... tohle jsi nemusel. Ono se ti
to vymstí a ještě přilezeš!“ vyhrkla najednou Jessica, otočila
se na patě a odešla.
Tom se opět otočil na Billa. Viděl v
jeho očích strach.
„Broučku, neber její slova vážně.
Nikdy bych za ní už nelezl,“ ujišťoval ho.
„J-já vím, ale i tak se bojím,“
hlesl Bill.
„Čeho prosím tě?“ zeptal se
překvapeně Tom.
„Budoucnosti,“ řekl Bill a
přitulil se k Tomově hrudi ještě víc.
„Tak na ní teď nemysli,“ hladil
ho Tom ve vlasech.
**
Pomalu se blížila půlnoc a tím i
konec starého roku. Oba chlapci už byli v teple Tomova pokoje a jen
mlčky pozorovaly Magdeburskou oblohu, která se co nevidět rozzáří
několika ohňostroji.
„Tomi?“ ozval se do ticha Bill.
„Ano?“
„Nevím, jestli se to hodí,“
Billův hlas byl plný nejistoty.
„Tak mi to pověz a uvidíme,“
usmál se na něj Tom.
„Jen jsem přemýšlel. Jak tu máš
fotku té kamarádky. Pověz mi o ní něco. Já... jen mi přišlo,
že ti na ní asi hodně záleželo, když tu máš její fotku,“
vysvětlil Bill. Věděl, že se vydává sám na tenký led.
„Oh... no byli jsme dá se říct
takoví ti dětští milenci. Teda všichni nás tak označovali.
Byla hravá a roztomilá. Pořád se smála. Nikdy jsem jí neviděl
plakat. Ale taky byla malej ďáblík. Tolik průšvihů jsme oba
měli, ale všechny nápady na lumpárny byly od ní. Ona věděla,
jak dospělým rozproudit krev. Měl jsem jí hodně rád. V den, kdy
k nám přišel její táta a oznámil našim, že ona s její mamkou
měli nehodu, seděl jsem u zábradlí a poslouchal je. Věděl jsem,
že se to nemá, ale vysvětli to malýmu děcku. Pak našim ale
řekl, že to právě Kim nepřežila a její srdíčko dostal nějaký
malý umírající kluk. Nevím proč, ale nenáviděl jsem ho a to
jsem ho ani neznal. Občas se ta nenávist projeví i teď. Před
nějakou dobou jsem se dozvěděl, že se má stěhovat sem, ale
ještě jsem ho nepotkal a možná je to dobře. Nevím jak bych se
zachoval,“ odvyprávěl Tom vše a Bill mu v náručí najednou
ztuhnul.
„Co se děje?“ zeptal se rychle.
„N-nic. Muselo ti na ní hodně
záležet,“ hlesl Bill a pomalu
uvolnil svou ztuhlost.
Kdybys věděl Tome, že ten kluk
jsem já. Budeš mě taky nenávidět?
Znělo Billovi v hlavě.
„Záleželo. Byla jediná, kdo se se
mnou tenkrát bavil,“ vzdychl smutně Tom.
„Oh..“ hlesl Bill a dál radši
mlčel.
„Nesmutni. Nikdo jí už mezi živý
nevrátí. I když je to možná škoda. Ale zase si říkám, že
vlastně ona žije. V těle toho kluka, který má její srdce,“
usmál se Tom a pohladil Billa po vlasech.
„Určitě žije,“ usmál se i Bill.
Bill věděl, že jeho srdce – srdce
Kim – bije jen pro Toma. Možná to byl důvod proč jsou spolu.
Kimino srdce v Billově hrudi bylo bezhlavě zamilované do Toma.
Najednou Bill chápal, proč mu jeho
vztahy nikdy moc dlouho nevydržely. Nějaká neznámá síla ho
táhla právě sem, do Magdeburgu, za Tomem. Až s Tomem poznal, co
je opravdová láska. I když se bál, že ho nikdy nezíská.
„Zbývá posledních pár vteřin,“
ozval se do ticha Tom.
„Páni, nový rok a my jsme spolu.
Tolik jsem si přál, aby to tak bylo,“ zasnil se zase Bill.
„Kdyby mi někdo před rokem řekl,
že tu takhle budu sedět s tebou, asi bych ho poslal na léčení.
Ale nikdy jsem nebyl šťastnější, Billí,“ řekl Tom a políbil
ho.
Najednou jejich tváře ozářil
ohňostroj z venku. Oddálili se od sebe a ve stejnou chvíli se oba
podívali z okna.
„Šťastný nový rok, Billí,“
řekl Tom a pevně ho objal.
„Šťastný nový rok, lásko,“
usmál se Bill a objetí opětoval.
Žádné komentáře:
Okomentovat