Autor: T-KAY
**
Bill nikdy nebyl šťastnější. Už
se začalo oteplovat a jaro o sobě dávalo znát. Všude začalo
kvést první jarní kvítí a sníh už téměř opadl.
Bill se spolu s klukama přes zimu
pravidelně zavírali do vyhřáté Georgovy garáže a vymýšleli
nové a nové písničky.
Jejich teď už společný sen byl,
prosadit se. Ale na to potřebovali pár dobrých písní a taky to,
najít si nějakého manažera. Ale Bill jako známý nervóza, si
stále nebyl jist sám sebou, takže zatím hráli na pár akcích
města a nebo při školních akcích. Měli úspěch, ale pořád ne
takový, aby se o nich vědělo i někde jinde než v Magdeburgu. Ale
ani jeden z kluků nechtěli na Billa tlačit.
Zrovna byli Bill a Tom venku a ruku v
ruce se procházeli po nedalekém parku. Byli spolu a to jim stačilo.
I když Bill se nemohl nabažit těmi prvními kvítky.
„Pojď sem. Celý se klepeš,“
zasmál se Tom a přitáhl si Billa blíž k sobě.
„Neklepu,“ hádal se Bill a trochu
se zachvěl.
„To je tím, že máš jen mikinu.
Ještě není počasí jen na mikinu, blázínku,“ řekl Tom,
rozepl svou velkou mikinu a zabalil do ní i Billa.
„To je strašný, kolik těch mikin
na sobě máš?“
„Jen dvě, ale teplý,“ smál se
Tom.
Akorát došli k lavičce a Tom
usoudil, že by si mohli odpočinout. Začal si sedat a stahoval tak
sebou i Billa. Ten se nemohl přestat smát.
„Blázne, mohli jsme si takhle
ublížit,“ smál se Bill.
„Nejsem blázen. Věděl jsem, že si
neublížíme,“ řekl Tom a pevně Billa objal.
„Jasně, ty jasnovidče.“ Bill
obrátil oči v sloup.
Seděli v obětí ještě další
hodinu a plánovali, co podniknou večer.
„Mě se nikam nechce,“ zakňoural
Bill.
„Ale no tak. Bude zábava. Vytáhneme
i Géčka do nějakýho baru, jako parta,“ škemral naopak Tom.
„Tomi, já opravdu nechci. Nemám
bary rád,“ řekl Bill smutně.
„Billí, co to s tebou je? Dřív bys
to odsouhlasil, ale teď nikam nechceš,“ zeptal se Tom.
„Nic se neděje. Jestli chceš, vezmi
Géčka a někam si vyjděte,“ řekl jasně Bill.
„Bez tebe?“ divil se Tom.
„Ano, beze mě. Prostě se mi nikam
nechce. Navíc se blíží maturity, takže se musím učit,“
vymlouval se dál Bill.
Možná proto, že vždycky, když se
Tom napil, tak byl vždycky při chuti a Bill na to ještě nebyl
připravený. Navíc se bál toho, jak Tom zareaguje na jizvu na jeho
hrudníku. To ho totiž děsilo za všeho nejvíc.
„Billí, nechci abys byl sám,“
přitáhl si ho Tom ještě blíž k sobě.
„Ale Tomí, já sám nebudu. Budou
doma rodiče a asi i Andy,“ otočil se na něj Bill.
„Ty víš jak to myslím,“ vzdychl
Tom.
„Jak to teda myslíš?“ usmál se
Bill.
„No přece... přeju si abychom byli
spolu. My dva,“ pohladil ho Tom po vlasech.
„No... tak to bude problém, když
budeš v baru a já doma,“ zatvářil se Bill jako neviňátko.
„Ty zlobidlo! Počkej až přijdem k
tobě. Tě zlechtám,“ pohrozil mu Tom.
„A že ne,“ zasmál se Bill, rozepnul
Tomovu mikinu a dal se na útěk.
„No počkej,“ zasmál se Tom a
vydal se za ním.
Bill věděl, že se nesmí moc
namáhat, ale už se mu často nestávalo, že by ho bolelo u srdce,
při větší námaze. A když ta situace nastala, musel se okamžitě
uklidnit.
Ta situace, kdy ho začalo bolet u
srdce nastala i teď. Náhle se zastavil a chytil se za hrudník.
Pomalu začal padat na kolena a ztěžka se mu dýchalo.
„Bille, co ti je?“ křikl za ním
Tom vyděšeně a doběhl k němu.
Bill ale mlčel. Držel se za hrudník,
oči zavřené a snažil se uklidnit.
„Billí!“ Tom k němu doběhl a
klekl si vedle něj. „Co ti je?“ zeptal se znovu.
Bill se akorát začal uklidňovat.
Bolest začala ustupovat stejně rychle, jako přišla. Jen v
obličeji byl stále bledý.
„Už je to dobrý,“ řekl Bill
ztěžka.
„Pojď, pomůžu ti. Půjdeme domů,
ano?“ řekl Tom starostlivě, podepřel ho a pomohl mu na nohy.
Ale Bill byl bohužel zesláblý, takže
se na nohou moc dlouho neudržel. Tom jej tedy vzal do náruče a
nesl k jeho domu. Bill se ho celou dobu držel kolem krku a hlavu měl
položenou na svých rukou.
Pomalu došli až k Billovu domu, kde
Tom ztěžka zaklepal na dveře. Netrvalo to dlouho a dveře se
otevřeli a v nich stál Andy.
„Proboha, co se stalo?“ zděsil se
hned Andy.
Neskutečně se teď o Billa bál.
„Nevím, blbli jsme v parku a pak
jsme se honili. Jenže on se pak najednou zastavil a dopadl na
kolena. Když jsem se ho ptal, co se děje, nic neříkal, jen se
držel za hrudník. Až po nějaký chvíli řekl, že je to dobrý,
tak jsem mu pomohl na nohy, ale byl zesláblý,“ vysvětlil Tom,
když s Andyho pomocí odnesl Billa do pokoje.
Andy pak Billovi svlékl kalhoty a
mikinu a spolu s Tomem ho nechali odpočívat. Tom se ještě u dveří
na Billa otočil. Možná aby se ujistil, že už mu nic není. Bill
akorát tiše oddechoval. Spal. Zavřeli tedy dveře a přesunuli se
do kuchyně. Toma jen udivilo, že jejich rodiče nejsou doma.
„Andy, prosím tě, stává se mu to
často?“ zeptal se se strachem Tom.
„Už ne. Dřív to bylo horší. Jen
se nesmí moc zatěžovat,“ odpověděl mu Andy a postavil před
něj hrnek s kávou.
„Jak dřív? To byl nějak nemocný?“
zajímal se Tom, i když věděl, že se to nemá.
„No jak se to vezme. Když byl malý,
byl opravdu hodně nemocný. Ale pokud ti to Bill sám neřekl, tak
já nemám právo o tom mluvit,“ řekl Andy vyhýbavě.
„To mě mrzí. Nevěděl jsem to,“
řekl Tom naopak chápavě.
„Ani jsi nemohl. Bill o tom období
velice nerad mluví. Jen mi, Tome, slib, že se nebude moc zatěžovat,
ano?“ řekl hned Andy.
„Budu dělat, co bude v mých silách.
Mám o něj hrozný strach,“ přikývl Tom.
Seděli v kuchyni asi hodinu, než
přišli Billovy a Andyho rodiče. Docela se divili, že tu Tom sedí
a Bill nikde. Andy jim vysvětlil, co se Billovi stalo. Simone
zbledla a hned se šla na svého syna podívat. Gordon se jen podíval
na Toma. Možná trochu podezřívavě, ale nakonec usoudil, že je v
tom Tom nevinně. Když se Simone vrátila, byla už viditelně
klidnější a poděkovala Tomovi, že Billovi pomohl domů. Ten se
slovy, že to byla samozřejmost odešel ke dveří Billova pokoje.
Vešel dovnitř, posadil se na druhou
stranu postele a chytil Billa za ruku. Byl pro něj okouzlující, i
když stále bledý v obličeji.
„Nedovolím, aby se to opakovalo.
Slibuju,“ řekl tiše Tom a políbil Billa na čelo.
Pak vstal, rozloučil se s Trümperovými
a odešel domů s myšlenkami na to spící stvoření.
Už sa neviem dočkať toho, kedy mu to Bill povie. :) Rýchlo pokračko! :D
OdpovědětVymazatAhoj, bude aj pokračko? Bola by som veľmi rada. :) Dúfam, že sa tu čoskoro objaví.
OdpovědětVymazatEmily