Darované srdce 14.

Autor: T-KAY

Další den ráno se Bill probudil v lepším stavu, než v jakém sem byl přemístěn. Hned v kuchyni se setkal s matkou a bratrem. Oba se ho okamžitě ptali, jak se cítí. Když je uklidnil, že je mu lépe, usmáli se na něj. Billa ale tížilo pomyšlení na něco jiného.

„Andy?“ otočil se na bratra.

„Copak?“ zeptal se ho naopak Andy.

„Neřekl jsi nic Tomovi, že ne? Myslím, proč se mi to včera stalo,“ zajímal se okamžitě Bill.

„Jen jsem mu řekl, že jako malý jsi byl hodně nemocný. A taky jsem řekl, že pokud jsi mu to neřekl ty sám, tak o tom nemám právo mluvit,“ odpověděl mu klidně Andy.

Billovi v tu chvíli spadl obrovský kámen ze srdce. Už se začínal bát, že Tom něco tuší.

„Díky, Andy,“ usmál se na něj a pustil se do snídaně.

Naštěstí byla neděle a oni nemuseli do školy. Bill se tedy po snídani rozhodl, že zajde k Tomovi. Bylo docela brzy, když dosnídal. Teprve osm ráno, ale nemohl čekat. Tom se o něj musel asi hodně strachovat. Oblékl se a vyrazil do domu přes ulici. Nejistě zaklepal a čekal. Dveře se otevřely a v nich stál Jörgen.

„Dobré ráno, mohl bych za Tomem?“ zeptal se stydlivě.

„Ale jistě, jen si myslím, že ještě spí,“ usmál se na něj Jörg mile.

„Tím líp,“ Bill se taky usmál a vešel.

Hned si to namířil k Tomovu pokoji. Potichu otevřel dveře a musel se usmát. Jörgen měl pravdu. Tom stále spal. Ale Billovi přišel neuvěřitelně roztomilý. Tomovy rty byly pootevřené a trochu vyšpulené, jako by někoho ve snu pusinkoval. Občas se Tom ze spánku usmál. Vypadal spokojeně. Billovi až bylo líto ho budit. Sundal si tedy mikinu, lehl si k němu a objal ho kolem pasu. Tom se jen zavrtěl, ale spal dál. Bill se nad tím usmál. Všechno mu teď na Tomovi přišlo roztomilé. Ve spánku to nebyl ten tvrdý a sebevědomý machr, jakým je na veřejnosti, ale je jako ten nejoblíbenější mazlící medvídek. Bill si tedy podepřel hlavu rukou a pozoroval Tomův spící obličej.

„Baví tě to?“ zeptal se Tom šeptem, ale Bill i tak nadskočil, jak se lekl.

„T-ty nespíš?“ koktal Bill.

„Ne. Nemůžu spát, když mě někdo pozoruje,“ zasmál se Tom potichu a otevřel oči.

„Jak víš, že jsem tě pozoroval?“ divil se Bill.

„Prostě to vím,“ Tom musel trochu zaklonit hlavu, aby viděl Billovi do očí.

„Byl jsi roztomilý,“ usmál se Bill a pohladil Toma po tváři.

„Ne ne! Nejsem a nikdy jsem nebyl roztomilý,“ čertil se Tom.

Bill se tomu zasmál a políbil ho. Pak se Tom omluvil, že skočí do koupelny udělat ze sebe člověka. Bill se tedy posadil zpět na postel a rozhlížel se kolem. Na Tomově stole ho upoutalo pár popsaných papírů. Věděl, že se to nemá, ale zvědavost nad ním zvítězila.

„Už je to tolik let, Kim. Stále mi tu chybíš. Vím, že by sis nepřála, abych toho, co má tvé srdíčko odsuzoval, ale... ani nevím jak se vůči němu chovat. Vím, že bydlí někde tady v Magdeburgu, ale ještě jsem ho nepotkal. Možná je to lepší, asi bych nebyl nejmilejší.

**

Kim, asi jsem se zamiloval. Je tu novej a jmenuje se Bill. Už jsme za ním a jeho rodinou několikrát byli. Jsou všichni milí a z toho jak se k sobě všichni chovají usuzuji, že mají opravdu pevné pouto mezi sebou. Je mi u nich příjemně. Ani bys nevěřila. Je to několik dní, co jsem byl u Billa. Ten den za mnou přišel jeho starší bratr, protože o něj měl starost a myslel si, že jsem na vině. Ale pak jsme šel s ním a Bill mi pak uplakaně oznámil, že se do mě zamiloval. Ani nevím, co to se mnou bylo, protože jsem na holky, ale to jak se mi vyznal, mě příjemně zahřálo u srdce. Něčím mě strašně přitahuje. Nemůžu si pomoct.

**

Věřila bys tomu Kim? Já, kterýmu vztah snad nikdy nevydržel dýl než pár dní, jsem zabouchlej až po uší do úžasnýho kluka. A jsme spolu docela dlouho. To jsem ti ani nenapsal, co jsem od něj dostal k vánocům. Představ si to. Novou Gibsonku. Myslel jsem, že ho radostí upusinkuju. Je naprosto úžasnej. Nevím proč, ale občas mi tě připomíná. Stejný trdlo, jako jsi byla ty. No za chvíli je konec školy, maturita volá a já mám hlavou plnou Billa a ne učení. To jsem dopadl. Ale nelituju toho. Billa miluju a nechci ho ztratit. Víš, možná je tohle poslední, co ti jakoby píšu. Vím, že jsi někde tady a pak si to čteš. Chci se teď věnovat hlavně Billovi, tak se snad nebudeš zlobit. Mám tě pořád rád, Kimi!“

Bill doslova oněměl. Věděl, že tohle nebylo pro jeho oči, ale když si to přečetl, úžasem nemohl ani mluvit. Z myšlenek ho ale vyrušil zvuk ticha, které vycházelo z koupelny. Musel to vrátit zpět na místo, aby Tom nic nepoznal a posadit se zpět na postel.

Tom se objevil ve dveřích ani ne dvě minuty na to. Bill si vlastně trochu oddechl, že ho nenačapal. Nevěděl, jak by mu to vysvětlil. Tom přišel do pokoje už oblečený, takže si okamžitě sedl za Billa a objal ho.

„Už je ti líp?“ zeptal se a hladil ho po vlasech.

„Ano, je. Děkuju, že jsi mi pomohl domů,“ řekl Bill a přitulil se k němu ještě víc.

„Za to neděkuj. Měl jsem o tebe strach,“ políbil ho Tom do vlasů.

„Omlouvám se,“ hlesl Bill.

„Ale blázínku, neomlouvej se. Za to nemůžeš,“ usmál se Tom.

Bill se na něj otočil a políbil ho. Miloval ho, ale bál se toho, že Tom jednou zjistí, že to on má Kimino srdce.

„Tomi, dokázal bys mě nenávidět?“ zeptal se Bill, když se oddálil.

„Nedokázal, Billí. Protože tě miluju,“ Tom ho zmateně pohladil po vlasech. Bylo mu divné, proč zrovna na tohle se Bill ptá.

„Tomi, já... slib mi prosím, že mě nebudeš nenávidět,“ žadonil Bill.

„Billí, jasně že ti to slíbím. Nikdy se to nestane. Budu tě jen milovat,“ objal ho Tom.

Bill se nechal objímat. Byl teď o něco klidnější. Ale ne o moc.

„Proč ses na to ptal?“ zeptal se Tom.

„Já.... jen tak. Jen mě to zajímalo,“ vymluvil se Bill.

„Tak dobře,“ hlesl Tom a pak se jen tiše objímali.

Ale nebyla jim dopřána tahle chvíle, protože zrovna na Tomovy dveře zaklepala Nadine.

„Tome, pojď se nasnídat,“ řekla jen a pak už oba slyšeli, jak schází schody dolů.

„Pojď, mám docela hlad. A ty určitě taky,“ usmál se Tom.

„No... já už snídal,“ řekl Bill a tváře mu začínali růžovět.

V tu chvíli připadal Tomovi strašně roztomilý. Pohladil ho po tváři, pak ho chytil za ruku a společně vycházeli z pokoje. Nadine byla překvapená, když uviděla Billa spolu s Tomem. Jen se usmála a dala se do přípravy snídaně.

„Bille, dáš si taky?“ zeptala se Nadine.

„Děkuji, ale ne. Už jsem po snídani,“ usmál se mile Bill.

„A jak ti je? Tom včera přišel a nebyl moc klidný. Pak mi řekl, co se ti stalo,“ řekl znovu Nadine.

„Už je mi lépe. Nevím, jak bych se dostal domů, kdyby tam se mnou Tom nebyl. Ale nechtěl jsem ho vyděsit,“ Bill sklopil hlavu, ale Tom ho hned objal.