Danger of This World 11.

Autor: T-KAY

Když vysvitlo slunce do nového dne, první kdo se v bytě probral byl Tay. Společně s Jennifer usnuli na pohovce v obýváku. Podíval se na svůj hrudník a usmál se. Černovlasá dívka spokojeně oddechovala a vlasy jí trčely všemi směry. Ani nelitoval toho, co se stalo minulou noc v kuchyni. Naopak byl šťastný. Už totiž několik měsíců bral Jennifer jinak než jako kamarádku a kolegyni. Ačkoliv mě spoustu možností, bál se. Až minulou noc jeho strach opadl a on udělal podle svých hodnot správnou věc.

Chvíli ještě spící dívku pozoroval, dokud se nezačala i ona probírat do nového dne. Na jednu stranu byla ráda, že se probouzí na hrudníku někoho, kdo jí byl schopný dát najevo lásku, která jí tolik scházela. Na druhou stranu se ale bála, že se jí vše zdálo. Když ale zvedla svůj pohled, uviděla usměvavou tvář Taylora, zjistila, že to žádný sen nebyl.

„Ahoj krásko,“ řekl tiše Tay.

„Myslela jsem, že je to jen sen,“ usmála se na něj černovláska.

„Pokud je, tak se nechci probudit,“ zasmál se brunet a začal si sedat i s dívkou v náruči.

„Stejně budeme muset vstát. Ani nevím, kde je Tom. Jestli už je vzhůru,“ řekla dívka a vlípla Tayovi polibek na líčko.

„Tak se pak běž na něj podívat. Já skočím za Generálem, kvůli Billovu stavu. Nevím jestli by to Tom zvládl,“ řekl Tay.

„To je dobrý nápad. Měl bys vyrazit teď. Přeci jen už tam měl být Tom včera,“ souhlasila Jenn.

„To je pravda, ale nejdřív něco chci,“ usmál se zákeřně Taylor.

„A co by to mělo byt?“ Jenn ty bylo nad slunce jasné, ale chtěla Taye pozlobit.

„Vždyť ty víš,“ zakňoural Tay.

„No to nevím,“ zasmála se černovláska.

„Jak chceš,“ řekl Tay, chytil Jenn za krkem a hladově jí políbil.

Možná by jim ten polibek trval i víc než jen pár vteřin, kdyby se z Tomova pokoje neozval vyděšený křik. Tom, který se celou noc převaloval a nemohl se probrat z noční můry, se až teď probral a jak jinak než s výkřikem.

Nikdy ho nesužovaly noční můry, ale když se mu tentokrát zdálo o tom, jak mu Bill zemřel v náručí a on přitom nemohl nic udělat, bylo to pro něj děsivé.

Než se Tom nadál objevila se ve dveřích pokoje Jenn a vyděšeně koukala co se děje. Tom se ani nestačil vzpamatovat z toho snu. Pořád ztěžka dýchal a po tvářích mu steklo pár slz. Jenn se k němu posadila a objala ho. Tom sebou doslova cukl ale po chvilce se uklidnil.

„Řekni, že bude v pořádku,“ šeptal Tom.

„Bude. Je silný stejně jako ty,“ ujišťovala ho Jenn.

Tom jen zabořil hlavu do jejího ramene a zavřel oči.

„Měl bys vyrazit do nemocnice,“ řekla mu Jenn po chvíli.

„Máš pravdu, ale nejdřív musím do sprchy,“ přikývl Tom a pomalu vstal.

Když ale vstával, podlomila se mu kolena s nebýt Jenn asi by skončil na zemi. Děkovně se na ní usmál a pak po svých odešel do koupelny. Stále měl na sobě oblečení od Billovy krve. Když to viděl chtělo se mu opět brečet, ale slzy hned zahnal.

Nahý pak vlezl do sprchového koutu, kde ze sebe smyl pot, prach a Billovu krev. Musel se několikrát zapřít o stěnu koutu, když se snažil smýt Billovu krev ze svých rukou a přitom se mu zatočila hlava. Bylo to jako by mu hlavou probíhali obrázky z autobusu a ze sna. Změnil teplotu vody a na chvíli se postavil pod proud ledové vody. Pokoušel se tak probrat. A viditelně mu to trochu pomohlo.

Z koupelny vyšel asi po dvaceti minutách. V pokoji nikde nezahlédl Jenn tak si myslel, že nejspíš odešla. Když se ale oblékal, zaslechl z kuchyně hlasy. Vypadalo to, že tu byli všichni tři. Jakmile se oblékl, zamířil do kuchyně, odkud se ozývaly hlasy. Přesně jak předvídal. Byli tu všichni.

„Jak ses vyspal?“ zeptal se Tay s úsměvem.

„Děsně. Navíc musím za Generálem a pak jedu hned za Billem,“ odpověděl unaveně dred.

„Ke Generálovi nemusíš,“ usmál se Tay.

„Jak to myslíš, že nemusím?“ divil se dredáček.

„Už jsem za ním byl. Všechno jsem mu vylíčil. Sám Generál se chystá jít Billovi omluvit do nemocnice,“ vysvětlil brunet.

„Tak díky. Můžu teda vyrazit za Billem. Snad se brzo probere,“ usmál se smutně Tom a šel se připravit k odchodu.

Všichni tři ho jen pozorovali a pak si povzdychli.

„Myslíš že to bude v pohodě? Sice ho znám jen chvíli ale včera ho to vzalo. Musí mu na Billovi fakt záležet,“ řekl Jenn a koukala kamsi do stěn naproti.

„Jo. Když jsem tam na něj mluvil, ani nevnímal. Ale bude to dobrý. Bill je bojovník. Zvládne to,“ řekl Tay, přešel k černovlásce a objal jí.

„Vy dva přestaňte s tím pesimismem. Jo v týhle době je to normální, ale měli bysme se radovat, že to přežil. A navíc vy dva se k sobě taky pěkně máte,“ ozval se Nick.

„Závidíš co?“ rýpnul si do něj brunet.

„Co? Tak to fakt ne. Jen se cukrujte,“ zasmál se blonďák.

„A proč jsi ty vlastně pořád sám? Měl by sis taky někoho najít,“ řekla taky Jenn.

„Zatím si užívám volnosti. Najdu si někoho, až tohle všechno skončí,“ pokrčil rameny Nick.

„Ty věříš, že tohle všechno skončí?“ divil se brunet.

„Určitě. Navíc když si to vezmeš. Tom tam venku přežil a sám. Pochybuju že bez zranění. To by musel mít fakt velkou kliku. V tom musí něco bejt,“ vysvětlil Nick.

„Ty myslíš, že Tom má v sobě něco, díky čemu se nepromění?“ podivila se Jenn.

„Kdo ví jak to je. Bill má kliku, že ho má. Po tom, co předvedl teď, ho Tom rozhodně ochrání. Vždyť se za ním vrhl mezi ty bestie. Jinej z nás by to vzdal hned a neříkejte, že to tak není,“ podíval se na ně blonďák.

„Asi máš pravdu. Spíš bych asi jednal tak, že bych chtěl zachránit civilisty. Hej tohle prostředí ti nesvědčí. Začínáš se kazit,“ promluvil brunet.

„Tayi, v týhle době to ani jinak nejde,“ zasmál se Nick a tím celou situaci odlehčil.

Tom jejich rozhovor neměl šanci slyšet, protože už byl na cestě do nemocnice. Byl jako na trní. Chtěl vidět Billa a to hrozně moc. Jel Billovým autem, takže cesta mu zabrala asi dvacet minut.

Byl ale strašně nervozní a chvíli po tom co zaparkoval a vystoupil, přešlapoval před nemocnicí. Ale ne moc dlouho. Naštěstí se odhodlal, zhluboka se nadechl a vešel.

Zeptal se sestřičky na příjmu, kde najde Billův pokoj, ale sestra ho odbyla, že má počkat na jeho doktora. Tak jí tedy požádal, aby mu toho doktora zavolala. Ta se na něj nepříjemně podívala, ale nakonec vzala telefon.

Uběhlo asi deset minut, než se na chodbě objevil doktor, kterého si Tom pamatoval. Doktor se na něj povzbudivě usmál.

„Dobrý den, Tome,“ přivítal ho doktor napřaženou rukou.

Tom ruku přijal a taky popřál dobrý den. Hned se vyptával na Billa.

„Dobře že se ptáš. Nebudu ti říkat, že to bylo bez problémů. Naopak. Měli jsme v noci menší komplikace. Pár stehů mu tam prasklo, takže jsme museli znovu tu nohu otevřít abychom zastavili krvácení. Ale do rána už to bylo v pořádku. Je ještě pod narkózou. Ale počítám, že by se měl každou chvíli probrat,“ odpověděl doktor.

Tom ho pozoroval se strachem v očích. Měl neskutečný strach o černovláska. Tolik si dával za vinu, že nezasáhl dřív. Nemusel by tu ani být.