Lidičky sice koukám a jsem ráda že tuto povídku čtete, ale docela mě mrzí, že tu nevidím komentáře. Netuším, jak se vám povídka líbí a jestli má cenu jí dál přidávat :(
Autor: T-KAY
„Kdy za ním můžu?“ zeptal se Tom
rychle.
„Pojď. Myslím, že už tam můžeš.
Je po vizitě, tak nevidím problém,“ usmál se doktor a vydal se
směrem JIPka.
Tom pomalu kráčel za doktorem a
připravoval se na to, co uvidí. Věděl, že to nebude příjemný
pohled. Zhluboka dýchal.
Doktor ho zavedl do sesterny, kde mu
dali zelený plášť a pak ho zavedl za Billem.
Bill byl v pokoji sám, tak je nikdo
rušit nebude. Tom nespouštěl drobné tělíčko svého milence z
očí. Ani si neuvědomil, že je u jeho lůžka a sedí na židli.
Věděl jen, že ho konečně drží za ruku. Všude kolem pípaly
přistroje oznamují životní funkce pacienta. Spousta hadiček
vedla do i z černovláskova těla. V noze měl dren kvůli odvádění
případného svinstva z rány, ale taky kvůli zjišťování, zda
stehy nepraskly a tím by se noha naplnila krví.
Tom seděl tiše vedle lůžka.
Nepromluvil i když tolik chtěl. Jenže nevěděl co. Sledoval jeho
teď už klidně spící obličej. Vstal a naklonil se k němu a
políbil ho na čelo. Chvilku měl pocit, že Bill pohnul hlavou, ale
když se na něj podíval jeho poloha se nezměnila. Povzdechl si a
znovu se posadil.
O kus dál tou dobou mířil Nick do
svého malého bytu. Bydlel v něm sám a už mu to pomalu začínalo
vadit. Když tam dorazil, rozhlídl se povzdechl si. Byl tak prázdný.
Ani netušil, co bude dělat. Došel do malého obýváčku, rozvalil
se na starý gauč a pohledem pozoroval strop.
Ležel by tam asi hodně dlouho, kdyby
se neozvalo klepání na dveře jeho bytečku. On sám netušil, kdo
by to mohl být. Kromě Taye, Jenn, Billa a Toma neměl žádné
přátele.
A právě Tay zapracoval na Nickově
návštěvě. Věděl, že se Nick po navrácení do bytu ponoří do
jakési letargie. Proto se domluvil se svou velmi dobrou kamarádku,
že ho ona přijde navštívit.
Nick tedy šel otevřít. Jakmile
otevřel, doslova mu pohled na dívku stojící za nimi vyrazil dech.
Hnědooká dívka s delšími blond vlasy se na něj nesměle usmála.
„Ty budeš Nick, že?“ zeptala se.
„Ehm.... Nicolas,“ vysoukal ze sebe
blonďák.
„Jsem Ivethe,“ podala mu ruku na
přivítanou, kterou Nick okamžitě přijal.
Pozval jí dovnitř a povídali si.
Nickovi se hned zvedla o něco víc nálada. Měli si kupodivu co
říct, vzhledem k jeho dá se říct práci. Ivethe byla velice
zábavná a to se Nickovi zamlouvalo. I když něco mu tam chybělo.
Jenže nedokázal popsat co.
Po hodině jejich společných chvil
navrhl, že by mohli zajít na jídlo a nakonec i do klubu, kde by se
pobavili. Blondýnka byla rozhodně pro, tak vyrazili.
Tom v nemocnici stále čekal na zázrak
v podobě Billova probuzení, ale zatím se tak nedělo. Další den
pomalu končil a obloha se zbarvila do oranžova a červena, jak
zapadalo slunce. Tomalu ztrácel naději, že by ještě ten den
spatřil ty oči plné čokolády, do kterých se tak zamiloval.
Z jeho rozjímání a přemýšlení ho
vytrhlo klapnutí dveří. Lekl se to ano, ale okamžitě se otočil.
Byl překvapený, když uviděl přicházejícího Generála.
„Dobrý podvečer kapitáne,“
pozdravil ho starší muž.
„Vám také Generále. Co vás sem
přivádí?“ zeptal se s neskrývaným údivem dred.
„Mluvil jsem s jedním z vašeho týmu
a bylo mi vylíčeno, co všechno se dělo při akci,“ odpověděl
Generál.
„Oh... jste tu kvůli vaší dceři,
že?“ zeptal se Tom a nespouštěl oči z Generála.
„No... ne zcela,“ řekl Generál.
„Jak tomu mám rozumět?“ podivil
se dred a v očích mu bylo jasně poznat překvapení a zmatenost.
„Asi tak, že jsem se přišel
podívat na stav jednoho z mých lidí a zároveň se omluvit za
jednání mé dcery. Neříkám, že nejsem zdrcený její smrtí,
ale podle mladého Taye jste se snažil zachránit oba. Jak tady
Billa, tak mou dceru. Bylo to od vás statečné. Myslím jeho
záchrana,“ vysvětlil Generál.
„Udělal bych to samé pro každého
člena týmu, pane,“ řekl téměř slyšitelně Tom a jelikož byl
nemocniční pokoj téměř prázdný jeho hlas se odrazil od stěn a
tak rezonoval do hlasitější podoby.
„To se cení Tome. I já si toho
cením. Ale stále to neomlouvá chování mé dcery. Proto
přijměte i za Billa mou hlubokou omluvu,“ řekl Generál stále
svým chladným tónem hlasu.
Někdo by si řekl, že ten muž nemá
v sobě kouska citu, ale to byla jen maska, kterou v dnešní nynější
době byl donucen nosit. Uvnitř ale truchlil nad ztrátou milované
dcery. Jen to nedával navenek znát.
„Generále, děkuji za pochopení,“
přikývl Tom. Byl rád, že za to, že nechal zemřít jeho dceru
ho čeká postih.
„A jak je na tom mladičký Trümper?“
zeptal se najednou.
„To sám nevím, pane. Doktoři
říkají, že je z nejhoršího venku. Teď se jen čeká na to, až
se probudí. Ale to může být kdykoliv,“ odpověděl teď už
smutně Tom a poprvé za celou dobu Generálovy přítomnosti sklopil
pohled k podlaze.
„Tomi....“ ozvalo se z lůžka
tichoulinké vzdychnutí.
Tom okamžitě zvedl hlavu a zadíval
se do černovláskovy tváře. Doufal, že se mu to nezdá. Že se
jeho milenec probouzí. Jeho prosby byly vyslyšený, když zahlédl
třepotající se řasy a pak následné mírné otevření víček.
Tomovo srdíčko poskočilo radostí.
„Jsem tu, Bille,“ chytil ho pevně
za ruku a hladil ho prsty po hřbetu.
Bill opatrně otvíral oči, ale
následně je rychle zavřel. I když nebyl bůhví jak dlouho v
bezvědomí, tak světlo ze zářivek bylo pro jeho oči jako tisíce
skleněných střípků, které ho bodaly. Zkusil to tedy znovu a
tentokrát se už připravil. Párkrát zamrkal, aby přivykl světlu
a dokázal zaostřit, než je konečně otevřel. Pootočil hlavu za
hlasem jeho lásky a malinko se usmál.
„K-kde to j-jsem,“ zeptal se tiše
a namáhavě.
Žádné komentáře:
Okomentovat