Omlouvám se za neaktivitu ale nebyl čas. Pokusím se to napravit :) Pro zorientování v ději doporučuji si přečíst pár předchozích dílů.
Autor: T-Kay
„J-já ne-nemůžu,“ vydal ze sebe
tiše Bill.
„Ale ano, můžeš! No tak. Kvůli mě
zůstaň vzhůru,“ žádal ho Tom a přitom mu ránu zavazoval
tlakovým obvazem.
„To-me, j-já to ne-nezvládnu,“
vydechl Bill a hned zaklonil hlavu a vykřikl, když Tom přitlačil
na ránu.
„Zvládneš. Vydrž to, zlato. Za
chvíli budeme ve městě,“ mumlal Tom.
Začínal být zoufalý, protože
věděl, že Bill tak dlouho nevydrží být při vědomí.
„Zů-zůstaneš se mnou?“ zeptal se
Bill bolestným hlasem.
„Neboj se. Zůstanu s tebou vždycky.
Hlavně neusínej,“ pohladil ho po vlasech.
Bill se mírně usmál a i když
nechtěl, zavřel oči. Tomovi se nahrnuly slzy do očí. Pevně
sevřel černovláskovo tělíčko ve svém náručí a snažil se
myslet na to, že to přežijí.
„Jenn, jak jsme daleko?“ zeptal se
po dlouhých deseti minutách jízdy.
„Ještě tak patnáct kilometrů. Co
Bill?“ zeptala se naopak dívka.
„Je v bezvědomí. Snad to vydrží,“
řekl tiše Tom a sklopil hlavu, aby zkontroloval Billův dech.
„Je silnej a díky tobě má i proč
žít. Věř mi,“ ujišťovala ho Jenn.
„To doufám,“ hlesl dredáč a
nadále hladil černovláska po vlasech.
„Nesmíš umřít. Neřekl jsem ti to
hlavní,“ šeptal mu do vlasů.
Tom sice držel Billa v náruči, ale
žena, která mu předtím pomáhala s udržením černovláska při
vědomí teď měnila obvaz na jeho stehně. To proto, že krev
nepřestávala i přes zaškrcení téct. Tom jí pohledem děkoval.
Byl jí opravdu vděčný.
„Tome, už se blížíme,“
informovala ho Jenn asi po půl hodině jízdy.
„Díky bohu,“ vyjekl Tom, nechal
Billa s tou ženou, která se od nich celou dobu nehnula a šel k Jenn
dopředu.
„Myslíš, že to Bill vydrží?“
zeptala se Jenn starostlivě.
„Musí. Prostě musí,“ hlesl a
srdce mu poskočilo radostí, když zahlédl brány města.
Vzal vysílačku a zhluboka se nadechl.
„Kluci pořádně na to šlápněte.
Nevím jak dlouho to Bill vydrží, musíme si pohnout,“ řekl a
snažil se zachovat klidný tón svého hlasu.
„Jasně, Tome,“ ozval se Tayův
hlas a jak Jenn tak Tom viděli, že se rychlost auta před nimi
zvýšila.
I Jenn sešlápla pedál a rychlost
autobusu se zvyšovala. Proto k branám dorazili přibližně za
deset minut.
„Tak lidi, vítejte v hlavním
městě,“ řekl Tom a pohledem pozoroval Billa, který vypadal, že
sladce spí.
Kdyby to tak jen bylo.
Když vjeli za brány města okamžitě
se všem ulevilo. Jen Tomovi ne. Opět sedl u Billa a snažil se
přesvědčovat sám sebe, že to bude všechno v pořádku a Bill se
z toho dostane.
„Jenn. Až dorazíme, zaveď ty lidi
na registračku a Tay ať sežene nosítka a nějakýho doktora, ale
rychle,“ žádal jí Tom.
„Jasně hned mu to řeknu,“
přikývla Jenn a vzala vysílačku.
Oběma chlapcům v autě vyřídila
Tomova slova a dostalo se ji souhlasu. Nakonec se obě vozidla
zastavila v garážích. Civilisté pod vedením Jenn a Nicka byli
vyvedeni z autobusu a Tay se rychle vydal pro doktora. Tom stále
zůstával uvnitř s Billem. Po dlouhých deseti minutách se v
útrobách autobusu objevil Tay s tím, že přivedl doktora. Ale
také se tam objevil Generál.
„Kde je má dcera?“ ptal se hned.
Nikdo mu ale neodpověděl. Tom vzal
bezvládného Billa do náruče, přičemž Tay držel jeho nohu
nataženou. Nechtěli riskovat. A vynesli ho ven, kde už čekal
doktor ještě s dvěma zřízenci a nosítky. Tom ho opatrně
položil na nosítka a požádal Taye aby jel s nimi. Tay
protestoval, že ho tu Tom bude potřebovat, ale Tom to razantně
zamítl. Tayovi nezbylo nic jiného než uposlechnout Tomovu prosbu
jet s Billem.
„Tak laskavě dozvím se, kde je má
dcera?“ vystartoval na Toma Generál.
„Je mrtvá pane,“ řekl klidným
hlasem Tom.
„A to mi říkáte jen tak?“ Tomova
slova Generála rozčílila.
„A jak bych to měl říct. Jednoduše
vám řeknu, že vaše dcera způsobila vážné zranění ohrožující
všechny ostatní jednomu z vlastních lidi a když jsem jí chtěl
pomoct ještě byla sprostá. Bohužel jsem měl na práci udržet
při životě jednoho člena mého týmu.“ Tom mluvil stále
klidně. Uvnitř byl přitom jako na jehlách. Bál se o Billa.
„To jste jí ani nepomohli?“ zeptal
se už mírněji Generál.
„Ale ano pane. Snažili jsme se jí
zachránit stejně jako Billa. Bohužel bylo pozdě a nakažení se
kolem ní sesypali. Tay se snažil, aby jí odtamtud dostal, ale
marně. Jestli vás to nějak pobouřilo, tak se omlouvám, dělal
jsem vše co bylo v mých silách. Civilisti sem byli dopraveni bez
zranění. A když to tak řeknu, bohužel jsme ztratili jednoho
člena, vaší dceru, a druhý je v kritickém stavu,“ dredáček
stále mluvil klidně. Sám se divil, kde se to v něm bere. Chtěl
být co nejdříve u Billa.
„Nu dobrá. Doufám, že má dcera
nezemřela nadarmo a tohle peklo jednou skončí. Až budete vědět
víc o stavu mladého Trümpera, podejte mi o tom hlášení,“
povzdychl si Generál.
„Rozkaz, pane,“ řekl Tom a v úctě
k vyšší hodnosti zasalutoval.
To Generála překvapilo. Nikdo ze
zdejších mu nikdy nezasalutoval. Jenže Tom byl vychován jinak
než všichni zde. Jemu bylo vštěpováno zachovávat ústu ke
starším, nadřízeným nebo nedej bože vyšší hodnosti.
Nakonec se Generál otočil a opouštěl
garáže s ponurým výrazem ve tváři. Tom tedy osaměl. Podíval
se na svoje ruce, na kterých stále byla Billova krev a hrklo v něm.
Musí za ním. Nasedl tedy do Billova auta, co tu na ně čekalo a
rozjel se k nemocnici.
Když tam dojel, měl co dělat, aby
ukecal doktory. Nechtěli mu totiž říct, kde Bill leží. Nikdo tu
o jejich začínajícím vztahu nevěděl. Proč taky. Ale teď by se
mu to hodilo. Už už chtěl začít křičet, když se odněkud
vynořil Tay. Bílý jako stěna. Tom ho zahlédl, obešel doktora i
se sestřičkou a šel za ním.
„Jak je na tom?“ zeptal se ho hned.
„Říkali, že nebýt tvého rychlého
jednání, asi by umřel. Měl prostřelenou tepnu,“ řekl Tay a
hlasitě polkl.
„Proboha. Kde je teď?“ zajímal se
hned dredáč.
„Ještě na sále. Mají nějaké
komplikace,“ vzdychl Tay a sklopil pohled k zemi.
Tom okamžitě zbledl. Tohle nechtěl.
Potřeboval za ním jít a chytit ho za ruku. Tay se mezitím
zapovídal s jedním doktorem, který vycházel ze sálu. Tom se
nedokázal vzpamatovat. Nechtěl o něj teď přijít. Ne dokud mu
neřekne, že ho miluje.
Žádné komentáře:
Okomentovat