Autor: T-KAY
Když se Bill s Tomem vrátili zpátky
a všechno se vysvětlilo, Georg se Billovi omluvil a vše bylo dá
se říct v pořádku. Géčka žasla nad Billovým rozhodnutím,
všechno rozjet naplno. Ano čekali na to, ale už nedoufali v to, že
by na to Bill kývnul, proto je to překvapilo.
Ale nechtěli nic uspěchat. Navíc jak
se blížil konec školního roku, a tím i maturity, tak si moc
dovolit nemohli. Dohodli se, že to nechají na léto, aby měli Bill
s Tomem čas na učení. Ale nelelkovali a zkoušeli.
Bill během učení na maturitu napsal
i pár písniček a jelikož s Tomem trávil hodně času, tak občas
vymysleli i nějakou tu melodii.
**
Byla hluboká noc, ale ani Bill ani Tom
nemohli spát. Tulili se k sobě a užívali si toho druhého. Tom už
kolikrát Billovi naznačil, že by se mohli ve vztahu pohnout dál,
ale Bill to odmítal s tím, že není připravený. Sám ale nevěděl
jestli není připravený na to mít s Tomem sex, nebo na to
svléknout se před ním a tím odhalit svou jizvu. Bál se jeho
reakce.
Tak se Tom spokojil zatím s mazlením.
I když byli oblečení.
„Tome, něco mě napadlo,“ řekl
najednou Bill do ticha.
„Co? Povídej,“ odpověděl mu Tom.
„Víš jak jsi nedávno říkal o tý
melodii, co tě napadla?“ zeptal se Bill a Tom jen přikývl. „No
tak pro ní mám možná slova,“ usmál se.
„Opravdu? A můžu je vidět?“
zeptal se Tom zvědavě.
Bill bez odpovědi vstal a začal se
přehrabovat v batohu. Pak vytáhl tenký sešit, do kterého si
zapisoval svoje myšlenky a texty, co akorát vymyslel. Podal ho
Tomovi otevřený na tom textu.
Tom se do toho začetl a pak jen
přikyvoval.
„Já si vezmu kytaru a ty zpívej,“
řekl Tom a vrátil Billovi ten sešit.
„Myslíš to vážně?“ zeptal se
překvapeně Bill a Tom na to jen přikývl.
Tom začal vybrnkávat melodii. Bill se
po chvíli nadechl a začal zpívat.
In
mir wird es langsam kalt
wie lang könn' wir beide hier noch sein
Bleib hier
Die Schatten woll'n mich hol'n
ab heute wird die uhr durch´n countdown ersetzt
Doch wenn wir gehen,
dann gehen wir nur zu zweit
wie lang könn' wir beide hier noch sein
Bleib hier
Die Schatten woll'n mich hol'n
ab heute wird die uhr durch´n countdown ersetzt
Doch wenn wir gehen,
dann gehen wir nur zu zweit
Oběma
to připadalo, jako by se propadali do jiného světa. Světa, kde
jsou jen oni dva. Oběma tahle chvíle připadala přímo magická.
Ich
will da nicht allein sein
lass uns gemeinsam
In die Nacht
Irgendwann wird es Zeit sein
Lass uns gemeinsam
In die Nacht
lass uns gemeinsam
In die Nacht
Irgendwann wird es Zeit sein
Lass uns gemeinsam
In die Nacht
Oba
se ponořili do melodie i textu téhle písničky. Jejich písničky.
Ich
höre
wenn du leise schreist
Spüre jeden Atemzug von dir
Und auch wenn
das Schicksal uns zerreißt
Egal was danach kommt
das teilen wir
wenn du leise schreist
Spüre jeden Atemzug von dir
Und auch wenn
das Schicksal uns zerreißt
Egal was danach kommt
das teilen wir
Kdyby
tam s nimi někdo v tu chvíli byl, myslel by si, že oba chlapci
přestali vnímat vše, kromě písničky. A taky to tak bylo.
Protože melodii i text slyšeli Tomovi rodiče a šli se za nimi
podívat. Pootevřeli dveře a viděli oba sedět na posteli. Toma s
kytarou na klíně, který se plně soustředil a Billa se zavřenýma
očima, zpívajícího nádherný text o nich. Oba se na sebe usmáli
a potichu, aby je nevyrušili, zavřeli dveře.
„Někdy
mi připadá, že je to sen,“ řekla Nadine Jörgenovi.
„Co
teď myslíš?“ zeptal se jí.
„No
to, že náš syn se doopravdy zamiloval. Ani mi nevadí, že do
chlapce,“ vysvětlila Nadine.
„No...
na jednu stranu jsem rád, že je šťastný. Ale přiznám se, že
když řekl, že je gay, tak jsem mu chtěl zakroutit krkem. Ale Bill
spíš vypadá jako holka, než jako kluk,“ usmál se Jörgen.
„To
máš pravdu. Má takový víc dívčí vzhled, ale nedokážu si ho
představit jinak. Víš... s víc klučičím vzhledem. A jak je
milý. Občas mi připomíná malou Kim, pamatuješ?“ řekla mu
Nadine.
„Kim?
Proč si to myslíš?“ divil se Jörgen.
„No...
on je taky takový šídlo jako ona. Ale to už je dávno. Kdo ví,
kde je to dítě s jejím srdcem. Moc ráda bych ho chtěla poznat,“
zasnila se Nadine.
„Třeba
ho poznáš,“ usmál se Jörgen.
„Budu
upřímně ráda. Snad ta Tomova zášť zmizela,“ povzdychla si.
„To
ví jen Tom. Ale taky upřímně doufám, že už je pryč. Možná
díky Billovi. Párkrát jsem zaslechl, jak se o Kim baví s Tomem.
Kdo ví, jak to všechno dopadne,“ řekl Jörgen a objal Nadine.
Mezitím
dozněly poslední tóny písničky a v pokoji nastalo ticho. Ale ne
takové to tíživé, ale spíš jako by byli oba chlapci lapeni ve
slovech té písně. Taky že to tak bylo. Tom jen odložil kytaru a
objal Billa. Oba tiše dýchali a neodvažovali si promluvit. Bill si
užíval Tomova objetí a zavřel oči. V uších mu stále zněla ta
krásná melodie jejich písničky a umožňovala mu pozitivně
myslet na budoucnost. Beze strachu z Tomovy reakce. Bylo mu jasné,
že se to Tom jednou dozví, ale kdy, to bylo ve hvězdách. Nikdo
netušil, že ta chvíle se nezadržitelně blíží. Možná to bylo
dobře pro oba, že netušili co se stane v blízké budoucnosti.
**
Bill
seděl u sebe v pokoji, ponořen do učebnic. Nechápal sám sebe, že
odsunul učení stranou. To nebyl on. Vždycky to byl poctivý
student, ale po tom co se dala skupina dohromady, neměl na nic čas.
Teď to musel napravit, protože maturitní zkoušky se nezadržitelně
blížily. Zbýval poslední týden.
Georg
dokonce klukům oznámil, že se mají v den maturitních zkoušek
seznámit s možným manažerem. Naštěstí to bylo až večer. Ale
i tak byl Bill víc vynervovaný, než obvykle.
Nádhera. :) To ich postelné posedenie bolo skutočne milé. A som nadšená, že nová kapitola pribudla tak rýchlo! Ďakujem! Teším sa na to ako bude dej pokračovať. :)
OdpovědětVymazatEmily