Darované srdce 19. (konec)

Autor: T-KAY

Uběhl měsíc a Bill o sobě stále nedával nikomu vědět. Po několika pokusech ostatních se mu dovolat, raději vypnul mobil a měl tak klid. Věděl, že jim ubližuje, ale nechtěl se s nikým vidět. Nejvíce s Tomem, který byl mezi volajícími. Znovu ležel na matraci, která tam byla snad od vždycky, co si pamatoval a pozoroval strop chátrajícího domku. Opět vzpomínal na nádherné chvíle s Tomem, s rodinou, s Géčkama. Taky vzpomínal na poslední koncert v klubu a reakci Davida Josta.

Pak se mu ale vybavila ta noc a slzy se mu spustily nanovo. Věděl, že tím, že se neozývá ubližuje hlavně rodině, ale nechtěl aby o něm někdo věděl.

Párkrát vyšel ven, aby si koupil něco k jídlu, ale vždycky se zamaskoval tak, aby ho nikdo nepoznal. Zázrakem se mu dařilo chodit po venku nepoznán.

Tom a Billova rodina byli už zoufalí. Nevěděli, kde může Bill být a přitom Tom o jeho oblíbeném místě věděl. Jenže mu to nedošlo.

                                                   (pro atmošku si tu písničku pusťte)

Tom zrovna seděl za psacím stolem a psal další ze zpráv pro jeho malou Kim. Po tvářích stékaly další a další slzy a do toho mu hrála jedna písnička. Nikdy dřív by ho nenapadlo, že by takvou písničku, natož tuhle skupinu poslouchal, ale zalíbila se mu.

Tak, že mu posledních několik dní hrála pořád dokola. Možná proto, že vystihovala jeho lásku k Billovi. Miloval ho. Nedokázal ho nenávidět.

Už po několikáté se pokojem rozléhal refrén písničky.

I promise you

from the bottom of my heart

I will love you till death do us part

I promise you as a lover and a friend

I will love you like I never love again

With everything I am

Tom už ho znal tak dokonale, že refren vždy zpíval společně s tou chlapeckou skupinou. Pořád se snažil vzpomenout, kam by se mohl Bill schovat a nikdo by o tom místě nevěděl. Kolikrát už byl blízko zjištění, ale nikdy to nedotáhl do konce. Pořád myslel na to, jak zní Billův smích, myslel na jeho obličej odrážející štěstí a lásku, který je teď nejspíš poznamenaný stopami od slz.

Oh there are no guarantees

That's what you always say to me

But late at night I feel the tremle in you

Oh what I'm trying to say to you,

I never said to anymoe I Promise

Jakmile zazněla tahle sloka jako ten den už nesčetněkrát, až teď mu dávala smysl.

Bill mu ukázal jedno místo, o kterém nikdo neví. Mohla tu být možnost, že by tam byl. Proto vstal a poprvé po měsíci opustil svůj pokoj. Nadine byla překvapená, když si ho všimla a už se nadechovala k otázce, jenže Tom za sebou stihl zavřít dveře od domu. Na nic nečekal a vyrazil za město. Na Billovo místo. V hloubi duše doufal, že ho tam najde.

Cesta mu trvala něco přes hodinu. Trvalo mu totiž déle, než si vzpomněl, kde vlastně ten domek je. Jakmile ho zahlédl, zhluboka se nadechl a rozebehl se k němu. Jenže před rozvyklanými dveřmi ho dohnal strach. Strach, že tam Bill není. Strach, který mu napovídal, že ho Bill s nenávistí v očích pošle do míst, kde ani slunce nesvítí.

Znovu se nadechl a zatlačil na dveře, které se s hlasitým zavrzáním otevřely. Tom vstoupil a rozhlížel se kolem. Všiml si proleželé matrace a taky Billova batohu.

'Takže tu byl. Nebo možná je,' říkal si v duchu Tom a došel k tomu místu.

Billa ale nikde neviděl. Trápilo ho to. Chtěl ho tu najít a omluvit se mu.

Sklonil se k batohu a vytáhl z něj Billovo tričko. Zavřel oči a přičichl k němu. Jeho vůni miloval. Zpod řas mu uniklo pár slz a výčitky svědomí ho dostihly ještě víc, když si uvědomil, co Billovi způsobil.

„Co tu děláš?“ ozvalo se za Tomovými zády.

Ten sebou trhnul a rychle se otočil.

Bill před ním stál v celé své kráse.

„Bille,“ vydechl, vstal a šel ho obejmout, ale Bill před ním couvnul.

„Přišel jsi mi způsobit další bolest?“ zeptal se Bill, který přitom zadržoval další z mnoha vzlyků.

„Billí, to ne.... já.... všichni tě hledáme,“ Tom sklopil pohled k zemi. Bolest v Billových očích byla jeho zásluhou a on se do nich nedokázal dívat.

„Hledáte? Ty určitě ne,“ syknul Bill, kterému v hlavě zněla Tomova slova plná nenávisti.

„I já, Billí. Až poždě jsem si uvědomil, co jsem řekl. Omlouvám se Billí. Strašně moc,“ hlesl Tom se stále sklopenou hlavou.

„To jsi srab, že mi to neřekneš ani do očí?“ zeptal se Bill a v hlase mu bylo poznat zklamání.

Tom pomalu zvedl hlavu a podíval se do jeho čokoládových očí.

„Mrzí mě to, co jsem řekl. Kdyby to šlo vrátit, udělal bych to,“ řekl tiše.

Bill ho pozoroval, přesněji jeho oči a hledal známky výsměchu, ale viděl jen upřímnost. Nikdy by nevěřil, že uvidí Toma takhle. Jako zlomeného kluka, co nemá daleko k slzám.

„Jak ti mám věřit? Nenávidíš mě kvůli tomu, že jsem dostal její srdce. Nenávidíš mě za to, že žiju a ona ne. Jak ti mám věřit, že mi nechceš zase ublížit?“ Billovi stekla po tváři první slza.

Tom k němu přišel, natáhl ruku a tu slzu setřel. Nevěděl, co mu má odpovědět. V jeho hlavě zněla jak Billova otázka, tak i refren písničky, která mu byla několik dnů přítelkyní.

„I promise you from the bottom of my heart, I will love you till death do us part. I promise you as a lover and a friend, I will love you like I never love again. With everything I am. You're everything I am,“ pronesl tiše Tom.

Bill tiše poslouchal. Po tvářích mu tekly slzy a Tom ho objal. Ihned se mu schoulil do náruče.

„Opravdu?“ zeptal se tiše.

„Ano Billí. Nikdy bych tě nedokázal nemilovat,“ šeptl Tom a políbil ho do vlasů.

„Bolelo to,“ vzlykl Bill.

„Já vím. Mrzí mě to, lásko,“ řekl Tom a hladil ho po zádech. „Měli bysme se vrátit. Tvoji rodiče mají o tebe strašný strach,“ dodal.

„A tys neměl?“ Bill zvedl hlavu, aby Tomovi viděl do očí.

„Obrovskej. Promiň mi, že mi to tak dlouho trvalo, než mi došlo, že jsi asi tady,“ Tomovi stekla po tváři maličká slza, kterou Bill rychle setřel.

„Neplakej, Tomi,“ řekl Bill, ale dlaň z Tomovy tváře nesundaval.

Ten se do jeho dlaně opřel. Tolik mu chyběly Billovy doteky.

Ještě chvíli se ještě objímali, než se konečně dali na odchod. Bill vzal svůj batoh a vydali se domů.

Když došli k Billovu domu, chystal se Tom odejít, ale Bill ho nenechal.

„Nebudou rádi, že mě vidí. Oni vědí, že jsi utekl kvůli tomu, co jsem ti řekl,“ namítal Tom.

„Ale našel jsi mě,“ usmál se Bill a za ruku si ho přítáhl k sobě.

„Ale nemusel jsem, kdybych tě neodehnal,“ šeptl Tom a Billa objal.

„Pšššt... řekni mi znovu to, co v tom domku,“ řekl Bill a objal ho taky.

„Slibuju, z hloubi svého srdce, že tě budu milovat dokud nás smrt nerozdělí. Slibuju ti to jako milenec i přítel, že tě budu milovat, jako už nikdy milovat nebudu. Celým svým já. Jsi vším kým jsem já,“ řekl mu to normálně a ne anglicky.

Bill se usmál.

„Je to slib a ten nesmíš porušit,“ uchechtnul se Bill.

„Já vím. Raději umřu, než abych tenhle slib porušil,“ usmál se Tom.

„Beru tě za slovo. Ale teď pojď,“ zasmál se a táhl Toma ke dveřím.

Než stačil Tom zaprotestovat, byli uvnitř domu a ze schodů scházel Andy.

„Čau Tome a....“ zasekl se. Bill s Tomem se uchechtli.

„Billííí!!!“ zakřičel Andy a hnal se k nim.

Jeho křik přivolal i Billovy rodiče. Všichni byli radosti bez sebe, že se Bill vrátil. Objímali se a proto Tom trochu odstoupil a nechl jim volné pole půdsobnosti. Simone tekly slzy štěstí po tvářích, Andy taky neměl k slzám daleko a Gordon se rozhodl Billa umačkat v objetí. Tom se nad tím usmál, otočil se na patě a vydal se ven. Nechá je o samotě. On tam teď neměl nic dělat.

Byl skoro u svého domu, když uslyšel Billův hlas.

„Nechystáš se zmizet, že ne?“ zeptal se ho s úsměvem na tváři.

„Nechci dělat problémy. Doma nikomu neublížím,“ otočil se na Billa.

„Mě ublížíš, když se schováš ve svém pokoji. Pojď chtějí ti poděkovat,“ přišel k němu a chytil ho za ruku.

„Nebo seřvat,“ hlesl Tom se sklopenou hlavou.

„Oni ti to odpustili. Oni nějakou dobu tvou reakci předpovídali z toho, co slyšeli od Kiminy rodiny. Odpustili ti, lásko. Chtějí ti poděkovat, žes mě našel,“ pohladil ho Bill po tváři.

„Omlouvám se Billí. Mrzí mě, že jsem byl takový. Nechtěl jsem ti ublížit,“ řekl Tom tiše a díval se Billovi do očí.

„I já ti odpustil, zlato. Tak pojď,“ usmál se Bill a pomalu ruku v ruce šli vstříc svému společnému životu.

THE END