For Sale

Autor: T-KAY



Hojte.... zatím dávám jednodílovky, protože novou kapitolovku dám až na nový rok.... snad se vám tahle jednodálovka bude líbit i když Bill je tady taková naivní slečinka.... ale k němu se to prostě hodí :) 

Enjoy it.... T-KAY

Bylo to už poněkolikáté, co musel být tak nevkusně oblečen jen do podvazkového pásu, silonek končících někde v půlce stehen a nebezpečně vysokých kozaček. Zase bude dovlečen mezi ty muže, na to příšerné, nízké podium a bude vystavovat svoje tělo. Nechtěl to, ale musel.

Nikdy nezjistil, kdo ho prodal Adamovi a možná to ani nechtěl vědět. Kromě rodičů a sestry neměl nikoho. Ale teď už neměl ani je. Byl jen děvka na prodej a k tomu si ho nikdo zatím nekoupil. Ležel na posteli, v pokoji, kde spával s ostatními, co byli na prodej a bylo jich tu opravdu dost. Nevěděl, kdy bude další aukce a bál se toho dne.

Adam a dva jeho poskoci se zrovna blížili ke dveřím jejich prostorného pokoje. Otevřel dveře, přičemž se na něj všichni otočili a pohledem vybíral nejlepší kousky. Dnes mělo přijít opravdu dost bohatých mužů.

Nakonec vybral pět chlapců a dvě dívky, kterým jeho poskoci další kožená pouta kolem zápěstí a sepli jim ruce v poutech za zády a obojky. Všem to bylo proti srsti, ale pokud nechtěli být potrestáni, museli to vydržet.

Když kolem něj procházel Bill, zastavil ho. Bill nasucho polknul a čekal, co se bude dít.

„Dnes mi vyděláš hodně peněz a tvoje rodina bude mít tak smazané veškeré dluhy,“ řekl slizce a přejel Billovi prstem po krční tepně.

Teď už Bill chápal proč tu je. Jeho vlastní rodina ho prodala kvůli dluhům. Chtělo se mu brečet, ale nemohl. Adamovi poskoci je vedli do nějaké vedlejší místnosti, kde je jedna slečna, na kterou Adam trpěl, upravila.

Mezi Natálií a Adamem nikdy k ničemu nedošlo, ale byli opravdu dobří přátelé. Ona jediná ho neodsoudila za to, co dělá.

Natálie všech sedm upravila a nalíčila a ti hromotlukové jim dali ještě do úst nějaký prášek a čekali, dokud to nespolknou. Nikdo nechtěl riskovat a tak je polkli. Nevěděli, co v tom je a raději se ani neptali ale okamžitě pocítili malátnost a nechávali sebou jakkoliv manipulovat.

Nakonec je dovedli za jakousi oponu, kde je postupně po jednom brali na to miniaturní podium před ty chtivé zákazníky.

Pomalu ale ubývali až nakonec byla řada na Billovi, který byl jako poslední. Byl stále omámený z toho prášku, co jim dali a tak po cuknutí s řetízkem připevněném na obojku vykročil vpřed. Nikdo s ním ale nejednal jako v bavlnce a když došli doprostřed podia ho srazili na kolena a otočili k zákazníkům.

„A poslední kousek. Mladý, štíhlý a ještě panic. Je to opravdu skvost mezi mým zbožím. Počáteční cena je 200 000 dolarů,“ ozval se Adam.

„Jak máme věřit, že je panic?“ ozvalo se mezi kupujícími.

Adam tedy kývl na svoje muže a ti přišli k Billovi, uchopili ho pod koleny a roztáhli mu nohy.

Billovi to nebylo příjemné ani náhodou. Celou dobu zadržoval slzy, ale tentokrát už je neudržel. Nebyl rád, když ho takhle pozorovali. Cítil se opravdu poníženě. Prostě nechal slzy stékat po tvářích.

Pak už jen slyšel ty muže jak se překřikují, kdo za něj dá víc.

„Nikdo víc?“ ozval se po dvaceti minutách Adam, když už pět minut nikdo nepřihodil. Cena se zatím vyšplhala na 1 500 000 dolarů.

„Takže milion a půl poprvé, podruhé...“ jenže to ho přerušil ještě jeden hlas.

„Dva miliony!“

Adam překvapeně zvedl hlavu a podíval se na toho muže. Měl na sobě na rozdíl od ostatních můžů trochu upnuté tričko, takové aby se rýsovala jeho postava, a volné kalhoty. Ani nevěděl, že někoho takového pozval.

„Ehm... vy jste byl pozván na tuto aukci?“ zeptal se ho.

„Jistěže. Jinak by mě sem vaše gorily asi nepustily. Tak co bude,“ ozval se onen muž.

„Ale jistě. Dva miliony poprvé, podruhé, potřetí. Prodáno tomu muži vzadu,“ klepl kladívkem do do malého stolku a dva jeho muž popadli Billa za ruce a zvedali ho na nohy.

Když procházeli kolem Adama, diktoval jim ještě opatření.

„Ještě do něj narvěte asi dva prášky, aby nehrozilo že uteče a něco na něj navlíkněte,“ šeptl jim a potom je nechal jít.

Oba udělali, co měli přikázáno. Dotáhli Billa do toho pokoje, kde byli všichni a jeden z nich zamířil ke skříni, kde měli různé oblečky. Vybral obleček pro lolitky. Přišel s ním k Billovi a doslova ho do něj narval. Nešetřili s citem pro děvky jako byl Bill. Nakonec ho popadli zase za ruce a odvedli ho do jiné místnosti, kde mu do krku nemilosrdně narvali dva prášky.

Ony prášky byly vlastně drogy. Ale nikoho nezajímalo, co se děje za zavřenými dveřmi tohoto domu. Tudíž ani policii.

Nakonec opravdu malátného Billa dovedli k Adamovi a k tomu muži, co si ho koupil. Jakmile ho ale pustili sesunul se Bill k zemi jako hadrová panenka. Nebyl schopný pod vlivem těch prášků udržet se na vlastních nohách.

„Co s ním je? Když jsem ho viděl předtím, dokázal jít po svých,“ ohradil se muž.

„Nic se neděje. Je to jen opatření. Jsme opatrní, protože se kolikrát stalo, že se pokusili o útěk,“ vysvětlil mu Adam a potom odešel.

Muž se na Billa díval trochu ostražitě. Nelíbilo se mu to, jak se tu doslova před ním složil. V tom musí něco být. Po chvíli ho ale popadl za paži a táhl ven k jeho autu. Doslova ho strčil dozadu na zadní sedačku a sám pak nastoupil.

Když dojel ke svému sídlu, vystoupil a podíval se dozadu nelíbil se mu ten pohled. Bill se na sedačce doslova klepal a po čele mu stékal pot. Nebyl na ty drogy zvyklý, takže si to pohrávalo s jeho tělem jak chtělo. Tohle byl vedlejší příznak.

Muž, i když to nikdy nedělal, protože hlavně nemusel, taky proto, že děvky, které si dříve koupil byly rády, že se dostaly od bývalého majitele, který nebyl zrovna nejmilejší, se sklonil a vzal Billa do náruče. Nelíbilo se mu jak se třese. Tohle nebylo podle něho normální příznak nějakýho normálního oblbováku.

S menšími obtížemi ho dostal až do jednoho pokoje, který měl až daleko vzadu v chodbě v prvním patře. Položil ho na postel a přikryl. Doufal, že to do rána přestane, ale raději ještě nechal Billovi donést sklenici vody.

Druhý den ráno to ale nebylo o mnoho lepší. Drogy sice přestávaly účinkovat, ale strašně pomalu. Bill se místo toho aby se mu ulevilo zmítal v horečce. Bolelo ho břicho a myslel, že se mu rozskočí hlava.

Muž se šel na svůj nový úlovek podívat a když ho viděl okamžitě k němu zavolal doktora. Ten když dorazil a Billa prohlédl konstatoval, že byla použita nějaká silná droga, na kterou nebylo Billovo tělo vůbec zvyklé a proto se jeho tělo začalo bránit. Doporučil muži, aby měl Bill pár dní klid, odpočinek, spánek ale hlavně pestrou stravu a dostatečné množství tekutin.

Muži tudíž nezbývalo, než poslechnout doktora a tak pověřil jednoho ze svých služebných, aby se o Billa postaral. Sám pak šel zjistit něco ohledně té drogy. Doktor mu totiž dal přibližný název, ale sám si tím nebyl jistý.

Pravděpodobně něco našel, protože z toho, co se dočetl byl opravdu vyveden z míry. Droga nesměla být podávána jakémukoliv alergikovi, jinak měl podobné příznaky, jako Bill. Velice ho to znepokojilo. (A/N: ta droga je vymyšlená, tak jí nikde nehledejte :D)

**

Uběhlo několik dní a Billovi bylo den ode dne lépe. Dokonce se za ním jeho majitel byl několikrát podívat a zeptat se na jeho stav. Věděl ale, že nechce přijít o něco, za co tolik zaplatil.

Když už se mu udělalo tak dobře, že i sám vstal z postele a dopřál si sprchu, kterou opravdu potřeboval, muž za ním přišel. Neplánovaně ho v té koupelně přepadl. Bill byl vyděšený natolik, že ručník, který si držel kolem pasu pustil a tudíž jediná ochrana před nahotou se svezla po jeho nohou na podlahu. Muž si ho chtivě prohlížel a Bill měl tendenci zakrývat si intimní partie, ale muž mu to nedovolil. Takže jediné co mohl, bylo zčervenat a i to se muži líbilo.

„Ještě neznám tvoje jméno, chlapče,“ ozval se muž.

„B-Bill,“ zakoktal se Bill a sklopil pohled ke kachličkové podlaze.

„Pěkné jméno. Hmm... určitě bys rád znal to mé, že?“ usmál se muž a udělal k němu jeden nepatrný krok. Nechtěl ho vylekat.

Bill nesměle přikývl.

„Neboj se. Rád ti ho řeknu, protože nemám rád, když mi někdo říká pane. Dokonce ani mé služebnictvo ne. Jsem Thomas, ale říkej mi Tom, jako všichni tady,“ vysvětlil Tom a přistoupil až k němu.

Bill se zachvěl. Něco mu říkalo, že i když ho tu má jako děvku, bude se tu mít lépe něž kdekoliv jinde. Tom ho chytil za ruku a přitáhl si ho o sobě tak, že se Bill otíral o jeho hruď. Dlaní mu přejel po jeho skoro až dětském hrudníku a zastavil se až u jeho podbříšku. Stále bedlivě sledoval Billův obličej. Líbilo se mu to, co s ním dělá. Nakonec ale o krok ustoupil a normálně se nadechl.

„Obleč se, dojdi se najíst a pak tě čekám ve své ložnici,“ oznámil mu Tom a už se otáčel k odchodu, dokud neuslyšel Billův přiškrcený hlásek.

„Pa... Tome, kde vaší ložnici najdu?“ zněla Billova otázka.

„Požádej Jakea, on tě k mé ložnici dovede,“ odpověděl Tom a odešel do své pracovny.

Tam zasedl ke svému notebooku a domlouval další z mnoha obchodů, které měl nastarosti.

Když asi po hodině počítač zaklapl, vydal se do své ložnice, kde k jeho překvapení čekal Bill. Usmál se pro sebe a přišel k němu. Bill k němu zvedl svůj pohled a čekal co přijde. Tom si beze slov rozepl kalhoty a stáhnul spodní prádlo.

„Teď mě vykuř a pořádně. Nechci tě trestat,“ přikázal mu a čekal.

Bill, ač nerad si před něj klekl a třesoucí se rukou uchopil jeho nemalou chloubu. Pomalu začal pohybovat rukou. Přece jen to nikdy nedělal. Maximálně sobě. I když o sobě věděl, že je gay, opravdového partnera na vztah ani na sex neměl.

„Víc neumíš?“ podíval se na něj seshora Tom.

Bill nasucho polknul a hned na to si vsunul Tomovu chloubu do pusy. To Toma donutilo zavzdychat. Netušil, že to bude až tak dobré, a to už měl před Billem pár chlapců. Bill měl tu zvláštnost, že jako jediný z Tomových děvek měl piercing v jazyku.

„Oh bože, přidej,“ uteklo Tomovi z úst a trochu Billovi do pusy přirazil.

Bill ho musel chytit za boky a trochu ho zklidnit, aby se neudusil. Přece jen to dělal poprvé. Když už nabral tu jistotu, že to dělá dobře, začal sát jeho penis a tím se dočkal odezvy v podobě Tomových hlasitějších vzdechů. Jednou rukou povolil sevření Tomova boku a přesunul jí na jeho varlata, která začal hníst. Tom měl co dělat, aby se udržel na nohách, jak to bylo dokonalé. Když k tomu všemu Bill přidal ještě jazyk, netrvalo dlouho a vyvrcholil mu do pusy. Už už to chtěl vyplivnout, ale Tom ho zarazil.

„Spolkni to,“ přikázal mu.

Bill se mu koukal vyděšeně do očí a neměl se k tomu. Viděl ale v Tomových očích, že svůj příkaz myslel smrtelně vážně, tak poslechl a polknul. Chvíli se tvářil, jako by spolkl šťovík, ale nakonec se zatvářil normálně. Nepřipadalo mu to už nechutné. Navíc Tomovo sperma mělo jakousi nasládlou chuť.

„Tak jsi hodný chlapec,“ usmál se Tom a zvedl ho na nohy. „Teď na postel,“ zněl další příkaz.

Bill tušil, že to přijde, ale doufal, že ne tak brzo. Do očí se mu nahrnuly slzy. Bál se bolesti. Slýchával, že poprvé to bolí. A nejen poprvé ale celkově začátky. Tom si toho všiml. Trochu znejistěl, ale ne na tak dlouho, aby si toho Bill všiml. Chvíli se rozmýšlel, pozorujíc Billa jak se pokládá na jeho postel.

„Vstaň. Dnes už tě nechám být. Předvedl jsi mi výtečnou práci, tak můžeš jít. Ale příště už to tak nebude,“ řekl Tom nakonec a přešel k oknu.

Bill překvapený jeho slovy se chvatně postavil, došel ke dveřím, u kterých se ještě otočil a špitl tiché díky, a odešel do pokoje, který mu Tom po dobu, co tu bude, přidělil.

Trochu se mu ulevilo, když zavřel dveře teď už jeho pokoje a posadil se na postel. Věděl, že ho to čeká a pořád se bál. Bál se bolesti, která to celé provází. Bál se toho, že bude vzlykat a křičet bolsetí a Tom ho za to potrestá. Bál se všeho s tím spojené.

Jeho myšlenky po chvíli přerušilo klepání a následně vstup Jakea do jeho ložnice.

„Neměl bys spát? Vidím, že jsi vyvázl bez úhony. To je dobře. Tom není tak zlý, jako vypadá,“ usmál se na něj Jake a pokládal mu na stolek tác s ovocem.

„Musel jsem ho uspokojit pusou,“ hlesl Bill a trochu mu zrůžověli tváře.

„Jenom? Hmm... ty jsi panic co?“ zajímal se mladý sluha a posadil se vedle něj.

Bill mlčky přikývl.

„Aha.. to chápu. Neboj. Pokud tom ví, že jsi panic, nezpůsobí ti zbytečnou bolest, až s ním budeš mít styk,“ uklidňoval ho Jake a pohladil ho po zádech.

„Jak to myslíš zbytečnou bolest?“ zvedl k němu pohled Bill.

„No... to že si tě připraví. A to tak, že se to bude líbit i tobě,“ vysvětlil mladý sluha.

„Jsem děvka. Mě se to nemá líbit. Jen plním příkazy,“ hlesl Bill a znovu svůj pohled zabodl do koberce pod jeho nohama.

„To ano, ale i když si děvka, tak bude chtít, abys z toho něco měl. On není zlý. Tedy pokud neposlechneš nebo uděláš něco, co se mu nelíbí. Jinak je naprosto hodný ke všem. Ti co tu byli před tebou měli ze začátku taky strach, ale pak i sami chodili do jeho ložnice, aniž by pro ně Tom posílal. Všichni si ho oblíbili a odměnou pro ně byla svoboda a malá pomoct v začátcích jejich normálního života. Nemusíš se bát maličký. Pokud si ho neznepřátelíš, budeš se mít jako v bavlnce,“ utěšoval ho Jake a přitom se usmíval.

Sám Jake byl taky kdysi děvka, kterou si Tom koupil. Jenže nedokázal od něj odejít. Nedá se říct, že se do něj zamiloval, ale nedokázal odejít z toho domu a začít svůj nový život. Tom mu tedy nabídl práci sluhy v tom obrovském domě a Jake se mu odvděčoval tím, že uklidňoval jeho přírůstky svými slovy. Pokaždé se mu to povedlo a k byl Tom i ti ostatní spokojení. Proto také šel za Billem. Toho chlapce si oblíbil a hlavně byl jediný ke komu Tom zavolal doktora. Jindy, u těch ostatní , jim jen dal pár dní na to, aby se uzdravili sami a bylo to potom v pořádku. Sám Jake musel uznat, že Bill mě v sobě jakési kouzlo. Ta jeho křehkost nebyla předstíraná, jako u některých. On křehký opravdu byl.

„Bille, kolik ti je?“ zeptal se do ticha pokoje Jake.

„Bude mi osmnáct,“ hlesl Bill pozorujíc stále strukturu koberce pod ním.

„No vidíš. Tom není o moc starší. Je mu skoro 25 a vidíš jaké má jmění. Všechno zdědil po rodíčích, které postihla nilská horečka. Nikdo v tu dobu nevěděl jak se lečí a oni na to zemřeli. Ty máš rodiče?“ vyzvídal mladý sluha.

„Mám. Dokonce mám i sestru. Jenže mě pravděpodobné prodali tomu Adamovi nebo jak se jmenoval. Prý si od něj půjčili moc peněz a neměli na zaplacení dluhů. Tak mě prodali. Moje vlastní rodina,“ řekl Bill plačtivě.

Do očí se mu nahrnuly slzy, dnes už podruhé, ale tentokrát je nechal vyklouznout zpod víček. Nechával je stékat po tvářích. Bylo mu nanic.

„Ale nevíš to jistě, nebo ano?“ ozval se Jake.

„Řekl mi to ten Adam než mě šel prodat. Co jsem si měl myslet. Určitě je to pravda,“ vzlykl Bill.

Jake ho konejšivě objal a trochu s ním pohupoval, jen aby ho uklidnil.

„Já zas slyšel, že Adam rád říká těm, co prodává takové věci. Aby si mysleli, že jsou všem ukradení. Jak dlouho jsi u něj byl?“ vyzvídal dál.

„Asi půl roku,“ zaštkal Bill.

„Kdo ví. Třeba tě toho půl roku hledali. Ale jelikož má Adam dlouhý prsty a spoustu peněz, tak mohl podplatit policii a ti by tvůj případ smetli ze stolu. Možná se Toma přimluvím, aby se podíval,“ uklidňoval ho Jake a hladil ho ve vlasech spletených do tenkých dredů.

„To bys udělal?“ zeptal se Bill s nadějí v očích.

„Zkustit to můžu. A ty se ničeho neboj. On je hodný. Neublížil by ti,“ usmál se na něj mladý sluha.

Pak vstal a opustil jeho ložnici. Zamířil ale okamžitě do té Tomovy. Tiše zaklepal a vešel jakmile zaslechl tiché vyzvání. Potichu za sebou zavřel dveře a podíval se na Toma, který stále stál u okna a pozoroval okolí.

„Tak jak?“ zeptal se Tom.

„Má jen strach. Jako každý nový. Navíc je panic, ale to víš určitě taky. Bojí se té bolesti, snad to chápeš,“ řekl Jake. On jediný mu mohl tykat. Ani jeden nevěděl kdy se tak stalo, ale už jim to přišlo normální.

„Vím že je panic. Viděl jsem ten strach. Taky proto jsem ho nechal jít,“ přiznal Tom stále pozorujíc okolní krajinu.

„Tak proč jsi mě k němu poslal?“ divil se mladík.

„Viděl jsi ty slzy? Já je viděl a to mě zastavilo. Dám mu trochu času a pak...“ uvažoval dredatý muž.

„Tome, on se tam rozvzlykal. Viděl jsem ty slzy o to se neboj. Netlač na něj a získáš si ho,“ usmál se Jake a přešel k Tomovi.

„Děkuju, že jsi tady. Nikdy nepochopím, co tě tu drží,“ usmál se Tom a Jakea objal.

„To nikdy nepochopíš,“ hlesl Jake a cítil se v jeho náruči v bezpečí.

Po dlouhé chvíli ticha se od sebe odsunuli a mladý sluha si šel dělat svou práci. Tom se uložil do peřin a po chvíli spokojeně usnul.

Jake ještě šel zkontrolovat mladého černovláska a když zjisti, že usnul, rychle opustil jeho pokoj.

Když se dalšího rána Bill vzbudil, už ho na stolku čekala snídaně. Nikde neviděl toho, kdo mu to přinesl, ale byl rád. Tušil, že mu to určitě nedonesl Tom. I když byl podle Jakeova vyprávění hodný, tohle asi nedělal. Takže nabyl toho názoru, že to byl sám mladičký sluha. V hlavě mu probíhalo vše, co se minulou noc stalo. Od Tomova uspokojování po rozhovor s Jakem. V uších mu znal jak uklidňující slova mladého sluhy, tak slova Toma, které mu říkaly, že dnešní noc bude zlomová v jeho mladičkém životě.

Po snídani se vydal do koupelny a dopřál si uvolňující sprchu a když vyšel oblékl se do věcí, které našel ve skříni v rohu místnosti. Měl opravdu na výběr. Od krásných oblečků, po normální oblečení. Proto raději zvolil normální tepláky a tílko. Vyšel z pokoje a zamířil tam, kde by mohl být východ z domu na nádhernou zahradu, kterou viděl oknem pokoje. Lákalo ho to se tam zajít podívat.

Jelikož neměl vyslovený zákaz vycházení, využil toho a šel k zadnímu vchodu.

Jak se domníval, byl to vchod do nádherné zahrady za domem. Vyšel na verandu a rozhlížel se kolem. Ani doma nemohl vidět takovou krásu, jako v téhle zahradě. Nadechl se čerstvého vzduchu a vykročil mezi keře. Netušil ale, že ho pozoruje pár hnědých očí z okna v prvním patře.

Tom neodolal a i když věděl, že je černovlásek vzhůru a tak se nepozorovaně postavil k oknu a rozhlížel se po své nádherně udržované zahradě. Jako malý jí miloval. Rád se tam schovával před rodiči a hrál si tam. Jenže to už odvál vítr minulosti. Vyrostl z něj mladý muž udržující otcovu firmu v chodu.

Proto si mohl dovolit takové maličkosti, jako byl teď právě Bill. Dva miliony byly pro něj naprosto zanedbatelná částka, oproti těm, které mu vynášely firemní obchody.

**

Nastal večer a Bill byl opravdu nervozní. Tom si ho nenechal zavolat a on se bál, že něco provedl. Už hodinu se přehraboval ve skříni a vybíral ten nejvhodnější obleček. Jake seděl na posteli a pozoroval ho. Nevinně se culil, protože tohle přesně čekal.

„Co blázníš, Bille?“ zasmál se Jake.

„Určitě jsem něco provedl. Určitě,“ panikařil Bill.

„Proč si myslíš, žes něco provedl?“ zajímal se dál mladý sluha.

„Včera v noci říkal, že si mě zavolá. Ale nezavolal. Musel jsem něco provést,“ řekl Bill zkroušeně.

„Třeba nemá náladu. To se mu stává často,“ pokrčil rameny hnědovlásek.

„To je určitě kvůli mně. Určitě!“ Bill se posadil před skříň do tureckého sedu a schoval obličej do dlaní.

„Tak za ním zajdi a zeptej se ho,“ pobízel ho hnědovlásek.

„Hledám nějaké oblečení,“ hlesl Bill a nakonec mu padl pohled na obleček podobající se kočce. Byly k němu i ouška.

„Dělej jak myslíš,“ usmál se Jake a vyšel z pokoje.

Musel se usmívat. Tak to bylo pokaždé. Vždy, když Tomovým děvkám pověděl jaký je a on si je nezavolal, mysleli si, že něco provedli. Nebylo to schválně, ale prostě to tak bylo. Nikdo si nechtěl Toma znepřátelit.

Bill se pomalu oblékal do oblečku kočičky. Podíval se na sebe do zrcadla a málem se nepoznal. Byl nalíčený tak, jak byl zvyklý. Jen si nasadil plyšová ouška připevněná na čelenku a mohl jít. Několikrát se zhluboka nadechl než vyšel z pokoje a když tak učinil, vykročil k Tomovu pokoji.

Ten ale nic netušil a akorát se chystal ke spánku. Měl opravdu náročný den ve firmě a chtěl si pořádně odpočinout. Když už se chystal vlést si do peřin uslyšel jemné klepání na dveře.

„Dále,“ křikl de dveřím a vyčkával.

Dveře se pomalinku otvíraly a po chvíli do nich vešel nejistý Bill. Tom na něm zůstal vyset pohledem. Nikdy se kvůli němu žádná jeho děvka neoblíkla do nějakého oblečku aniž by to on sám nenařídil.

Bill měl sklopenou hlavu a tak neviděl Tomův překvapený výraz. Dred k němu přišel blíže. Jednak aby si ho prohlédl a jednak aby se mu mohl podívat do očí. Vzal ho za bradu a zvedl mu hlavu tak, že na něj černovlásek koukal vystrašeným pohledem. Viděl ten strach. Jen se usmál.

„Jsi nádherný,“ šeptl Tom a sklonil se k černovláskovu bělostnému krku. Hned ho tam začal laskat.

Bill přivřel víčka. Bylo mu to opravdu příjemné. Zaklonil hlavu trochu víc a odhalil tak Tomovi větší část svého krku.

Tom ho objal kolem pasu a pomalu se s ním přesouval k posteli. Bill se sice snažil aby moc nevzdychal, ale nešlo mu to a jeho vzdychání pobízelo Toma k dalším akcím. Položil ho na postel a přitom se od něj oddálil. Prohlížel si ho od hlavy k patě a usmíval se.

„Proč zrovna kočička?“ uchechtl se dred a naklonil se nad černovláska.

„Nevím. Bylo to asi to nejlepší, co jsem vybral,“ řekl Bill a přitom mu zrůžověly tváře.

„Miluju kočičky,“ usmál se Tom a vrhnul se opět na Billův krk.

„Oh,“ vzdychl nahlas Bill a sevřel víčka pevně k sobě.

Tom se pousmál a dal se do rozepínání Billova kočičího oblečku. Postupně přemisťoval své polibky níž po Billově těle. Černovlasý chlapec vzdychal vzrušením. Bylo to opravdu nádherné, ale i přesto se bál bolesti, která měla přijít. Ačkoliv ho Tom uklidňoval svými polibky na jeho těle, nedokázal se plně uvolnit.

Po nekonečně dlouhých minutách ho Tom svlékl úplně a tak před ním Bill ležel nahý, jen s oušky na hlavě.

„Neboj se, opravdu to nebude bolet,“ uklidňoval ho Tom, natáhl se do stolku pro lubrikant a trochu si ho vymáčkl na prsty.

Pomalu za stálého laskání Billova krku, prsty rozetřel lubrikant po Billově vstupu. Černovlásek zaklonil hlavu a vzrušeně vzdychl. Po chvíli ale vytřeštil oči, když Tom do něj vsunul jeden prst. Nebylo mu to zrovna příjemné a měl tendenci prst ze sebe vypudit. Tom byl ale trpělivý a vyčkával. Přece jen věděl, že je to Billovo poprvé.

„Uklidni se,“ šeptl mu do ucha a polaskal mu lalůček. Hned na to začal opatrně pohybovat prstem dovnitř a zase ven.

Billovi se až zatočila hlava. Najednou už mu to tolik nevadilo. Zvykl si na to a už jen vzdychal. Tom se odhodlal přidat druhý prst. Chvilku počkal, až si černovlásek zvykne a pak začal znovu přirážet prsty do jeho drobného těla. Zároveň kroutil prsty tak, že se kolikrát nepatrně otřel o černovláskovu prostatu, což způsobilo Billovo hlasité vyjeknutí. Nakonec, když si byl jistý, že je chlapec pod ním už dostatečně zvyklý přidal i třetí prst a začal ho roztahovat a připravovat na něco většího.

Když usoudil, že je chlapec dostatečně roztažený, klekl si k jeho nohám, trochu více mu oddálil kolena a ještě jednou vzal tubu lubrikantu. Vymáčkl si na ruku o něco větší množství gelu, než prvně a potřel tím svou chloubu.

Naklonil se nad chlapcovo tělo, svůj penis nasměroval k jeho vstupu a mírně zatlačil. I přes prvotní odpor zajel do chlapcova těla po špičku.

Bill vyjekl trochu bolestí. Opravdu ho to bolelo a proto svaly stáhl. Bohužel ho to tím bolelo o něco více. Po tvářích mu tekly slzy a oči nechal zavřené.

„Šššš.... uvolni se. Bude to dobré,“ uklidňoval ho Tom, protože i jeho to bolelo, jelikož Bill stáhnul svaly.

„Bo...bolí to,“ kníkl Bill se stále zavřenýma očima.

„Uvolni se. Za chvíli to přestane,“ radil mu Tom a dal se do uklidňování toho maličkého černovlasého stvoření.

Kupodivu Billa Tomovi polibky na krku, lícní kosti a krční jamce uklidňovaly. Pomalu se uvolňoval a to byl Tomů plán. Zajel trochu hlouběji až dokud se Bill zase nestáhl. Tom nikdy nezažil někoho tak úzkého, tak měl problémy s tím, aby se neudělal hned. Proto stále Billa uklidňoval a dařilo se mu to. Nakonec do chlapcova těla vnikl až po kořen.

Chvíli nehybně čekal, až si chlapec pod ním zvykne a poté začal pomalu a jemně přirážet. Bill ještě chvíli pociťoval bolest, dokud se mu dredatý muž neotřel penisem o prostatu. Skoro vykřikl a jeho tělem projela taková vlna vzrušení, jako ještě nikdy. Hned nato přirazil i sám Bill proti Tomově pánvi.

Několik minut jim oběma trvalo, než našli společné tempo a pravidelnost, ale potom, už se oba zmítali ve vlnách chtíče a vzrušení a rozhodně se nekrotili ve svých projevech. Tom se osmělil a začal přirážet do chlapcova těla s větší razancí a tak pravidelně narážel na jeho prostatu. Černovlásek se pod ním kroutil jako hádě.

Za stálého narážení na Billovu prostatu vyvrcholil o několik málo chvil později. A Tom pár vteřin po něm.

Poté z něj Tom vyjel a položil se na postel vedle chvějícího se Billa.

Pro černovláska to byl neskutečný zážitek. Dýchal, jako by právě uběhl maraton, oči doširoka otevřené a sledoval strop nad sebou. Po chvíli otočil hlavu kousek doleva, kde ležel Tom a pozoroval ho. Mírně se usmíval, ale věděl, že teď nebude za hodného. Nikdy své děvky nenechával ve své posteli zbytečně dlouho.

„Vem si věci a jdi,“ řekl unaveně dred a zavíral oči.

Bill se na něj poněkud plačtivě podíval, ale věděl, že se k němu takhle zachová. Podle Jakea se do něj nesměla žádná děvka zamilovat, ale on svému srdci nijak neporoučel. To co s Tomem právě zažil se mu vrylo hluboko jak do paměti, tak do srdce. Měl strach, že kdyby neuposlechl, tak by byl potrestán a to nechtěl. Začal se zvedat a postavil se na své vratké končetiny. Opatrně se sklonil pro věci, vzal je do náruče a s náznakem slz odešel z ložnice. Na chodbě se opřel o zeď vedle dveří a snažil se uklidnit. Nesměl plakat.

K jeho nevoli šel kolem pokoje Jake.

„Bille, pojď. Tady můžeš nastydnout,“ hlesl mladý sluha a Billa trochu podepřel.

Následně na to ho zavedl do jeho pokoje, kde mu pomohl do vany a pak i do postele. Bill propadl do jakéhosi apatického stavu a bylo mu jedno, co kdo s ním dělá.

**

Několik měsíců uběhlo od té noci. Bill si zvykl, že Tom jeho city opětovat nebude. Že pro něj bude jen děvka. Měl se ale jako v bavlnce. Tom si ho opravdu vydržoval. Občas mu nechal koupi nějaký dáreček v podobě nějaké cetky jindy zas nějaký luxusní kousek oblečení.

Také na urputnou žádost Jakea nalezl veškeré informace o Billově rodině. Nikdy neměli dluh u Adama, u kterého byl tak dlouho. Prostě ho Adam nechal sebrat na ulici. Jeho rodina ho hledala, ale policie to po půl roce smetla ze stolu se slovy, že pokud ho nenašli do té doby, je pravděpodobně mrtvý. Vše to takhle zařídil Adam.

Billova matka se několik týdnu po tomto oznámení psychicky zhroutila a sestra spáchala sebevraždu. Nikdo z Billovy rodiny to nenesl dobře. Měli ho za mrtvého. Ale i tak to Tom vše Billovi řekl.

Když se tak stalo, Bill se mu rozbrečel v náruči. Chtěl za nimi, ale Tom ho přemlouval, že by udělal největší hloupost. Měli ho za mrtvého, tudíž by to byl asi obrovský šok, kdyby se objevil ve dveřích jejich bytu. Proto mu Tom nabídl, že by mu dal své příjmení. Aby se mu lépe začínalo po odchodu z toho domu. Bill se sice zdráhal, ale musel dát Tomovi za pravdu.

A nyní?

Bill bydlí ve svém bytě, který pro něj Tom koupil do jeho začátků. Má opravdu prestižní práci v modelingové agentuře a je velmi žádaný. Nikdy ale nezapomněl na toho, kdo mu pomohl nejvíc. Kdo ho zachránil, před odpornějšími praktikami, než těmi, které provozoval s Tomem.

Měl sice několik známostí, ale žádná mu nevydržela dlouho. V hlavě měl stále Toma. Jeho srdce patřilo jen a jen Tomovi, který o tom nevěděl. A nikdy se to nedozvěděl.