Danger of this World 5.

Autor: T-KAY

Bill hned zaznamenal jeho pohled a zčervenal.

„Co se červenáš?“ zasmál se Tom.

„Nechtěl jsem na tebe civět,“ hlesl Bill a snažil se posbírat rozkutálené potraviny.

Tom k němu přišel a pomohl mu to sebrat. Bill mu připadal roztomilý.

„Necivěl jsi a i kdyby, tak mě to nevadí,“ mrknul na něj Tom, když společně odnášeli potraviny do kuchyně.

„Doufám, že nevadí, že jsem si vypůjčil oblečení a použil strojek,“ otočil se na něj Tom s otazníky v očích.

„Ne nevadí. Zapomněl jsem ti o tom říct. Mohli bysme ti později nějaké to oblečení sehnat,“ odpověděl Bill a uklízel potraviny na svá místa.

„Jak dlouho jsi tu sám?“ zeptal se zničehonic Tom.

Billa ta otázka zaskočila.

„No.... už dlouho,“ šeptne Bill.

„To je široký pojem, ale nebudu to z tebe tahat,“ řekl Tom klidně.

Bill se jen usmál a dál skládal potraviny.

Když dal potraviny na svoje místo a ty co potřeboval nechal venku, dal se do vaření. Tom se posadil ke stolu a pozoroval ho. Sledoval každý jeho byť sebemenší pohyb, každou grimasu. Připadal mu kouzelný. Občas mu připadalo, že Bill okolo linky tancuje a zaslechl i pobrukování.

„Co si to broukáš?“ zeptal se do ticha.

„Ale jednu písničku. Je příšerně stará, ale zaslechl jsem jí u jednoho z kluků,“ usmál se Bill tentokrát upřímným úsměvem.

„A jak se jmenuje?“

„Myslím že Time for Miracle, ale nevím to jistě,“ pokrčil rameny Bill.

„Tu znám, ale naposledy jsem jí slyšel před dost lety. Je ale strašně stará. Co mi máma říkala, tak jí zpíval nějakej nagelovanej blbeček. Ani si nepamatuju jméno,“ zasmál se Tom.

„Myslím, že se jmenoval Adam, ale ten už nejspíš nežije. Kdo ví jestli měl nějaký potomky,“ řekl Bill stále otočený k lince.

„No pokud nějaký dítě neadoptoval, tak asi ne,“ řekl Tom namátkou.

„Jak neadoptoval?“ divil se Bill.

„Byl gay. Teda co si pamatuju z vyprávění,“ objasnil Tom.

„Aha. To to vysvětluje,“ zasmál se Bill. „No jídlo bude za chvíli hotový,“ otočil se konečně na Toma.

„Nemusel sis dělat škodu,“ hlesl Tom, „já bych si pak něco vzal,“ dodal.

„Tome, řekni mi, jak dlouho si nejedl pořádný jídlo,“ zeptal se ho Bill.

„To fakt nechtěj vědět,“ zakroutil hlavou Tom.

„Tak nemel a ber si,“ zasmál se Bill a dal před něj plný talíř.

Tom se jen usmál a s chutí se pustil do jídla. Bill si mezitím taky nandal porci a posadil se naproti Tomovi. I při jídle ho pozoroval. Ne že by musel,ale on hlavně chtěl.

„Co budeme dělat?“ zeptal se Tom a zvedl hlavu od talíře.

„Eh... No já myslím, že pro dnešek půjdu asi do postele. Jsem utahanej. Co kdybychom si šli zítra zastřílet?“ odpověděl Bill, když polkl sousto.

„No můžeme. Ehm... Bille? Zdá se mi to, nebo tě znervozňuju?“ zeptal se starostlivě Tom.

„Co? Ne to se ti zdá,“ koktal Bill. Nechtěl mu to přiznat. To, že je v jeho přítomnosti nervozní a zároveň i nesvůj.

„Dobře. Bál jsem se to tak je,“ usmál se Tom.

Kdyby Bill neseděl, asi by se mu právě podlomila kolena.

Odvrátil od Toma pohled, vzal svůj prázdný talíř a odnesl ho do dřezu. Potom odešel k sobě do pokoje. Tam se posadil na postel a snažil se přijít na důvod své nervozity v Tomově blízkosti. Položil se na ní a koukal do stropu svého pokoje. Po půl hodině urputného přemýšlení nad sebou samým usnul. Ani nezaregistroval to, že do jeho pokoje vešel Tom a klekl si vedle postele.

Sám Tom sám sebe nechápal, ale černovlásek se mu líbil od první chvíle, co ho zahlédl a to že měl bouchačky ho dělalo ještě víc sexy než kohokoliv jiného co mohl poznat nebo jen zahlédnout. Proto musel zasáhnout, když se za ním objevili nakažení.

Ještě chvíli tam klečel a pozoroval Billův spící obličej. Pak natáhl ruku a pohladil ho po vlasech. Bill jen ze spánku utočil hlavu, až si Tom myslel že ho probudil. Ale ne. Bill spal klidně dál. Tom se pro sebe usmál, vstal a odešel, teď už do svého pokoje. Tam se natáhl na postel a ještě než jeho hlava dopadla na polštář, už skoro spal. Tohle pro něj byl luxus po tolika nocích strávených tam venku.

**

Druhý den začal kupodivu dobře a v klidu. Bill se vzbudil s úsměvem na tváři. Měl přitom v noci krásný sen, že Tom seděl na kraji jeho postele a pořád mu něco říkal, ale nemohl si vybavit co přesně. Ale to mu nevadilo. Ten sen byl pro něj tak krásný, že měl už od rána dobrou náladu. S úsměvem připravoval snídani pro sebe i Toma, který ještě spokojeně vyspával. Bill ho ani budit nehodlal.

Během přípravy snídaně se mu ale rozezvonil telefon v bytě. Rychle doběhl do obývacího pokoje, kde se telefon nacházel a zvedl sluchátko.

„Bille myslím, že se Generál zbláznil,“ ozval se z telefonu Tayův hlas.

„Proč si to myslíš?“ zeptal se Bill a trochu se i bál odpovědi.

„No tak nejen, že je Tom už právoplatným členem našeho týmu, ale on k nám přidělil tu dilinu Kristen,“ vysvětlil Tay.

„To si dělá srandu? Jeho vlastní dceru a zároveň takovou krávu?“ vyjekl Bill a hned si dal ruku na pusu. Nechtěl vzbudit Toma svým křikem.

„Bohužel nedělá, Bille. Budem to muset nějak skousnout, ale to že dovolil,aby Tom byl členem týmu je dobře. Aspoň něco, když už musíme mít mezi sebou takovou krávu,“ uchechtl se Tay.

„To jo. Aspoň něco pozitivního,“ usmál se Bill pro sebe.

Najednou se otočil, když zaslechl lehké zavrzání dveří. Tom se akorát probral a zaslechl Billovo vyjeknutí. Vyšel tedy z pokoje a šel se podívat, co se děje.

Bill se na něj usmál, rozloučil se s Tayem a položil sluchátko.

„Co se děje, že jsi tak zakřičel?“ zeptal se s úsměvem Tom.

„To nic, jen doufám, že jsem tě nevzbudil. A jak ses vůbec vyspal?“ zajímal se Bill.

„Ne neboj. Byl jsem už vzhůru když jsem tě uslyšel. A jak jsem se vyspal? Báječně,“ zasmál se Tom.

Poté se šli oba nasnídat a obléct. Bill sice chtěl Tomovi půjčit nějaké to Andreasovo oblečení, ale když to Tom viděl, s poděkováním odmítl a šel si pro své věci, co nechal předchozí den v koupelně. Když byli oba oblečení a připravení k odchodu, vydali se na slibovanou střelnici.