Danger of this World 6.

Autor: T-KAY

Nastoupili do Billova auta a vyjeli. Na střelnici dorazili po půl hodině jízdy. Oba si sice mohli vypůjčit zbraně, ale stejně vsadili na ty své. Jelikož každý člen záchranných týmů mohl mít za branami města u sebe pouze jednu zbraň. Ale oba vyfasovali od pracovníka střelnice zásobu nábojů, aby mohli dostatečně dlouho cvičit svou střelbu. Tom s Bilem pojali své cvičení trochu jiným způsobem, než obvykle.

„Tak schválně. Každý máme jeden výstřel a jestli se trefí přesně do srdce,“ nabízel Tom svůj nápad.

„Beru. A co udělá ten co prohraje?“ zajímal se Bill.

„Hmmm... nad tím jsem ještě nepřemýšlel. To vymyslíme,“ zasmál se Tom.

„No, co třeba, že když prohraju já, ukážu ti celé město a když prohraješ ty..... hmm... vaříš večeří,“ smál se Bill jako šílený.

„Beru. Stejně prohraješ,“ smál se Tom s ním.

„Nebyl bych si tak jistej,“ řekl Bill trochu vážněji, ale pořád se smál.

„To se uvidí,“ neodpustil si Tom úšklebek.

Oba tedy zamířili a vystřelili. Přitáhli si terče v podobě černé siluety na papíře. Na té Billově byla díra od kulky přesně v oblasti srdce. Zato na té Tomově...

„Já vyhrál!!!“ začal tam poskakovat Bill radostí.

„Nechápu, jak je to možný,“ rozčiloval se naoko Tom.

Věděl, jak je to možné. Schválně zamířil špatně. Chtěl vidět Billovu reakci.

„Ale já vyhrál! Vyhrál!“ nepřestával se radovat Bill.

„No tak jo no. A co by sis přál teda k večeří?“ smál se Tom.

„Hmmm.... to nechám na tobě. Překvap mě,“ řekl Bill, když se uklidnil.

„Jak myslíš,“ ušklíbl se Tom.

Chvíli na to se na střelnici objevil Generál i se svou dcerou Kristen. Kristen byla jedna z těch rozmazlených holek, co dostanou vše na co ukáží. O to se jí vždycky Generál postaral.

„Vidím, že jste tu oba. Četl jsem vaší zprávu z mise a ostatních samozřejmě taky a rozhodl jsem podle vašeho líčení, že tady Tom bude perfektním velitelem vašeho týmu,“ řekl Generál a Billovi se rozzářily oči. Věděl, že nakonec svolí.

„Dále vám chci představit svou dceru a zároveň dalšího člena vašeho týmu, Kristen,“ řekl a Kristen se na oba usmála. O Billově orientaci věděla, proto se jen usmála. Ale upoutal jí Tom. Pro ní to byl další do její sbírky mužů, které pokořila. Byla taková a všichni to o ní věděli. Teda ne všichni, ale pouze ti, kdo jí měl u čest potkat. Kristen začala na Toma házet svůdné pohledy a zkoušela všechny způsoby flirtování beze slov, ale Tom o ní ani okem nezavadil. Jen jí pozdravil a dál vnímal Generála. To jí štvalo, ale nedala na sobě nic znát. Usmyslela si, že ho stejně uloví. Jak se mýlila.

„Tak si užívejte volna než vás pošlu do akce a přeji vám hodně štěstí, Veliteli Kaulitzi,“ řekl Generál a potřásl si s oběma chlapci rukou. Pak odešel, ale Kristen tam stále zůstávala a rozhodla se zkusit Toma sbalit.

„Slyšela jsem, žes dokázal přežít tam venku a bez zranění,“ usmála se a přešla k Tomovi. Ten se na ní jen podíval, sjel jí pohledem načeš se následně otočil a začal nabíjet svou zbraň.

„To je pravda a co?!“ odpověděl jí a stále nabíjel. Pak vložil nabitý zásobník do pistole, zamířil a vystřelil.

Jeho chování se Kristen nelíbilo, proto se rozhodla pro jinou taktiku. Počkala až Tom vystřílí zásobník a pak se na něj vrhla. Nalepila se na něj a svůdně se na něj podívala.

„Jak jsi to dokázal? Nikdo ještě nic takového nedokázal,“ řekla svůdně a prstem mu přejela po hrudníku.

Tom sklonil hlavu a chvíli sledoval její prst. Pak jí lehce za tu ruku vzal a odsunul pryč.

„Možná náhoda. Nejsi můj typ tak se nesnaž,“ odbyl jí.

Bill, kterému se doteď vařila krev v žílách, se uchechtl a zadržoval smích.

Kristen to nakrklo a povrchní chůzí odkráčela pryč. To už Bill nevydržel a začal se naplno smát.

„Co se směješ?“ zeptal se ho Tom, kterému taky cukaly koutky.

„Jsi první, co si dovolil jí takhle odpálkovat,“ smál se Bill.

„No co. Nelhal jsem, když jsem řekl, že není můj typ. Já rád něco jinýho,“ pokrčil rameny Tom.

„Jo a co?“ tohle Billa zaujalo. V hloubi duše to chtěl vědět.

„No rozhodně tomu něco chybí a něco přebejvá,“ usmál se Bill.

„Ty jsi gay?“ divil se Bill, i když ho tohle zjištění opravdu potěšilo.

„Už to tak je. S holkama dokážu bejt jenom kamarád,“ přikývl Tom.

„To jsme dva no. Ale s ní bych se nekamarádil ani za milion,“ zaksichtil se Bill.

Tom ho celou dobu pozoroval. Bill mu opravdu přišel roztomilý.

„Co? Mám něco na obličeji?“ zeptal se Bill, když si všiml Tomova pohledu. Tom se jen zasmál.

„Ne, ty trdlo. Jen jsi roztomilý,“ odpověděl se smíchem Tom.

Billovi se nahrnula krev do tváří a sklopil hlavu. Tom k němu přišel, chytil ho za bradu a hlavu mu zvedl.

„Nikdy přede mnou neskláněj hlavu k zemi,“ pošeptal Tom a díval se Billovi do očí.

Bill se musel přemáhat, aby ho nepolíbil. Jen ztěžka polknul a přikývl.

Nakonec usoudili, že bude lepší vyrazit k Billovu bytu. Cestou nakoupili nějaké jídlo na Tomovu slibovanou večeři. Tom mu celou dobu vyprávěl vtipy, které se k němu za celý jeho dosavatní život donesly a Bill párkrát skoro i naboural, jak se smál. Ale nakonec dojeli v pořádku. Bill chtěl Tomovi pomoct s taškami, ale Tom mu to nedovolil. Nakonec stejně ukořistil jednu tašku a vítězným úšklebkem a doprovázen Tomovým smíchem se vydali dovnitř.

Jakmile vešli do bytu, vydal se Tom do kuchyně a dal se do vaření. Bill šel ale do kuchyně s ním a pořád ho pozoroval. Nedokázal z něj spustit oči.

„Stejně je mi záhadou, žes tam venku přežil,“ řekl Bill do ticha kuchyně. I když ticho tam vlastně až takové nebylo.

„Já sám nevím. Nechápu to taky, Bille. Je to jako by mě někdo tam nahoře hlídal, což je blbost. Kdyby bůh existoval, nedovolil by to, co se děje. Nikdy jsem nevěřil v Boha nebo něco podobnýho, ale zaráží mě, že jsem dokázal přežít obklopenej nakaženýma,“ odpověděl mu Tom a přitom dělal večeři.

Billovi tak vzal veškerá slova. Jen na něj s údivem koukal a neřekl nic.

„Třeba tam nahoře opravdu někdo je, když jsi přežil,“ usmál se Bill. Nechtěl aby Tom smutnil.

„Ale proč já? Proč ne třeba moji nebo tvoji rodiče?“ zeptal se ho Tom.

„To nikdo neví. Ale hlavní přece je, že žijeme, ne?!“ řekl Bill, vstal a šel k němu.

„To je,“ vzdychl Tom a svěsil ramena.

„Tak vidíš. Třeba to tak mělo být,“ šeptl Bill stojící teď už za Tomovými zády.

„Nejhorší je, že nevím jestli dokážu vystřelit, až...“ řekl Tom zlomeně.

„Myslíš to, pokud poznáš rodiče?“ zeptal se tiše Bill.

„Jo,“ vydechl.

„Věřím tomu, že zvládneš. Bude to těžký, ale zvládneš to,“ usmál se Bill a položil mu dlaň na záda.

Jako by to Toma uklidňovalo. Snažil se věřit Billovým slovům. Zvedl hlavu, podíval se na Billa a usmál se taky. Pak se opět vrhnul do vaření.