Darované srdce 1.

Tak a je tu nová povídka Darované srdce. Je to hodně romantická povídka ale taky plná bolesti a strastí. Ale víc nepovím. Posuďte sami!
Pac a pusu 
T-KAY

Autor: T-KAY
Betaread: Janule

Pairing: Twincest


V jednom vzdáleném městečku žil chlapec, který měl snad vše, ale ani to jej nečinilo nějakým rozmazlencem. Jediné, co mu v tuto chvíli chybělo, byla jedna holčička, kterou měl opravdu hodně rád. Vlastně to každý považoval za jejich první dětskou lásku. Ten chlapec se jmenoval Tom Kaulitz a vůbec netušil, že jeho kamarádka Kim už za ním nedorazí.
Auto, ve kterém jela Kim se svou maminkou, mělo totiž v tuto chvíli nehodu. Karoserie to nevydržela a ani bezpečnostní pásy nezabránily katastrofě. Obě osoby, jak malá Kim, tak její maminka, bojovaly o život. Kimina maminka na tom ale byla mnohem lépe než samotná Kim. Obě odvezla záchranná služba do blízké nemocnice.




O několik hodin dříve, o několik kilometrů dál si zrovna malý Bill Trümper hrál na zahradě se svým o něco málo starším bratrem Andreasem na honěnou. Obě děti měly na tvářích úsměv a netušily, že maličký Bill není tak zdravý, jak si oba myslí.
Maličký sedmiletý Bill měl totiž nemocné srdíčko. Věděli to jen jejich rodiče. Byli toho názoru, že to chlapcům řeknou, až budou o něco málo starší.
Ale sám Andreas poznal, že s malým bráškou není něco v pořádku. Všímal si třeba toho, že bráška je v nemocnici poměrně často. Nebo taky, že musí brát nějaké pilulky. Několikrát se i stalo, že malý Bill před bratrem omdlel a několik málo minut ležel jako mrtvý. Ale pak se probral, zvedl se a pokračovali v rozdělané činnosti.
Zrovna teď byli ale šťastní a nic nevypovídalo o tom, co se stane.
Když zrovna Andreas honil malého Billa, Bill se zastavil a padl na svá dětská kolena a bodalo ho na srdíčku.


„Billí, copak je?“ vyděsil se Andreas.
„Bolí,“ vzlykl Bill.
„Kdepak tě bolí?“ zeptal se rychle.
„Tady,“ řekl a ukázal na místo, kde se pravděpodobně nacházelo srdce.
„Mamííííííí!!!!!“ zakřičel rychle Andreas.
Maminka Simone rychle přiběhla na zahradu a uviděla své děti klečet v trávě. Moc dobře poznala, že s jejím mladším synem není něco v pořádku. Plakal a držel se za malý hrudník.
„Billísku, copak je?“ přiklekla ke svým synům.
„Mamí, bolí mě to,“ vzlykal dál malý Bill a sotva bylo rozumět jeho slovům.
„Andy, oblékni se a přines bratříčkovi oblečení. Musíme ale rychle,“ řekla Simone staršímu synovi a toho mladšího objímala a snažila se ho uklidnit.


Malý Andreas rychle vstal a utíkal do jejich pokoje. Simone nikdy nedokázala bratry nechat spát odděleně. Možná taky proto, že doufala, že kdyby se Billovi něco stalo, Andreas rychle přijde. Rychle se tedy oblékl a vzal bundu malému bráškovi. Rychle seběhl schody, a zároveň dával pozor, aby nezakopl. Stav jeho brášky se každou minutou zhoršoval. Odnesl bundu mamince, a ta malého Billa oblékla a vzala do náruče. Andreas poslušně cupital za ní.
Když byli u auta, Simone položila malého Billa na zadní sedačku a Andreas si sedl k němu. Dal si jeho hlavu na svůj klín a hladil mladšího brášku v jeho blond vlasech.
„Vydrž, bráško, za chvilku bude dobře,“ šeptal mu, zatímco jejich maminka nastartovala auto a jela do nemocnice.


V nemocnici malého Billa okamžitě přijali a snažili se uklidnit jak jeho maminku Simone, tak i jeho brášku. Samotný Bill ležel na lůžku připojen k přístrojům, které mu pomáhaly žít. Nebyl to příjemný pohled, ale bohužel to tak muselo být. Jelikož to malé nemocné srdíčko moc dlouho nevydrží. Snažilo se bojovat, ale už nemělo tu potřebnou sílu.
Už jako miminko měli doktoři problém, aby malého Billa udrželi naživu. Jeho srdce bylo málo vyvinuté. Narodil se dřív, a to taky zapříčinilo to, že Billovo srdce se nestačilo dovyvinout.


„Paní Trümperova mohl bych s vámi mluvit o samotě?“ zeptal se ošetřující lékař Billovy maminky.
„Jistě. Andy, počkej tu, ano?“ řekla a Andreas přikývl. Moc se o brášku bál.
Doktor i se Simone poodešli tak, aby to Andy neslyšel.
„Jak je mu, doktore?“ zeptala se rychle.
„O tom bych s vámi chtěl právě mluvit,“ doktor posmutněl.
„Tak mluvte, prosím,“ naléhala Simone.
„Váš synek je na tom hodně špatně. Možná ani nedožije rána. Jeho srdce to už nevydrží. Je moc slabé na chlapce jeho věku,“ řekl doktor s vážnou tváří.
Zato tváře Simone se orosily slzami.
„Existuje nějaká možnost, že přežije?“ zeptala se rychle.
„Jsou dvě. Ta první, tu jsme právě praktikovali. Přístroji se ho snažíme udržet naživu, a ta druhá možnost je transplantace. Ale nemáme vhodného dárce. Bohužel pokud se nestane zázrak, váš syn během dnešní noci pravděpodobně zemře. Teď musíme začít věřit na zázraky,“ odpověděl doktor a tím vyřkl ortel nad chlapcovým životem.
Simone doktorovi poděkovala za informace a posléze se vrátila k Andreasovi.


„Mami, jak mu je? Jak je Billímu?“ zeptal se rychle, jakmile Simone přišla do jeho blízkosti.
„Ach, Andy. Teď mi něco slib, ano?“ žádala.
„Co, mami?“ přikývl.
„Ať už se stane cokoliv, budeš silný, ano? Billí tu bude teď muset být,“ hlesla.
„Budu silný, mami. Proč tu Billí bude?“ zeptal se.
Ach, ta dětská zvědavost.
„Andy, broučku. Bill má nemocné srdíčko. Doktoři ho chtějí uzdravit, ale bohužel se jim to nedaří. Billovo srdíčko je moc slabé. Potřebuje nové, ale bohužel ho nemají,“ vysvětlila s pláčem Simone.
„Mami, neplakej. Billí se uzdraví. Oni mu dají nové srdíčko,“ konejšil Andreas svoji maminku.
„V to doufám, Andy. V to doufám,“ objímala ho Simone.


Andy pak požádal maminku, aby mohl být s bráškou, a i když se jí to nelíbilo, tak ho za ním pustila. On pak několik hodin seděl u bráškovy postele a držel ho za ruku.
„Oni to dokážou, Billí. Dostaneš nové srdíčko a budeme zase spolu. Jen musíš vydržet,“ šeptal mu a stále ho držel za jeho drobnou ručku.
Tou dobou se začalo stmívat a spolu se stmíváním přijali do téže nemocnice dvě osoby po autonehodě. Maminku s dcerou. Maminka byla stabilizovaná, ale život malé Kim visel na vlásku. Malá Kim měla ošklivé poranění hlavy, a i když se snažili malou holčičku zachránit, její život jim unikal pod rukama. Nakonec vzdali i poslední pokusy o záchranu. Sami totiž už věděli, že malou holčičku nezachrání. A to ani kdyby se snažili víc, než se snažili doposud. Možná to ani více nešlo. Posledních pár chvil jen čekali, až si malé srdíčko té holčičky uvědomí, že už nemusí bojovat. Mozek malé Kim už byl nějakou chvíli mrtvý, jenom si to srdce neuvědomovalo.


O tom, že v této nemocnici umírá malé děvče, se dozvěděl i lékař, který přijímal malého Billa. Okamžitě zamířil na oddělení traumatologie, kde měli tu malou holčičku na sále. Chvíli se tam dohadoval se sloužícím doktorem, až nakonec vyšel ven s ubezpečením, že informuje jejího otce.
Našel pro toho malého chlapce srdce. I když to stálo život jiné dítě. Dítě, na které čekal jeden smutný chlapec jménem Tom.


Když Kimin tatínek Liank přijel do nemocnice, okamžite se ptal na stav své dcery a manželky. Doktor mu oznámil, že stav jeho manželky je stabilizovaný.
„A co Kim?“ zeptal se rychle Liank.
„Pane Cho, neříká se mi tato zpráva snadno. Vaše dcera umírá,“ odpověděl smutně doktor.
„Jak je to možné? Snažili jste se jí zachranit?“ zeptal se zdrceně Liank.
„Pane Cho, dělali jsme, co je v našich silách, ale vaší dceru bohužel nešlo zachránit. Utrpěla velice rozsáhlé poranění hlavy,“ zakroutila hlavou doktor.
„Mo-mohl bych se s ní aspoň rozloučit?“ zeptal se Liank.
Doktor přikývl a odvedl ho na sál.


Doktor věděl, že není moc času na otálení, ale nechal Lianka rozloučit se z dcerou. Když pak společně vycházeli ze sálu, viděl doktor možnost se Lianka zeptat.
„Pane Cho, mám na vás jednu otázku. No spíše prosbu,“ Liank se na něj podíval.
„Jakou prosbu, doktore?“ otřel si tváře od slz.
„Víte, v teto nemocnici leží chlapec s nemocným srdcem,“ začal doktor a musel Liankovi naznačit aby ho nepřerušoval. Liank přikývl a poslouchal.
„Víte, tomu chlapci už moc nezbývá a já... Dovolil jsem si, než jste dorazil, udělat pár přeběžných testů váší dcery a toho chlapce,“ pokračoval.
„Ale proč mi to říkáte?“ zeptal se nechápavě Liank.
„Jde o to, že vaše dcera je vhodným dárcem srdce pro toho chlapce. Ale potřebujeme svolení rodičů k transplantaci. Tedy vás,“ upřesnil doktor.


Liank byl překvapen nad zdělením doktora a požádal ho o to, aby ho nechal přemýšlet.
„Jistě, že počkám.“ přikývl doktor.
Bylo to těžké rozhodnutí, ale věděl, že mu to malou Kim stejně nevrátí. Tedy částečně. Její srdce bude bít v někom jiném. Nakonec se rozhodl.
„Doktore, já.... podepíšu vám to. Ale není to zrvona lehké, snad mě chápete,“ řekl nakonec Liank.
„Já vás chápu, pane Cho.“ odpověděl doktor a zavedl Lianka do kanceláře podepsat svolení k transplantaci.


Když to oznámil Simone, tak ta ani šokem nevěděla, co říct. Bylo jí líto toho děvčátka, ale věděla, že srdce toho děvčátka zachrání život jejímu synovi. Sama Simone pak musela odvést Andrease od brášky, aby ho mohli připravit na operaci a odjet na sál.



Tom stále netrpělivě čekal u okna a vyhlížel auto, ve kterém by měla přijet jeho kamarádka.
„Tomí, běž do postýlky. Až přijede Kimi, tak jí pošleme rovnou sem. Ale už začíná být pozdě a ty už máš být dávno v postýlce,“ řekla ustaraně Nadine Kaulitzová.
„Ale mamí...“ Tom se zase pokoušel o přemlouvání.
„Žádné ale, Tome,“ řekla už o něco přísněji.
„Tak dobře,“ řekl smutně a odcupital k posteli.
Jeho maminka ho uložila, přikryla a popřála mu dobrou noc. Sama pak odešla do obýváku, kde právě běžely zprávy a oznamovali, že se nedaleko stala autonehoda. Hodiny ubíhaly a u dveří rodiny Kaulitzových zazvonil domovní zvonek.


„Lianku, co tu děláš? Stalo se něco? Kde je Shien a Kim?“ zeptala se překvapeně Nadine.
„Nadine, já... měly nehodu,“ vydechl Liank.
„Proboha! Jak jim je?“ Nadine ho pustila dovnitř a společně s Jörgenem si sedli do obýváku.
„No... jak bych to řekl. Shien je, dá se říct, v pořádku, ale Kimi...“ odmlčel se.
„Co je s Kimi?“ zeptal se Jörgen.
„Ona... přišli jsme o ní,“ šeptl Liank.
„Proboha!!!“ vydechli oba. Jak Nadine, tak Jörgen.
„To je nám líto, Lianku. Opravdu líto,“ řekla smutně Nadine.
„Já vím. Možná ale Kim bude žít, ale jinde,“ hlesl Liank.
„Jak to myslíš?“ divil se Jörgen.
„Ten doktor, co mi volal, říkal, že darovali její srdce nějakému umírajícímu chlapci,“ řekl stejně tiše, jako mluvil celou dobu.
„Lianku, možná, že neměli na vybranou. Aspoň se na Kimi úplně nezapomene. Budě žít dál v srdci toho chlapce. Ale i tak přijmi naši upřímnou soustrast,“ řekla Nadine.
Nikdo si ale během rozhovoru nevšiml, že je poslouchá ještě jeden pár uší. Malý Tom nemohl spát a šel zjistit, kdo přišel. Doufal, že je to jeho kamarádka.
Po tvářích mu tekly slzy, když to celé vyslechl. Ale už teď věděl, že toho chlapce nenávidí. Dával mu za vinu, že svoji kamarádku už nikdy neuvidí.