Darované srdce 4.

Vím, odmlka mezi díly byla dlouhá, ale moc jsem s k počítači nedostala.... tak snad vám to vynahradím :)

Autor: T-KAY

Pairing: Twincest

Bill nakonec odložil poznámky stranou a otočil se na Toma.

„Díky za kompliment,“ usmál se na něj.

Tom si ho začal pořádně prohlížet. Vlastně se ho spíš nemohl nabažit.

„Jak dlouho se líčíš?“ zeptal se ho najednou Tom.

„No... od svých devíti. Dva roky po...“ odmčel se Bill.

Nechtěl vzpomínat na dobu, kdy byl jako malý skoro pořád v nemocnici. Jen kvůli tomu transplatovanému srdci.

„Po čem?“ zajímal se hned Tom.

„No... ehm... byl jsem jako malý často v nemocnici. Kvůli svému zdraví,“ odpověděl neurčitě Bill a doufal, že v tom nebude Tom šťourat.

„Aha. To mě mrzí. A teď už je to v pořádku?“ zeptal se Tom.

„No... až na kontroly jednou ročně, tak ano. Jen vlastně nesmím chodit na tělocvik,“odpověděl už v klidu Bill.

Tom totiž nebyl takový, že by se šťoural do soukromí ostatních. Takový on nikdy nebyl.

Povídali si spolu opravdu dlouho. Občas tedy zavládlo v pokoji ticho, kdy ani jeden nevěděl, co říct, ale pak se zase rozpovídali.

**

Když se o několik hodin museli rozloučit, byli rádi, že se vůbec poznali. Jediné, co ale zůstalo skryto před Tomem, byl důvod Billova častého pobytu v nemocnici. Když totiž na to Tom omylem zase odbočil, tak se Bill snažil nějak vyvléknout z hrozící odpovědi. Nerad někomu vyprávěl, co a proč to tak bylo.

Když konečně odešli zavřel se Bill znovu v pokoji. Lehl si na postel a vdechoval Tomovu vůni. Byl jí nasycen celý pokoj a Billovi se z toho až točila hlava. Ano, vždycky se mu líbili chlapci, ale Tom mu neskutečně pomotal hlavu. Byl z něj paf a nedokázal si to vysvětlit.

„Můžu dál?“ ozval se ode dveří hlas jeho bratra.

„Jo klidně,“ šeptl Bill.

Andreas vešel a jakmile se nadechl, trochu se zarazil.

„Ty máš novou voňavku?“zeptal se Billa.

„Ta není moje,“ řekl zasněně Bill.

„Ale, ale. Neříkej mi, že ses zabouchl,“ usmál se Andreas a posadil se k Billovi na postel.

„Nevím, možná,“ hlesl Bill, zavřel oči a znovu nasál Tomovu vůni.

„Bráško, ty jsi v tom až po uši. Všiml jsem si toho už dole, když jsme je šli vyprovodit,“ řekl Andreas a usmíval se.

Usmíval se, protože to vypadalo, že jeho malý bráška bude konečně šťastný. Jeho orientaci všichni v rodině respektovali, proto pro ně nikdy nebyl šok, když si Bill našel nějakého přítele.

„Vždycky to poznáš,“ otočil na Andrease hlavu.

„To bude asi tím, že jsem ti byl vždycky oporou a navíc máš za sebou pár vztahů. Ale řeknu ti jedno. Nikdy to nezačalo takhle rychle,“ řekl Andreas.

„Ale bojím se,“ šeptl znovu Bill.

„Čeho?“ v tu chvíli Andreasovi nedošlo, že je třeba Tom na holky.

„No, že mě nebude chtít. Že....“ nedořekl to Bill.

„Ale když o tom budeme jen mluvit, tak to nikdy nezjistíš,“ řekl už vážně Andreas.

„Pravě toho se bojím. Že udělám něco a Tom mě pak nebude chtít vidět,“ řekl Bill a ztrápeně bratra objal.

Andreasovi trhalo srdce, když takhle viděl svého brášku. Nikdy nebyl rád, když Bill trpěl. Možná proto, že mu nedokázal pomoct tak, jak by si přál.

**

Tom seděl u sebe v pokoji a koukal do prázdna. Pořád v duchu cítil Billův parfém. Každá jeho buňka v těle byla prosycená jeho vůní. Měl ho plnou hlavu. Jen ztěžka dopadl na postel a snažil se uklidnit. Pro případ zavřel oči, ale jakmile tak udělal, zjevila se mu před očima Billova tvář. Tak krásná, až dívčí. Ty oči plné čokolády a rty jako dva okvětní lístky.

„Bože!“ vzdychl, když si uvědomil, jak o Billovi uvažuje.

„Proboha, vždyť jsem na holky,“ šeptal si pro sebe.

Ale do hlavy mu to nešlo. Byl na holky. Teda aspoň si to doteď myslel. Ale jakmile se tu objevil Bill, všechno jeho přesvědčení o sobě samotném se zbortilo. Znovu otevřel oči a koukal na bílý strop nad sebou. Přitom přemýšlel nad tím, co se to s ním děje a jak to vyřešit.

Ani nesledoval kolik času uběhlo a únavou usnul.

**

Bill se další den ráno vzbudil v nepříjemné náladě. Za prvé se skoro nevyspal, protože pořád myslel na Toma. Nebo spíš na to, jestli by mu někdy opětovat ty samé city, které se u Billa objevili za tak krátký čas. Bál se jakékoliv reakce z Tomovy strany a přitom usnul až k ránu. A za druhé měl strach z toho, že by Tom jeho city neopětoval. Všechny jeho myšlenky se motaly kolem Toma. Andreas i rodiče poznali, že je duchem mimo, a že nemá zrovna příjemnou náladu.

V klidu se všichni nasnídali a poté se i rozloučili. Andreas musel na univerzitu a rodiče do práce. Bill měl vyrazit později, jelikož třída do které chodil, měla první hodinu tělocvik, na který on nesmí. Byl by rád, kdyby mohl, ale doktoři mu to zakázali, i když je teď vlastně úplně zdravý.

Když se blížila hodina Billova odchodu do školy, snažil se trochu uklidnit. Věděl, že bude nervozní v Tomově přítomnosti, ale doufal že si s ním i promluví. Nebyl si však jistý, jestli je dobré mu říct o svých citech. Sám v sobě se nevyznal.

**

Tom byl po první hodině, tedy po tělocviku docela udivený, že neviděl nikde Billa. Ani sám sebe nechápal. Když ale vešel do třídy, uviděl ho. Vypadal smutně. Zato Tom se pousmál při pohledu na něj.

„Ahoj Bille,“ pozdravil ho, když došel k lavici.

„Ahoj,“ usmál se nesměle Bill.

„Copak se děje? Vypadáš smutně,“ zajímal se hned Tom.

„Špatná noc,“ hlesl Bill.

Tomovi přišlo, jako by se mu nějak Bill stranil. Nechápal to.

„Aha, to mě mrzí,“ řekl jen Tom a doufal že se Billova nálada spraví.

**

Celý den měl Bill tu samou pochmurnou náladu. Nejhorší to bylo při hodinách. Seděl s Tomem v jedné lavici a snažil se ho ignorovat. Někdy to ale nešlo a musel s ním mluvit. Nevěděl, co mu říct.

Zrovna stál před školou a koukal kolem sebe. Byl tam už jediný. Všichni se odebrali do svých domovů. Trochu to Billovi vyhovalo. Najednou ale ucítil něčí dotek na rameni a tak sebou škubnul. Když se otočil, stál za ním Tom.

„Proč už nejdeš domů?“ usmál se na něj.

„Potřebuju přemýšlet,“ odpověděl smutně Bill.

„Bille, proč jsi tak smutný? Včera ses smál. Nechápu to,“ zajímal se Tom.

„Ale já nejsem smutný,“ odporoval mu.

„Bille, nejsem blbej. Všiml jsem si, že se mě snažiš ignorovat a já chci vědět proč,“ Tom otočil Billa čelem k sobě. Chtěl to vědět.

Bill si povzdychl. Věděl, že to jednou přijde. Ale nahánělo mu strach to, že tohle přišlo tak brzy.

„Nepochopíš to. Nikdy bys to nepochopil,“ řekl Bill vysmekl se mu a utíkal pryč.

Potřeboval být sám. Ani nezamířil domů.

**

O pár hodin později ležel Tom na posteli a přehrával si celý dnešní den. Sice bylo celé dopoledne a většinu odpoledne hezky, ale teď za okny zuřila bouřka. Tom tiše doufal, že Bill není někde tam venku. Měl o něj starost. Najednou ho ale z přemýšlení vytrhl Andyho vpád do jeho pokoje.

„Cos mu udělal?“ vykřikl Andy a Tom se jen na něj nechápavě podíval.

„Co? Nechápu o kom mluvíš,“ snažil se slovně bránit Tom a posadil se.

„O kom asi tak mluvím. O svým bráškovi. O Billovi!“ vykřikl znovu a v tu chvíli už svíral Tomovo triko, těsně pod límcem.

„Co se stalo?“ v Tomovi jakoby hrklo, když Andy vyslovil Billovo jméno.

„Co se stalo?! To si děláš srandu? Já se ptám, cos mu udělal!“ Andyho hlas neutichal. Spíš ještě přidával na síle.

„Andy, já mu nic neudělal. Přísahám,“ řekl Tom rychle. Trochu se bál, že mu Andy jednu vrazí.

Vtom ale Andyho stisk Tomova trika povolil.

„Tak ale...“ snažil se složit souvislou větu.