Autor: T-KAY
Pairing: Het, Terry/Richie
Zvýšil na televizi hlasitost a řekl: "Smím prosit?"
Docela mě tím zaskočil, ale souhlasila jsem. Naštěstí si ty kroky pořád pamatuju, protože jsem to tancovala na základce při besídce. Měl obývák fakt velkej. S údivem jsem pozorovala, že Richie ty kroky umí. Pak se stalo, co ani jeden nečekal. Rozeběhla jsem se na zvedačku, což bylo ještě v pohodě, protože mě Richie chytl a nadzvedl. Ale v tom Richiemu podjela noha a oba jsme padali k zemi. Já teda padala na Richieho. Oba jsme se tomu strašně smáli. Když jsme se z tý podlahy zvedali, tak Richie zakňučel.
"Au," a chytl se za zadek. To už jsem nevydržela a vybouchla smíchy.
"Ty se směješ? A víš vůbec, jak to bolí?" a hodil po mě mučednickej pohled.
"No to nevím," pořád jsem se smála.
"Já totiž padala na měkký," dořekla jsem.
"No počkej," řekl Richie a rozeběhl se ke mně na gauč. Chytl mi ruce a začal mě lechtat.
"Richie….prosím….přestaň," prosila jsem ho mezi záchvaty smíchu.
"Ne, nepřestanu. Dokud se neomluvíš," řekl a přidal v lechtání.
"Richie….prosím," už jsem téměř brečela smíchy.
"Mojí podmínku znáš," řekl.
"Richie…..udělám….cokoliv.." řekla jsem a lechtání ustalo.
"Cokoliv, říkáš?!" řekl spiklenecky.
"Ano, cokoliv!! Hlavně mě už, prosím, nelechtej," řekla jsem naopak zoufale.
"Počkej chvíli. Jen něco zařídím," řekl a bylo vidět, že něco chystá. Škoda, že nevím co to je.
"Tak, za chvíli dorazí Krista s klukama. Právě volali. Prý se strašně nudí," řekl po chvíli. Cože???!! Oni se strašně nudí?? Co je to za blbost?? Radši to nechám být.
Z POHLEDU RICHIEHO
Sakra, to bolí. No trochu jsem to nevychytal a odnesla to moje kostrč.
"Au!!" řekl jsem a začal jsem si tu kostrč masírovat. Jenže to Terry už nevydržela a začala se smát. Začal jsem hrát uraženýho.
"Ty se směješ?? A víš vůbec, jak to bolí??" a snažil jsem se nasadit bolestnej výraz.
"No to nevím. Já totiž padal na měkký," a furt se smála. Tak ona takhle?!
"No počkej," řekl jsem a skočil za ní na gauč a začal jí lechtat. Tak a to má za to, že se mi smála.
"Richie….prosím….přestaň…" prosila mezi záchvaty smíchu.
"Ne, nepřestanu! Dokud se neomluvíš," řekl jsem a ještě jsem přidal. Skoro smíchy brečela.
"Richie….prosím…." ale já nepřestával, právě naopak. Lechtal jsem jí čím dál víc.
"Mojí podmínku znáš," řekl jsem.
"Richie…. udělám… cokoliv…" řekla po chvilce. Cokoliv??? To se mi líbí! To už jsem jí přestal lechtat.
"Cokoliv, říkáš?!" řekl jsem a začal jsem vymýšlet, co by mohla udělat.
"Ano, cokoliv! Hlavně mě už, prosím, nelechtej," řekla zoufale. Chvilku mi trvalo, než se mi podařilo udržet a nesmát se. Ale povedlo se mi zachovat vážnou tvář.
"Počkej chvíli. Jen něco zařídím," řekl jsem a běžel do ložnice.
Vytáhl jsem mobil a volal jsem Chrisovi.
"Prosím," ozvalo se po chvilce.
"No, to jsem já, Chrisi," odpověděl jsem.
"Co potřebuješ, Richie? My se zrovna díváme na telku," řekl trochu naštvaně.
"No….já….potřebuju od vás, abyste přišli a vzali s sebou nějakou prázdnou flašku! Napadl mě šílenej nápad a právě k němu potřebuju vás ostatní," řekl jsem a z hlasu mi bylo poznat, že něco chystám.
"Tak jo! Do 30 minut jsme tam. Doufám, že bude sranda," řekl Chris.
"Bude. Akorát potřebuju, abyste řekli, že jste se strašně nudili! Moc prosím," žádal jsem.
"OK! Za chvíli jsme tam, všichni," řekl Chris a zavěsil. Sešel jsem dolů do obýváku.
"Ták, za chvíli dorazí Krista s klukama. Právě volali. Prý se strašně nudí," řekla jsem tak trochu spokojeně.
Z POHLEDU TERRY
Přemýšlela jsem nad tím, co asi Richie chystá. Když v tom mě vyrušil zvonek. Šla jsem otevřít. Byli tam všichni. Pozvala jsem je dál.
"Richie, Krista s klukama jsou tady," zavolala jsem na něj. Ale začal mi zvonit telefon, tak jsem neslyšela Richieho odpověď. Byla to mamka.
"Omluvte mě, tohle musím zvednout," řekla jsem ostatním a šla nahoru.
"Ano, mamčo?" řekla jsem.
"Ahoj, Terezko," řekla mamka. A jéjé!!! Něco se děje! Řekla mi Terezko, to není dobrý!
"Co se děje, mami?" začala jsem trochu panikařit.
"No…víš…chtěli jsme ti s tatínkem něco říct…jsi adoptovaná," řekla "máma".
Cože???? Já….já….jsem adoptovaná??? To nemůže být pravda.
"A kdy jste mi to chtěli říct?!" brečela jsem do telefonu.
"To je jedno. A ještě jedna věc. Máš bratra," Tak to je moc! Jsem adoptovaná a ještě ke všemu mám bratra!! Tak to je skvělý!!
"A toho bratra mám vlastního, tedy od biologických rodičů, nebo nevlastního, od vás?!" ptala jsem se.
"No…. Je to tvůj vlastní bratr, A jediné co víme je, že ten klučina má příjmení Watrin, a jmenuje se….myslím, že Chris!"
COŽE????? Watrin??? A Chris??? Já se asi zbláznila!!!
"Díky mami, a můžu se ještě zeptat?" poslední otázka a pak to hodlám položit.
"Ptej se," odpověděla "mamka".
"Vědí o mě?! Myslím pravý rodiče? A taky jestli to ví brácha?!" no bylo to víc, než jedna otázka. Ale budiž.
"No…."
Žádné komentáře:
Okomentovat