Všichni tři byli rádi, že mě vidí. Usadili se ke stolu a debatovali.
"Hele Jayi, něco jsem ti zapomněl předtím říct." řekl Richie, který seděl vedle mě.
"Tak povídej!" odpověděl Jay.
"Napadla mě jedna melodie a mám i část refrénu! Tak až budeme ve studiu, tak ti jí zahraju na piano!"
vysvětlil Richie.
"Tak jo, ale až ve studiu." odpověděl znovu Jay.
Pak začali mluvit o castinzích a o tom setkání. Tak u toho být nemusím. Zvedla jsem se teda od stolu.
"Kam jdeš?" zeptal se mě Richie.
"Jdu se na chvíli natáhnout. Jsem nějaká rozlámaná." což byla pravda.
Ta probdělá noc měla následky.
"Dobře!" řekl Richie, přišel ke mě a políbil mě. "Pak tam příjdu za tebou!" pošeptal a šel si zase sednout.
Odešla jsem jsem tedy do ložnice. Lehla jsem si na postel a opravdu jsem za chvíli usnula. Vzbudil mě
až Richieho polibek na tvář. Otevřela jsem oči.
"Ježiši, promiň, asi jsem usnula!" začala jsem se mu omlouvat a chtěla jsem už vylézt z postele, ale
Richie mě zarazil.
"V klidu, lásko! To je v pořádku!" uklidňoval mě.
"Kolik vlastně je?" zeptala jsem se nejistě.
Asi proto, že jsem se bála, že bude nasranej.
"Je deset večer! Prospala jsi celý den! Ani se ti nedivím. Když jsem tě ráno viděl, vypadala jsi strašně.
Myslel jsem si, že jsi nejspíš nespala, včera v noci!" odpověděl mi.
Vypadá to, že naštvanej není. V klidu jsem se na tý posteli posadila a Richie pořád seděl vedle mě.
"A co jsi dělal celý den?" zajímal jsem se.
"No, když jsem se šel asi po půl hodině na tebe podívat, tak už jsi spala. No a tak jsem navrhl klukům, že půjdeme do studia. Jo a Jayovi se ta písnička líbí. Prý k ní napíše text a ten refrén nebude měnit."
vyprávěl.
"To jsem ráda, že jsi kvůli mě netvrdl doma! To bych si neodpustila!" odpověděla jsem.
"Dobře! A já jsem rád, že už je ti líp." a políbil mě.
Najednou jsem zezdola uslyšela nějaké zvuky. Udiveně jsem se podívala na Richieho.
"To bude asi Izzy! Víš, oni jsou kluci tady." vysvětlil.
"Aha! Tak to se půjdu rychle opláchnout a ty běž radši za nima. Nebo nám to tu ještě zbořej." řekla jsem a Richie se začal strašně smát.
"To máš pravdu! Mám svůj dům rád!!" řekl mezi záchvaty smíchu.
Pak odešel. Já jsem šla do koupelny, pustila jsem sprchu a asi za deset minut jsem vylezla. Rychle jsem
se oblíkla, pročísla si mokré vlasy a sešla jsem dolů za klukama. Jenže když jsem přišla do obýváku, Izzy držel telefon u ucha a Richie mi naznačoval, abych byla potichu.
"Ano lásko?... Poslouchám!... Cože?... To jako fakt??... No ty bláho!! To je mazec!!!... A můžeš
přiletět??... No, co se dá dělat!... Neboj, uvidíme se. V září letíme do Ameriky!... Taky tě miluju! Zatím
pa!" slyšela jsem.
"Kdo to byl?" zeptal se Izzyho Jay.
Izzy se usmál.
"Vicky!" řekl jenom a pak sebou šlehl na podlahu.
Nechápala jsem, co se děje, ale Izzy nejspíš omdlel. Najednou jsem měla jasno. Ona mu to řekla.
"Izzy, prober se!" křísil ho Jay.
"Už jsem vzhůru!" vyštěkl Izzy a Jay ho přestal křísit.
"Prosím tě, co se stalo??" ptali se všichni, kromě mě.
Já se jen divila, že to Verča Izzymu řekla.
"Asi mám takovej menší problém!" vypadlo z Izzyho.
"Jakej problém! Tak mluv!" pobízel ho Jay.
"No... Vicky je se mnou... no... těhotná!" vykoktal Izzy.
Klukům spadla čelist. Byl na ně sice komický pohled, ale nesmála jsem se.
"To jako fakt?" zeptal se Cayce.
"Jo fakt! Já budu táta!" řekl hrdě Izzy.
"Tak to gratuluju!" řekl Richie.
"Díky!" děkoval Izzy.
"Hele kluci, zejtra je ta večeře a pozítří to setkání! Měli bysme se jít vyspat. Ať jim tam neusneme na
stole." řekl po chvíli Jay.
"To máš pravdu!" souhlasili všichni.
Kluci teda odešli a s Richiem jsme konečně byli sami.
"Tak to je mazec!" řekl Richie do ticha.
"To jo!" odpověděla jsem a pak jsme šli oba do ložnice.
"Vydržíš to tu chvíli beze mě?" zeptal se mě v ložnici.
"Snad jo! A kdybych tu náhodou nebyla, tak jsem se utopila v peřinách!" smála jsem se.
"Dobře! Asponň vím, kde tě mám hledat!" smál se taky a odešel do koupelny.
Já jsem si sundala veškeré přebytečné oblečeni a jen ve spodním prádle jsem se v klidu zachumlala do
peřiny. Uběhlo asi čtvrt hodiny než Richie vyšel z koupelny. Ze srandy jsem zalezla pod peřinu celá.
Chvíli se nic nedělo, asi se oblíkal. A pak jsem uslyšela.
"Ona se vážně v těch peřinách topí. Tak to jí musím zachránit!"
Bylo slyšet, že se přitom potichu směje. Chvíli sahal na deku a pak jsem ucítila jeho ruce pod mými zády.
Vytáhl mě a vítězoslavně se usmál.
"Zachránil jsem tě, má princezno!" smál se.
"Tak to tě musím bohatě odměnit!" řekla jsem a vzápětí jsem ho políbila.
Pořád mě držel v náručí. Začal mě pokládat zpátky na postel, ale líbat jsme se nepřestali. Jakmile mě
položil na postel, tak se ke mě přitulil. No... skoro na mě ležel. Hladil mě po celém těle. A pak jsme se
milovali. Bylo to úžasné. Jako pokaždé. Pak jsme únavou usnuli. Ráno jsem vstala docela brzo. Bylo půl osmé. Podívala jsem se na Richieho. Ještě spal. Byl opravdu nádherný, když spal.
Vstala jsem a šla jsem do kuchyně udělat snídani. Oběma jsem připravila lupínky a nějaké obložené chleby. Svoje jídlo jsem nechala ležet na stole a to Richieho jsem dala na tác. Chtěla jsem, aby měl snídani do postele.
Chvilku jsem zápasila s klikou od ložnice, ale nakonec jsem otevřela. Pořád spinkal. Položila jsem tác s
jídlem na stolek a políbila jsem ho na rty. Maličko se usmál, ale nevzbudil se. Tak jsem ho políbila ještě
jednou. Trochu pootevřel oči.
"Dobré ráno, lásko! Přinesla jsem ti snídani." řekla jsem.
Otočil se na záda, protáhl se a pořádně otevřel oči..
"Dobré ráno, andílku!" řekl a políbil mě.
Pomalu jsem mu podávala tác se snídaní.
"Snídaně do postele!" řekla jsem s úsměvem.
"To si nechám líbit. Ale vážně jsi se s tím nemusela dělat!" řekl a ukousl si pořádný kus z obloženého
chleba.
"Já to udělala ráda. Potřebuješ na dnešek spoustu energie a na zítřek taky." odpověděla jsem a šla jsem
ke dveřím.
"Kam jdeš? Buď tu se mnou! Prosím!!" prosil.
"Neboj, hned jsem zpátky. Jen si jdu pro svou snídani." uklidňovala jsem ho.
"Dobře. Hlavně mi nespadni do umyvadla." smál se.
"Pokusím se o to!" odpověděla jsem se smíchem a šla si do kuchyně pro snídani.
Když jsem se chystala vzít misku s lupínky, někdo zazvonil. Šla jsem tedy otevřít, netušíc kdo to takhle
brzo otravuje. Otevřela jsem dveře a tam stála...
Žádné komentáře:
Okomentovat