Smáli jsme se ještě dalších deset minut.
"Terry, kdo půjde prckům za kmotra?" zeptal se Jay, když jsme se uklidnili.
"Za kmotry. Oba budou mít svýho kmotra." upřesnila jsem.
"A už víš, kdo to bude?" zajímal se i Izzy.
Richie se ke mně naklonil.
"Potrefení kačeří se vždycky ozvou!" zašeptal.
V tu chvíli jsem se zlomila smíchy.
"Co je tu k smíchu?" divil se Jay.
"Nic!" řekla jsem s úsilím, které jsem vynaložila na to, abych znovu nebouchla smíchy.
"To vidím! Oba dva se přímo dusíte smíchy." řekl naoko dotčeně Jay.
"No tak já to řeknu. Chceme, abys šel ty za kmotra Chrisovi a Izzy Richiemu." řekl Richie.
"Fakt??? Já budu moc rád Chrisův kmotr." vyhrkl nadšeně Jay.
"Já budu taky rád. Akorát to budeme muset promyslet." řekl Izzy.
"Jak to?" podivila jsem se.
"No... ohledně toho jména." vysvětlil Izzy.
"Neboj, nějak to vyřešíme." řekl Richie a pak jsme se dál bavili i o prkotinách.
Po pár dnech se mnou Izzy potřeboval mluvit o samotě.
"Copak se děje?" zeptala jsem se u nás v ložnici.
"No... chtěl jsem se zeptat, jestli ti nebude vadit, kdyby sem přijela Lucy?" zeptal se.
"To víš, že mi to vadit nebude. Ale proč se ptáš?" divila jsem se.
"No... potřeboval bych poradit." řekl.
"A s čímpak?" zajímala jsem se.
"No... Lucy se mi dost líbí. Docela jsme se sblížili. Chtěl by jí říct, co k ní cítím, ale nevím, jak a navíc
mám strach." řekl smutně.
"Aha... Tak jí třeba pozvi na romantickou večeři a až se třeba budete procházet potom po parku, tak jí
řekni na rovinu, co k ní cítíš." poradila jsem mu.
"Terry, ani nevíš, jak jsem rád, že jsi tady. Nebýt tebe, asi bych to nějak pokazil." řekl a objal mě.
"Ale co to povídáš?! Určitě bys něco vymyslel sám. Přece tě už nějakej ten pátek znám." řekla jsem.
"Asi jo. Ale víš, po tom, co bylo s Vicky, si nejsem sám sebou tak jistej. Ona mi vrazila kudlu do zad a
ještě s ní točila. Dostával jsem se z toho dlouho, ale to ty víš." odpověděl.
"Já vím, Izzy. Ale nám naštěstí dala pokoj a nechala nás v klidu žít dál. Já lituju, že to kdy byla moje
kamarádka. Za to, co ti udělala, jí nenávidím a rozhodně jí nikdy neodpustím." řekla jsem a zaťala jsem
ruce v pěst.
"Terry, už na ní nemysli. Je to už minulost." klidnil mě.
"Já vím, jenže mě to pořád mrzí." řekla jsem smutně.
"Ty přece za nic nemůžeš." oponoval mi.
"Ale jo, můžu. Nebýt mě, nikdy byste se nepoznali a všechno by bylo v pohodě." řekla jsem a do očí se
mi nahrnuly slzy.
"Nemohla jsi vědět, co se stane. A navíc díky ní tu máme Lucy." utěšoval mě. "A teď se uklidni. Za chvíli máme být v kostele." dodal.
"Máš pravdu. Tak se běž připravit a pošli sem Riche, ať se jde oblíknout." řekla jsem.
Izzy vstal, dal mi ještě pusu na čelo a odešel. Asi za pět minut přišel Richie do ložnice a začali jsme se
připravovat. Pak jsme ještě museli připravit prcky. Asi za hodinu jsme vyrazili pro kluky a pak směr
kostel. Křtiny jsou otázka tak půl hodiny, tak jsme to měli rychle za sebou. Kluky jsme nechali pokřtít na Christophera Jaye a Richarda Izzyho. No u malýho Richieho jsme měli trochu problém s výběrem toho druhýho jména. Ale Izz to vyřešil a dal mu svojí přezdívku. Mně se to opravdu líbilo. Richard Izzy. Trochu neobvyklé, ale co. I Richie s tím souhlasil, takže nebyl problém. Pak jsme to šli oslavit do kavárny. No... seděli jsme tam asi tři hodiny a stále jsme se neměli k odchodu. Pak ale Izzy vstal, omluvil se, že má něco neodkladného a slíbil, že se večer staví k Richiemu. Při odchodu na mě mrkl. Richie si toho samozřejmě všiml... no měli jste to vidět.
"Co to mělo bejt?" zeptal se mě.
"Co máš na mysli?" nechápala jsem ho.
"To, jak na tebe Izzy zamrkal. Co spolu kujete za pikle?" ptal se.
"Nic spolu nekujeme." odpověděla jsem.
"Terry, nelži!" řekl podezřívavě.
"A je to tu zas." řekla jsem otráveně.
"Co?" divil se.
"Zase mi nevěříš! S Izzym nic nekujeme, jen chtěl ode mě radu, tak jsem mu poradila. To je všechno!"
vyjela jsem na něj.
"Aha... Terry... omlouvám se." řekl mučednicky.
"Dobrá, jen mi prosím věř. Propříště!" řekla jsem.
"Slibuju!" odpověděl a políbil mě.
Seděli jsme tam pak ještě hodinu a pak jsme šli domů. Doma jsme si pustili nějaký film. Byla to nějaká
nová komedie, ale já jsem přišla do obýváku tak v půlce filmu. Musela jsem se nejdřív postarat o prcky.
Jay, Cayce a Jayson tam samozřejmě byli s námi. Kolem deváté večer dorazil Izzy s Lucy. Všichni, až
na mě, byli překvapení, že zase vidí Lucy.
"Ahoj všichni!" pozdravila nás.
"Ahoj Lucy!" překřikovali se všichni a hrnuli se k ní, aby jí objali.
Když už se se všema přivítala, mohla si konečně sednout. Ale v tu chvíli vstal Izzy.
"Lucy, chtěl bych ti něco říct." řekl.
"Tak povídej." vyzvala ho.
"No... známe se sice chvíli, ale přijde mi jako bych tě znal celý život. Jsi ten nejupřímnější člověk, jakého jsem mohl zatím poznat. Když teda nepočítám kluky a Terry. Ale teď odbíhám. Myslel jsem si, že to co cítím, je pouhá sympatie k tobě, ale mýlil jsem se. Zamiloval jsem se do tebe. Tak se tě chci zeptat. Nechtěla bys se mnou chodit?" řekl Izzy.
Na Lucy bylo vidět, že jí Izzyho proslov evidentně vyrazil dech. Izzy se s nadějí v očích na ni díval.
Jakoby v tu chvíli neexistoval čas a všichni jsme čekali na její odpověď. Nejvíc samozřejmě Izzy, protože o něj tu šlo.
"Ano. Chci s tebou chodit." prolomila to ticho Lucy.
Pak skočila Izzymu klem krku a začali se líbat. Všichni jsme nadšeně tleskali. Když se všechno uklidnilo, začali jsme se konečně bavit. Izzy přímo zářil štěstím a Lucy též.
"Tu večeři jsi mu poradila ty?" zeptala se mě šeptem Lucy.
Já jsem jen přikývla.
"Díky." řekla a objala mě.
Žádné komentáře:
Okomentovat