Než se Bill odebral k sobě domů, trvalo to asi hodinu. Hlavně se rozmýšlel nad tím, zda půjde k tomu
baru. Přitom už měl jasno dřív, něž se objevil Andreas. Nasedl do auta a jel k sobě do bytu.
O to překvapený byl, když u vchodu do domu uviděl stát Andrease. To ho vytočilo.
Naštvaně zaparkoval, a ještě naštvaněji vystoupil. Doslova jako rozzuřený býk se hnal ke vchodu.
„Řekl jsem snad, abys šel do hotelu!“ rozkřikl se.
„Ale já ti řekl, že půjdu tam, kde jsem žil,“ odpověděl klidně Andreas.
„Tady už nežiješ! Tady už není tvůj domov!“ řekl Bill a odstrčil Andrease od vchodu.
„Nikdy jsem se odsud dobrovolně neodstěhoval,“ pokrčil rameny blonďák.
„Byl jsi mrtvý. Copak je to tak těžké pochopit, že jsem se nechtěl utápět v minulosti. Řeknu ti to přímo,
ale potkat tě jako proměněného, nedělalo by mi problém ti prohnat hlavou kulku. A to bez nějakého
pocitu úzkosti, protože miluju někoho, kdo za to stojí,“ řekl Bill hnusně.
„Takže už mě nemiluješ?“ Andreasův pohled se v tu chvíli změnil.
„Ne, Andreasi, nemiluju. Už ne!“ řekl černovlásek relativně v klidu.
To Andreas ale nevydržel, popadl Billa za ramena a hrubě ho políbil. Bill se ale snažil odsunout se od něj.
Po chvíli se mu to povedlo, a když se tak stalo, tak se napřáhl a vrazil Andreasovi facku. Ten se za tu tvář chytil a překvapeně vykulil oči.
„Tohle už nikdy nedělej. Nevím, jestli bys to příště ustál,“ pohrozil mu černovlásek a rychle zmizel za
dveřmi, které co nejrychleji za sebou zabouchl.
Andreas koukal před sebe na dveře a držel se za tvář. Stále nechtěl pochopit, že tenhle boj je prohraný.
Ale nemohl udělat nic. To co chtěl, to už udělal a taky za to částečně zaplatil. Sebral se tedy a odešel na
hotel, kde měl připravený pokoj.
Bill rychle vyběhl ke svému bytu, který odemkl a vběhl dovnitř. Ztěžka oddechoval a v duchu si nadával, že to vůbec dovolil. Ale musel se uklidnit, pokud chtěl Toma večer vidět. Usmál se nad myšlenkou, že to nejspíš bude mezi nimi zase v pohodě. Chtěl, aby to tak bylo a zároveň se chtěl omluvit za to, že mu nevěřil.
Rychle vběhl do koupelny a napustil si vanu. Chtěl být pro Toma krásný. Proto se hned zavřel v koupelně a naložil se do vany plné pěny. Užíval si koupele, jak nejdéle to šlo.
Když pak vylezl, dopřál si čistící masku na obličej a pak se vrhl na svoje vlasy. I když je jen pročísl
hřebenem a dredy si rozhodil po zádech. Nalíčil se opravdu decentně, nic extémního.
Nejhorší pro něj asi bylo, vybrat oblečení. Netušil, co si vzít na sebe, aby to nebylo moc.
Rozhodl se pro bílé kalhoty, černé tričko a bílou bundičku. Podíval se na sebe do zrcadla a usmál se.
Lehce si přetřel rty jahodovým leskem a byl spokojený. Podíval se na hodiny a zděsil se. Bylo třičtvrtě na šest a k baru to trvalo i autem minimálně půlhodinu.
Popadl klíče od auta, vyběhl z bytu, zamkl za sebou a vyběhl z domu. Nastoupil do auta a vyjel k baru.
Sice sledoval čas, ale věděl, že bude mít zpoždění. Když přijížděl k baru, k jeho překvapení odbila šestá
hodina. Trochu si oddechl, když se podíval na čas.
Tom už u baru čekal deset minut, protože si nebyl jistý Billovým rozhodnutím přijít. Úsměv se mu na
tváři objevil, když zahlédl Billovo auto. Nikam se ale nehnal, jen vyčkával. Bill s úsměvem vystoupil a
zamířil k němu.
„Jsem rád, že jsi tu,“ usmál se Tom.
„Já taky, hlavně kvůli omluvě,“ odpověděl Bill a přišel k němu blíž.
„Omluvě?“ podivil se dredáč.
„Tome, vím, že jsem to přehnal. Neměl jsem nikomu věřit. Tedy až na tebe. Lituju toho a těch pár dní bez tebe byly nejhorší,“ řekl černovlásek se sklopenou hlavou.
Tom se usmál a přišel přímo k němu. Vzal ho za bradu a zvedl mu hlavu. Prstem ho pohladil po tváři a
ještě víc se usmál.
„Pro mě to byly ty nejhorší dny. Ale odpouštím ti,“ řekl dredáč, naklonil se k Billovu obličeji a políbil ho.
Bill v tu chvíli zapomněl i své jméno. Jeho ruce, jako by si dělaly co chtěly a omotal je kolem Tomova
krku. Tom ho na oplátku objal kolem pasu a přitiskl ho na sebe. V tu chvíli jakoby kolem nich zastavil čas. Když se od sebe oddálili, usmívali se. Bylo to, jako by se vrátil čas a oba se jen otrkávali. Zůstali stát v objetí a koukali si navzájem do očí. Oba jako by se vrátili do minulosti, do večera, kdy se políbili na diskotéce, při oslavě Tomova jmenování.
„Děkuju,“ vydechl Bill a položil si hlavu na Tomovo rameno.
Tom mlčel a hladil černovláska po zádech. Užíval si jeho přítomnosti, ale pořád tu byl červíček
pochybnosti a nejistoty, jménem Andreas.
„Billy, a co on?“ zeptal se najednou dredáč.
„Myslíš Andrease?“ podíval se na něj Bill a Tom přikývl. „Tome, miluju tebe. Jeho už ne. Vím, že to byl můj partner, ale teď jsi tu ty. On tu dlouho nebyl a to, že se najednou objevil nic neznamená. I
kdybychom spolu nebyli, nevrátil bych se k němu. Moje srdce mu už nepatří,“ dodal s úsměvem.
Tohle Toma uklidnilo, tak se vydali do baru, kde si hodlali dát pár skleniček.
**
Večer ubíhal opravdu rychle a oba chlapci seděli u stolku v baru, kam před několika hodinami vešli ruku v ruce. Sice si objednali pár drinků, ale opilí nebyli.
Smáli se a občas se i políbili. Bylo jim prostě perfektně. Drželi se za ruce a užívali si jeden druhého. Anisi nevšimli dalších dvou pohledů. Oba pohledy se nedaly považovat za příjemné nebo pozitivní. To
Andreas a Nick jim propalovali díry do zad. Nick z důvodu, že se mu nepodařilo ty dva rozdělit a
Andreas z důvodu žárlivosti. Žárlil na Toma, že může mít Billa a má k němu blízko. Že se s ním Bill
směje a má dobrou náladu.
Všechnu tuhle idylu mezi Billem a Tomem přerušila varovná siréna.
„Co to je?“ podivil se Tom, když se zaposlouchal a sledoval panikařící osazenstvo baru.
„Poplach! Nakažení museli zdolat naší obranu,“ řekl Bill vyděšeně a postavil se.
Tom s ním a oba se vydali do zbrojnice, kde se potkali s Tayem, Jenn a Patrickem, beroucí si zbraně a
zásobníky. Po chvíli je doběhli i Andreas s Nickem a taky se chopili zbraní.
„Jenny a Bille, vy budete vzadu a budete se snažit dostat ty lidi do bezpečí. A vy čtyři se mnou. Musíme je zastavit a pomoct ostatním týmům,“ zavelel Tom a všichni přikývli.
Dokonce i Andreas, který v Tomovy velící schopnosti nevěřil, ale teď, když ho viděl v akci, přesvědčil se o opaku. Ani Ray by takhle nejednal, kdyby mu někdo nebo něco překazilo rande.
Všichni se tedy rozdělili a Jenn s Billem se rozeběhli směrem, kudy utíkala většina obyvatel města, aby je zavedli do krytu.
Tom, Tay, Patrick, Andreas a Nick se vydali k bráně, kde už byli ostatní záchranné týmy, aby zabránili
horšímu vniknutí nakažených do města. Tom zamířil a vystřelil a ostatní z týmu ho následovali. Zároveň se snažil pravidelně zjišťovat, zda jsou jeho lidi v pořádku.
Občas se musel Tom otočit, aby zastřelil nakaženého v blízkosti některého z jeho parťáků. Sám měl ale co dělat, aby se nestal jedním z těch stvoření. Všechno bylo zaprvé rychlé a navíc velice nebezpečné.
Všichni si to uvědomovali, a hlavně Tom, když posílal Billa s Jenn směrem k bungrům. Nechtěl se totiž
strachovat o Billa jinak, než že by se mu mohlo něco stát při odvádění lidí do bezpečí.
Bill na to byl podobně, ale ten se pořád otáčel směrem k bráně a doufal, že je Tom v pořádku. Když
odvedli všechny do jednoho z deseti bungrů v městě, zůstali venku, aby hlídali, pokud by se nakažení
dostali, přes první linii obrany.
„Takže ty s Tomem jste už zase v pohodě?“ zeptala se tiše Jenn, když se postavila vedle Billa.
„Asi.... teda jo jsme. Jsem tak šťastný,“ usmíval se Bill a koukal ulicí směrem k bráně.
„Neboj nic se mu nestane,“ ujistila ho černovláska a poplácala ho po rameni.
„Já doufám, že ne,“ řekl Bill tiše.
„Billy, co vlastně s Andreasem?“ zeptala se najednou Jenn.
„Co by s ním bylo?“ podivil se černovlásek.
„No, jestli se o tebe náhodou nesnaží nebo podobně,“ pokrčila rameny a dál sledovala dění dole u brány.
„To víš, že snaží. Ale jasně jsem mu řekl, že kdyby se přede mnou objevil jako nakažený, že mu proženu hlavou kulku. Nemiluju ho a taky jsem mu to řekl. Když si vzpomenu, že mě před pár hodinama políbil.... nic to se mnou neudělalo, jako Tomovy polibky,“ odpověděl zamyšleně Bill.
„On tě Andreas políbil?“ zeptala se překvapeně dívka.
„Jo, ale jakmile mě pustil, jednu jsem mu vrazil,“ pokrčil rameny černovlásek.
„Tom o tom ví?“ zeptala se znovu.
„Ne. A vědět nesmí,“ zakroutil hlavou Bill a zase upřel pohled na bránu do města.
Z toho místa, kde stáli měli opravdu dobrý výhled, ale i tak nevěděli jestli je někdo zraněný. Bill se
opravdu bál. Snad nikdy neměl takový strach o někoho, jako právě teď. Zatínal ruce v pěst a modlil se,
aby byli všichni v pořádku.
Zato u brány měli plné ruce práce. Tom se musel ohánět, aby zabránil, zranění jeho party, ale i členů
ostatních týmů. Občas měl namále, když si nedal bacha, ale nakonec to dopadlo všechno dobře.
Po dlouhých dvou hodinách střelby se povedlo nakažené zahnat nebo pozabíjet. Nikdo naštěstí nebyl
zraněn, ale škody na domech a fasádách byly obrovské.
Tom se rychle rozeběhl k bungrům, kde hodlal najít Billa. Ten aniž by to tušil, rozeběhl se Tomovi
naproti. Setkali se na půli cesty a hned si padli do náruče.
„Tolik jsem se o tebe bál,“ šeptal Bill a pevně objímal Toma, který se jen usmál a sklonil hlavu k jeho
ramenu.
„Nic mi není,“ šeptl dredáč a políbil ho na to rameno.
„Ostatní jsou taky v pořádku?“ zajímal se černovlásek.
„Jsou v pořádku úplně všichni. Nakažení neměli šanci nikomu ublížit,“ odpověděl Tom klidně a ohlédl se.
Měl totiž pocit, že cítí něčí pohled na zádech. Taky že ano. Andreas, který se vydal tím směrem jako
Tom je pozoroval ani ne z třímetrové vzdálenosti. Dredáč po něm střelil naštvaným pohledem a pak se
otočil zpět na Billa, který se také po Andreasovi podíval. Billa ale naštval Andyho pohled, který vypadal ublíženě. Jako by si stále myslel, že ho Bill podvádí. Proto se přitiskl na Tomovo tělo a hluboce ho políbil. Tom nejdřív nevěděl, která bije, ale nakonec začal spolupracovat. To Andreas nevydržel a odešel k hotelu, kde měl zařízený pokoj. Nejspíš mu došlo, že boj o Billovo srdce prohrál.
Jenže to by nesměl být Andreas svině, aby nezačal vymýšlet plán, ve kterém by se Toma zbavil a uvolnil tak cestu jemu.
Žádné komentáře:
Okomentovat