Tak se jí šli kluci představit. Bylo komické sledovat, jak se jako puberťáci pošťuchují, jen kvůli tomu,
komu Verča podá ruku dřív.
"Hele Terry..." řekla nervózně, ale neměla šanci větu doříct, protože to už k ní kluci přišli. Začala u Jaye.
"Ahoj, jsem Jay!" řekl.
"Vicky!" řekla a Jay jí objal.
To samé bylo i u Cayce a Vinnieho. S napětím jsem čekala, co zase vyvede Izzy, protože na ní mohl oči
nechat.
"Vicky!" zopakovala počtvrté.
"Jsem Jean. Jsem vašemu veličenstvu vždy k službám!" řekl, klekl si na kolena a sklonil hlavu.
V tu chvíli všichni zadržovali smích. Měli jsme co dělat, abysme se nesmáli. Všem cukaly koutky, ale
prozatím jsme to vydrželi. Otočila se od Izzyho, který zřejmě takovou reakci nečekal, a šla za mnou.
"Hele Terry..." řekla znovu, "co tu vlastně děláme? A kdo jsou ty lidi zač?" Já se jen usmála a pustila se
do vysvětlování.
"Tak, kluky už znáš. Jsou to zpěváci, mají svojí kapelu. Ze zdravotních důvodů je opustila vizážistka, a
když mi to Richie řekl, byla jsi jediná, na koho jsem si vzpomněla." řekla jsem a šla jsem za klukama.
Začali jsme blbnout. Ani jsem si neuvědomila, že jsem řekla Richie místo Christopher. Proto jsem se tak trochu lekla, když se mě Verča znovu zeptala, ale česky.
"Ku...a, Terry, kdo je Richie?!"
"To je můj snoubenec!" řekla jsem klidně.
"Jak tvůj snoubenec?! Ty jsi zasnoubená? A co Christopher?" ptala se.
To mě donutilo se smát. Klukům nejspíš došlo, o čem se bavíme a začali se smát taky.
"Christopher má totiž ještě jedno jméno, Richard. Je totiž pokřtěný a zkráceně se mu říká Richie."
vysvětlila jsem, když jsem se trochu uklidnila. Po očku jsem sledovala Izzyho, který z Verči doteď
nespustil oči.
"Aha, tak to jsem zase za debila!" smála se.
Izzy stál najednou za ní a čekal, až se otočí. Po chvíli se opravdu otočila a jejich pohledy se setkaly. Bylo zajímavé je sledovat, ale nebyl čas.
"Vicky, kluci mají za chvíli rozhovor a potřebují, abys jim přepudrovala ty jejich držtičky!" řekla jsem.
Všichni se začali dusit smíchy. Ještě jednou se na sebe Izzy s Verčou koukli a pak si Verča začala
vytahovat věci z kufru.
"Ty vole!" řekl Izzy tak potichu, že mohli slyšet jen ti, co stáli nejblíž.
Což jsem byla já. Ještě chvilku jsem ho sledovala a zdál se mi jakoby vyměněný. V tu chvíli mi to došlo.
Izzy se nám zamiloval. Šla jsem za Verčou.
"Moc se líbíš Izzymu." pošeptala jsem jí a sledovala, jak začíná rudnout. Pak jsem se vrátila k Richiemu.
"Asi se tu někdo zamiloval!" řekla jsem mu potichu.
Richie se podíval na Izzyho, pak na Verču. Došlo mu to. Jen se usmál a přitom zvedl obočí. Měla jsem co dělat, abych ho nezlíbala. Když dělá tuhle grimasu, je k sežrání. Pak mě objal a šel si jako první
sednout na židli, kterou Verča připravila. Trvalo chvilku, než ho nalíčila. Podala mu zrcadlo, spokojeně
vstal, poděkoval jí a šel znovu ke mně. Mezitím nalíčila ostatní. Mark nám odfaxoval smlouvu pro Verču.
Podala jsem jí tu smlouvu a ona jí podepsala. Než kluci odešli, domluvili jsme se na večer a šli pracovat.
S Verčou jsem se taky rozloučila, protože měla volno a chtěla se ještě prospat. Zůstala jsem ve studiu
sama a čekala jsem na kluky. Kluci se vrátili asi za hodinu.
"Lidi, já mám hlad!" řekl Izzy.
"To my všichni!" řekl se smíchem Jay.
Tak jsme vyrazili na oběd. V restauraci nám dali stůl pro šest lidí a jídelní lístky.
"Co si dáš?" zeptal se mě Richie. Já nevěděla, co si vybrat, měli toho hodně.
"Dám si to samé, co ty!" řekla jsem, usmál se a objednával jídlo.
"Tak kluci, jak se vám Vicky líbila?" zeptala jsem se kluků.
"Super, je lepší než ta předchozí. Myslím v oboru!" řekl Jay.
"Líp bych to neřekl!" souhlasil Cayce. Vince přikyvoval. Jen Izzy mlčel.
"Hej, Izzy!" řekl Richie a dusil smích.
"No? O čem je řeč?" ptal se Izzy.
To už jsme nevydrželi a začali jsme se smát.
"Co je?" nechápal.
"Ale, jen jsem se ptala, jak se vám líbila Vicky. Kam ses nám zatoulal?" řekla jsem a kluci se dál smáli.
"Jo, je dobrá!" řekl, zatímco začal trochu růžovět.
"Terry, můžu s tebou mluvit? Nejlépe o samotě!" prosil.
"Jasně!" řekla jsem a vyšli jsme před restauraci.
"Copak potřebuješ?" zeptala jsem se.
"No... víš... asi jsem se zamiloval!" řekl nejistě.
"A do koho?" hrála jsem nechápavou.
"No... já... do Vicky!" řekl. "Ale tohle je jiný! Tohle jsem ještě k nikomu necítil." dodal.
"A co to tedy je, když je to jiný?!" řekla jsem opět hraně nechápavě.
"No... víš... měl jsem takový... no... takový příjemný mravenčení... jakoby motýly v břiše! Víš, co
myslím?!" vysvětloval.
"Jo vím, co myslíš! Tak to bude opravdu vážný!" řekla jsem znalecky.
"Je to vážný! Myslím, že ona je ta pravá! Ta, na kterou jsem dlouho čekal!" Wow, takhle romatickýho ho¨neznám.
Asi s ním za chvíli nevydržíme v jedný místnosti.
"Myslíš, že u ní mám šanci?" zeptal se.
"No, já nevím! Asi jo, ale na sto procent to nevím!" řekla jsem.
"Jsi suprová! Richie je vážně šťastnej kluk! Umí si vybrat!" řekl a objal mě.
Vrátili jsme se zpátky dovnitř a číšník akorát přinesl jídlo. Z oběda, který by normálně trval necelou
hodinu, jsme šli domů po třech hodinách. Došli jsme domů a začali se připravovat na večer. Richieho
rodiče přišli domů asi hodinu po nás.
"Lásko, musím jít něco vyřídit s rodičema. Mohla bys zavolat Izzymu, aby se pro Vicky stavil, a pak je
vyzvedneme." poprosil mě.
"Jasně, už mu jdu volat!" řekla jsem. Richie mě políbil a šel za rodičema.
"Ano!" ozvalo se z telefonu.
"Ahoj Izzy. Máme takový problém. Richie potřebuje něco vyřídit a asi to bude na dýl. Mohl bys, prosím,
dojít pro Vicky? Pak na nás počkejte venku, přijedeme pro vás!" řekla jsem.
"Jasně, moc rád!" odpověděl. Nadiktovala jsem mu adresu a položila to.
Potom mi došlo, proč jsem měla volat právě Izzymu. Richie to řekl schválně, chce ty dva dát dohromady.
Richie se vrátil asi za půl hodiny.
"Tak můžeme jet pro ty dva!" řekl a šibalsky se usmál.
Vyšli jsme ven, nastoupili do limuzíny a jeli směr Verčin byt. Zastavili jsme tam, ale nikdo tam nebyl.
Vylezli jsme z limuzíny a opřeli se o ní. Netrvalo to ani pět minut a oba vyšli.
"No to je dost, vy dva!" řekla jsem a nenápadně jsem koukla na Izzyho.
Richie se na něj taky koukal. Izzy se usmál, podrbal se vzadu na hlavě, ale nic neříkal. Neřešila jsem to
a tak jsme znovu nastoupili. V limuzíně byla zábava. Richie dělal psí kusy, občas se přidal i Izzy. Ale
spíš se díval na Verču. Jeho pohled jsem nechápala. Jakoby se jí očima omlouval a zároveň jimi říkal
"chci tě". Koukla jsem na Verču a tu to nejspíš znervózňovalo. Ty dva jsem nechápala. Limuzína
zastavila před klubem. Všichni jsme vystoupili. Když vystupoval Izzy, nabídl Verče ruku, ale ona jí
odmítla a šla klidně dál. V tu chvíli se už Izzy neusmíval. Richie ho bouch do ramene, Izzy sklopil oči a
šel pomalu za námi. V klubu už na nás čekali kluci a drželi nám místo. S Richiem jsme si jen odložili věci a šli jsme rovnou na parket. Po chvíli se k nám přidali Cayce a Vince. Když jsme se pak vrátili ke stolu, tak se nás Jay zeptal, co chceme k pití. Já jsem si řekla o kolu, Richie o pivo. Pak Jay zmizel k baru. My tam zůstali s Verčou a Izzym sami. Seděli od sebe asi třicet centimetrů, ale bylo vidět, že je Verča z Izzyho nervózní. Richie mě zničehonic začal líbat. Když jsme přestali, všimla jsem si, že Verča vzala Izzyho za ruku a táhla ho na parket. Zaposlouchala jsem se a zrovna začaly hrát ploužáky. S Richiem jsme se zvedli a šli za nimi. Richie mě vzal kolem pasu a přitiskl mě blíž k sobě. Já mu dal ruce kolem krku a hlavu jsem položila na jeho hrudník.
"Miluju tě!" řekl.
"Já tebe taky!" odpověděla jsem.
Pohupovali jsme se do rytmu písničky. Bylo mi s ním krásně.
"Terry, mám pro tebe překvapení!" řekl po chvilce.
"Jaký?" zajímala jsem se.
"To se dozvíš doma, ano?!" řekl.
Dál jsem to neřešila, protože teď pro mě existoval jen on. Asi v půlce písničky jsem uviděla Verču, jak
běží ven. Omluvila jsem se Richiemu a šla jsem za Izzym, který stál na parketu a koukal do země.
"Co se stalo, Izzy? Kam šla Vicky?" zeptala jsem se ho.
"Já...nevím...zničehonic odešla. A předtím jsem jí řekl, že jsem se do ní zamiloval!" vysvětloval.
"Víš co, Izzy?! Já jdu za ní a ty vem Richieho a počkejte na mě u stolu!" řekla jsem.
Izzy jen přikývl a já šla za Verčou. Seděla tam a tekly jí slzy. Naštěstí jsem sebou měla bundu. Byla dost zima a tak jsem tu bundu přehodila Verče přes ramena.
"Proboha, Vicky, co se stalo?" zeptala jsem se konečně.
"Já se asi do Izzyho zamilovala! Ale bojím se!" řekla.
"Proboha čeho?" čeho se tak může bát.
"Že by to nedělalo dobrotu! On je slavný a já obyčejná holka!" řekla smutně. Bylo mi tý holky líto. Kdyby věděla!
"To bude v dobrý, uvidíš!" utěšovala jsem jí.
Chtěla jsem jít dovnitř, tak jsem se jí zeptala, jestli jde taky. Řekla, že ne, že si potřebuje pročistit hlavu.
Tak jsem tedy šla dovnitř a zamířila jsem rovnou ke stolu, kde čekali kluci.
"Tak co se děje?" ptal se nedočkavě Izzy, sotva jsem dorazila ke stolu.
"Klid, Izzy, nech mě vydechnout!" řekla jsem s úsměvem.
"Všechno je v pohodě! Vicky se totiž....."
Žádné komentáře:
Okomentovat