".... potratila!" odpověděl doktor.
Mě se zamotala hlava. Málem bych sebou šlehl na podlahu, kdyby mě Jay nechytil.
"Kdy za ní můžeme?" zeptal se Jay místo mě.
Stěží jsem ze sebe vydal hlásku. Byl jsem v šoku.
"Za pár minut jí převezeme na pokoj, tak tedy potom ano." řekl doktor.
"A jak dlouho tu bude muset zůstat?" zeptal se znovu Jay.
"Pravděpodobně si jí tu necháme tak tři dny!" odpověděl doktor a odešel.
Jay mě stále držel. Pomohl mi se posadit.
"Jayi, proč?" zeptal jsem se ho a přitom jsem koukal do prázdna.
"Já nevím, Richie. Na tohle ani já, ani nikdo jiný nezná odpověď." odpověděl Jay a snažil se mě uklidnit.
"Nevím, jak jí to mám říct, až se probudí!" řekl jsem zoufale.
"Richie, věřím, že dokážeš něco vymyslet." řekl Jay.
No bezva!!! Měl bych se uklidnit, ale nevím jak. Po těch pár minutách za námi přišla sestřička, že už k
Terry můžeme. Šel jsem jako první. Vešel jsem dovnitř a přišly na mě závratě. Musel jsem se něčeho
chytit. Přešel jsem k posteli, sedl jsem si k ní a chytl jsem Terry za ruku. Ani jsem nemusel čekat hodiny na to, až se probudí, protože jakmile jsem se dotkl její ruky, otevřela oči.
"Richie." řekla a mě vyhrkly slzy.
"Miláčku, co se děje?" ptala se vystrašeně.
Já jí to nemůžu říct.
"Odpovíš mi?! Co je s miminkem?" naléhala.
Nadechl jsem se a v hlavě jsem hledal ta správná slova.
"Andílku... víš... jak to říct..." solidně jsem koktal.
"Tak co je?" křikla.
"No... po - po - potratila jsi!" tak a je to venku.
Terry na mě jen nevěřícně koukala.
"Néé!" začala brečet.
Objal jsem jí a snažil se jí utišit, ale moc se mi to nedařilo. Asi za deset minut přišli i kluci. Když si všimli, že se Terry snažím utišit, došlo jim, že už jsem jí to řekl. Když se nám podařilo Terry trochu utišit, všichni jsme se sedli. Samozřejmě jsem se seděl nejblíž k ní.
"Richie! Já tu nechci být! Chci domů!" řekla mi.
"Já vím! Doktor říkal, že tu zůstaneš tak tři dny!" odpověděl jsem.
"Mě je jedno, co řekl doktor! Prostě podepíšu revers a bude to!" vyštěkla.
Snažil jsem se jí to rozmluvit, ale stála si za svým. Šel jsem tedy za doktorem. Doktor tvrdil, že to dělá
nerad, ale nakonec šel pro nějaký papíry. Pak jsem se i s doktorem vrátil na pokoj. Terry podepsala ty
papíry, doktor jí předepsal nějaký prášky, řekl, že se nemá namáhat a být v klidu, a mohli jsme vyrazit.
Tohle její rozhodnutí se mi vůbec nezamlouvalo. Ale mlčel jsem. Ještě pár dní a budeme odlétat od NY.
Když jsme dorazili domů, Terry šla okamžitě nahoru do ložnice. Šel jsem rychle za ní. Seděla na posteli
a brečela. Přisedl jsem si k ní a objal jí. Nic jsem ale neříkal.
Terry
Tohle je snad zlej sen. Proč musí být osud tak krutý?! Seděli jsme s Richiem na posteli a mlčeli jsme. To ticho přerušil až domovní zvonek. Richie vstal a šel otevřít. Já jsem šla pomalu za ním. Ještě než jsem sešla ze schodů, uslyšela jsem někoho se česky ptát.
"Je tu Tereza?" byl to klučičí hlas.
Richie neodpovídal, protože nerozuměl. Rychle jsem sešla těch zbylejch pár schodů a uviděla jsem
svýho bejvalýho Andyho.
"Co tu děláš?" zařvala jsem na něj.
"Ahoj kočičko! Přišel jsem si pro tebe. Tvým rodičům už se stýská, tak mě pro tebe poslali." řekl tím svým sebejistým tónem.
"Trochu ses spletl!" byla jsem vážně vytočená.
Richie si toho všiml, přišel ke mě a snažil se mě uklidnit.
"Hej! Nešahej na mojí holku, ty buzno!" zařval Andy na Richieho.
Ten mu samozřejmě nerozuměl, tak ho ignoroval. Andy do Richieho strčil a Richie začal startovat, že
ho praští. Naštěstí jsem ho zastavila.
"Já to vyřídím. Prosím, nepleť se do toho!" pošeptala jsem mu.
Richie, i když nerad, přikývl.
"Neřvi na ně! Tvojí holkou už dávno nejsem! Zapomněls? Před čtyřma rokama jsem ti dala kopačky!"
vyštěkla jsem na Andyho.
"Tak to ses spletla, kočičko! Dokud neřeknu já, tak jsi pořád moje." řekl Andy.
Richie se samozřejmě ode mě nehnul. Jakmile Andy dořekl tu větu a přitom se sebejistě usmál, tak mě
vyletěla ruka. Byla jsem tak vytočená, že to byl reflex. Jenže než jsem mu stačila dát facku, chytl mě za
zápěstí. Zápěstí levý ruky. A pak to uviděl. Snubní prstýnek. Koukal na prstýnek, pak na Richieho a
nakonec na mě. To ho naštvalo.
"Ty děvko!" řekl Andy a vlepil mi facku.
"Tos přehnal!" vyjel na něj Richie.
Už jsem ho nestačila zadržet. Skočil po Andym a začali se tam rvát. Se slzami v očích jsem se je snažila
od sebe odtrhnout. Ale marně.
"Nechte toho, prosím!" řekla jsem, ale neposlouchali.
Vzala jsem telefon a vytočila jsem Jayovo číslo.
"Ahoj Terry!" řekl, když to zvedl.
"Jayi, prosím, přijeď! Richie se tu rve s mým bejvalým! Snažila jsem se je od sebe odtrhnout, ale nemám takovou sílu!" řekla jsem zoufale.
"Tak jo! Vydrž, za necelejch deset minut jsem tam!" řekl Jay a položil to.
Deset minut?! To se tu ti dva povražděj. Nemohla jsem tam jen tak stát a dívat se na ně. Znovu jsem se
je snažila odtrhnout od sebe. Opět žádná odezva. Jay přijel rychleji, než jsem čekala a bez potíží ty dva
od sebe odtrhl. Rychle jsem šla k Richiemu. Vypadal strašně. Měl natržený ret, pod okem se mu rýsoval monokl a z nosu mu tekla krev.
"Už se tu neukazuj!" vyjel na Andyho Richie.
Jay měl co dělat, aby Andyho udržel.
"My dva jsme ještě neskončili!" vyštěkl Andy.
Nevím jak, ale nějak se Jayovi vysmekl a vrazil mi pěstí. Pod tou ránou jsem spadla na zem a z nosu mi
tekla červená. Richie už zase začal startovat, ale já ho chytila za triko a pohledem jsem ho prosila. Jay
zase chytil Andyho a už ho vedl ze dveří.
"Miláčku, jsi v pořádku?" zeptal se mě Richie a klekl si ke mě.
Žádné komentáře:
Okomentovat