Vytáhl jí tedy a okamžitě se s ní začal ohánět. Uměl to s ní perfektně. Jenn jen okouzleně pozorovala jeho pohyby. V pár momentech to vypadalo, jako by tančil mezi nakaženými. Stále ale nepřestávala střílet. K jejich smůle se do úkrytu sice dostali, ale ne všichni. Jeden z nových členů zůstal pozadu a toho nakažení využili. Sesypali se na něj. Zakousávali se do jeho končetin a samotného těla a okolím se
rozléhal uši trhající křik. Tom se otočil tím směrem a už jen sledoval, jak všude stříká krev z
rozkousaných hlavních tepen. Vzduchem v tu chvíli letěla i ukousnutá levá rukám kterou pak ukořistil
jeden nakažený a utíkal s ní pryč. Dredáčovi se zvedl žaludek a jako poslední zmizel v úkrytu. Ještě
pomohl ostatním zabarikádovat vchod.
Když už byli v bezpečí Tom se po zdi svezl na zem. Byl vyčerpaný, ale stejně musel zůstat vzhůru. Ale
jen ztěžka držel víčka otevřená.
„Tome, měl by ses vyspat. Vypadáš děsně,“ přišla za ním Jenn.
„Díky, za upřímnost,“ ušklíbl se Tom a zívl.
„Klidně se vyspi. Já a Nick, jsme vyspaní. Přece jen jsme spali v autě,“ přiklekla k němu a pohladila ho
po rameni.
„Díky,“ vzdychl ztrápeně.
„Neboj. Bude to s Billem v pohodě. Když jsi mu nechal vzkaz tak to pochopí,“ usmála se černovláska,
sedla si k němu a taky se opřela o zeď.
„Nechal jsem mu ho tam. Stejně o mě bude mít strach. Znám ho,“ povzdechl si dredáč.
„To je pravda. Bude ho mít. Ale když se vrátíš v pořádku, bude nejšťastnější člověk v hlavním městě,“
usmála se Jenn.
„To je jasný. A co ty s Tayem?“ zeptal se najednou.
Česrnovlásku ta otázka zaskočila.
„Jak?“ divila se.
„Je to na vás vidět, zlato,“ zasmál se tiše Tom.
„Sakra, myslela jsem, že to nikdo nepozná,“ zaskučela.
„Nepovedlo se stejně jako u Billa a mě. Ale povídej. Jak to teda u vás je?“ Tom se po dlouhé cestě z
hlavního města usmíval.
„No jak... dobře.. až moc dobře. Tay je zlatíčko,“ usmála se zamilovaně Jenn.
„To jsem rád.“
Pak už zavřel unavená víčka a propadl do říše snů, o kterou byl ošizen v noci. Jenn se přemístila k Tayovi a věnovala mu ještě polibek, než usnul.
Jenn s Nickem zatím co oba spali hlídali co se děje venku. Nebylo to zatím nic nebezpečného, aby museli Taye s Tomem budit.
„Ta Iveth je kouzelná,“ řekl najednou Nick.
„Jo? A rozumíte si?“ zeptala se černovláska.
„Ale jo rozumíme si, ale nevím... Mám jí rád jako kamarádku. Zkoušel jsem jí i políbit, ale nic to se mnou
neudělalo. Ale zato Bill...“ začal blonďák ale Jenn ho přerušila.
„Co Bill? Nicku neblázni. Bill má Toma. Přece nechceš aby se rozešli...“
„Neblbni. Vím že má Toma. Ale prostě se mi Bill líbí. Možná jsem na kluky,“ pokrčil rameny Nick, ale v duchu si představoval sám sebe s Billem. Nemohl si ale pomoct.
„Ale proč jsi zrovna ale dal za příklad Billa?“ zeptala se ho znovu.
„Já nevím. Bill je opravdu krásný,“ usmál se blonďák.
„Už tohle od tebe nechci slyšet. Dokonce jsem ráda, že Tom spí. Nevím co by ti na tohle řekl,“ řekla
černovláska a otočila se na spícího Toma.
„Je mi fuk, co by mi na to řekl. Prostě jsem řekl jen svůj názor.“
Jenn jen překvapeně zakroutila hlavou. V duchu si ale říkala, že pokud se Nick o něco pokusí, tak bude
zle. Rozhodla se, že na to dá pozor. Přešla na druhou stranu a dala se do řeči s jedním mužem, který byl
právě tím, co poslal to nouzové volání.
Tom se ze spánku převaloval. Měl opravdu divný sen.
**
„Bille? Kde to jsme?“ zeptal jsem se ho.
„Všude a nikde!“ ozval se Bill stojící přede mnou.
„Počkej, jak to mám chápat? Co se to děje?“ jsem opravdu vykolejený.
Všude kolem je tma. Nevidím ani na sto metrů před sebe.
„Musíme se rozejít, Tomi.“
„Proč? Bille, co se děje zlato?“
„Vracím se k Andymu. On je můj jediný přítel.“
„Bille, co to povídáš? Andy je mrtvý!“
„Ale to já taky!“
V tu chvíli se otočil a já se zděsil. Obličej měl od krve a z rány na čele mu tekla další. Jeho oči už neměly tu jiskru jakou měli normálně. Naopak bylo vidět jen bělmo. Vyděšeně jsem couvnul o pár kroků zpět.
„Je čas zemřít, Tomi. Je lepší, když zemřeš mojí rukou než kdyby tě zabili vlastní rodiče. Nebo se k nim
chceš přidat?“
„NE! Já ale nechci umřít. A ty nejsi mrtvý. Čekáš na mě v Hlavním městě v našem bytě! Nejsi mrtvý.
NEJSI!“
V tu chvíli se ke mně začal přibližovat. V jeho tváři hrál zlomyslný úsměv a touha mě zabít. Najedou jsem do něčeho zády narazil. Bill ode mě stál pouze jeden krok a najednou se mu něco zalesklo v ruce. Vytřeštil jsem oči a v tu chvíli se napřáhl.
**
S výkřikem se posadil, ale to už u něj seděli Tay s Jenn a starostlivě ho pozorovali. Tom se snažil
nadechnou ale nemohl nějakým způsobem popadnout dech. Co bylo ale nejdivnějši bylo to, že v místech kam mu ve snu Bill vrazil tu lesknoucí věc do břicha, tam ho to bolelo a když vyhrnul triko, rýsovala se tam modřina.
Jenn na tu modřinu vytřeštila oči a v nich bylo poznat překvapení. Dredáč k ní zvedl hlavu a stejným
překvapením pohledem se na ní díval. Všichni ale byli ticho. Nevěděli co říct.
Jak ale Tom zjistil prospal celý den. To nečekal. Ale aspoň se nemuseli vydat zpět v noci. Jenn si ale o
Toma dělala starosti. Ta modřina se jí nelíbila a už vůbec se jí nelíbil ten křik se kterým se vzbudil. Tom
to ale přehlížel. Nikomu nic neřekl a okamžitě dával rozkaz k přemístění. Nick zatím zkontroloval situaci venku a nikde nebyla ani známka po nakažených. Proto se hne přesunuli k autům a co nejrychleji odjeli.
Tom samozřejmě řídil jedno z aut, ale tentokrát s ním jel Patrick. Mlčenlivý kluk, který tu byl jako
náhrada za Billa. Teď by ale ani jako náhrada být nemusel. Navíc byl Patrick rád pod Tomovým velením.
Nikomu to neřekl, ale Tom byl podle něj jeden nejlepších velitelů u kterých měl to štěstí být.
I v Hlavním městě se Bill probudil s křikem, ale na levé ruce měl něčí krev. Vůbec to nechápal. Zdálo se mu, že Toma nějakým záhadným způsobem zabil, i když nechtěl. Snažil se myšlenkami přimět toho
snového Billa, aby Toma nezabíjel a už vůbec aby neříkal to co řekl. Ale marně. O to horší bylo
probuzení a hlavně zjištění, že měl na ruce, kterou ve snu zabil Toma má od krve. Proto vstal a pomocí
berlí se dostal do koupeny, kde ze sebe všechny ty obavy smyl. Nemohl se dočkat, až se vrátí Tom
zpátky.
Žádné komentáře:
Okomentovat