Hostinu jsme uspořádali u Richieho doma. Neměli jsme taky moc na výběr. Halvně jsme se tak rozhodli
kvůli prckům. Nábytek jsme přestěhovali na chvíli do garáže, aby bylo místa na stoly. Venku na zahradě
jsme udělali taneční altán. Když jsme všichni konečně dojedli, přišly na řadu přípitky. Jako první se hlásil o přípitek Izzy.
"Richieho znám už 6 let. Je to hodně dlouhá doba a za tu dobu jsme se poznali velice dobře. Beru ho ne
jako kamaráda, ale jako svého mladšího bratra. Kdykoliv se Rich dostal do nějakých potíží, byl jsem tady pro něj a pomáhal jsem mu. Když na měsíc a půl skončil v kapele, prožíval jsem jedny z nejhorších dní v mém životě. A když se potom vrátil, byl jsem strašně moc šťastný. Možná si budete myslet, že jsou to jen velkolepé kecy, ale já to myslím naprosto vážně. Jsem strašně rád, že si vzal zrovna Terry, protože ona je to nejlepší, co ho mohlo potkat. Je milá, hodná, správně střelená, hezká a snáší s ním všechny radosti i strasti jeho života. I když to mezi nimi kolikrát skřípalo a vypadalo to jako definitivní konec, vždycky dokázali přelstít osud a jsou stále spolu. A ode dneška je to jejich život. Přeji vám, abyste byli vždycky tak šťastní, jako jste dneska, abyste vždycky drželi při sobě, jak tomu bylo doteď, abyste měli samé radosti plné dny, přesně tak, jak tomu bylo doteď. A přeji vám to z celého srdce. Na zdraví Richieho a Terry." řekl Izzy svůj proslov.
Po tvářích mi tekly slzy dojetí. Neměla jsem slov. Richie se k Izzymu naklonil a řekl:
"Díky brácho. Za oba!"
"Nemáš vůbec zač!" odpověděl mu Izzy.
Ještě pár lidí pronesli svůj proslov, ale žádný nepředčil ten Izzův. Pak přišel na řadu tanec. Všichni jsme
se přesunuli na zahradu. S Richiem jsme stáli uprostřed altánu, když vtom zazněly tóny Endless Feeling.
Naše společná. Tancovali jsme v těsném objetí a pomalu se přidávali další tančící páry. Zatancovala
jsem si snad se všema mužskejma, co tam byli, že jsem byla ráda, že si můžu sednout. Seděla jsem u
stolku s Lucy.
"Lucy, ještě jsem ti nestihla nepoděkovat za tvoje překvapení. Opravdu mě to potěšilo." řekla jsem.
"Terry, nemáš vůbec zač! Byl to můj svatební dar." řekla.
"Ale jen se divím, že souhlasili s tím, že mi zazpívají na svatbě. Jak jsi to dokázala?" ptala jsem se.
"Řeknu to asi takhle. Známe se. Dělala jsem jim vizážistku předtím, než mi zavolali kluci. Velmi ochotně souhlasili s mým nápadem, že by ti zazpívali, tak to bylo vyřešený." odpověděla Lucy.
Opravdu jsem se nestačila divit, co mi řekla. Byla jsem zaskočená. Vlastně abych nezapomněla, tak
BSB byli i na hostině a střihli si pár písniček. Všechno už bylo perfektní.
O PĚT LET POZDĚJI
Chrisovi a Richiemu je touhle dobou už pět let a připravují se do školky. US5 už asi tři roky nikde
nevystoupili, tak se dohodli na rozlučkovém turné po celém světě. Zrovna slavíme výročí, tak se tu
scházíme všichni. Zapomněla jsem říct, že máme s Richiem ještě jedno dítě. Holčičku jménem Lily. To
jméno prosadil Rich. xD Domluvili jsme se se všemi, že se tu přesně dneska sejdeme. Jako první dorazili Izzy s Lucy. Izzy s Lucy jsou už asi rok a půl manželé a mají spolu ročního synka Gambita. Samozřejmě to jméno vybíral Izzy. Byla jsem i u toho jak se kvůli tomuhle jménu hádali. Jay přijel se svojí přítelkyní Kimberly. Jsou spolu asi rok a už plánují svatbu. Přijeli i Chris s Kristou, sedmiletým Chrisem a dvouletými dvojčaty Majou a Thomasem. Ještě scházeli Caycee s Yasmin a Jayson s Jessy. Mají přijet co nevidět. Zapomněla jsem říct, že Lily jsou dva roky. Všechny děti si šli okamžitě hrát na zahradu. S Richiem jsme si koupili dům nedaleko domu jeho rodičů, takže jsme vlastně zůstali v Wheatonu. My dospělí jsme se usadili v obýváku a povídali jsme si.
"Mamíííí, Chris a bráška se spolu perou!!!" přiběhl za námi malej Richie.
"Že tam na ně vlítnu." zakřičel na zahradu Richie senior.
"Tatííí, ale my nic neděláme!!!" ozvalo se ze zahrady.
"Jen aby!" řekl znovu Rich.
"Ty děti nám dávají zabrat, co?!" otočil se zpátky na nás.
"Jen je nech! Počkej až budou v pubertě, pak budou opravdu na zabití!" smál se Jay.
"Neboj, Jayi, tebe to taky čeká!" pohrozil mu Rich.
"No uvidíme!" odsekl Jay a všichni jsme se začali smát.
Akorát v ten moment se rozezvonil domovní zvonek. Za dveřmi stáli Caycee s Yasmin a tříletým
Hamiltonem, i Jayson s Jessy. Konečně jsme se tam sešli všichni. Pak jsme střídmě oslavovali, no
všude bylo samý nealko, takže to bylo v pohodě.
"Kluci, a jak to bude s tím turné?" zeptala jsem se jich.
"No bude to asi na půl roku. V každý zemi uděláme asi tři koncíky a po tom půl roce už budeme všichni
doma!" řekl Jay.
"Aha... Tak to se dámy musíme připravit na otázky našich dětí." smála jsem se.
Oslava našeho výročí byla naprosto úžasná. Taky hlavně proto, že jsme se tam všichni sešli. Kluci pak
odjeli na to plánované rozlučkové turné a oznámili konec US5. Já jsme se pustila do psaní dětských
knížek a měla jsem docela úspěch. Moje knížky se velice dobře prodávali a tak jsem se rozhodla, že
napíšu bibliografii každého z členů US5. Už jsem měla napsané tři díly, které zatím vyšly a to byl úspěch, že se muselo přiobjednat asi dva tisíce výtisků. První tři díly byly o Richiem, Jayovi a Izzym. Aby se neřeklo, nebo aby mě nemohli napadat kvůli tomu, že je třeba u knížky o Richiem víc informací, tak jsem to udělala prostě tak, že každá z knih měla stejný počet stránek a obsahovaly stejné kapitoly.
Zrovna pracuji na dílu o Jaysonovi. O Caycovi je to sice napsané, ale ještě to není vydané. Vydání dílu o Caycovi se teprve chytá a v nejbližší době by měl vyjít. Ještě mi zbývá napsat díly o Vincentovi, Mikelovi a Chrisovi. Aby to bylo kompletní. Po absolutním konci US5 se kluci pustili do vlastních projektů. Jay skládal písničky a hudbu pro další skupiny nebo i zpěváky. Izzy si otevřel školu, kde učí děcka i dospělé tancovat.
Richiemu se ozvali nějací producenti od filmu, že po tom, co shlédli jeho amatérský film FREE WILLIE, mají o něj zájem. Takže Richie se nakonec chytil u filmu, takže doma taky moc dlouho nepobyl, ale dařilo se mu. Chris si také otevřel taneční a pěveckou školu, ale doma v Německu. O Caycovi jsme bohužel žádné novinky neslyšeli a tak jsme doufali, že se mu daří dobře. Jayson dál dělal svou hudbu a zbylí Vincent s Mikelem byli úspěšní na své sólové dráze.
A tak jsme pak žili své hektické životy a byli jsme hlavně šťastní... Už nikdy nebudu tvrdit, že jsem
poznala kluky díky náhodě.... Všechno to bylo díky štěstí....
Žádné komentáře:
Okomentovat