Z kapsy vytáhl papírový kapesníčky a začal mi z obličeje otírat krev. Pak mi pomohl na nohy, odvedl mě do ložnice a tam mě posadil na postel.
"Richie!" řekla jsem, když jsem se trochu vzpamatovala.
"Ano andílku?!" řekl klidně.
"Nemusel ses s ním rvát!" odpověděla jsem.
"Nikdo! Říkám nikdo nebude mlátit mojí holku!" řekl rázně a odešel do koupelny.
Když se vrátil, už neměl obličej od krve. Objal mě a jelikož už bylo pozdě, tak jsme se převlíkli a šli spát. Od Andyho návštěvy uběhly tři dny. V noci jsem toho moc nenaspala. Pořád jsem se budila a strašily mě noční můry. Třetí den napadlo Richieho, že bysme se mohli jít projít. Souhlasila jsem a tak jsme šli. Když jsme se tak procházeli po parku, objevil se na cestě před námi Andy s třema klukama a mířili k nám.
Snažili jsme se jich nevšímat, ale oni zastavili těsně před námi a zatarasili nám cestu.
"Chyť jí!" řekl Andy jednomu a než jsem stačila zareagovat, už mě ten kluk pevně svíral. Snažila jsem se vykroutit ze sevření, ale byl na mě moc silnej. Pak jsem sledovala, protože mi nic jinýho nezbývalo, jak se zbylý dva Andyho kumpáni vrhají na Richieho a chytají ho za ruce, aby se nemohl bránit. A Andy ho začal mlátit pěstmi.
"Ty sketo!" zařvala jsem na něj a hned jsem od něj schytala facku.
Otočil se zpátky k Richiemu a pokračoval dál.
"Nech ho být! Slyšíš?" zase jsem zařvala.
A další facka. Byl opravdu surovej a na Richiem bylo vidět, že už má dost.
"Jsi ubohej! Tři na jednoho? To je srabárna." vyštěkla jsem opět na něj a schytala jsem ránu pěstí.
"Ty drž hubu. Ještě budeš ráda, až tě vezmu zpátky, když mě přijdeš prosit!" řekl hnusně.
"Nikdy! Tak blbá nejsem!" zakřičela jsem.
Snažila jsem se, aby si víc všímal mě a míň Richieho. Najednou jsem v dálce zaslechla policejní sirénu.
Andy a jeho kumpáni se lekli, pustili nás a utíkali někam pryč. V hloubi duše jsem doufala, že ti policajti jedou k nám, ale mýlila jsem se. Ale zároveň jsem byla ráda, že nás ta siréna svým způsobem
zachránila. Rychle jsem došla k ležícímu Richiemu. Sotva mluvil.
"Andílku, jak ti je?" zeptal se s námahou.
"Lásko, pšt! Nemluv! Zavolám klukům, jestli by pro nás nepřijeli!" a jak jsem řekla, tak se taky stalo.
Klukům jsem řekla, co se stalo a oni pro nás přijeli. Asi je Jay hodně popoháněl, protože dorazili asi za
pět minut. Odvezli nás k nám domů. Když jsme vešli do domu, Jay s Izzym pomohli Richiemu do ložnice a já si sedla do obýváku na gauč. Se mnou tam byli i Cayce s Jaysonem a snažili se mě uklidnit. Asi za deset minut přišli Jay s Izzym dolů a jakoby mi otázku vyčetli z očí.
"Vypadá to, že bude v pohodě. Teď spí." řekl Jay.
"Terry, pojď sem! Ošetřím ti to rozseklý obočí." řekl najednou Izzy.
Vůbec jsem si neuvědomila vlastní bolest. Víc jsem se bála o Richieho. Vstala jsem a šla jsem za Izzym
do kuchyně, kde už otevíral lékárničku a bral desinfekci.
"Ty bastardy, co vám to udělali, bych nejradši zabil!" řekl Izzy, když mi čistil ránu.
"Ještě ty začínej!" odbyla jsem ho.
"A kdo to vůbec byl?" zeptal se.
"No... můj bejvalej." sklopila jsem oči.
Na to Izzy nic neřekl. Rychle mi tu ránu zalepil a vrátili jsme se do obýváku. Sedla jsem si ke klukům na gauč.
"Že to udělal ten zmetek, co tu byl minule?" zeptal se Jay.
Mlčky jsem přikývla.
"Terry, musíte zavolat policajty!" řekl rázně Cayce.
"Já vím!" řekla jsem.
Začala jsem si to všechno vyčítat. Popadl mě záchvat breku a byla jsem k neutišení.
"Terry, ty za nic nemůžeš!" řekl Jay, jakoby mi četl myšlenky.
"Můžu Jayi! To kvůli mě zmlátili Richieho! Všechno pro to, že jsem zranila ego jednoho blbečka!" řekla jsem vzlykavě.
Teprve až po hodině jsem se trochu uklidnila a kluci pak odešli. Šla jsem se podívat na Richieho. V tu
chvíli, když tam ležel, se mi zdál neobyčejně zranitelný. Sedla jsem si na kraj postele a chytla jsem ho za ruku. Víčka se mu trochu zachvěla a pak otevřel oči. Viděla jsem v nich bolest.
"Andílku!" řekl s úlevou a snažil se sednout si, ale já ho zarazila.
"Omlouvám se!" řekla jsem a po tvářích mi zas tekly slzy.
"Terry, andílku, nebreč prosím!" žádal mě.
Setřela jsem si slzy, ale pořád se mi chtělo brečet.
"Ty za nic nemůžeš!" řekl Richie a posadil se.
Chtěla jsem něco říct, ale Richie mě zarazil a pevně mě objal. Taky jsem ho pevně objala a ty nezbedný
slzy začaly znovu téct.
"No tak! Neplač! Rve mi to srdce!" žádal mě, ale nešlo mi ty slzy zastavit.
Richie mě hladil ve vlasech a já mu vzlykala v náručí.
Žádné komentáře:
Okomentovat