"To je vidět!" řekla jsem.
Richie mě odnesl až do ložnice, kde mě položil na postel. Sám si sedl na kraj postele a hladil mě ve
vlasech a po tváři.
"Nejspíš si hodně unavená, co?" zeptal se mě.
"No... docela i jo, ale musíme balit." řekla jsem a chtěla jsem vstát, ale Richie mě zastavil.
"Balení počká! Musíš se šetřit, říkal to doktor!" namítal Richie.
"Jak to myslíš, že balení počká?" nechápala jsem.
"No jak mi volal Jay, tak mi řekl, že nám to letí až v 17:00!" odpověděl.
"Aha! A co chceš teda dělat?" zeptala jsem se ho.
"No... jeden nápad bych měl!" odpověděl.
"Jakej?" vážně mě zajímalo, co měl za nápad.
"No... nebudeme dělat nic!" řekl a než jsem stačila něco říct, začal mě líbat.
Lehl si vedle mě, ale líbat mě nepřestal. Leželi jsme v posteli a mazlili jsme se. Víc jsme nepotřebovali.
"Máš hlad?" zeptal se mě po nějaké době, kdy jsme se mazlili.
"Docela i jo!" a na potvrzení mých slov mi zakručelo v břiše.
"To slyším!" smál se Richie.
"Hej!" vykřikla jsem a hodila jsem po něm polštář.
"Tak ty takhle?!" vykřikl a hodil po mě ten polštář zpět.
Vznikla z toho polštářová bitka. Když už to vypadalo, že vyhrávám, tak mě Richie začal lechtat.
"Heeeeej... to... není...fér...!" křičela jsem mezi záchvaty smíchu.
"Co jsi říkala?" smál se Richie.
"Že... jsi... vyhráááál!" řekla jsem v naději, že přestane.
Díky bohu přestal. Rychle jsem vstala z postele, tedy potom, co jsem ho ze sebe shodila, a utíkala jsem
co nejdál od ní.
"Je to nerozhodně!" řekla jsem a přitom jsem zkřížila ruce na prsa.
"Ty jedna... potvůrko!" nařkl mě, když se hrabal na nohy.
Jakmile byl na nohách, přišel rychle ke mě, objal mě a začal mě líbat. Líbání ale přerušili naše hladové žaludky. Začali jsme se smát.
"Jdeme se najíst!" řekl Richie.
"Dobrý nápad!" souhlasila jsem a šli jsme do kuchyně.
Už jsem se chtěla pustit do vaření, ale Richie mě zarazil.
"Dneska vařím já!" řekl tak rozhodně, že jsem radši nic nenamítala.
Seděla jsem u stolu a pozorovala jsem ho, jak kuchtí. Když bylo jídlo skoro hotové, musím uznat, že to
vonělo božsky, Richie připravil talíře a příbory na stůl. Stále mi nechtěl prozradit, co to bude. Asi za
deset minut vytáhl hotové jídlo z trouby.
"Mmm... voní to úžasně!" uznala jsem.
"Počkej až ochutnáš!" řekl a nandaval mi porci na talíř.
Počkala jsem, až si nandá i on a pustili jsme se do toho. Nikdy jsem netušila, že Richie umí něco tak
dobrýho. Chutnalo to báječně.
"Richie, chutná to báječně!" pochválila jsem mu to.
"Dík!" řekl jen a běžel si přidat.
"Co to je?" zeptala jsem se.
"No... Lasagne!" usmál se.
Jeho nejoblíbenější jídlo.
"Asi bych se to měla naučit vařit, co?!" zeptala jsem se potichu sama sebe.
Ale Richie to nejspíš slyšel.
"Andílku, to nemusíš! Ty umíš tak dobrý jídla, že ani sám nevím, jaký je moje oblíbený jídlo!" smál se.
Jen jsem přikývla. Nechápala jsem, jak se všechno to jídlo vešlo do Richieho. On je snad bezedný. Najedení a spokojení jsme se sedli do obýváku a sledovali jsme televizi. Richie si položil hlavu na
můj klín a já jsem ho hladila ve vlasech. Nevím jak dlouho to trvalo, ale Richie mi v tom klíně usnul. Byl sladký. Opatrně jsem mu nadzvedla hlavu a posunula jsem se, abych mohla odejít do ložnice. V ložnici jsem vzala deku a polštář a nesla jsem to do obýváku. Polštář jsem mu opatrně dala pod hlavu a přikryla jsem ho. Pak jsem se vrátila do ložnice, vzala jsem svůj kufr a začala jsem balit. Trvalo mi to asi hodinu.
V celém domě byl klid, takže Richie ještě spal. Sedla jsem si na postel, ale začaly se mi klížit oči. Skoro jsem usínala v sedě. Položila jsem se na postel a během pěti minut jsem usnula. Asi jsem prospala celou noc, protože jsem se vzbudila až ráno. Vzbudilo mě šramocení Richieho, protože si akorát balil věci.
"Ahoj sluníčko!" řekl, když si mě všiml.
"Ahoj lásko! Jak ses vyspal?" zeptala jsem se.
"Výborně, spal jsem přeci vedle tebe!" usmál se.
"Počkej, jak vedle mě?" tohle jsem nechápala.
"No... v noci jsem se vzbudil v obýváku, kde jsem včera nejspíš usnul. Tak jsem si vzal ten polštář a
deku, co jsem tam měl a přelezl jsem si sem k tobě." vysvětlil.
"Aha!" řekla jsem a akorát mi zazvonil mobil.
Byla to Lucy. Co asi chce?!
"Ano?" zvadla jsem to.
"Ahoj Terry, neměla bys čas? Chtěla bych si s tebou pokecat, a líp tě poznat." řekla Lucy.
"No... tak do půl čtvrtý mám čas. Můžem se sejít. Taky bych tě ráda blíž poznala." odpověděla jsem.
"To je fajn! Co za hodinu v kavárně na náměstí?!" řekla Lucy.
"Oki, za hoďku." souhlasila jsem.
Pak jsme se rozloučily a zavěsily jsme. Richiemu jsem řekla, kam půjdu a jemu to nevadilo. Říkal, že
ještě půjde za klukama.
Žádné komentáře:
Okomentovat