"Máš jí zavolat, Richie!" řekl po nějaký chvíli Jay.
"COŽE???" vyjekl jsem.
"Je to tak! Poprosila mě, abych ti to řekl!" řekl Jay.
Najednou jsem pochopil jeho výraz, když přišel.
"Páni!" vypadlo ze mě.
Ale pak jsem z toho měl obavy. Co když mi to típne. Vždycky když jsem jí volal, to típla nebo to nezvedala vůbec.
"Ale Jay...." řekl jsem.
"Já vím! Ale teď jsem si stoprocentně jistej, že ti to zvedne!" ujistil mě Jay.
"Ale já si tak jistej nejsem!" oponoval jsem.
"Já tě chápu, Richie! Ale Terry vážně chce, abys jí zavolal!" řekl.
"Proč by to chtěla, po tom, co jsem jí udělal?" ptal jsem se nevěřícně. "To já nevím! Já se ani v jednom z vás nevyznám! Tak jí zavolej a uvidíš!" řekl Jay a bylo vidět, že začíná pěnit.
U Terry
Pomalu začínám pochybovat, že zavolá. Uběhly asi tři dny od toho, když jsem Jayovi volala a Richie furt nevolal. Tak nic, asi už mě nechce vidět. Byla jsem blbá, že jsem vůbec odjela. Ale co jsem měla dělat?!
Sakra! Nad čím to přemýšlím. Radši jsem se oblíkla a šla ven. Potřebovala jsem si pročistit hlavu.
Cestou jsem se stavila pro kamarádku Marky. Ona je do US5 taky blázen a to ještě neví, že jsem
Chrisova sestra.
"Ahojky Terry! Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděla!" řekla mezi dveřma Marky.
"Ahoj! No, mám se pod psa a potřebuju zvednout náladu! Nešla bys ven?" řekla jsem jí.
"Jo jdu! Co se děje?" zajímala se.
"No..." začala jsem a v tu ránu jsem se zarazila, protože jsme procházely kolem trafiky a na
titulní straně Popcornu jsem viděla svojí fotku.
"Počkej chvilku, jen si skočím do trafiky!" řekla a než jsem jí stačila zastavit, už byla vevnitř. Když se vracela, tak se na mě nechápavě dívala.
"Marky, prosím na nic se neptej!" prosila jsem jí. Ona jen kývla a otevřela ten časopis.
"COŽE??!!" vyjekla a odtrhla oči od časopisu.
"Co?" nechápala jsem jí v tu chvíli.
"To mi vysvětlíš! Ty chodíš s Richiem a zároveň s Chrisem?" ptala se.
"No, s Chrisem chodit nemůžu ze dvou důvodů!" řekla jsem.
"A jakých?" zeptala se, ale vtom mi začal zvonit mobil.
Vytáhla jsem ho z kapsy a na displeji bylo jméno "Richie". Marky na mě
jen nechápavě zírala.
"Ano?" řekla jsem.
"Terry, to jsem já, Richie!" odpověděl.
"Já vím, že jsi to ty!" ujistila jsem ho.
"Terry, kde jsi?" ptal se.
"Proč to chceš vědět?" dělala jsem nechápavou.
"No... sedím v autě a chci za tebou přijet a omluvit se ti za svoje chování!" vysvětloval.
"No... jsem doma v ČR!" řekla jsem mu.
"Terry, prosím, řekni mi adresu a za dvě a půl hoďky tam jsem! Prosím!" zněl vážně zoufale.
Ale co, zkusím mu věřit, že to myslí vážně. Nadiktovala jsem mu adresu.
"Terry, ani nevíš, jak jsem šťastnej!" řekl.
"A proč jsi šťastnej?" hrála jsem nechápavou.
"Protože tě uvidím! Protože mě necháš s tebou mluvit! Miluju tě!" odpověděl.
"Dobře, tak tě tu čekám!" řekla jsem. Já vím, jsem zlá.
"Oki, za dvě hoďky jsem tam!" řekl a položil to. Marky na mě udiveně koukala.
"Ty vážně chodíš s Richiem?" vypadlo z ní.
"Dalo by se to tak říct! Ale máme takovou jakoby pauzu!" odpověděla jsem jí.
"Jakou pauzu? Proč? A co ten Chris?" Bože, ta je zvědavá!
"Tak jo! Chris je... můj bratr!" řekla jsem.
"WOW!!" řekla jen. Já se jen smála jejímu výrazu. No, stálo to za to.
"Ale jak to? Já myslela, že máš rodiče tady! To chceš říct, že Chris je tvůj nevlastní brácha?" řekla po chvíli.
"Ne! Chris je můj vlastní bratr. Jsem totiž adoptovaná! Moje příjmení není Fauknerová, ale Watrin!" odpověděla jsem. Marky nevěděla, co říct.
"Hele Marky, ukončíme tuhle debatu, jo?" zeptala jsem se. Marky jen kývla hlavou.
Celý dvě hodiny jsme si povídaly o holčičích blbostech. Byly jsme skoro u mýho baráku.
"Terry, můžu jít k tobě na návštěvu? Moc ráda bych viděla Richieho v životní velikosti a ne jen z plakátu!" prosila.
"Klidně, ale není na něm nic zajímavýho!" popichovala jsem jí.
"Blázníš?! Richie a není zajímavej!" rozčilovala se.
Začala jsem se smát. Když jsme došly před barák, stálo tam něčí auto. Neznala jsem ho. Za volantem nikdo nebyl. S Marky jsme se na sebe koukly a šli dovnitř. Doma byli jen rodiče a usmívali se.
"Co se děje? Čí je to auto venku?"zeptala jsem se jich.
"Jaký auto?" dělali, že nechápou.
"Radši se už nebudu ptát! Jdu do pokoje! Marky pojď!" řekla jsem a šli jsme směr pokoj.
Ale zarazila jsem se a šla zpátky do předsíně k věšáku.
"Co je?" ptala se Marky.
"Tuhle bundu odněkud znám!" řekla jsem jí a pak mi to došlo. Richie je tady!
"Počkej tu chvíli!" řekla jsem jí a skoro jsem běžela ke dveřím pokoje.
"Proč?" ptala se.
"Uvidíš!" řekla jsem a sahala jsem po klice.
Žádné komentáře:
Okomentovat