... Marky.
"OMG! Marky! Co tu děláš???" zeptala jsem se a okamžitě jsem jí objala.
"To je na dlouhý povídání! Můžu dál?" zeptala se.
"Jasně! Počkej chvíli v obýváku. Já skočím pro Richieho!" řekla jsem.
"Jasně, počkám!" odpověděla.
Tak jsem tedy rychle vyběhla nahoru.
"Lásko, právě jsem slyšel zvonek!" řekl Richie, který akorát dosnídal.
"Jo vím! Máme návštěvu!" odpověděla jsem.
"Koho?" zeptal se okamžitě.
"To bys neuhodl! Přijela Marky!" řekla jsem radostně.
"Fakt? Tak to běž za ní. Já na sebe něco hodím a přijdu co nejrychleji za vámi!" řekl, vstal a začal se
přehrabovat ve skříni.
"Dobře!" řekla jsem a odešla jsem dolů za Marky.
Seděla na gauči a prohlížela si to tu.
"Líbí se ti tu?" zeptala jsem se jí.
"Ani nevíš jak! Vždycky jsem snila o tom, se sem podívat. Máte to tu fakt pěkný." odpověděla Marky.
"Tak povíš mi, co tu děláš?" zeptala jsem se znovu.
Sedla jsem si k ní na gauč a ona se pustila do vyprávění. Že prý přijela na zítřejší setkání. Zeptala jsem
se jí, jak se má Ila.
"Se jí odpoledne můžeš zeptat sama! Ona jde na to setkání taky." odpověděla.
To už přišel dolů Richie.
"Ahoj Marky!" řekl.
"Ahoj Richo! Páni, tobě to sekne!" odpověděla Marky, když se na něj otočila.
"Díky! Taky nevypadáš nejhůř! Naopak!" řekl Richie.
To jsem nevydržela a vybouchla jsem.
"Marky, přestaň ho laskavě balit!" okřikla jsem jí.
"Co? Vždyť nic nedělám!" řekla Marky nevinně.
"To vidím!" odsekla jsem.
"Miláčku, nemusíš žárlit! Pro mě jsi jediná, kterou miluju!" snažil se mě klidnit Richie.
"A ještě nezapomeň ty zástupy fanynek, které jak tvrdíš miluješ!" vyštěkla jsem.
"Terry, tohle je směšný! Přece nejvíc miluju tebe!" uklidňoval mě dál Richie.
Na to jsem nic neřekla, vstala jsem a šla jsem do kuchyně. Vzala jsem misku s rozmočenýma lupínkama a vyhodila je. Bože, co to se mnou je. Trochu jsem tu kuchyň poklidila.
"Miláčku, co se děje?" zeptal se Richie, když přišel do kuchyně.
"Nic se neděje! Prostě mi vadily ty její kecy!" odpověděla jsem.
"To nic!" přišel ke mě a objal mě.
"Promiň, že jsem na tebe byla hnusná! Nevím, co to se mnou je!" omlouvala jsem se mu.
"To je v poho! Lásko, nechtěla bys být na tom setkání se mnou?" zeptal se.
"Moc ráda! A nebude to nikomu vadit???" nechci tam být jak pátý kolo u vozu.
"To víš, že nebude! Já budu šťastnej a klukům to vadit nebude!" odpověděl.
Jasně, že půjdu! Chci být s ním. Šli jsme do obýváku a pustili jsme si nějakej film. Marky nejspíš odešla na hotel. Ale to mi bylo jedno! Hlavní bylo, že jsem byla s Richiem. Asi v půlce filmu mi zazvonil mobil.
Richie mě pohledem prosil, abych to nezvedala.
"Richie, nedělej na mě ty tvoje oči. Zvednu to!" a jak jsem řekla, tak se taky stalo.
Vstala jsem a odešla jsem do kuchyně, abych Richieho nerušila.
"Prosím?" zeptala jsem se.
"Ahoj Terčo! Tady Kačka!" ozvalo se česky.
"OMG! Kačíí, kde jsi sehnala moje číslo?" zeptala jsem se překvapeně.
"No... dala mi ho tvoje mamka. Co, že nejsi doma? A kde vůbec jsi?" vyptávala se Kačka.
"Mamka?!" nechápala jsem.
"Jo, mamka! Co to s tebou je?" její vyptávání sílilo.
"Jo, už chápu! No... jak bych... jsem v Německu!" odpověděla jsem.
"Pane Bože, co děláš v Německu?" ptala se nevěřícně.
"No... já tu žiju." vysvětlila jsem.
"Holka, já tě nechápu! Co se děje? Vždycky jsi tvrdila, že chceš zůstat v ČR!" nechápala.
Co jí mám proboha říct?!
"Víš co?! Mohla bys přijet za mnou?" zeptala jsem se jí.
"Záleží na tom, kdy!" odpověděla.
"No... Dneska to nemá cenu a zejtra už něco mám. Co takhle pozítří?" nabízela jsem.
"Tak jo! A kam mám za tebou přijet?" zajímala se.
Tak jsem jí nadiktovala adresu.
"Takže tě pozítří čekám. Hlavně se na to psychicky připrav!" řekla jsem jí.
"Tak to se rozhodně připravím! Pa!" loučila se.
"Tak pa!" řekla jsem a položila jsem to.
Šla jsem zpátky do obýváku.
"Andílku, kdo to byl?" zajímal se Richie.
"Jen jedna kamarádka!" odpověděla jsem.
"Aha!" řekl jen.
"Pozítří přijede na návštěvu!" informovala jsem ho.
"Dobře. Pokusím se psychicky připravit na další fanynku!" usmál se.
"To nemusíš! Ona US5 nezná!" ujišťovala jsem ho.
"Vážně? Tak to bude druhá, která nás nezná!" ušklíbl se. "Ta první byla Vicky!" dodal.
Nedalo mi to a podívala jsem se na hodiny. Bylo půl šesté.
"Miláčku, neměl by ses už připravovat na tu večeři?" zeptala jsem se.
Taky se koukl na hodiny.
"Máš pravdu!" a šel do ložnice.
"Lásko, potřebuju pomoct!" ozvalo se po chvíli ze shora.
"Už jdu!" křikla jsem nahoru.
Když jsem vešla do ložnice, tak se Richie přehraboval v košilích.
"Nevím, kterou si vzít!" zněl skoro zoufale.
"Tak si sedni na postel a pusť mě k tomu!" řekla jsem s úsměvem.
Tak si sedl. Chvilku jsem se v těch košilích a po chvíli jsem vytáhla takovou bledě modrou košili.
"Na! Zkus si jí!" podala jsem mu jí.
Oblíknul si jí a mě bylo jasný, že jsem vybrala dobře.
"Páni! Ty se v tom nějak vyznáš!" řekl uznale.
"Tahle barva ti sedí k očím!" odpověděla jsem.
"Díky Lásko!" přišel ke mě a začal mě líbat.
Líbali jsem se asi čtvrt hodiny.
"Richie, neblázni! Pomačkáš si tu košili!" snažila jsem se ho zkrotit.
"Nejradši bych tu byl s tebou!" řekl a líbal mě přitom na krku.
"Richie, lásko, na tu večeři musíš." řekla jsem trochu rázněji.
"No tak jo!" rezignoval.
Žádné komentáře:
Okomentovat