"... měla bouračku!" řekl jen. To néééé!
"Co je jí? Jak je na tom?" chrlil jsem na něj spoustu otázek.
"Je v nemocnici! Já jsem u ní a právě jí přivezli ze sálu! Doktor mi řekl, že je v kómatu!" řekl smutně Chris, na konci se mu zlomil hlas.
"To né! Co se stalo? Jedu do Německa, zejtra ráno jsem tam!" řekl jsem a položil jsem to.
"Co se stalo, Richie?" ptali se kluci, kteří mezitím dorazili.
"Jay, prosím, zavolej na letiště, aby mi okamžitě prohodili let. Potřebuju odletět za hodinu!" řekl jsem a zbrkle jsem pobíhal po pokoji a sbíral svoje věci.
"A co se děje?" zopakoval otázku.
"Terry měla bouračku a je v kómatu!" řekl jsem.
Kluci zbledli a Jay rychle volal na letiště a Izzy s Cayceem mi pomohli balit. Cayce je nový člen US5. Už jsem měl všechno sbaleno, když vtom kluci zmizeli. Až na letišti jsem zjistil, proč. Kluci si totiž taky sbalili a Jay prohodil pro všechny.
"Tak, hlásí náš let, jdeme!" zavelel Jay.
"Neboj se! Už jdeme!" řekl jízlivě Izzy.
Já jsem celou dobu mlčel, pořád jsem myslel na to, co mi řekl Chris.
"Richie, jak ti je?" zeptali se Jay s Izzym.
"Mám strach!" řekl jsem jen a dál jsem mlčel.
Kluci se několikrát zeptali, jak se to stalo, ale já jsem jim neodpověděl. Po několika marných pokusech něco ze mě dostat to vzdali. Pak jsem usnul a vzbudil jsem se až, když jsme přistávali. Vystoupili jsme a na letišti nás čekala Krista. Nevím, jak to věděla, ale asi jí to bylo jasný.
"Ahoj kluci!" řekla a objala se s nimi.
"Ahoj Kristy! Co ty tu?" zajímali se.
"Čekala jsem, že přiletíte. Po tom co se stalo!" zesmutněla.
"Jak je, Richie?" zeptala se mě.
Nemohl jsem mluvit, po tvářích mi tekly slzy, měl jsem strach.
"Kde je?" zeptal jsem se po chvíli.
"Hned vás tam zavezu! Neboj, je u ní Chris!" řekla.
Sedli jsme do auta a jeli jsme do nemocnice. Když jsme tam dorazili, Krista nás okamžitě vedla k jejímu pokoji. Na chodbě seděl Chris. Když mě uviděl, vstal a přišel ke mně.
"Richie!" řekl jen. Byl na dně, stejně jako já.
"Můžu za ní?" zeptal jsem se ho.
Chris jen přikývl. Tak jsem vešel. Všude kolem ní pípaly přístroje, byl to strašný pohled. Sedl jsem si na židli, co byla u jejího lůžka.
Chytl jsem jí za ruku a políbil jsem jí na tvář. Z očí mi tekly slzy.
"Terry, já vím, že mě slyšíš! Neopovažuj se to vzdát! Už kvůli Chrisovi, rodičům, klukům, Kristě a taky kvůli mně to nevzdávej! Miluju tě!" řekl jsem.
Pak už jsem neměl sílu mluvit, jen jsem brečel. Nevím, jak dlouho jsem tam seděl, ale přišel Chris.
"Richie, běž se domů vyspat! Já tu budu! Kdyby se něco změnilo, tak ti budu okamžitě volat." řekl.
"Nikam nejdu!" řekl jsem panovačně.
"Richie nehraj si na hrdinu! Já jsem odpočatý a ty máš ještě za sebou ten let! Běž domů a vyspi se! Slibuju, že ti zavolám, kdyby něco!" přemlouval mě.
Já se od ní nechtěl hnout, ale pak mi došlo, že má pravdu.
"Dobře! Ale nejdřív mi řekni, jak se to stalo!" řekl jsem.
"Co mi říkala Marky, tak jim nějakej idiot vjel do cesty a Terry se mu chtěla vyhnout. Ale sjela ze silnice a prý se jejich auto několikrát převrátilo. Marky měla lehký otřes mozku a pár škrábanců, ale Terry...." nedokázal to doříct.
"A ten idiot ujel! Teď ho hledá policie!" dořekl po chvíli.
"Nejradši bych ho našel a zabil!" řekl jsem naštvaně.
"Zase se uklidni! To nech na policii!" uklidňoval mě.
"Já vím! Ale proč ona?!" byl jsem vážně zoufalý.
"Na to ani já neznám odpověď, Richie!! Ale měl by ses jít vyspat!" řekl Chris a já jsem se tedy zvedl a odešel jsem z pokoje.
Když jsem zavíral dveře, pořád jsem se na Terry díval. Pak jsem dveře konečně zavřel a pomalu jsem odcházel.
"Richie, nemám tě odvézt?" zeptal se mě Jay.
"Kdyby ti to nevadilo?! Rád bych byl doma, co nejrychleji!" řekl jsem.
"Dobře, tak jdeme!" řekl Jay a šli jsme. Nastoupili jsme do auta a vyjeli jsme.
"Richie, bude v pohodě! Dostane se z toho! Musíme jí věřit!" řekl Jay, když jsme byli v půlce cesty ke mně.
"Já vím! Takhle jsem se o ní bál už jednou! Vzpomínáš?!" řekl jsem.
"Jo! Ale tenkrát na tom nebyla tak špatně!" odpověděl Jay.
"To nebyla!" řekl jsem jen a dál jsme mlčeli.
Asi za dvacet minut jsme přijeli ke mně.
"Tak se běž vyspat! Pojedu ještě do nemocnice a postarám se o ten zbytek!" loučil se Jay.
"Pokusím se usnout! Ale jakmile se něco dozvíte, okamžitě mi zavolejte!" řekl jsem mu.
"Neboj, dáme ti vědět!" ujišťoval mě a odjel.
Domů jsem nespěchal, šel jsem pomalu a přemýšlel.
V nemocnici (Chris)
"Lásko?!" řekla nejistě Krista.
"Ano? Copak potřebuješ, miláčku?" zeptal jsem se.
"Jen jsem ti přišla nabídnout vystřídání! A kluci si chtěj popovídat a na něco se zeptat!" odpověděla Krista.
"Jo, myslím, že potřebuju vystřídat a trochu si vyčistit hlavu!" řekl jsem.
"Tak jo! Kdyžtak tě zavolám!" řekla Krista, políbila mě a šel jsem na chodbu.
"Jak je jí?" ptal se okamžitě Izzy.
"Pořád stejně! Jay se ještě nevrátil?" ptal jsem se naopak já.
"Před chvíli volal, že je na cestě zpátky! Jo a tohle je Cayce!" řekla a s Cayceem jsme se představili.
Vtom se otevřeli dveře od pokoje Terry.
"Chrisi, prosím tě pojď se na něco kouknout!" prosila mě vyděšeně Krista.
"Co se děje?" začal jsem se ptát.
"Pojď!" řekl a už mě táhla do pokoje.
Přišel jsem tam a Krista ukázala na drén. Byla v něm krev. Okamžitě jsem běžel pro doktora. Na
otázky kluků jsem neodpovídal. Když jsem doktorovi řekl, co se děje, okamžitě se rozběh k tomu pokoji.
Doktor Kristu poprosil, aby odešla z pokoje. Nikdo jsme nevěděli co se děje a já se bál nejhoršího. Po
chvíli vešla do pokoje i sestřička. Mezitím dorazil i Jay.
Žádné komentáře:
Okomentovat