Druhý den se probudili úplně svěží a hned se s úsměvem pustili do přípravy jídla. Oba dva se pohybovali po kuchyni, aniž by si překáželi. Všechno jim šlo od ruky.
Kolem jedné hodiny odpolední je ale ostatní z týmu, kromě Nicka a Andrease, poctili svou návštěvou.
Všichni živě debatovali o tom, co se dozvěděli v televizi a všichni Tomovi samozřejmě gratulovali. Kluci měli štěstí, že navařili dostatečné množství, že mohli ostatním taktéž nabídnout a tak se s nimi naobědvat.
U stolu vládla opravdu velmi dobrá nálada, že se nikomu později toho dne nechtělo odcházet, ale nebylo zbytí. Museli odpočívat, protože pro ně Generál chystal novou akci, která je měla zavést dál, než kdy museli jet.
Nikdo netušil, že se budou muset vydat do města, kde Tom vyrůstal.
Uběhlo pár dní a náš tým se pomalu chystal na cestu. Všichni, dokonce i Andreas, stáli v garážích a
domlouvali se o vhodném prostředku, kterým pojedou tam i zpět. Bylo jim řečeno, že na tom místě je asi padesát civilistů. Přemýšleli nad tím, zda vzít dva autobusy nebo jen jeden.
„Myslím, že by se hodili dva, když je jich tam tolik,“ ozval se Andreas, který celou mlčel.
„Nemyslím. Spíš jeden a dodávku,“ oponoval mu Tay.
Tom to celé jen poslouchal a přemýšlel. Bill stál celou dobu u něj a pozoroval ho. Zdálo se mu totiž, že je více zamlklý než normálně. Jindy by se hned zapojoval do debaty. Tentokrát mlčel a přemýšlel.
„Co se děje, Tomi?“ zeptal se ho tiše.
„Mám strach,“ odpověděl mu dredáč.
„Ale z čeho? Nemusíš mít strach. Vždycky se nám vedlo dobře. Tys nás vedl dobře,“ ujišťoval ho
černovlásek.
„Billy, jedeme tam, kde jsem vyrůstal. Díval jsem se na to na mapě. Z toho mám strach, Billy,“ odpověděl dredáč a přitulil se ke svému milenci.
Bill ho objal a konejšivě ho hladil po zádech. „To bude dobré, slibuju,“ šeptal mu Bill a políbil ho na tvář.
Tuhle chvilku přerušili ostatní.
„Tak co vybereš Tome?“ ozval se Patrick.
„Myslím že jsem pro Tayův nápad. Autobus a dodávku,“ odpověděl Tom, který jako by přepnul na
autopilota a mluvil klidně a beze strachu.
„Dobře,“ přikývli všichni.
„Takže nasedat, vyrážíme. Máme dost zbraní a munice?“ zeptal se trochu nejistě dredáč.
„Je toho víc než dost. Zvládneme to,“ odpověděl Tomovi Tay a tak se všichni vydali k autobusu nebo k
dodávce.
Bill si samozřejmě vydupal, že bude s Tomem v dodávce, což dredáčovi vůbec nevadilo. Právě naopak.
Byl si o něco jistější. K nim se přidal ještě Patrick a Andreas a zbytek se naskládal do autobusu.
Nastartovali, vyjeli z garáže a následně i od brány města. Tom ani nepotřeboval mapu. Věděl kudy musí
jet na to děsivé místo, které mu připomínalo smrt jeho nejbližších. Bill věděl, že je Tom nesvůj, ale
nedávalo mu smysl, jak tam mohl být někdo živý, když mu Tom říkal, že byl jediný, kdo se odtamtud
dostal v pohodě.
„Hele Tome, myslím, že vím kam jedeme,“ ozvalo se z vysílačky.
„Povídej,“ vydechl Tom, držíc v ruce vysílačku.
„Podle toho, cos nám říkal.... no.... není to tam, kdes vyrůstal?“ zeptal se Tay nejistě z vysílačky.
„Jo... přesně tam,“ odpověděl Tom tiše, ale Stejně to v autobusu slyšeli.
Jenn s Tayem se na sebe podívali. Moc dobře si pamatovali, co jim o tom Bill říkal. Můžou tam totiž být jeho rodiče a nikdo neví, jak se Tom zachová, jestli se tam objeví.
Tom celou dobu mlčel a snažil se uklidňovat tím, že tam nebudou. Sám věděl co to s ním udělá. Zasekne se na místě a nedokáže je zabít. On věděl, že v tomhle selže, ale nikomu nic neříkal. Ostatní z týmu v něm vidí silného a schopného velitele, ale tohle by byl průser. Proto se uklidňoval takhle. Nechtěl ani pomyslet na to, že by tam na jeho rodiče narazili. Tolik by si přál, aby nebyli jedni z nakažených. Až teď si uvědomil, jak ty dvě osoby potřebuje. Protože ho nikdo nemohl připravit na to, že je jednou bude muset zabít.
Bill tušil nad čím asi Tom přemýšlí a bylo mu líto, že mu nemá jak pomoc od těch myšlenek. Tolik by si přál, aby se tam neobjevili, protože měl strach z toho snu. Ten sen nikdy nezapomněl, jen se mu už nikdy později nezdál. Ale i tak ho nemohl vyhnat z hlavy. Bál se, že se to stane, že Toma pokoušou a on se promění. Že ho bude muset zabít, ale věděl jistě, že to nedokáže. Toma miluje, nezabil by ho, ani kdyby se proměnil. To už by se možná nechal Tomem zabít, ale nechtěl myslet na to, co se stát určitě nemá.
Nechtěl myslet na to, že by se to stalo.
Podobné myšlenky měli i Jenn s Tayem. Tolik se o ty dva strachovali. Nevěděli o Billově snu, nebo o
tom, že by Tom nedokázal zabít své rodiče, i když jsou jedněmi z nakažených, ale měli nepříjemný pocit, jako že se má něco stát. Jen nevěděli co.
Zato Andreas měl myšlenky někde jinde. Přemýšlel, jak ty dva rozdělit nadobro. Jediné, co ho napadlo
bylo, že by sabotoval nějaký Tomův výpad pokud je napadnou nakažení a tak zařídit, aby ho nakažení
napadli a v nejlepším případě aby ho zabili. Ale tím si k Billovi nepomůže. Byl bezradný. Navíc mu
nedělalo dobře, když viděl propletené ruce těch dvou.
Patrick ty dva sledoval a usmíval se. Byl za to rád. Viděl Toma, když byl na dně. Viděl, jak se ti dva
snažili na sebe moc nedívat, ale i tak jim to nedalo a pozorovali se. Byl rád za to, že se zase dali
dohromady. Jednou totiž byl s Tomem v baru a mírně ho opil. Pak už se z Toma sypaly všechny jeho
splíny a trápení. Docela ho to udivilo, ale doufal, že si ti dva odpustí a vrátí se k sobě a jeho tiché přání se tak splnilo.
A Nick. Ten se jen naštvaně tvářil, ale sám věděl, že to podělal. Viděl jak byli oba na dně, když se ve
zlém rozešli a teď ho to užíralo. Vlastně byl rád, že byli zase spolu.
Tím tak nemyslel na to, co je čeká, až dorazí na místo.
Jeli několik hodin, než narazili na místo, kde by mohli bezpečně přečkat noc. Byla to malá budova. Jen s pár patry, ale jim to stačilo. Vyšli těch pár pater až nahoru, kde se zabarikádovali a rozdělili hlídky.
Bill s Tomem si vzali hlídku až k ránu, aby se aspoň trochu vyspali. Vlastně ti co řídili, tedy Tom a Tay
měli hlídku ráno, ale že byli v lichém počtu, přidal se k ranní hlídce i Bill. První hlídku měla Jenn s
Andreasem, takže si šli všichni lehnout.
Bill s Tomem se k sobě přitulili a hleděli si do očí. Tom jemně hladil Billa po tváři a ten zas pod tou
jemností přivíral oči.
„Nikdy jsme se neměli pohádat,“ šeptl Bill a chytil Tomovu ruku na své tváři.
„Ale stalo se a ani jeden s tím nic neudělá. Nepřipomínej to. Vrátíme se z téhle akce a budeme jen my
dva,“ šeptl zpět Tom a stále černovláska hladil.
„Určitě se vrátíme. I ty. Nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo,“ odpověděl Bill smutně.
„Myslíš na ten sen?“ podíval se na něj dredáč.
Bill jen přikývl a sklopil pohled.
„No tak... nemysli na to. Nestane se to, slibuju,“ ujistil ho Tom.
„Já vím, Tomi. Nedovolím, aby tě pokousali,“ řekl Bill než zabořil hlavu do Tomova hrudníku a zavřel
oči.
Tom se jen usmál, ale i tak na ten Billův sen myslel taky. Jediné, co by ho dokázalo přikovat na místě
bylo to, že by viděl před sebou svoje rodiče. Takže doufal, že tam nebudou. Nejhorší na tom bylo, že je
byl schopný poznat, i když byli proměnění.
Po chvíli ale oba usnuli, i když Tom spal docela neklidně. Nechtěl se tam vracet a upřímně nevěřil, že by tam mohl být někdo živý.
Když se během noci střídaly hlídky, Tom o tom věděl. Nespal, jen měl zavřené oči, aby aspoň ty si
odpočinuly. Takže když ho přišli vzbudit, vyskočil na nohy rychleji než Bill nebo Tay.
Poslední hlídka probíhala k jejich překvapení hodně klidně, takže když se ráno všichni vzbudili, rychle se vydali k autům a vyjeli směr jejich cíl.
Jeli tentokrát o hodně kratší dobu, protože většinu cesty ujeli už předchozí den. Na místě je čekalo uvítání v podobě několika stovek nakažených. Doslova je překvapili. Dojeli za stálého narážení do hnijících těl nakažených k jediné vysoké budově, co v tomto městě zůstala.
Tomovi tu nebylo nejlépe a věděl proč. Když by totiž vyšli až do nejvyššího patra budovy, uviděl by
odtamtud místo, kde vyrůstal a to ho děsilo. Vyběhli z aut, která nechali stát blízko budovy a vběhli
dovnitř. Ale marně doufali, že se za nimi nakažení nevydají. Jakmile opustili auta, nakažení se za nimi
rozeběhli a hnali je do budovy. Hnali se za nimi i po schodech. Tom s Billem ukončovali skupinku běžící po schodech nahoru. Stříleli do nakažených, aby nemohli někoho zranit.
„Jenny, Tayi vběhněte do těch dveří, HNED!“ zakřičel na ně Tom a oni ho poslechli.
Rychle zabarikádovali dveře a vydýchávali se. Neměli ale klid. Nevěděli, jestli jsou ostatní v pořádku,
proto Jenn svírala v ruce vysílačku a vyčkávala.
Tom i ostatní vybíhali schody výš, než opět zakřičel, tentokrát na trojici před nimi, aby vběhli do dalších dveří. Oni tak udělali a Tentokrát Patrik čekal, až se ozve Tomů hlas ve vysílačce.
Tom spolu s Billem vybíhali další a další schody. Věděli, že už ani jeden nemůže, proto, když si všimli
dalších dveří, rychle do nich vběhli, ale neměli před nakaženými takový náskok, jako ostatní.
Jakmile totiž vběhli dovnitř, chtěli zavřít dveře, ale to se jim nedařilo, jelikož se z druhé strany snažili
nakažení dostat k nim. Divili se tomu, jak dokáží být nakažení rychlí, když ucítí čerstvé maso.
Dredáč se snažil o to, aby se nakažení nedostali k Billovi, proto si nedával pozor při své ochraně. Bill si
nabíjel zásobník, když se akorát otočil. Uviděl to přesně jako ve svém snu. Tom stál jako zkamenělý na
místě a koukal před sebe.
„Tome!!!!“ křikl Bill, ale Tom se nepohnul.
Tom zíral před sebe na dvě postavy. Poznal v nich své nejbližší a to ho zastavilo. Přesně toho se bál.
Nedokázal na ně namířit. Jen stál, ruce držící zbraně před sebou a po tvářích mu tekly slzy. Nevěřil tomu, že je vidí. I když zhyzděné nákazou, ale viděl.
Bill musel jednat, aby se jeho sen nesplnil. Zamířil a začal střílet nakažené, kteří se hnali na Tomovo
ztuhlé tělo. Věděl, že jeho boj je marný, ale snažil se o to, aby se jeho sen nestal. Blížil se k Tomovi a
nepřestával střílet. Tom se stále k ničemu neměl. Toho se černovlásek bál.
Toma probrala až štiplavá bolest v ruce. Usykl a toho nakaženého, který ho pokousal, okamžitě zabil. To už k němu přišel Bill a všiml si kousance. Zbledl, ale nepřestával střílet. Rychle popadl Toma za ruku a rozeběhl se do zadních místností.
Žádné komentáře:
Okomentovat