Slave 4.

Bill odjel z Bushidova domu opravdu rychle, ale s tichým příslibem brzkého návratu. A to až si pro bratra půjde. Nasedl a jel k jejich domu, kde na něj čekala celá parta. Jenže ujel jen pár metrů a musel zastavit, jak přes slzy neviděl. Tolik ho zjištění, co si z jeho brášky Bushido udělal, odrovnalo. Nechtěl to tak ale dlouho nechávat.

Věděl, že se musí uklidnit. Párkrát se zhluboka nadechl a podval se do zpětného zrcátka. Vypadal děsivě.

Stíny měl všude po tváři, jak se mu pod náporem slz roztekly. Hrábl do kabelky a vytáhl si ubrousky.

Kašlal na to, kolik práce mu to dalo a veškerý svůj make-up setřel pár tahy ubrousku.

Ještě párkrát se nadechl, než vyrazil. Ale cesta mu trvala déle, než když jel za Bushidem. Přemýšlel totiž nad tím, jak bratra osvobodit.

**

Tom se zatím začal probírat. Mohla za to i částečně desinfekce, kterou mu jedna z Bushidových děvek

ošetřovala břicho. Chvilku měl všechno rozostřené, ale nakonec se pořádně podíval na dívku sedící u

postele a sklánějící se nad jeho břichem.

Usykl, když se desinfekce opět dotkla poraněného místa. Dívka zvedla hlavu a podívala se mu do očí.

Viděla v nich strach, že by mu i ona mohla něco udělat.

„Neboj se. Já ti nejdu ublížit,“ ujišťovala ho.

„K-kdo jsi?“ zeptal se pomalu Tom, jelikož byl opravdu zesláblý.

Byly to totiž tři dny, co se pořádně najedl a napil.

„Jsem Alice a přišla jsem tě ošetřit,“ odpověděla mu stroze.

„Nebudeš m-mít pro-problémy?“ zeptal se tiše Tom.

„Nebudu. To se bát nemusíš. Bushido mě sem poslal, abych ti ty rány ošetřila. Pěkně tě zřídil. Stejně

nechápu, proč tě tu drží,“ Alice mluvila stejně potichu jako Tom.

„Dostal mýho brášku a já to nemohl jen tak nechat být. Jsem tu místo něj. Zjistil jsem ale, že mě Bushido vždycky chtěl dostat, takže bráška byl jen záminka,“ odpověděl Tom a vysíleně zase zavřel oči, které po pár vteřinách zase otevřel.

„Jak jsi mohl bejt tak blbej, když jsi věděl, že tě chce dostat?“ podívala se na něj nevěřícně dívka.

„Dozvěděl jsem se to až tady,“ hlesl dredáč a otočil hlavu na druhou stranu.

„Musíš mít bratra opravdu rád, když ses pro něj obětoval,“ hlesla do ticha Alice a stále ho ošetřovala.

Dalo jí to tolik práce, protože některé zářezy byly hlubší než ostatní.

Ale i ona po nějaké chvíli dokončila svou práci, vstala a odešla pryč. Tom zase otočil hlavu ke dveřím,

jako by se bál, že se zase v nich objeví Bushido. Ten ale seděl v pracovně a vyřizoval pár důležitých věcí pro jeho gang.

Od práce ho ale vyrušilo zaklepání na dveře.

„No, dále,“ řekl mrzutě, protože mu pár věcí nevycházelo.

„Bushido, už jsem ho ošetřila,“ ozval se hlas dívky, která vcházela dovnitř.

„Dobře a co ještě chceš?“ zavrčel na ní Bushido a stále se na ní ani nepodíval.

„Já.... chtěla jsem se zeptat, jestli bych mu nemohla přinést něco k jídlu a pití. Vypadá strašně zesláble.

Myslím, že od té doby, co je zde tak ani nejedl natož pil,“ odpověděla Alice.

„Máš pravdu nejedl ani nepil. Ale ani jedno si nezaslouží,“ až teď se na ní Anis podíval a velice zlostným pohledem.

„Pane, takhle ho zabijete,“ hájila jeho i sebe dívka.

„Hm.... máš pravdu. Přines mu jen něco k pití a dohlídni, aby se napil. O tom, kdy dostane něco k jídlu

rozhodnu já sám,“ řekl pevným hlasem Bushido a dál se věnoval své práci.

Alice tedy zašla do kuchyně, kde Tomovi nalila do větší sklenky džus. Potom hned vzala skleničku a

zamířila do sklepa.

Tom sebou opět vyděšeně cukl, což byla největší blbost, protože v tu chvíli jeho tělem projela

nesnesitelná bolest. Zakňučel bolestí a pevně stiskl víčka k sobě.

„To jsem já. Nemusíš se bát,“ řekla Alice hned, jak si všimla bojácné polohy chlapcova těla.

Tom se na ní pomalu otočil. Když zjistil, že Bushido nikde není, pořádně se na Alici podíval. Všiml si

zároveň, že nese v ruce něco, co vypadalo jako džus. V očích se mu objevila malá jiskřička naděje, že to přinesla pro něj, ale zároveň se bál, že ho jen přišla tím džusem týrat. A to tak, že to před ním vypije.

Alice poznala, nad čím přibližně uvažuje.

„Neboj, to nesu tobě,“ usmála se a klekla si k posteli.

Opatrně mu zvedla hlavu a skleničku přiložila k ústům. Tom začal okamžitě hltavě pít. Nikdy by neřekl,

že někdy bude mít takovou žízeň, jako po těch třech dnech.

Když to všechno vypil, děkovně se na Alici usmál. Ale pořád to byl takový ten unavený úsměv.

Alice mu položila hlavu zpět a lehce ho pohladila po tváři.

„Dostanu se odsud někdy?“ zeptal se jí tiše.

„Nevím. Já.... už jsem tu roky. Bojím se utéct, protože u Bushida mám aspoň nějaké zázemí,“ odpověděla mu, ale to vůbec Toma nepotěšilo.

Smutně zavřel oči, zase na něj šla únava.

„Chtěla jsem ti donést i jídlo, abys nabral síly, ale Bushido to zakázal,“ hlesla Alice.

„Nedivil bych se kdyby mě nechal umřít,“ řekl Tom, ale oči neotevíral.

„To si nemyslím. Zkus se prospat. Potřebuješ nabrat síly,“ řekla Alice konejšivým hlasem.

Tom už nezareagoval, protože pomalu usínal. Potřeboval to. Ty chvilky, kdy ztratil vědomí nemohly

vynahradit spánek, který právě potřeboval.

**

Bill dorazil k domu asi po třech hodinách. Potřeboval se uklidnit a to nešlo jinak než rychlou jízdou. Ode dveří ho ale vyhlížel Georg. Bill k němu přišel a zapřel se o jeho rameno. Potřeboval teď v někom najít oporu, kterou momentálně ztratil, když u něm Tom nebyl.

„Tys tam byl, co?“ zeptal se potichu Georg.

Bill jen mlčky přikývl a rozvzlykal se.

„On.... on.... on si z Toma udělal......“ nedokázal to slovo ze sebe dostat. Nechtěl si to totiž připouštět.

„Co si z Toma udělal?“ zeptal se opatrně Georg.

„K-k-kurvu,“ vymámil ze sebe šeptem Bill a Georg doslova ztuhl.

„To nemyslí vážně. Proboha chudák Tom,“ řekl lítostivě Georg.

„Já vím. Já slyšel o tom, jakej je surovec. Nechci si ani představit, co tam musí Tom prožívat. Už je to tři dny. Co když....“ nechtěl hned myslet na to, že by jeho bráška umřel, ale prostě to tak bylo.

„Neumře neboj. Dostaneme ho odtamtud,“ ujišťoval ho brunet a snažil se myslet pozitivně.

„Řekl mi, že pokud se přiblížím k tomu jeho baráku, tak Tomovi ještě víc ublíží. Sakra Georgu, přece ho tam nemůžu nechat napospas surovci jako je Bushido,“ vzlykal Bill a máčel tak Georgovi tričko.

„Neboj se. Až tam půjdeme, tak s náma Tom vyjde ven,“ slíbil mu Georg a zavedl ho dovnitř. 

Zavedl ho do ložnice a položil do postele. Bill, aniž by chtěl po chvilce usnul. Byl doslova vyždímaný.

Georg ale hned po tom, o černovláska uložil do postele zamířil do velkého prostorného obýváku, kde byl zbytek jejich party.

„Lidi, měli bysme Toma co nejdřív od Bushida dostat,“ oznámil jim.

„Jak pořídil Bill? Dozvěděl se něco?“ zeptal se ho jeden z party.

„Jen to, že ho má. Víc mi Bill neřekl,“ teď jim trochu lhal, ale nepotřeboval, aby ostatní věděli, jaké

ponížení Tom prožívá.

„No tak, většinu z nás napadlo, že bysme tam mohli celá parta vtrhnout a zaměstnat tak ty z Bushidova

gangu. A Bill by našel Toma a odvedl ho odtamtud,“ ozvala se dívčina jménem Denis.

„To není zas tak špatnej nápad, ale teď už bych to neriskoval. Ať chceme nebo ne, musíme pár dní

počkat, než Bushido přestane mít podezření. Teď bysme nalítli tak akorát do průseru a Tomovi by to ještě přitížilo,“ odsouhlasil Georg.

Byl nadšený z toho, co je jejich parta schopná vymyslet pro záchranu kámoše. A že Tom byl pro všechny opravdu kámoš. To on je dal všechny dohromady. Jinak by se asi toulali po ulicích a kradli. To ale s Tomem nehrozilo.