Chris se usmál a sedl si na jednu z těch nemocničních židlí.
"Je to kluk!" řekl šťastně.
"Ty bláho! Gratulujeme!" řekl taťka.
"Váží skoro čtyři kila a měří 52 cm." informoval nás Chris.
"A jak se jmenuje?" vyzvídal Richie.
"No, řekli jsme si, že mu dáme jméno po tobě, Richie!" odpověděl Chris.
"Počkej, to se jmenuje Richard?!" divil se Richie.
"Ne! Jmenuje se Christopher!" usmál se na něj Chris.
"Díky brácho!" řekl Richie a objali se.
Čekali jsme ještě asi hodinu a půl, než odvezli Kristu s malým na pokoj. S Richiem jsme počkali venku,
protože jsem dala přednost rodičům. Seděli jsme na těch nemocničních lavicích a povídali jsme si. Po
nějaký chvíli už nám došla témata k povídání. Přitulila jsem se k němu a jen tak jsme tam seděli. Richie
mě začal hladit ve vlasech a přitom broukal nějakou neznámou melodii. Byla vážně nádherná. Zavřela
jsem oči a nechala se unášet tou melodií. Asi po další hodině a půl vyšli rodiče z pokoje. Rozloučili se s
námi se slovy, že už jsou unavení. Jen jsme přikývli, objali se s námi a šli jsme pomalu do pokoje.
Opatrně jsme otevřely dveře. Byl to nádherný pohled.
"No konečně! Richie, pojď sem!" řekl Chris.
Richie se na něj překvapeně díval, ale šel k nim. Já jsem mezitím zavřela dveře a sedla jsem si na
nejbližší židli.
"Natáhni ruce!" řekl Chris a podával Richiemu malýho Chrise. ( To je bordel v těch jménech, co???)
Richie opatrně vzal malýho a kolíbal ho v náručí. Pak se otočil čelem ke mě. Zdálo se mi, že se mi z toho pohledu na Richieho zastavilo srdce. Richie byl s miminkem v náručí opravdu nádherný. Chvilku trvalo, než jsem se znovu nadechla.
"WOW!" vypadlo ze mě.
"Co?" divil se Richie.
"Ale nic!" odpověděla jsem a dál jsem se kochala pohledem na něj.
Richie
Chris mi dal malýho do náručí. Byl to opojný pocit. Otočil jsem se čelem k Terry a zdálo se, že jí to
vyrazilo dech. Usmál jsem se nad tím.
"WOW!" řekla po chvíli.
"Co?" divil jsem se.
"Ale nic!" odpověděla, ale bylo vidět, že se jí pohled na mě opravdu líbí.
Otočil jsem obličej k malýmu Chrisovi.
"Ahoj prcku! Já jsem strejda Richie!" řekla jsem a přitom jsem ho držel za ručičku.
Usmál jsem se nad rozdílem velikosti našich rukou.
"Vždycky ti pomůžu! Kdykoli budeš potřebovat!" šeptal jsem.
Zabroukal jsem mu melodii, kterou jsem nemohl dostat z hlavy. Nebyla to žádná známá melodie, prostě
mě to napadlo a už jsem jí nemohl dostat z hlavy. Chvilku jsem přemýšlel a došlo mi, že by se k tý
melodii hodila jedna věta, kterou jsem právě řekl. Ještě chvilku jsem přemýšlel a začal jsem dávat slova
do tý melodie. Líbilo se mi to a tak jsem začal.
"Anytime you need me I ́ll care, Anytime you cry I ́ve be there, Anytime you need a friend just call on
me." zazpíval jsem.
Všichni na mě překvapeně koukali.
"To bylo krásný!" řekla Terry.
"Díky. Právě mě to napadlo!" usmál jsem se na ní.
"Mohl by to být nový song US5!" přemítal Chris.
"To jo! Pak to navrhnu Jayovi!" odpověděl jsem.
Ještě chvíli jsem kolíbal malýho Chrise a pak jsem ho dal do náručí Terry. Moc jí to slušelo.
"Segra, moc ti to sluší!" řekl Chris.
"Ale jdi!" začala se červenat.
"Chris má pravdu, andílku! Moc ti to s miminkem sluší!" souhlasil jsem.
"Ještě ty začínej!" řekla Terry.
"Kluci, nechte jí. Uvádíte jí do rozpaků. Jen se podívejte, jak se červená!" pobízela nás Krista.
"Díky!" oddechla si Terry.
"Ale mají pravdu!" řekla rychle Krista.
"Zrádkyně!" smála se Terry a my ostatní s ní.
Pak už jsme se tím nezabývali. Byli jsme tam ještě asi hodinu a na mě začala padat únava.
"Chrisi, Kristo! Asi už půjdeme! Ráno musím vstávat!" řekl jsem.
"Jasně! Běžte se vyspat!" usmála se Krista.
Chris jen přikývl. Tak jsme teda šli. Na Terry bylo vidět, že je taky unavená. Asi za patnáct minut jsme
dorazili k nám a mířili jsme rovnou do ložnice. Lehli jsme si a během chvilky jsme oba usnuli.
Žádné komentáře:
Okomentovat