Den jako stvořený pro to, být zachumlaný v posteli a nikam nevycházet. Bylo pochmurno, všude tuny
sněhu, a i přesto v jedné z Berlínských ulic bylo živo. Několik luxusních aut zaparkovaných před sídlem jednoho z větších gangů právě v Berlíně. Plánoval se útok na jejich protivníky, kteří jim pořád lezli na území a zabírali jejich místa. Dříve si mysleli, že by to mohlo jít v klidu řešit, ale po třech
bezvýznamných jednáních došlo na to, že to asi po dobrém nepůjde.
"No víte co... až se příště objeví prostě je postřílíme a bude to," zasmál se James a obrátil do sebe dalšího panáka whiskey. Všichni se zasmáli a souhlasili. Se zvědavým pohledem se však všichni upírali na jejich bosse, Bushida.
Ten jenom seděl v čele stolu a pohrával si se svojí skleničkou. Sledoval dění kolem a poslouchal jejich
hloupé tlachání. Neměl na srandičky náladu. Ani teď ani jindy. Nebyl ten typ, co se směje každé blbosti, co někde padne.
"Notak Bushido, co ty na to?" zasmál se James a drcnul do něj loktem, jelikož seděl nejblíže u něj.
Jmenovaný však jenom zavrtěl hlavou.
"Nepřijde ti to neustálé prolévání krve zbytečné? I ty boje... už mě to nebaví," povzdechl Bu a obrátil do sebe svou sklenku.
Zapřemýšlel se. Gang stojící proti nim vedl nějaký Kaulitz. Už od pohledu drsnej
týpek. Podepřel si bradu rukou a zavřel oči. Pamatoval si, že když je načapali posledně, tak tomu rasta
blbečkovi po boku stál ještě nějaký černovlasý tupec. Jakoby gang vedli oni oba. Netušil však, že jsou to dvojčata.
"A co takhle zajmout jejich velitele? Nebo lépe... jeho spojence," ušklíbl se Bushido po chvilce.
"To by mohlo toho blbečka Kaulitze srazit na kolena a dali by pokoj!" konstatoval správně Andreas a
Bushido jenom přikývl.
"Líbí se mi tvoje úvaha, Andy," pochválil ho Bushido a zvedl se ze své židle.
"Fajn lidi, jděte se vyspat... zítra na to vlítneme," s tím počkal, až všichni odejdou a sám šel do ložnice.
***
Mezitím na druhé straně Berlína se jednalo o tom samém. Tedy spíš podobném. Chtěli Bushida přímo
oddělat. Na rozdíl od nich tu ale panovala skvělá nálada. Všichni popíjeli a smáli se.
"Tomiii, pojď už spát," zahřímal opilý Bill na svého bratra a snažil se ho zvednout z gauče. Ten však
protestoval. Byl taktéž opilý, ale ne moc.
"No dobře Billí, jdeme," povzdechl a vzal bratra kolem ramen. V pokoji ho svlékl a uložil do peřin.
Sám si lehl vedle něj a objal ho. Hned oba usnuli.
Další den v jejich sídle zavládl chaos a bitky o koupelnu. Všem bylo tak nehorázně zle, že se urputně
potřebovali dostat k záchodu a umyvadlu. A kdo neměl to štěstí, pokřtil zahradu před domem.
Tom s Billem si spokojeně vyspávali až do odpoledne a to už tam moc lidí nezbylo. Uklidili a vydali se
po svém.
***
S úderem osmé večer se všichni na druhé straně sebrali, naskákali do aut a jelo se podle plánu.
"Tak jo chlapi... plán všichni znáte," ušklíbl se Bushido do vysílačky a zpětně se mu ozvalo několik
souhlasných odpovědí. On a ještě dvě auta vyjeli napřed a ostatní jeli za nimi. Zastavili kus od jejich sídla a k jejich štěstí, zrovna viděli Toma s tím druhým otrapou na ulici. Něco vyřizovali s nějakým týpkem.
"Tak jo, jdeme," zavelel Bushido do vysílačky tiše a vystoupili z aut.
Až na Jamese, který zastavil kousek od Billa, aby ho mohli snadno naložit a ujet, kdyby se zadařilo.
"Ale ale, kohopak to tady máme," zasmál se Bushido a Toma složil jednou ranou k zemi.
Mezitím Ashley s Adamem čapli Billa a nacpali ho do auta k Jamesovi, který na to hned dupnul.
"Dobrý, máme ho! Jedem!" zavelel a všichni se rozjeli pryč.
Bushido se spokojeně usmíval a užíval si ten pocit nadvlády. Miloval, když mu plány vycházely tak jak si to představoval. Neuměl prohrávat. To je asi to jediné co neuměl.
Dojeli až k jejich sídlu, kde Billa násilím dovedli do sklepa a zamkli. Se smíchem se všichni sešli v
obýváku a plácli si.
***
Tom se zvedl těsně potom, co odjeli. Rozhlížel se kolem a volal Billovo jméno. Nic. Jenom stopy
pneumatik na silnici, které by poznal snad všude. Jedině Bushido měl speciální pneumatiky upravené
přesně podle jeho gusta.
"Ublížíš mu a zabiju tě," pronesl suše do ticha Tom a spěšně se vrátil do sídla.
Řekl všem, co se stalo a jeho plán. Začal mu ale drnčet mobil v kapse. Bill? Že by jim utekl?
"Billi si v pořádku?!" křikl hned, ale hlas z druhé strany ho zarazil.
"Ano sem v pořádku," napodobil Bushido černovláskův hlas a ušklíbl se. Stál naproti spoutanému Billovi a ušklíbal se.
"Bushido, co po mě chceš! Hned ho pusť!" začal ječet Tom. Odpovědí mu byl jenom smích.
"Vlastně je to jenom sranda. Něco za něco. Vy nás přestanete prudit a my vám vrátíme tohohle
budižkničemu," James vedle Bushida se začal smát.
"Jenom... mu neubližuj... prosím," snažil se Tom, ale vzápětí byl hovor ukončen.
**
Zničeně se svezl na podlahu a přemýšlel, jak by odtamtud bratra dostal. Podíval se po ostatních, kteří se
tady objevili hned po tom, co se Tom probral. Musí zachránit bratra, ale zatím nevěděl jak.
Zato Bushido si mohl gratulovat. Dostal Toma na kolena. Jenže co dál. To černovlasý budižkničemu se
mu ani nelíbilo a ani ho nijak nelákalo. Byl na chlapce, to ano, ale Bill ho nijak nelákal. Zato ten druhý
ano, ale nikdo to nevěděl. Na co taky. Teď měl ale možnost, že ho dostane. Nevěděl, že ta chvíle nastane dřív než si vůbec myslel.
Tom seděl na gauči a přemýšlel, jak dostat brášku od Bushida.
„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se ho jeden kluk z jeho party.
„Nad tím, jak Billa dostat odtamtud,“ odpověděl dred a přikryl si dlaní oči.
„Je to od Bushida sviňárna,“ hlesl kluk.
„To od nás taky, že jsme jim lezli do rajonu,“ odvětil Tom stroze.
„Hej, může si za to sám. Neměl mrzačit naše lidi.“
„Dej mi pokoj!“ řekl hnusně Tom, vstal a vyšel před dům.
Napadla ho jedna věc, jak odtamtud Billa dostat a věděl, že to bude jen Bill, kdo se odtamtud dostane.
Rozhodl se to udělat.
Naskočil do auta a vyjel směr Bushidovo doupě. Cesta mu trvala asi hodinu. Chvilku projížděl městem,
než to místo opravdu našel. Věděl, že to nebude lehké, ale byl rozhodnutý.
Vběhl do domu a nevšímal si členů Bushidova gangu, kteří se za ním pustili. Hledal v každé místnosti,
když měl na to čas. Nakonec se mu ale povedlo najít Bushidovu pracovnu a taky do ní vtrhl.
Vyrazil proti překvapenému Bushidovi a začal se s ním rvát. Měl kliku, že byl Bushido překvapený, jinak by stačila jedna rána a Tom by se octl na zemi. Tudíž využil moemntu překvapení a začal do něj mlátit.
Jenže Bushido se hodně rychle vzpamatoval a opravdu jednou správně mířenou ranou poslal Toma k
zemi. Ten se na něj chtěl zase vrhnout, jenže to už nestačil. Do Bushidovi pracovny totiž vběhli dva z
jeho bandy a chytli Toma, aby nemohl znovu zaútočit.
„Pusťte mě! Bushido, ty hajzle. Pusť mýho bráchu!“ křičel a snažil se jim vysmeknout.
Bushido se zasmál.
„Něco za něco, chlapče,“ zašklebil se.
„Co tím myslíš? Nic nemám. Pusť ho, sakra!“ škubal sebou Tom.
„Tak co třeba ty. Zůstaneš tu místo bratříčka,“ zasmál se Bushido tak, že Toma z toho přeběhl mráz po
zádech.
Tušil to, ale nechtěl tomu věřit.
Ztěžka polkl. Věděl o Bushidových choutkách a taky se toho bál.
„Dobře. Pusť bráchu,“ řekl Tom poraženě. Věděl, že nemůže couvnout, šlo přece o Billa.
Bushido kývl na dalšího člena svého gangu a ten hned odešel. Šel do sklepa, aby pustil Billa ven. Ten
se ptal jak je to možné, ale jediná odpověď, kterou dostal byla ta, aby byl vděčný bratříčkovi. Nechápal to a zároveň se bál, aby Tom neudělal nějakou hloupost.
Bushido mezitím přišel k Tomovi a chytl ho za bradu. Zvedl mu hlavu tak, aby mu viděl do očí.
„Trochu si užijeme, ale až jindy. Odveďte ho do sklepa,“ rozkázal a otočil se k pracovnímu stolu.
Žádné komentáře:
Okomentovat