Dny plynuly a než se oba nadáli, uběhl další měsíc a byli v nemocnici na další a zároveň i poslední
kontrole. Bill už dokázal pomalu chodit i bez berlí a to ho těšilo. Teď už jen čekal na doktorův verdikt, že může berle hodit na skládku. Na tenhle den se těšil.
Ani jednoho už nepronásledovaly noční můry, z kterých by se budili s křikem nebo podobně. Proč taky.
Byli spolu, protože Generál posílal i jiné týmy, aby si právě Tomův tým mohl odpočinout po posledních
náročných akcích.
Tak tedy seděli v čekárně. Bill si nervozně mnul prsty. Toma to ale taky znervozňovalo, tak ho raději za
ty ruce chytil.
„Billi, klid. Všechno bude v pohodě. Navíc jsem viděl jak jsi chodil bez berlí. Když ti s tím pomůžu,
budeš za chvilku běhat,“ uklidňoval ho dred a usmíval se přitom.
„Já vím, ale stejně je tu strach z toho, co řekne doktor. Přece jen jsem měl až do téhle kontroly chodit o
berlích a ne zkoušet to bez nich,“ řekl zkroušeně černovlásek.
„Hlavu vzhůru, broučku. Ty jsi nezmar a nedbáš na to, co ti kdo řekne. To jsem stačil o tobě zjistit. Navíc mi to vůbec nevadí,“ usmál se znovu Tom.
„Ale to, co řekneš ty si většinou vezmu k srdci a dám na tebe,“ kníkl Bill a podíval se do Tomových
hlubokých hnědých očí.
„Tak to je pro mě pocta, když to tak je. Neboj se, všiml jsem si toho, ale dělat to nemusíš. Tedy kromě
případů, když jsme na akci. Tam jsem tvůj velitel a ne milenec,“ Bill nechápal jak může být někdo tak
usměvavý právě v takové chvíli.
„Teď lžeš,“ nařkl ho.
„Proč bych měl lhát?“ divil se dred.
„Protože právě na poslední akci, co jsem byl s vámi, jsi se zachoval jako milenec a ne velitel. Pro mě jsi i při akci milenec, lásko,“ řekl černovlásek a pohladil Toma po tváři.
„To je taky pravda. Jednal jsem jako milenec a partner než jako velitel. Ale miláčku, kdybych se zachoval jen jako velitel, tak jsi tu ani nemusel být a to bych nepřežil. Už takhle jsem byl jako tělo bez duše, když jsi byl v bezvědomí,“ řekl Tom, natáhl se k němu a přiblížil se k jeho rtům, které následně políbil.
Pak mezi nimi zase panovalo ticho do doby, než se otevřely dveře ambulance, kam měl Bill přijít na
kontrolu. Vyšel doktor a na oba chlapce se usmál. Bill s Tomem okamžitě vstali a vydali se za doktorem. Bill byl samozřejmě nervozní. Bál se toho, co mu doktor řekne. Dredáč ale byl oproti svému milenci optimistější.
Bill se posadil na lůžko a doktor se pustil do vyšetření. Tom ho po celou dobu držel za ruku a utěšoval ho, že to bude dobré. Doktor byl ale pozitivně naladěný a když viděl, že je noha v pořádku a mohl s ní už bez bolesti ohýbat, usadil se na jeho tváři několika voltový úsměv.
„Potěším vás oba,“ oznámil, když se posadil ke stolu, aby zapsal vše do Billova spisu.
„Opravdu?“ Bill se na něj překvapeně koukal.
„Ano. Noha je víc než v pořádku. Už nebudete potřebovat berle. Jen bych se nehnal, do žádné mise,“
odpověděl doktor.
„O to se nebojte. Generál nám teď nic nedal, takže máme volno,“ ujistil Tom doktora.
„Tak to je jedině dobře,“ řekl doktor, dal Billovi jako by potvrzení o to, že je v pořádku a oba chlapci
mohli jít.
Bill šel už tentokrát po svých. Sice pomalu, ale opravdu šel a to ho těšilo. Tom na něj čekal u auta a
pozoroval jeho radost. Byl šťastný s ním.
„Je to úleva jít po svých,“ usmál se Bill, když došel k autu.
„To ti věřím, zlato. Tak nasedej, dneska vařím,“ zasmál se Tom a nasedl do auta.
Bill tedy nastoupil a vyjeli domů. Tom už vymýšlel, co asi uvaří a hlavně jak si večer užijí. Chtěl Pro
Billa připravit nezapomenutelný večer. Bill si zase lámal hlavu nad tím, co má Tom za lubem. Oba tedy
byli zabráni jak do myšlenek, tak Tom ještě do řízení. Takže když dorazili před ubytovnu byli docela
překvapení, že cesta uběhla tak rychle.
Oba pak společně vyjeli nahoru k Billovu bytu a vešli. Bill se spokojeně usadil na gauč a natáhl si na něj nohy.
„Co ty lenochu?“ dobíral si ho dred.
„Nejsem lenoch. Jen to bolí, když to zatěžuju moc dlouho,“ odpověděl černovlásek.
„To je jasný. Ještě chvíli to bolet bude. Hmmm.... tak mě napadá, že bych měl zavolat Generálovi, že už
jsi v pořádku a chodíš ale aby nám nedával žádnou misi. Chci abys byl na další se mnou,“ řekl dredáč
přistoupil k gauči a sklonil se nad Billa.
„To zas ne, Tomi. Nemůžeš chtít po Generálovi, aby posílal ostatní mýsto vás. Já se do týmu brzo vrátím, ale teď to ještě nebude,“ řekl černovlásek zamítavě.
„Už vím, proč tě miluju. Jsi tak strašně hodnej, ale zároveň neskutečně sexy, když máš v rukou zbraně,“
zasmál se Tom a naklonil se víc, aby mohl Billa políbit.
„Jen proto?“ divil se Bill, když polibek opětoval.
„Ne. Taky proto, že jsi tak úžasnej. Pro tvoje oči, rty, tváře, prostě pro tebe samotného,“ odpověděl Tom a Billa to zahřálo u srdce.
Hlavně taky proto, že Tom vyslovil nevědomky to, co by se možná neodvážil říct. V tu chvíli se políbili
tak něžně, jak jen oba dokázali, než se Tom oddálil a se slovy, že dojde něco nakoupit se narovnal, vzal si od Billa peníze a odešel.
Bill si povzdechl. Tolik si přál, aby ty dvě slůvka byla vyřčena vědomě. Přál si toho snad moc?
Frustrovaně vydechl, natáhl se po ovladači a pustil si nějaký film. Ani mu moc nevěnoval pozornost. Spíš se utápěl ve svých myšlenkách.
Neuplynula ani hodina a Tom už stál ve dveřích s plnou náručí jídla. Černovlásek na něj dosti překvapeně koukal. Nechápal na co všechno to potřebuje. Proto neodolal a šel spolu s Tomem do kuchyně, kde se usadil za stůl a pozoroval Toma při práci.
Tom se rozhodl udělat něco speciálního. V jedné ze starých kuchařek, co přivezl našel perfektní recept a pustil se do toho.
Bill ho udiveně pozoroval a nějak nevěřil, že by to bylo jedlé. Už jen ta příprava ho odrazovala.
„Bude to jedlý?“ zeptal se černovlásek pochybovačně.
„Hele! Kolikrát jsem ti vařil jídla z týhle kuchařky a teď mi nevěříš?“ zatvářil se dredáč dotčeně.
„Ale ono to vypadá tak.... no ne zrovna vábivě,“ zašklebil se Bill.
„To je jen příprava, ty trdlo. Jasně, že ti to nepřijde vábivý,“ zasmál se Tom a pokračoval v práci.
Celé vaření zabralo asi hodinu. Ne-li více. Ale oba si na večeři opravdu pochutnali. Bill dokonce uvěřil,
že je to ještě lepší, než ve skutečnosti bylo.
Když tom odnesl oba talíře a umyl je, Bill se spokojen odkolébal do obýváku na gauč, kde si lehl a
povolil si knoflík u kalhot.
„Co se tu rozvaluješ?“ zasmál se Tom, když ho takhle uviděl.
„Jestli budeš i nadále takhle dobře vařit, tak ztloustnu a budu ti k ničemu,“ řekl Bill a otočil na něj hlavu.
„Ale no tak. Nepřeháněj. Zas tak dobře nevařím,“ protočil oči dred.
„Že ne? Už takhle jsem přibral skoro deset kilo,“ zaskuhral černovlásek.
„Ale ty kila ti slušej,“ řekl dredáč a posadil se na křeslo vedle gauče.
„Jasně. Vypadám děsně,“ řekl černovlásek dramaticky.
To u Toma vyvolalo záchvat smíchu. Musel se i držet za břicho, jak ho bolelo.
„Tome, to není vtipný,“ řekl už Bill vážně.
„Já vím, promiň,“ řekl dred, když se přestal smát.
„Opravdu je to na mě tolik vidět?“ zeptal se skoro až plačtivě.
„Ne. Jen jsem si toho všimnul já, ale to proto, že s tebou žiju. Neboj. Nikde to není vidět,“ řekl Tom, vstal z křesla a přemístil se na gauč, aby mohl černovláska obejmout.
Žádné komentáře:
Okomentovat