Jakmile jsme se vrátili zpátky do restaurace, Jay byl docela překvapený, ale nic neřekl. Posadila jsem se
zpátky ke stolu a přetrpěla jsem tam s nimi ještě hodinu. Kluci sice dělali blbosti, ale mě do smíchu
nebylo a Jay se taky nezapojoval. Po hodině jsme vyrazili k WG house. Byla to otrava. Sice jsem slíbila
Richiemu, že si to do rána rozmyslím, ale byla jsem skálopevně rozhodnutá.
Ráno už mě tu neuvidí. Potichu jsem si zabalila věci. Bylo něco po půlnoci, když jsem potichu scházela
ze schodů dolů a táhla jsem sebou i kufr. Povedlo se mi sejít schody, bez jakéhokoli zvuku. Když jsem
šla kolem kuchyně, uslyšela jsem jak se rozbíjí sklo. Šla jsem se tam teda podívat. Když jsem se objevila ve dveřích do kuchyně, nestačila jsem se divit.
Byl tam Jay a zdálo se, že je i slušně nalitej. V ruce držel poloprázdnou lahev od nějakýho chlastu a motal se po celý kuchyni.
,,Jayi, co to děláš?" ptala jsem se naprosto překvapeně, přišla jsem k němu a tu lahev jsem mu z ruky vytrhla.
,,Co to děláš? Dej mi jí!!" skuhral opilecky.
,,Na to zapomeň!!" řekla jsem přísně.
,,Terry... já... omlouvám se..." vykoktal ze sebe a začaly mu téct slzy.
,,Jayi, jsi opilej. Ráno si ani nebudeš pamatovat tohle všechno." řekla jsem už klidně.
,,Terry, neodjížděj. Prosím. Je mi to líto. Všechno co jsem ti dneska řekl." mluvil tím klasickým opileckým hlasem.
,,Tak za prvé. Ty se teď půjdeš vyspat. Jsi na mol. Za druhý. Nevím, jestli po tomhle tvém výstupu mě tu ještě něco drží. Pojď." řekl jsem mu, podepřela jsem ho a odváděla jsem ho do jeho pokoje.
Když jsme šli do schodů, potkali jsme Richie.
,,Ty bláho. Ten se ale zřídil. Počkej, pomůžu ti." řekl, podepřel Jaye z druhý strany a vyšli jsme nahoru.
Pomohl mi s ním do jeho pokoje a pak jsme ho položili do postele. Vyšli jsme z jeho pokoje. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem právě viděla. Můj dospělej bratr totálně na šrot, jakoby šlo o jeho přítelkyni a ne sestru.
,,Terry, jsi v pohodě?" zeptal se mě Richie, který tam celou dobu stál se mnou.
Mimochodem stáli jsme na chodbě před Jayovým pokojem. Nějak jsem se odtamtud nehla.
,,Co? Jo jsem!" odpověděla jsem.
,,Fakt? Tak co jsem teď říkal?" podezřívavě se na mě díval.
,,No dobře. Co jsi říkal?" zeptala jsem se ho.
Richie jen nade mnou zakroutil hlavou.
,,Ptal jsem se tě, jestli chceš vážně odjet?" zeptal se mě znovu.
,,No... po tom, co předvedl Jay, bych řekla, že tu nejspíš zůstanu. Někdo musí na bráchu dohlídnout. A jak jsem si všimla, tak krom mě tu nikdo nebyl. Tedy když vemu, že jsi přišel chvíli po mě a pomohl mi s ním." odpověděla jsem.
,,Terry, jsem rád, že zůstáváš." řekl a objal mě.
,,Richie, měli bysme jít spát." řekla jsem, když mě pustil.
,,Máš pravdu. Ještěže máme zítra volno. Nevím, jak bysme to vysvětlovali." souhlasil Richie a šel do své ložnice.
Já jsem si šla dolů pro kufr a vyšla jsem zpět do pokoje. Vybalovat se mi to už nechtělo. Táhnutí
Jaye mě odrovnalo a navíc jsem byla unavená všeobecně, tak jsem si jen lehla do postele a okamžitě
jsem usnula.
Ráno mě vzbudil hluk, který vycházel z Jayova pokoje. Vstala jsem a šla jsem se za ním podívat. Vešla
jsem do jeho pokoje a zděsila jsem se. Jay si mě ale nevšiml.
,,Všechno jsem podělal. Terry je pryč, naši mě nejspíš zabijou a ještě k tomu nemůžu najít ty zatracený prášky." nadával a rozhazoval kolem sebe oblečení.
,,Já jsem neodjela!" ozvala jsem se konečně.
,,Bože já jsem se tak strašně lekl. Tohle mi nedělej." vynadal mi.
,,Hej... Kdykoliv se můžu sebrat a jet domů. Kufr jsem ještě nevybalila." řekla jsem mu.
,,Ne, to ne. Já už budu hodnej. Promiň mi to všechno, co jsem řekl včera." řekl rychle.
,,Omluva přijata pod jednou podmínkou." odpověděla jsem.
,,Jakou?" ptal se hned.
,,Už nikdy se neztřískáš tak, jako v noci." řekla jsem mu.
,,Tak to slibuju. Nepotřebuju mít takovej bolehlav jako právě teď. Nemáš nějaký prášky na bolest hlavy?" zeptal se mě.
,,Máš štěstí. Mám. Počkej, hned přijdu." řekla jsem mu a šla jsem do pokoje pro prášky.
Žádné komentáře:
Okomentovat