Od té doby, co kluci odletěli a jak nám Jay oznámil tu věc s Vincem, mi Richie připadal jiný. Nemluvil a jakoby byl mimo realitu. Několikrát se stalo, že na mě bezdůvodně řval, ale nějak jsem ho chápala.
Nemá to lehký, říkala jsem si pokaždé. S Verčou jsme se vídaly minimálně. Asi týden po odjezdu kluků
nám volal Jay. To, co řekl nás oba dost vykolejilo. Izzy taky odchází. V tu chvíli mě napadlo mu zavolat.
"Prosím, Gallegos!" řekl, když to po několikáté zazvonilo, až to konečně zvedl.
"Izzy, to jsem já! Terry!" odpověděla jsem jedním dechem.
"Ahoj Terry! Copak potřebuješ?" ptal se.
"No, něco potřebuju! Potřebuju vědět proč?" vychrlila jsem na něj.
"Proč co?" nechápal.
"Proč odcházíš ze skupiny?" ptala jsem se už trošku naštvaně.
"No víš, kvůli mámě!" oznámil.
"A není v tom taky někdo jinej?" trochu jsem ho podezírala.
"Možná taky jo! Ale nikomu ani muk!" odpověděl.
"Já to tušila!" vyslovila jsem svou myšlenku nahlas.
"Ty jsi náš jasnovidec! Ale nejvíc je to kvůli mámě. Není jí nejlíp. Měla infarkt a já jsem teď u ní v
nemocnici!" řekl.
V tu chvíli mi došlo, co jsem řekla.
"Ježiši, Izzy, já to tak nemyslela. A to s tvojí mámou je mi líto. Ať se brzo uzdraví!" řekla jsem rychle.
"Jo v pohodě! A díky!" řekl Izzy a zavěsil.
"Kdo to by?" zeptal se mě Richie, když vcházel do pokoje.
"Ale, jen jsem volala Izzymu!" odpověděla jsem.
"A co říkal? Proč odešel?" vyptával se.
"No, že prý kvůli mámě. Ale je v tom i někdo druhý. A já vím kdo!" řekla jsem.
"Terry, do tohohle se nepleť!" okřikl mě.
"Cože?" v tu chvíli jsem ho nechápala.
"Říkám, aby ses do toho nepletla. To není naše věc!" čím dál víc zvyšoval hlas.
"To se teda do toho budu plíst! Jsou to moji kamarádi!" zvýšila jsem taky hlas.
"Fajn! Dělej si, co chceš! Mě už je to jedno!" teď už na mě řval.
"Fajn, jak chceš!" zařvala jsem na něj, popadla jsem tašku a hodila do ní pár kusů oblečení.
Richie byl mým jednáním trochu mimo. Pořád totiž stál mezi dveřma do pokoje.
"Můžeš uhnout?!" zeptala jsem se ho jízlivě.
Nic neřekl, sklopil oči a odstoupil ode dveří.
"Terry, já..." snažil se něco říct, ale to už jsem scházela ze schodů dolů.
Nejspíš to řvaní slyšela celá jeho rodina, protože stáli v hale a udiveně se na nás dívali.
"Nashledanou!" řekla jsem jenom a vycházela jsem ze dveří.
Ani jsem se neohlédla a možná bych stejně viděla kulový. Sotva jsem přes slzy viděla na dva metry.
Ještě štěstí, že Verča nebydlí daleko.
Richie
Seděl jsem na posteli a pořád jsem nemohl uvěřit, že odešla. Po tváři mi tekly slzy.
"Richie, co se děje? Proč Terry odešla?" zeptala se mě mamka, když za mnou přišla.
"Pohádali jsme se kvůli prkotině!" řekl jsem jí.
Mamka mě objala a nastalo ticho. Nikdo nemluvil a mě to i vyhovovalo.
"Měl by ses vyspat!" řekla mamka po chvíli.
"Dobře. Asi bude spánek nejlepší!" souhlasil jsem.
Mamka se zvedla, dala mi pusu na čelo a odešla. Já jsem si tedy lehl a snažil se usnout. Od naší
hádky uběhly čtyři dny. Několikrát jsem Terry volal, jenže to nezvedala. I doma si všimli, že jsem jiný.
Terry
Jsou to čtyři dny, co jsem odešla. Když jsem tenkrát v noci přišla k Verče, okamžitě se ptala, co se děje.
Jen jsem jí řekla, že jsme se s Richiem pohádali a dál to neřešila.
"A co je novýho ve skupině?" zeptala se po těch dnech.
"No, jak bych to řekla! Izzy odešel ze skupiny." řekla jsem smutně.
"Cože?" vytřeštila oči.
Žádné komentáře:
Okomentovat