Oblíkli jsme si bundy a šli jsme na zahradu. Venku ležela na zemi čerstvá vrstva sněhu. Richie samozřejmě přišel s tím, že bude koulovačka.
"OMG! Ty ses zbláznil, já přece nemůžu!" řekla jsem mu.
"A jo. Tak co budeme teda dělat?" zeptal se smutně.
"No, to já právě nevím!" sklopila jsem oči.
"Nebuď smutná, nesluší ti to! Prostě se půjdeme projít! Co ty na to Chloe?!" řekl Richie, když ke mě
přišel, aby mě objal.
"Jo to můžeme!" přikývla Chloe.
A tak jsme vyrazili do ulic Wheatonu. Všude bylo krásně bílo. Procházeli jsme se asi hodinu a pak jsme
unaveně přišli domů. Okamžitě jak jsme vešli tak jsem šla nahoru do koupelny. Potřebovala jsem si dát
horkou sprchu. Když jsem vyšla z koupelny, samozřejmě už oblečená, zaslechla jsem zezdola hlasy.
Byla to Chloe a s někým mluvila.
"To si vážně všichni myslíte, že mluví pravdu?" zeptala se.
Vím že se to nedělá, ale prostě jsem poslouchala.
"Chloe, co to do tebe zas vjelo? Myslel jsem, že jste se usmířily?!" ozval se Richieho hlas.
"To si myslíš jen ty a ona, ale já jí ráda nemám! Je to prolhaná a vypočítavá mrcha, co tě využívá a ty se
necháš! Myslela jsem, že máš lepší vkus a že nejsi tak blbej, abys takhle naletěl. Ale nejspíš jsem se
mýlila!" řekla Chloe.
Chtělo se mi brečet.
"Chloe, já tě nechápu! Jak můžeš být tak zlá?!" zeptal se jí Richie.
"A jak můžeš bejt tak blbej?! S tím doktorem to na tebe nahráli. Ona určitě těhotná není!" řekla mu.
Na to Richie neodpověděl. No bezva!!! Teď si bude myslet, že mu lžu. Rychle jsem šla do pokoje, aby
mě tam nikdo nenačapal. Ještě štěstí, že mají v domě dva pokoje pro hosty. A ještě ke všemu každý na
opačné straně chodby. První ve kterém spala Chloe je naproti Richieho ložnici a ten druhý je na druhém
konci chodby. Vešla jsem potichu do Richieho ložnice, sebrala jsem všechny svoje věci a odnesla jsem
je do té druhé ložnice pro hosty. Jakmile jsem to tam všechno přenesla, zavřela jsem dveře, zamkla
jsem, posadila jsem na postel a začala jsem brečet. Jak jsem mohla být tak naivní. Myslela jsem, že se
to s Chloe vyřešilo, ale ne. A teď nasadila Richiemu brouka do hlavy a teď si nejspíš myslí, že mu lžu.
Najednou mi začal zvonit mobil. Byl to Chris.
"Ahoj!" řekla jsem.
"Ahoj sestřičko. Co se děje? Ty pláčeš? Co ti kdo udělal?" poznal to na mě.
"Nic se neděje, Chrisi!" lhala jsem.
"Tohle na mě nezkoušej, Tereso! Moc dobře víš, že na tobě poznám, když se něco děje. I přes telefon.
Udělal ti něco Richie?" a sakra.
"Bráško, fakt se nic neděje. Richie mi nic neudělal. Teda aspoň zatím." klidnila jsem ho.
"Tak dobře, budu ti věřit. Co je jinak nového?" ptal se.
"No... vlastně jednu novinu mám. Jsem těhotná, budeš strejda!" řekla jsem.
"Tak to gratuluju!" řekl Chris.
Povídali jsme si asi ještě čtvrt hodiny, pak jsme se rozloučili a já jsem zavěsila. Samozřejmě jsem
Chrisovi neřekla, co se děje. Někde v hloubi srdce jsem doufala, že Richie zjistí, že jsou moje věci pryč,
ale jemu to bylo asi jedno. Seděla jsem na posteli a přemýšlela jsem. Najednou jsem uslyšela na chodbě
hlasy Kathy a Richieho.
"Chrisi, kde je Terry?" ptala se Kathy.
"Nevím!" z jeho hlasu byla slyšet lhostejnost.
Dál už jsem poslouchat nechtěla, lehla jsem si do postele, hlavu jsem si zakryla polštářem a začala jsem
opět brečet. Z toho pokoje jsem vůbec nevycházela. Až když se setmělo a byla jsem si jistá, že všichni
spí, pak teprve vyšla z pokoje. Ale asi jsem se mýlila. Z pokoje kde byla Chloe, jsem zaslechla, jak s
někým mluví, ale odpověď jsem nezaslechla. Asi s někým telefonovala. Ale co mě zarazilo bylo to, co
vycházelo z Richieho pokoje. Hrálo mu tam Endless Feeling a to dost hlasitě. Nedalo mi to a opatrně
jsem nakoukla dovnitř. Díky bohu spal, tak jsem nakoukla trochu víc. Vlastně jsem přímo vešla dovnitř.
Podívala jsem se na něj. Sice spal, ale oči měl červené. Jakoby brečel. Nevěděla jsem jestli je to kvůli
tomu, že si myslí, že mu lžu, nebo kvůli tomu, že neví kde jsem. Nehodlala jsem se pídit po pravdě.
Upřímně mi to bylo už jedno. Byla jsem rozhodnutá, že nezůstanu v tomhle domě, když mi nevěří. Vypla jsem Hi-fi věž a odešla jsem z pokoje. Potichu jsem za sebou zavřela a šla jsem do kuchyně. Ani mě nepřekvapilo, že jsem v kuchyni narazila na Kathy.
"Jé Terry, tys neodjela?" ptala se překvapeně.
"Ne, neodjela. Ale odejdu!" řekla jsem smutně.
"Proč proboha?" divila se.
"To by bylo na dlouho. Prostě to nedopadlo dobře. Udělala jsem chybu, že jsem si s vaším synem vůbec
začala." odpověděla jsem.
"Co to říkáš? A proč mi vykáš? Co ti Chris provedl?" vyptávala se Kathy.
"Nevěří mi! A vykám vám proto, že už rodina nikdy nebudeme. Svatba totiž nebude. Nemůžu žít s
někým, kdo mi nevěří. Do dvou dnů se odsud odstěhuju, abych vám tu nepřekážela." řekla jsem a do očí se mi začaly hrnout slzy.
"Drahoušku, to je mi líto! Budeš mi scházet. A řekla bych, že letošní svátky nebudou zrovna šťastné. Pro nikoho z nás!" řekla smutně Kathy.
"Neměla byste noviny?" zeptala jsem se jí.
"Jistě!" odešla do obýváku a během pár vteřin se vrátila s novinami v rcue.
Vzala jsem si je, nalistovala jsem inzerci a hledala jsem volné a hlavně levné bydlení a práci.
"Terry, ale víš, že tě tu vždycky rádi uvidíme." řekla Kathy.
"Já vím, ale už jsem tu překážela moc dlouho. Akorát bráním Chrisovi ve štěstí. S Chloe si rozumí a věří jí. Tak ať mu to s ní vyjde." řekla jsem, vzala jsem ty noviny a odešla jsem do té druhé ložnice pro hosty.
Asi hodinu jsem si četla všechny inzeráty, až jsem si napsala je dvě telefonní čísla. Pak jsem si lehla a
okamžitě jsem usnula. Ráno mě vzbudil nějaký křik vycházející z chodby.
"Christophere, co se to s tebou děje?" křičela na Richieho jeho mamka.
"Se mnou se nic neděje!" odsekl jí.
"Vážně?! Tak mi vysvětli, proč je Terry tak zničená a proč je rozhodlá odejít z tohodle domu?" zeptala se ho.
"Tak se zeptej jí!" řekl jí.
"To už jsem udělala. Moc mi toho neřekla. Asi si neuvědomuješ, že to nedělá dobře jak jí, tak vašemu
dítěti!" zase na něj zvýšila hlas.
"Upřímně si myslím, že se mnou žádné dítě nečeká!" řekl a pak už jsem slyšela jen prudké bouchnutí
dveří.
No bezva, takže mi opravdu nevěří. No co se dá dělat. Stáhla jsem si z prstu snubní prstýnek, sedla
jsem si ke stolu a začala jsem psát dopis na rozloučenou. Trvalo mi to asi hodinu. Hotový dopis, který
nebyl nějak moc dlouhý, jsem srolovala do ruličky, zavázala jsem ho provázkem a na ten provázek jsem
navlíkla Richieho prstýnek. Pak jsem zavolala na to číslo, které jsem si večer našla v novinách. Po tom
telefonátu jsem se oblíkla, sbalila jsem si všechny věci, vyšla jsem z pokoje a mířila jsem ke dveřím z
tohohle domu. Sešla jsem ze schodů, prošla jsem halou a už jsem sahala po klice, když se za mnou
ozval Richieho hlas.
"Kam jdeš?" zeptal se nepříjemně.
"Pryč!" odpověděla jsem.
"A můžeš mi laskavě říct, proč jdeš pryč i s kuframa?" zeptal se mě hnusně.
"To víš moc dobře ty sám. Myslela jsem, že jsi jiný, ale mýlila jsem se. Jsi namyšlenej a bezcitnej jako
všechny celebrity. Sbohem!!" řekla jsem, položila jsem dopis s prstýnkem na stoleček, co byl u dveří a
vyšla jsem ze dveří.
Nechtěla jsem jet taxíkem a navíc jsem se chtěla rozloučit se Sarady. Cestou jsem samozřejmě brečela.
Asi za deset minut jsem dorazila k Sarady před dům. Nejistě jsem zaklepala.
"Ahoj Terry! Jak se máš? Proč jsi přišla?" řekla, když otevřela.
"Ahoj. Moc dobře ne. Jen jsem se přišla rozloučit." řekla jsem jí.
"Počkej, jak rozloučit? Co se děje? Pojď dál a všechno mi řekni." řekla a pozvala mě dál.
Sedly jsme si do obýváku.
"No stěhuju se odsud. Neboj neletím domů, nevím jestli bych to mohla riskovat a navíc se mi tam moc
nechce. Jen by mě litovali." vysvětlila jsem.
"Pořád nechápu proč se stěhuješ. A co Chris? Ví o tom?" zeptala se nechápavě.
Všechno jsem jí řekla. Myslím to co jsem včera a dneska slyšela. Sarady na mě docela nechápavě koukala.
"Pane bože..."
Žádné komentáře:
Okomentovat