Chvilku mi trvalo, než mi to všechno došlo a dávalo to jakštakš smysl. Najednou jsem cítila jen radost a
neuvěřitelné štěstí. Zvedla jsem se z postele a celá šťastná jsem skočila Richiemu kolem krku. (obrazně
řečeno.- pozn. aut.) Ten se jen usmíval a pevně mě objal.
"A víš co to pro tebe znamená?" zeptal se mě po chvíli.
"No... možná." odpověděla jsem.
"No, přece jíst zdravě a pravidelný odpočinek. A nezapomeň, že na to budu osobně dohlížet!" upřesnil.
"Rozkaz! Pro naše malý děťátko cokoliv! A vrátíš se domů? Prosím!" odpověděla jsem.
"Vrátím! Pěkně si na vás dva dohlídnu. A ještě musíme k doktorovi, aby nám řekl, jak dlouho jsi těhotná!" řekl.
Pak jsme šli do vedlejší místnosti, kde seděli kluci a o něčem debatovali.
"O čem je řeč?" zeptal se jich Richie.
"No... dohadujeme se o tom, kdo ti půjde za svědka." odpověděl Cay.
"Tak to vás potěším! Všichni mi půjdete za svědky!" odpověděl rychle.
"Lásko, a co já! Chtěla jsem se zeptat Jaye, jestli by mi nešel za svědka!" zněla jsem trochu zoufale.
"Tak sorry, brácho! Jdu za svědka tvé budoucí ženě!" smál se Jay.
"V pohodě!" smál se i Richie.
"Hele lidi! Asi požádám Vicky o ruku!" ozval se najednou Izzy.
Všichni jsme se na něj udiveně koukali a nevěřili jsme vlastním uším. Mě osobně se to jeho rozhodnutí
moc nelíbilo, protože vím jaká Verča je. Měla jsem i pochyby o tom dítěti. Něco mi říkalo, že to děcko
není Izzyho. Že Verča Izzyho podvedla. A ona by toho byla schopná.
"Ty bláho!" ozval se Jay.
"No co! Už o tom přemýšlím asi měsíc! Miluju jí!" řekl Izzy.
Týhle věty jsem se opravdu bála. Nechci, aby Izzy trpěl. On je jako můj bláznivej nevlastní brácha. Po
zbytek dne jsme řešili to, kdy ta svatba bude a jak to bude vypadat. Pak jsme s Richiem vstali a odešli
jsme domů. Kačka už na nás, teda spíš na mě, netrpělivě čekala. Vešli jsme do dveří a Kačka se
zatvářila překvapeně.
"Jééé, Richie! Co ty tady?" divila se.
"No... bydlím tu, ne?! Jaksi už mi chyběla moje postel. A nejenom postel." smál se Richie.
"Hele Kate, mám pro tebe novinu!" řekla jsem.
"Jakou? Povídej!" ta je ale zvědavá.
"Jsem těhotná!" odpověděla jsem.
Katce jen spadla brada údivem. Bylo už pozdě a tak jsme si šli všichni lehnout. Ještě než jsem vlezla do
postele, šla jsem se vykoupat. Vyšla jsem přesně za deset minut. Richie ještě nespal a tak jsem si lehla
k němu. On se otočil na bok a levou ruku položil na moje břicho a začal ho hladit. Jen jsem se usmívala.
Celou dobu jsme mlčeli, než Richie promluvil.
"Měli bysme začít vybírat jména." řekl.
"Miláčku, neblázni! Na to ještě dost času!" protestovala jsem.
"To jo, máš pravdu!" řekl a políbil mě.
Ještě chvíli jsme tam tak leželi a potom jsme si popřáli dobrou noc a usnuli jsme. Druhý den jsme měli
docela nabitý. Nejdřív jsme se rozloučili s Kačkou, která jela domů. Pak jsme jeli k doktorovi. Zjistit, jak dlouho jsem těhotná. Opravdu jsem začínala třetí týden těhotenství. A pak jsme jeli za ostatníma na
poslední a rozhodující den castingu. V takzvaném finále byli tři kluci. Němci Trong a Diego, a Američan Jayson. Osobně nejsympatičtější mi byl Trong. Byl milý, vtipný, skvěle tancoval a zpíval ještě líp. Diego byl taky milý, ale ke klukům se, podle mě, nehodil. Byl skoro jako Izzy. A Jayson! Připomínal mi Mikela.
Když jsme přišli, kluci nás nadšeně vítali. Přivítala jsem se i s těmi třemi finalisty. Dobře jsme se všichni bavili, když vtom přišel někdo od štábu a oznámil nám, že za dvě minuty začínáme. Šli jsme se usadit.
Samozřejmě, že to Richie nějak zařídil a já jsem seděla vedle něj. A už to začalo. Mark se ptal kluků na
ty tři a pak jsme vstali. Neměla jsem ponětí, kdo se stane novým členem, ale doufala jsem, že Trong.
Mark se na chvilku odmlčel a pak řekl jméno novýho člena US5. JAYSON! No... co se dá dělat. Všichni jsme se tam objímali a všimla jsem si, že Jay brečí. Nechápala jsem to. Ale nakonec jsem byla ráda, že jsou US konečně v pěti. Pak jsem si šla spolu s Lenou sednout a kluci s Jaysonem zazpívali 'In The Club'.
"Á, konec!" řekl režiser.
Richie přišel ke mě a políbil mě.
"Nepůjdeme domů?" zeptal se mě.
"No... já nevím!" odpověděla jsem.
"Lidi, kdo jde s náma na oběd?" zeptali se nás Jay s Lenou.
Nakonec jsme šli všichni. Úplně všichni.
Vešli jsme do restaurace a požádali jsme o stůl pro sedm lidí. Usadili jsme se a okamžitě jsme si
objednali. Já jsem si objednala nějakej salát a nealko. Nejdřív nám samozřejmě přinesli pití. Klukům
šáňo a pro mě pomerančovej džus. Najednou se Richie zvedl.
"Chci pronést přípitek!" prohlásil.
Všichni jsme zpozorněli.
"Tak zaprvé. Chci přivítat Jayson ve skupině. A zároveň se stává i členem skromné US5 rodiny!"
všichni jsme, až na Jayson, přikývli na souhlas.
"A zadruhé. S velkou radostí oznamuju, že jsme s Terry stanovili datum. Bude to na Svatého Valentýna." dořekl.
Pak jsme si všichni přiťukli. U toho stolu jsme seděli asi takhle. Já, napravo ode mě Jayson, Izzy a
Cayce. A nalevo ode mě Richie, Jay a Lena. Konečně nám donesli jídlo. Všichni se s chutí pustili do jídla a přitom jsme si povídali. Po chvíli se na mě otočil Jayson.
"Terry, co bude na svatýho Valentýna? Myslím to, o čem mluvil Richie." zeptal se mě.
"No... naše svatba! Už to plánujeme dlouho." vysvětlila jsem.
"Aha. A jak dlouho jste spolu?" ptal se dál.
"No... přibližně roka a čtvrt." odpověděla jsem.
"Tak to vám přeju!" řekl.
"Díky!" odpověděla jsem.
V restauraci jsme byli asi dvě hodiny. Celou dobu jsem si povídala s Jaysonem. Je to milý klučina.
"A co se bude dít, než odletíme do Ameriky?" zeptal se Richie v autě.
"No... nejspíš budeme mít asi až do desátýho volno." odpověděl Jay.
"Bezva!" řekl spokojeně Richie a chytl mě za ruku.
Řidič nás všechny postupně odvezl. Izzy, Cayce a Jayson vystoupili před hotelem. Jay s Lenou jeli k
Jayovi domů a pak jsme vystoupili u Richieho i my dva.
"Konečně!" řekl Richie, když vcházel do dveří.
Prošel chodbou a šel rovnou do obýváku. Tam si sedl na gauč. Já jsem si na gauč sedla taky. Ale na
opačnou stranu.
"Pojď ke mě!" řekl Richie a natáhl ke mě ruce.
Okamžitě jsem si přisedla blíž a Richie mě sevřel v náručí. Zdálo se mi, že je Richie nějakej divnej, ale
nechala jsem to být. Seděli jsme tam v objetí a sledovali jsme telku.
Žádné komentáře:
Okomentovat