"Já ho zabiju! Já ho zabiju!" pokračovala.
Přitom chodila sem a tam po pokoji. V tu chvíli mi bylo jasný, že ta druhá osoba je Verča, ale nedala
jsem to na sobě znát.
"Počkej Veru! Proč chceš Izzyho zabíjet? On odchází kvůli mámě! Měla totiž infarkt a není na tom nejlíp." řekla jsem. V tu chvíli Verča zrudla jak chilli paprička.
"Aha, tak to je teda solidní trapas?! Asi bych to měla vysvětlit, co?" řekla provinile.
"No, to bych prosila!" odpověděla jsem.
A tak se Verča pustila do vysvětlování a nestačila jsem se divit.
"Co myslíš, měla bych za ním jet?" zeptala se nejistě.
"Proč ne! Jestli to oba myslíte vážně, tak v tom nevidím problém!" odpověděla jsem rozhodně.
"A Terry, proč jste se s Richiem vlastně pohádali?" ptala se.
"No, víš... volala jsem Izzymu. Chtěla jsem vědět, proč odchází. Izzy mi řekl něco, co mi potvrdilo mojí domněnku.
Tak jsem se oblékala, že půjdu k tobě a Richie za mnou do toho pokoje přišel a pohádali jsme se. Prý to
není moje věc, atd..." dál už jsem mluvit nemohla.
Začala jsem totiž brečet. Když jsem na to vzpomínala, neuvěřitelně to bolelo.
"To bude dobrý! Uvidíš!" utěšovala mě Verča.
"A víš co! Provedeme takovou malou změnu. Ani se potom nepoznáš!" dodala.
"Když myslíš?!" řekla jsem jenom.
"Tak je poledne. Vyrazíme na nákupy hadříků!" řekla.
Chytla mě za ruku a táhla mě ze dveří. Přišly jsme do obchodního centra. Bylo zajímavý nás sledovat. Já jen tak chodila za Verčou, která vybírala oblečení. Nakonec jsme nesly pět plných tašek. A to bylo jenom oblečení. Pak mě vzala do kadeřnictví. Asi se s nimi znala. Něco pošeptala té kadeřnici, co mě měla na starosti. Ona jen přikývla a pustila se do mých vlasů. Nevěděla jsem, co mi tam dělala. Asi za hodinu byla hotová. Když jsem se na sebe podívala, nemohla jsem se poznat.
"Wow!" vypadlo ze mě.
Konečně jsme šly domů. Verča vzala pár kousků toho oblečení, co jsme koupily a řekla, ať se to oblíknu.
Pak mě ještě nalíčila a řekla:
"Tak to bysme měly. Hele Terry, nechceš se jít projít? Potřebuju si zabalit a nestojím o obecenstvo!
Nejspíš do parku."
"No jo. Sice nevím, co tam budu dělat, ale budiž!" řekla jsem a odešla jsem.
Co ta holka chystá?! Neřešila jsem to a opravdu jsem se šla projít do parku. Jak se tak procházím, koho
nevidím. Richie. Uvidíme, jestli mě pozná. Už byl kousek ode mě.
"Ahoj Richie!" pozdravila jsem ho.
Richie se na mě podíval a šel dál. Nepoznal mě. Verča odvedla dobrou práci.
Richie
To jsem potřeboval. Projít se, vyčistit si hlavu. Ale pořád myslím na Terry.
"Ahoj Richie!" zaslechl jsem.
Otočil jsem se směrem k tomu, kdo to řekl. Byla to nějaká holka. Neznal jsem jí a tak jsem šel dál.
"Christophere Richarde Stringini! Můžeš se laskavě zastavit?!" řekla ta holka.
Tak jsem se zastavil. Nejspíš je to nějaká fanynka, tak jsem vytáhl propisku.
"No... tak pro koho to bude?" zeptal jsem se jí.
"Pro tvou snoubenku!" řekla.
Co?? Co je to za pitomost??
"To bude asi omyl nemyslíte?" zeptal jsem se jí znovu.
"Ty mě nepoznáváš, broučku?" zeptala se naopak ona.
Nedalo mi to a tak jsem si jí pořádně prohlídl. Její styl se nepodobal Teřinýmu, učes mi taky k Terry
nesděl. Pohledem jsem se zastavil u jejího obličeje. OMG!! Ona je to fakt Terry.
"Terry, jsi to ty?" zeptal jsem se nejistě.
"Ano!" řekla.
Přišla ke mě a nejistě, nebo spíš zdráhavě mě políbila. Jen se lehce dotkla mých rtů, ale mě to nestačilo.
Chytil jsem jí za pas a začal jí vášnivě líbat.
"Chybíš mi!" řekl jsem mezi polibky.
"Ty mě taky!" odpověděla.
Líbali jsme se asi deset minut. Byl jsem šťastný.
"Omlouvám se!" řekl jsem, když jsme se procházeli.
"Nemusíš se omlouvat! To se stane každýmu!" odpověděla Terry a objala mě.
"Dobře, ale promiň! Nechceš jít se mnou domů?" zeptal jsem se.
"Myslím, že jo. Ale musíme se stavit k Vicky pro moje věci!" odpověděla. A tak jsme šli.
Žádné komentáře:
Okomentovat