Stály jsme tam dobrých deset minut. Naše mlčení přerušilo Richieho zakašlání.
"Terry, jsi to ty?" zeptala se a mě okamžitě došlo, že je to ona. Kámoška ze školy, Verča.
"Co ty tady děláš, tetko?" řekla jsem a přitom jsme se objaly a smály.
"No... já tady pracuju, no vlastně ne přímo tady v baru. Sem jsem přišla balit chlapy a potkám tu tebe! A co ty tady vůbec děláš?" řekla a čekala na odpověď.
Já jsem se otočila k byru, abych zjistila, jestli je tam místo a kývla jsem tím směrem. Verča to pochopila a šla se mnou. Richie šel jen potichu za námi. Chudáček nerozuměl tomu, co si povídáme. Sedli jsme si k byru, objednali jsme pití a vzpomínaly na starý časy. Pořád jsme se něčemu smály a já jsem občas
koutkem oka sledovala, jak se tváří Richie. verča do sebe vyklopila asi už desátýho panáka. To já s
Richiem jsme byli střídmější. Věděli jsme, že musíme dorazit v pohodě domů, a že ráno vstáváme. Vtom Verča vstala a šla k Richiemu. Bylo vidět, že je opilá. Objala ho a po škytnutí a nechutným krknutí, kdy jsme se začaly obě nehorázně smát, se ho zeptala:
"Kdo ty vlastně jsi?" Ale česky.
Richie se smál a podíval se na mě s výrazem "co to říkala?" a pak se podíval na Verču. Otočil se a
trochu se napil ze své skleničky. Verča evidentně nechápala, co se děje, tak jsem jí prstem naznačila,
aby ke mně přišla. Pošeptala jsem jí, že je můj přítel. Potom jsem je představila, ale místo jména Richie
jsem řekla Christopher. Richie měl velké potíže s vyslovením Verčina jména a snažil se asi dvacet minut.
Po jeho marné snaze jsme to s Verčou zkrátily na Vicky. Šlo mu to jednoznačně líp. Dobře jsme se bavili a čas utíkal, když vtom se Verča zvedla k odchodu.
"Kam jdeš?" zeptala jsem se.
"Musím domů, za chvíli vstávám!" řekla.
Tak jsme se rozloučily, vyměnily si čísla a potom odešla. S Richiem jsme v klubu byli ještě hodinu a pak jsme také odešli. Cestou domů se Richie začal vyptávat.
"Lásko, co je ta Vicky zač?"
"No... je to moje kamarádka ze školy. Strašně dlouho jsme se neviděly." vysvětlila jsem.
"Aha a to se vždycky takhle ztříská?" zajímal se.
"Ne, to ne! Je to pohodová holka. Za střízliva je bezvadná!" odpověděla jsem.
"A jak dlouho jste se vlastně neviděly?" ptal se dál.
"Vlastně od konce základní školy. Ona šla na vizážistku a já na servírku. Pak jsme na sebe ztratily
kontakt!" řekla jsem trochu smutně.
"Vizážistka, říkáš?" řekl Richie zamyšleně.
"Jo, proč?" nechápala jsem.
"No víš, to se právě hodí! Jak je dobrá?" ptal se a já jsem ještě víc nechápala.
"No... co jsem slyšela, tak vyhrála pár cen v několika prestižních soutěžích. Ale řekneš mi konečně
proč?" začínala jsem být dosti nepříjemná.
"Nečerti se, andílku! Jen, že naše vizážistka dala ze zdravotních důvodů výpověď. Tak potřebujeme
někoho nutně sehnat!" vysvětlil.
"Aha, tak to zejtra řekneme klukům a popřípadě jí zavolám!" řekla jsem a Richie mě políbil do vlasů.
"Dobrý nápad!!"
Už jsme byli u domu, vešli jsme a potichu jsme vyšli do patra. V pokoji jsme se převlékli, a zatímco si
Richie lehal do postele, já se šla do koupelny odlíčit. Když jsem se vrátila z koupelny, Richie už spal.
Opatrně jsem si k němu lehla, přikryla se a začaly se klížit oči. Richie se ve spánku otočil na bok a objal
mě. Potom jsem ještě nařídila budík a usnula jsem. Ráno nás vzbudil mnou nařízený budík. Oba jsme se
s odporem vyškrábali z postele, oblékli se a sešli dolů na snídani. Když jsme dosnídali, bylo půl deváté a my vyrazili ke studiu. Tam už čekali kluci v plné parádě.
"Kluci, už vám Jay řekl o tom problému, co nastal?" zeptal se Richie.
"Jo, to říkal!" souhlasili kluci.
"Hele, Richie, ale asi jsme v háji. Máme na dnešek domluvený jeden rozhovor a vizážistka nikde!" řekl
Jay a trochu posmutněl.
"Kluci, hlavy vzhůru! Terry někoho takovýho zná a co jsem od ní slyšel, je ta holka dobrá!" uklidňoval je.
"To jako fakt?" ptal se Jay. Já jen přikývla.
"A mohla bys jí teď sehnat? Aby hned přijela a my jí vyzkoušeli!" prosil Jay.
"Jasně, tak chvíli počkejte!" řekla jsem a začala jsem vytáčet Verčino číslo. Koukla jsem na hodiny.
Bylo něco po desáté. Zvedla to.
"Mm!" ozvalo se rozespale.
"Veru, prosím tě, hoď se do gala a vezmi sebou veškerý líčení. Za hoďku budu čekat na rohu u klubu,
kde jsme včera byli!" řekla jsem.
"Pokusím se!" řekla a položila to.
Chtěla jsem pro ni jet autem, ale Richie to zatrhl. Řekl mi, ať jedu limuzínou. Zdálo se mi to zbytečné, ale nechtěla jsem dráždit hada bosou nohou. Ještě asi půl hodiny jsem tam s klukama seděla, ale pak už byl čas vyrazit. Dorazili jsme tam přesně a Verča už tam čekala. Když jí řidič chtěl vzít její kufr, mumlala něco o omylu. To už jsem z limuzíny vykoukla já a řekla jí ať nastoupí. Byla v šoku, ale nastoupila.
Všimla jsem si, že je nějaká skleslá a tak mi to nedalo.
"Co se stalo, Veru?" zeptala jsem se.
"Skoro nic, jen mě vyhodili!" řekla smutně a já se musela začít smát. Pak jsem si všimla jejího výrazu a
trochu jsem se uklidnila.
"To se zrovna hodí, mám pro tebe daleko lepší práci! Která se ti navíc bude líbit!" víc jsem jí
neprozradila.
Verča jen vyvalila oči a chtěla něco říct, ale to už jsme zastavili před studiem. Tak jsem vystoupila a
mířila ke vchodu. Verča šla nejistě za mnou. Všichni mě zdravili a já je. Verču si prohlíželi. Fakt jí to
slušelo.
"Až jí uvidí Izzy, tak se asi po....!" Říkala jsem si v duchu.
Vlezly jsme do výtahu a jely do třetího patra, kde čekali kluci. Vešli jsme do studia a kluci zůstali stát jako přimražení. Nejdřív jsem objala Richieho, který jediný nepřimrzl a pak se šel s Verčou přivítat. Chudák holka. Pak jsem se šla znovu přivítat s klukama, kteří mi nenápadně koukali přes rameno a ptali se, zda je to ona. Neodpověděla jsem, jen jsem mrkla na znamení souhlasu. To už dal Richie Verče ruku kolem ramen.
"Kluci, tak to je ona!" řekl s úsměvem.
Žádné komentáře:
Okomentovat