Štěstí nebo jen náhoda 23.

Tak úspěšně jsem přesunula první sérii této povídky... Jde se na další :)

"Copak si tam vy dva šeptáte?" zeptal jsem se.

"No... řekl bych to, ale nevím, jestli můžu!" řekl Chris.

"No tak to řekni!" rezignovala Krista.

"No... Krista a já čekáme dítě!" řekl a obličej se mu rozzářil.

"Co? To jako fakt?" divil jsem se.

"Jo! Budu táta!" řekl Chris.

"To jako budu teta?! Ty bláho!" řekl Terry.

"Tak to gratuluju!" řekl jsem.

Vstal jsem a ty dva objal. Dneska mi nikdo náladu rozhodně nezkazí. Otevřely se dveře a vstoupili rodiče Chrise a Terry. Všichni se objímali. Když jim Terry ukazovala prstýnek a Chris řekl, že bude táta, tak nám přáli a dokonce se jejich mamka rozbrečela. Tvrdila, že je to štěstím.

"Richie, můžu s tebou mluvit?" zeptal se Chris.

"Jasně!" odpověděl jsem.

"Asi by to bylo lepší na chodbě, tady je trochu plno!" řekl Chris a já jsem šel bez námitek za ním na

chodbu.

"Tak mluv!" vyzval jsem ho.

"Richie, chtěl bych tě o něco požádat!" řekl.

"O co? Povídej!" řekl jsem.

"No... víš, sice ještě nevíme, jestli to bude holčička nebo chlapeček, protože je to ještě brzo. Ale k věci.

Chtěl bych tě poprosit, jestli bys nešel mému dítěti za kmotra?!" řekl Chris.

"Moc rád!" odpověděl jsem.

"Díky brácho!" děkoval.

Bylo vidět, že je šťastnej. Já jsem byl taky. Vrátili jsme se zpátky do pokoje. Všichni se smáli. Sedl jsem si k Terry na postel a objal jí kolem ramen. Okamžitě se o mě opřela a já jí začal hladit ve vlasech.

Uběhly asi dvě hodiny. Trochu se to tam uklidnilo, ale ne dost. Kluci dělali srandičky. Trochu mě bolelo

břicho od toho smíchu. Ale mělo to taky svoje plus. Slyšel jsem její hlas, její smích. Byl jsem absolutně

šťastný. Vtom se otevřely dveře a dovnitř vešla Marky s nějakou holkou.

Terry

Pane bože! Marky a Ila! Kde se tu vzaly?

"Ahoj Terry!" vykřikla Marky a přiběhla ke mně. Objaly jsme se.

"Ahoj Marky! Co vy dvě tady?" zajímala jsem se.

"Poděkuj Kristě! To ona mi zavolala, že už jsi vzhůru! Měla jsem o tebe hrozný strach!" řekla Marky.

"Promiň! Ilo, co tam stojíš jak tvrdý y?" zeptala jsem se jí.

"To - to - to jsou..." koktala Ila.

"Jo jsou!" řekla jsem.

Klukům cukaly koutky a měli co dělat, aby se nesmáli. Naštěstí se udrželi.

"Marky a Ilo! Tohle jsou Jay, Izzy, Cayce a Vince. Můj brácha Chris a můj snoubenec Richie!" představila jsem je.

"Cože? Už?" divila se Marky.

"Už to tak je! Jsem zasnoubená asi dvě a půl hodiny!" řekla jsem s úsměvem.

"Páni! Gratuluju!" řekla Marky.

"Jo, a tohle jsou moji rodiče!" řekla jsem.

"A moji taky!" dodal Chris a hrál si na dotčeného.

"Ale, no tak! Ty jsi jasnej!" popichovala jsem ho.

To už kluci nevydrželi a začali se smát. Holky se pozdravily s rodičema a taky s klukama. Když Ila došla k Izzymu, nenápadně jsem mu naznačila "to je ona". On jen potichu řekl WOW a pořád po sobě

pokukovali. Bylo to komické i roztomilé zároveň. Z těch dvou se stali velcí kamarádi, nic víc. Za týden mě konečně pustili. Strašně jsem se těšila do své postele. Když jsme s Richiem dorazili domů, tak mu někdo volal. Omluvil se a šel ten hovor vyřídit. Já jsem si sedla do obýváku a čekala jsem na něj. Ani televizi jsem si nepustila. Jen jsem tam seděla a rozhlížela se kolem. Po chvilce jsem si na ten gauč lehla a zavřela jsem oči. Nevím kolik času uběhlo, ale ucítila jsem, že mě někdo políbil. Jasně, Richie!

"Lásko, asi se doma moc dlouho neohřejeme!" oznámil mi.

"Jak to?" divila jsem se.

"Teď mi volali rodiče. Zítra odlétáme do Ameriky!" řekl.

"Co? K tvým rodičům?" ptala jsem se.

"Ano!" smál se.

"A co když se jim nebudu zamlouvat?! A nevím, co si zabalit!" panikařila jsem.

"Andílku, klid! Nepanikař! Vědí o tobě a rádi by tě poznali!" uklidňoval mě.

"Mám nápad! Ty pomůžeš zabalit věci mě a já zase tobě. Platí?!" dodal.

"Dobře!" řekla jsem a šli jsme balit.

Když jsme měli sbaleno, tak jsem ještě zavolala Chrisovi. Řekla jsem mu, že zítra s Richiem odlétáme k jeho rodičům. Vzal to dost dobře, popřál mi hodně štěstí a slíbil, že přijde s Kristou a rodičema na letiště se rozloučit. Bylo asi šest večer a měli jsme všechno hotový, tak Richie navrhl, že si pustíme nějaký film. Tak jsme si tedy sedli do obýváku. Opřela jsem se o Richieho a koukali jsme na SAW V. Asi v polovině filmu jsem usnula a Richie mě odnesl do postele. Ráno jsem se vzbudila odpočatá a opřená o Richieho. Ten naopak spal v polosedě. Chudáček, určitě ho budou bolet záda. Chtěla jsem vstát, ale nešlo to. Richie mě pevně držel oběma rukama. Nezbývalo mi nic jiného, než ho vzbudit.

"Lásko? Vzbuď se prosím!" řekla jsem opatrně.

"Mm! Copak?" řekl rozespale.

"Nutně potřebuju!" vysvětlila jsem.

"Jo, jasně! Stejně už musíme vstávat!" pustil mě a koukl na hodiny.

"V kolik nám to letí?" zajímala jsem se.

"V jedenáct!" řekl a začal ve skříni hledat čisté oblečení.

Na letiště jsme dorazili včas. Byli tam i kluci a samozřejmě rodiče, brácha, ségra a Krista. Když jsem

uviděla kluky, zarazilo mě, že mají sebou kufry. Jay mi vysvětlil, že jedou všichni domů, že mají

dovolenou. Tak jsme se rozloučili, protože hlásili náš let. Jay pak řekl, že se brzo všichni uvidíme v

Chicagu. Nastoupili jsme do letadla a letěli směr Amerika a zajímavá budoucnost.