Vyvolení 5.

„Fakt? To je pěkně vyslovenej kompliment,“ usmál se Tom a naklonil se nad Billa.

Bill ho pozoroval a pohled mu sjížděl na Tomovy rty. Tolik se teď přemáhal, aby ho nepolíbil. Nechtěl

pokazit jejich nabité přátelství. Všude bylo ticho, protože ostatní byli na zahradě a bavili se spolu.

„Proč jsi ticho?“ zeptal se ho šeptem Tom.

„A proč šeptáš?“ usmál se Bill. Sám ale taky šeptal.

„Já ti ani nevím. Nemyslím, že bych chtěl tuhle chvíli chtěl kazit mluvením nahlas,“ odpověděl Tom stále šeptem.

Bill se uchechtl a zavřel oči. Byl psychicky vyčerpaný a už si chtěl jít lehnout. Jenže z uvažováním nad

postelí a dlouhým spánkem ho vyrušilo něco, co rozhodně nečekal. Ucítil na svých rtech ty Tomovy.

Poplašeně otevřel oči a opravdu nad sebou uviděl Tomovu tvář. Polibky mu neopětoval, jak byl v šoku.

Tom se od Billa oddálil a otevřel oči. Naskytl se mu pohled na překvapeného Billa. Až teď mu došlo, co

udělal za blbost.

„Ou..... promiň. Já.... neměl jsem to..... dělat. Omlouvám se,“ řekl Tom vyplašeně a zvedl se.

Už to vypadalo, že Tom opravdu odejde, jenže Bill k němu došel a chytil ho za zápěstí. Tom jen zavřel

oči a čekal, že na něj bude Bill křičet. Jenže to se nedělo. Spíše nastal opak. Bill ho otočil čelem k sobě.

Koukali si navzájem do očí a mlčeli. Tedy do chvíle, kdy se Bill začal k Tomovi přibližovat. Ten se ale

bál pohnout, protože se bál. Nechápal sám sebe, nikdy se nebál, ale právě u Billa to tak bylo.

Bill se usmál a sám se k němu pořádně sklonil, aby ho mohl políbit. To Toma utvrdilo v tom, že neudělal blbost.

Taky se usmál a objal ho kolem pasu a ještě těsněji ho k sobě natiskl.

Oba se vložili do polibku, který byl čím dál divočejší a první kdo to utnul, byl právě Bill.

„Co? Já....“ zakoktal se Bill, když mu došlo, co právě udělali.

„Billy.... v pořádku. Já rozhodně nelituju,“ usmál se Tom a nepouštěl Billa z náruče.

„Bojím se, co bude dál. Zatím jsme tady, ale co potom?“ fňuknul Bill a víc se přitiskl k dredáčovi.

„To zatím nebudeme řešit, ano?“ usmál se znovu Tom a líbnul Billa do vlasů

**

Uběhlo pár týdnů, zúčtování střídalo zúčtování, duel střídal duel.

Život ve vile sice nebyl ideální, hádky a rozpory byly téměř na denním pořádku, ale dalo se to zvládnout. Naši dva chlapci to ale přežívali opravdu statečně. Měli jeden druhého a jejich vztah se pomalu rozvíjel. Jejich nejoblíbenější činností bylo vždy mazlění, když všichni spali.

Jediný, kdo o jejich vztahu zatím věděl, byl Martin. Ten jako jediný se k nim neotočil zády. Sice se

nesnášenlivost k Billově osobě zmírnila, ale i tak se našli tací, co rádi vyvolali hádku.

Byl akorát čtvrtek, den před zúčtováním a ve vile bylo už jen šest soutěžících.

Bill s Tomem si akorát užívali příjemné masáži ve vířivce. Seděli vedle sebe a pod vodou se drželi za

ruce. Akorát si povídali o svých životech tam venku.

Bill mu prozradil, že po dokončení školy, chce jít co nejdříve pracovat, protože si chce splnit sen.

„Jaký sen, Billy?“ zeptal se ho dred.

Bill zavřel oči, ještě víc ponořil své tělo do vířivky a zasnil se.

„Vlastní návrhářská firma. Je to šílený, co?“ otočil se na Toma.

„Ne. Je to krásný sen,“ odpověděl mu dred a smutně vzdychl.

„A co ty, Tommy?“ Bill se k němu přitulil. Už mu bylo jedno, že to zjistí ostatní ve vile. Už to nedokázal skrývat.

„No.... já zdědím otcovu firmu, až jak říká on, dospěju. Myslím, že si ještě nějakou dobu počká, protože já zatím nechci dospět,“ odpověděl mu Tom a koukal kamsi do stěny.

Bill si jeho pohledu všiml a chvilku pozoroval jeho obličej. Vypadal smutně a to se Billovi nelíbilo.

„Co se děje? Jestli je to tím, že jsem se zeptal, tak se omlouvám. Nechtěl jsem,“ mluvil tiše, jako by se bál hubování.

„Ne, Billy. Nemůžeš za nic. Nerad se bavím o své budoucnosti, ale to jsi nemohl vědět,“ hlesl Tom a

přitáhl si Billa blíž.

„Promiň. Já jen.... jsem hrozně zvědavý stvoření,“ usmál se maličko Bill.

„To jsem taky měl tu možnost zjistit,“ zasmál se Tom a špatná nálada byla tatam.

„Dáme si večer saunu?“ navrhl dred a zákeřně se usmál.

„Co kuješ?“ Bill tu zákeřnost poznal.

„Něco co se bude líbit oběma, bereš?“ řekl bez známky podlosti Tom.

„Tak jo. Večer v sauně. Až budou všichni spát, ju?“ souhlasil Bill a znovu se k němu přitulil.

Když oba vylezli z vířivky a šli se obléknout do suchého, ozval se signál, že přišla pošta. Bill tedy místo aby vešel do ložnice, došel pro poštu a otevřel to. Trochu se zasmál.

„Lidi pošta!“ křikl, když vešel do obýváku.

Všichni tedy přišli do obýváku a napjatě poslouchali.

„Vyvolení chlapci, udělejte obyvatelkám vily představení 'Královny popu'. Budete mít možnost si

vybrat mezi kostýmy Christiny Aguilery, Cher, Madonny, Whitney Hoston a Tiny Turner. Jelikož

jsou dámy jen dvě, vašeho představení se nezúčastní Tom, a společně Emily, Lisa a Tom vyberou

nejvěrnější kopii a nejlepší představení Královen.“ přečetl Bill a zasmál se.

„To si dělaj srandu ne?“ vyhrkl Erik, který už předem odmítal tento úkol.

„Je to tam černý na bílým. Náhodou to bude sranda,“ odpověděl Bill a usmál se na Toma.

„Nejsem žádnej zasranej teplouš nebo transvestita, jako někdo, abych se oblíkal do ženskejch hadrů,“

vyštěkl znovu Erik.

„Tak tohle si vyprošuju,“ obořil se na něj černovlásek.

„Ale ale. Nelíbí se ti, co si o tobě myslím, buzíku?“ rejpal Erik.

„Eriku okamžitě nech Billa na pokoji. Nic ti nedělal a nemůže za to, jakej ste dostali úkol,“ postavil se

Tom na Billovu stranu.

„No jo, další buzerant se ozval, jděte voba do prdele!“ řekl Erik a silou třískl dveřmi od ložnice.

Bill jen vyjeveně koukal směrem k ložnici. Ani si neuvědomoval, že mu po tváři steklo pár slzy. Jen

koukal na dveře. Tom se na něj otočil a hned k němu přišel blíž.

„Billy, neplakej. On ti za slzy nestojí,“ objal ho a konejšivě ho pohladil po vlasech.