Teď ležel na posteli a koukal do stropu. Doufal, že se Tom brzo vrátí a promluví si, jenže to se nedělo.
Nechápal sám sebe. Vstal z postele a vydal se do prázdného bytu. Procházel zrovna obývákem, když se na botníku něco zalesklo a přitáhlo tak jeho pozornost. Přišel blíž a zarazil se. Tohohle se bál. Nakonec se sklonil a vzal Tomovy klíče do ruky. To mu vehnalo opět slzy do očí a jeho nohy ho neunesly. Svezl se na kolena a hystericky se rozbrečel. Až teď se začal opravdu bát, kde Tom je a jestli se vůbec vrátí k
němu. I když se moc nedivil, kdyby ne. Zato Jenn s Tayem měli teď jiné starosti. Museli spícího Toma přesunout do Jennina bytu. A to nebyl zrovna nejlepší úkol. Museli ho aspoň trochu probrat, aby šel po svých a oni ho jen podpírali. Po dlouhé půl hodině se jim to povedlo a položili Toma na gauč.Ten okamžitě usnul, ale mlel sebou.
Jenn to nedalo a tak vzala telefon a okamžitě vytáčela číslo do Billova bytu. Ten sebou doslova cuknul,
ale rychle vstal, otřel si slzy a zvedl telefon.
„Bille, jsi tam?“ zeptala se rychle Jenn a pohledem sledovala Toma.
„Jenn, co se děje? Proč voláš?“ zeptal se naopak Bill a doufal, že Jenn volá kvůli Tomovi. Že je v
pořádku, a že ho našli.
„To bych se měla ptát já tebe, ne? Našli jsme s Tayem Toma v baru, byl namol,“ Jenn neuměla chodit
kolem horké kaše a hned vše vybalila.
„Takže je v pořádku?!“ nebyla to ani tak otázka, jako ujišťování sebe sama z Billovy strany.
„No jak se to vezme. Nic se mu nestalo, s nikým se neporval, ale je na dně,“ odpověděla černovláska,
pořád sledující spícího kamaráda, který vzlykal ze spánku a volal Billovo jméno.
Bill to ale také slyšel. Musel se zhluboka nadechnout, aby se nerozvzlykal.
„Já budu končit. Díky, žes mi zavolala,“ řekl honem Bill a položil sluchátko.
„Bille, co...“ nestačila to doříct, protože uslyšela jen zvuk při ukončení hovoru.
Nechápavě se podívala na sluchátko a pak ho s povzdechem položila. Odešla do své ložnice, aby tam
vzala jednu deku pro Toma. S jednou tenkou dekou se vracela do obýváku, kde u Toma seděl Tay a držel mu dredy. Zároveň držel i kýbl, který musel ve spěchu popadnout. Jenn se na něj jen soucitně podívala.
Když se ujistila, že se Tom nesnaží převrátit si žaludek, přišla k němu a přikryla ho. Tom, kterého to
trochu probralo se na ní děkovně usmál. Tedy spíš zašklebil, protože se to nedalo nazvat úsměvem.
Unaveně položil hlavu na opěradlo gauče a znovu zavřel oči.
„Nevypadá to dobře, co?“ zeptala se Jenn Taye, když si šli oba sednout do kuchyně. Ten jen zakroutil
hlavou.
„Jak dopadl rozhovor s Billem?“ zajímal se.
„Nevím, jak to říct. Zněl zaprvé hodně divně. A pak se ptal, jestli je Tom v pořádku. Když jsem řekla, že fyzicky je na tom dobře ale psychicky ne, tak to urychleně ukončil. Něco se děje a rozhodně to není
dobrý,“ odpověděla Jenn.
„Docela by mě zajímalo, proč se Tom tak zřídil. Myslím ale, že nám to neřekne,“ zakroutil hlavou brunet.
„Já se ho pak stejně zeptám. Snad z něj něco vytáhnu,“ řekla Jenn a podívala se na hodiny. „Asi půjdeme spát. Tohle bude ještě těžký,“ řekla najednou a Tay jen přikývl.
Odešli společně odešli do ložnice a lehli si do postele. Netrvalo to dlouho a oba v objetí usnuli.
Říká se 'krušná rána opilcova'. Tak nějak vypadalo Tomovo ráno, když se vzbudil a nehorázně ho bolela
hlava. Rozhlížel se kolem a vybavoval si jen kousky z předchozího dne. To hlavní si ale vybavil. Jejich
hádka a následná návštěva diskotéky. Zbytek už měl mlhavý. První ale bylo to, že se začal rozhlížet
kolem sebe, aby zjistil kde je. Rozhodně to nevypadalo jako jejich byt. Pak teprve přišlo vzpomínání na
minulý den. Jelikož seděl, složil hlavu do dlaní a bolestně zavřel oči. Zpod víček mu uniklo pár slz. On
ale brečet nechtěl. Slzy tekly samy od sebe, kdykoliv si vzpomněl na jejich hádku.
„Ahoj opilče,“ ozvalo se za ní a on leknutím nadskočil.
Otočil se po hlase a uviděl Taye.
„Ahoj,“šeptl a zase se otočil zpět.
„Jak ti je?“ zeptal se ho Tay a sedl si k němu.
„Děsně,“ hlesl Tom přes dlaně. Stejně počítal s tím, že začnou oba vyzvídat.
„To věřím po tom, cos v noci vypil. Jen mě trochu zarazilo, žes nechtěl odvést k vám,“ přikývl Tay a stále ho pozoroval.
„Jestli ještě nějaký k nám je,“ řekl Tom zoufale a snažil se opět zadržet slzy. Už si zakázal brečet. Pláč je pro někoho jiného, ne pro něj.
„Co se vůbec stalo? Nikdy jsi tolik nepil. A proč říkáš, že nevíš jestli nějaké k vám je?“ bylo jasné, že
tohle padne. Tom si jen povzdychl.
V tu chvíli se akorát vzbudila Jenn a stála mezi futry a poslouchala.
„Pohádali jsme se. Nechápu proč. A pořád nevím důvod toho, proč mě nařkl, že mám někoho jinýho,“
odpověděl Tom a koukal do podlahy.
„Cože? Ty a někoho jinýho? Co je to za blbost?“ vyjekla Jenn ode dveří. Oba trochu nadskočili, protože
si mysleli, že jsou sami.
„Já nevím, Jenn. Včera přišel z, dá se říct, výletu s Nickem. Byl rozladěnej a když jsem se ho ptal, co se
stalo, tak mě seřval. Pak se zamkl v pokoji.....“
„Počkej s Nickem?“ zeptala se Jenn a Tom jen přikývl.
„Když mě pustil dovnitř, tak se mě narovinu zeptal, jestli mám někoho jinýho. Ani nevím co tam padlo za slova. Mám to solidně slitý, ale vím, že jsme po sobě křičeli a on mi řekl že neví jestli mi má věřit, když se skoro neznáme. To už jsem nevydržel, sebral se a odešel. I klíče jsem mu tam nechal, protože netuším, jestli má cenu se tam vracet,“ odvyprávěl předchozí den oběma a sklíčeně si povzdechl.
„Hele nevím jestli je to dobrej nápad, ale pokud budeš chtít a než se to mezi vámi nějak urovná, tak
můžeš bejt v mým bytě. Stejně jsem věčně tady u Jenn,“ nabídl Tay, ale v hlavě přemýšlel, proč se to těm dvěma stalo.
„Díky Tayi. Jsi fakt kamarád. Jen nevím, jestli se to někdy urovná. Bill vypadal, že mi fakt nedůvěřuje,“
řekl Tom vděčně, ale zároveň i smutně.
„Stejně mi v tom něco nehraje,“ ozvala se po chvíli Jenn. Měla pocit, že v jejich hádce má prsty právě
Nick, ale nevěděla, jak to zjistit.
Ještě chvíli tam s ním oba byli, než se Tay nabídl, že odveze Tomovy věci od Billa k němu do bytu. Tom mu byl vděčný. Nevěděl, jestli dělá dobře, že jde od Billa, ale taky nevěděl, zda je dobré se vrátit.
Bill po tom, co vyčerpáním ze stálého pláče usnul na gauči u televize a vdechoval Tomovu vůni z
polštáře, na kterém lehával, se probudil ještě víc vyčerpaný, než usnul. Posadil se a protřel si oči. Rozhlídl se kolem a tak trochu doufal, že tu Toma najde. Že se vrátil. Ale pak mu došlo, že se nemohl vrátit, když klíče nechal v bytě.
Nepřítomně seděl na gauči dokud ho nevyrušil zvonek. Rychle vstal a ani se nepodíval, kdo to přišel.
Rychle otevřel dveře.
„Tome!!!“ vykřikl ale chvilku na to se zasekl uprostřed pohybu. Za dveřmi nestál Tom, ale Tay.
„Ehm.... Ahoj Bille,“ pozdravil ho smutně. Bill totiž vypadal podobně jako Tom.
„Ahoj, Tayi,“ řekl smutně Bill a pustil ho dovnitř.
„Bille, neříkám to rád, ale kde má Tom věci?“ zeptal se Tay opatrně.
„Co? Proč?“ vyjekl Bill a bál se Tayovi odpovědi.
„No.... bude teď nějakou chvíli bydlet v mém bytě. Vím že mi do toho nic není, ale co se stalo? Tom je
naprosto zničený. Prý jste se pohádali, ale já nechápu proč. Klapalo vám to,“ odpověděl Tay a chvilku
čekal, jestli Bill něco řekne.
Bill si jen povzdechl a ukázal Tomovu ložnici. Mlčel a když Tay zmizel za dveřmi Tomova pokoje, utekl do toho svého, kde s hlavou zabořenou do polštáře začal brečet.
Tayovi zabrali zabalení Tomových věcí dobrou půl hodinu. Tom toho moc neměl. Když vyšel z Tomova
pokoje, rozhlédl se kolem, ale Billa nikde neviděl. Jen zaslechl tiché vzlykání. Povzdechl si. Tolik by
jim chtěl pomoct, ale netušil jak. Nezbývalo mu nic jiného, než to nechat na nich. Přehodil si sportovní
tašku s Tomovými věcmi přes rameno a nepříjemnými pocity odešel do auta, kde seděl Tom s velmi
zkroušeným výrazem.
„Jsi si jistý?“ zeptal se ho, když dorazil k autu.
„Nejsem, ale jedem,“ hlesl Tom a stále sledoval podlahu auta.
„Co má za význam tohle všechno?“ zeptal se brunet, když si sedl za volant.
„Já nevím, Tayi. Jen vím, že se tam nemůžu vrátit. Nevím, jestli se mu dokážu podívat do očí,“ šeptl dred a setřel slzu, která mu utekla zpod víčka.
„Stejně se uvidíte, až zavolá Generál,“ pokrčil rameny Tay, nastartoval a vezl Toma k němu do bytu.
Tam dorazili asi po dvaceti minutách. Tom brunetovi poděkoval a Tay mu ještě dal klíče. Pak se
rozloučili a Tay se vrátil za Jenn.
Tom opatrně vešel do Tayova bytu a rozhlídl se po svém provizorním útočišti. Povzdechl si. Už teď mu
chyběla černovláskova přítomnost, ale nechtěl být ten první. I když to asi bude muset tak být.
Žádné komentáře:
Okomentovat