Rychle jsem vyšla na chodbu pro Richieho. Byl asi v půlce chodby a studoval tam nástěnky.
"Miláčku, můžeš?!" zavolala jsem na něj.
"Už jdu, andílku!" řekl, otočil se rychlým krokem spěchal za mnou.
Doktor na nás trpělivě čekal. Rychle jsme vešli dovnitř a čekali jsme na jeho výrok.
"Vy budete asi pyšný tatínek, že!" zeptal se doktor.
"Ano, to jsem!" řekl Richie.
"Takže slečno Watrin a pane.." zasekl se doktor.
"Stringini!" řekl Richie rychle.
"OH... děkuji... Slečno Watrin a pane Stringini. Už se nemusíte bát komplikací jako v předešlém těhotenství, protože slečna Watrin je v šestém týdnu těhotenství a vše probíhá perfektně." řekl konečně
doktor.
Poděkovali jsme mu a s úsměvem ve tvářích jsme šli domů. Když jsme dorazili domů, zmoženě, ale
šťastně, jsme zalezli do pokoje.
"Jsem rád, že už se nemusíme bát!" řekl Richie, který ležel na posteli.
Já jsem se musela nejdřív převlíknout, proto jsem v tý posteli neležela s ním.
"Já jsem taky ráda, Lásko!" odpověděla jsem a lehla jsem si k němu.
Richie se přetočil na bok a začal mi hladit bříško.
"Už se těším na našeho juniora!" řekl a dal mi pusu na břicho.
Pak si položil hlavu na můj hrudník, rukou stále hladil moje břicho a mlčel.
Leželi jsme tam takhle asi hodinu, než jsme zezdola zaslechli bouchnutí dveří.
"Andílku, vstávej! Chci to říct rodičům. A byl bych rád, kdybys tam byla se mnou!" řekl Richie a zvedal se z postele.
Asi za pět minut jsme oba scházeli ze schodů a šli jsme do obývacího pokoje. V obýváku byli Kathy,
Robert, Bobby a bohužel i Chloe.
"Ahoj všichni." pozdravil svojí rodinu a Chloe Richie.
"Ahoj. Jakýpak jste měli den vy dva?" zeptala se nás Kathy.
"No... dopoledne nestálo za nic." odpověděl Richie a zlostným pohledem střelil po Chloe.
"Jak to?" ptala se dál Kathy.
"To je dlouhá historie, mami. Nechci to řešit. Mám pro vás novinu." odpověděl.
"Jakou?" zeptal se naopak Robert.
"No... s Terry vám chceme oznámit..." chytil mě kolem pasu. "..., že spolu čekáme dítě! Budete prarodiči!" dodal.
Chvíli na nás překvapeně kukali. Výraz v Chloeině tváři stál za všechny prachy. Držela jsem se, abych
se nesmála.
"Gratulujeme Terry! A samozřejmě i tobě Chrisi." řekli Kathy s Robertem a Bobbym.
Už mi ani nepřišlo divný, že mu přede mnou říkají Chris. A navíc mi bylo jasný, že mu tak budou říkat.
Neřešila jsem to. Když nám Kathy, Robert a Bobby pogratulovali, odešli na zahradu. Zůstali jsme tam jen my a Chloe.
"Tak tohle jsi měla pěkně vymyšlený. Donutila jsi ho porušit slib a nechala ses zbouchout, aby jsi z něj
mohla tahat prachy." vyštěkla na mě Chloe.
"To není pravda!" vykřikla jsem a už jsem se chystala odejít, ale Richie mě chytl za ruku a přitáhl si mě
zpět do svého náručí.
Snažila jsem se zadržet slzy.
"Chloe, nic nevíš! Jak tě tohle vůbec mohlo napadnout?" ptal se jí Richie.
"Chrisi, copak jsi slepej?! Je jí to vidět na očích!" řekla Chloe.
"Ne! Slepej rozhodně nejsem. Terry ani pořádně neznáš. Ani se nesnažíš jí poznat. Sarady mi říkala, že
Terry nesnášíš od tý doby, co jsem vás představil. Nemáš důvod jí odsuzovat za něco, co ani není pravda. Terry už jednou se mnou těhotná byla, ale bohužel to dopadlo špatně. Tak tě žádám, abys Terry
přestala odsuzovat a obviňovat." řekl jí.
"Jak špatně? Ta jakože potratila?" ptala se ho Chloe.
"Ano! Ale to už je minulost a nechci se k tomu vracet." odpověděl.
"Ha! Tak to určitě potratila schválně!" řekla namyšleně.
Tohle bylo moc. Schoulila jsem se Richiemu v náručí a slzy mi tekly po tvářích. Richie mě hladil po
zádech ve snaze mě uklidnit.
"Chloe, tohle jsi přehnala. Jsem s Terry dost dlouho na to, abych poznal jestli je se mnou kvůli penězům
nebo ne." řekl už naštvaně Richie.
Na tohle už Chloe nic neřekla. Otočila se na patě a chystala se odejít.
"Dřív než odejdeš, hodila by se omluva!" řekl jí Richie.
"Promiň Chrisi!" řekla.
"Mě ne! Měla by ses omluvit Terry." řekl jí znovu.
Na Chloe bylo vidět, že se jí to příčí.
"Omlouvám se, Terry!" odpověděla a konečně odešla.
Richie mě odvedl do pokoje a tam se mě snažil uklidnit.
"Proč mě nenávidí?" zeptala jsem se ho.
"Nevím. Nechápu jí. Normálně je to pohodová holka, ale tohle už vážně nechápu." odpověděl Richie.
Asi po půl hodině ticha, někdo zaklepal na dveře.
"Děti, budete jíst?" byla to Kathy.
"No, pokud ti to, mami, nevadí, najíme se tady v pokoji!" odpověděl Richie.
"To víš, že mi to nevadí!" odpověděla Kathy a zase odešla.
Pořád jsme leželi v posteli a na mě začala padat únava. Schoulila jsem se víc do Richieho náručí a pomalu jsem usínala. Během pěti minut se mi podařilo usnout.
Probrala jsem se uprostřed noci. Richie vedle mě spokojeně spal. Opatrně jsem vstala. Na stole vedle
počítače ležel talíř s jídlem.Problém ale byl, že to jídlo bylo studený. Tak jsem vzala ten talíř, potichu
jsem vyšla z pokoje a namířila jsem do kuchyně. V kuchyni seděla Kathy a pila kávu.
"Dobrý večer." popřála jsem jí.
"Ahoj drahoušku! Jak to že jsi vzhůru?" ptala se mě.
"No... mám trochu hlad." vysvětlila jsem jí a šla jsem s tím talířem k mikrovlnce.
"Aha, že mě to nenapadlo. Chris mi říkal, že jsi usnula.!" odpověděla Kathy.
"A proč nespíte vy?" zeptala jsem se jí.
"Ale... nemohla jsem usnout. Přemýšlela jsem nad tím, co to do Chloe vjelo. Taková milá holka."
odpověděla.
"Teď vás trochu nechápu!" řekla jsem.
"No... jak jsme odpoledne odešli na zahradu, tak jsem se vrátila do kuchyně, abych udělala něco k pití a
uslyšela jsem tě něco vykřiknout. Vím, je to neslušné, poslouchat cizí rozhovory, ale bála jsem se, aby
se ti něco nestalo, když jsi těhotná! Slyšela jsem celý rozhovor a nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Nechápu, proč tě Chloe obviňovala, že jsi potratila schválně. Jediné, co ti já vidím na očích, je nesmírná
láska a úcta k mému synovi a toho si vážím. Chris si vybral správně." vysvětlila Kathy.
Do očí se mi začaly hrnout slzy.
"Ani nevíte, jak moc si toho vážím. Toho, co jste právě řekla." řekla jsem.
Kathy se na mě usmála.
"Možná to vím. A Terry, prosím, tykej mi! Přece jen budeme za měsíc a půl jedna rodina." řekla.
"Tak dobře!" odpověděla jsem.
Zatímco jsme si takhle povídaly, tak se mi stačilo ohřát jídlo. Vytáhle jsem talíř z mikrovlnky, sedla jsem si ke stolu a pustila jsem se s chutí do jídla. Když jsem dojedla, byla jedna hodina ráno a začala na mě znovu padat únava. Potichu jsem vyšla nahoru a vešla jsem do pokoje. Musela jsem zadržovat smích při pohledu na spícího Richieho. Spal na boku a vehementně objímal můj polštář. Opatrně jsem mu z rukou vytáhla ten polštář, abych si mohla taky lehnout. Sotva jsem se přikryla, Richie se ke mě přitulil, objal mě kolem pasu a obličej zabořil do mých vlasů. Takhle jsme spali. Další den jsem se vzbudila sama v posteli. Ale na Richieho polštáři ležel nějaký vzkaz a na něm růže.
"Andílku, pokud tohle čteš, tak jsem se ještě nevrátil. Musel jsem jít něco vyřídit, ale pokusím se vrátit co nejdřív, aby ses zase mohla schoulit do mého náručí. Už teď mi chybíš. Miluju tě, Richie." stálo ve
vzkazu.
Vzala jsem tu růži do ruky a přičichla jsem si k ní. Pak jsem se koukla na hodiny. Bylo půl jedenáctý.
OMG!!! To jsem spala tak dlouho?! To u mě není normální. Rychle jsem se převlíkla a sešla jsem dolů.
Nikdo v domě nebyl. Najednou jsem ale uslyšela bouchnutí dveří. Otočila jsem se v domnění, že je to
Richie, ale byla to Chloe.
"Ahoj!" pozdravila jsem jí.
"Ahoj Terry! Mohla bych s tebou mluvit?" zeptala se mě.
"No... klidně!" řekla jsem trochu zdráhavě.
Sedly jsme se společně do obýváku a Chloe začala.
"Terry, chci se ti omluvit za všechno, co jsem ti v poslední době řekla. Žárlila jsem na tebe. Chris tě
opravdu miluje, to musím uznat i já. Dneska jsme spolu mluvili a on mi všechno vysvětlil. Prosím,
odpustíš mi?" řekla.
Chvíli jsem na ní udiveně koukala, ale rychle jsem se vzpamatovala.
"Chloe, ani nevíš jak se mi teď ulevilo. Ano odpouštím ti." no jo jsem měkká.
I když nejsem ten typ, co odpouští všem. Já odpouštím jen těm, co to myslí vážně a Chloe to myslela vážně.
"Díky Terry!" řekla mi a objaly jsme se.
V tu chvíli akorát přišel Richie.
"Já asi spím!" řekl, když přišel a uviděl nás takhle v obýváku.
"Proč si to myslíš Chrisi?" zeptala se ho Chloe.
"No... vy dvě... bez hádek... objímáte se..." koktal Richie a já s Chloe jsme vyprskly smíchy.
"Lásko! S Chloe jsme si všechno vyříkaly a už je to všechno v pořádku!" vysvětlila jsem mu.
"Tak to jsem rád!" řekl, přišel k nám a obě nás objal.
Najednou mi došlo, že je na Richiem něco divnýho. Pořádně jsem si ho prohlídla.
"OMG!!! Kde máš vlasy??" zděsila jsem se.
"No... ostříhal jsem se." pokrčil rameny.
Musela jsem se držet, abych nevybuchla smíchy. Měl to ostříhaný asi na pětimilimetrovou délku.
"Terry, klidně se směj. Je na tobě vidět, jak se tím smíchem dusíš!" rejpnul si Richie a to už jsem se
začala strašně smát.
"Lásko, ty jsi blázen." řekla jsem mezi záchvaty smíchu.
"Jako bys mě neznala." řekl a políbil mě do vlasů.
Žádné komentáře:
Okomentovat