Slave 10.

 

„Copak tu provádíš?“ zeptala se Toma, ale ne kárajícím tónem.

„No co bys řekla?! Nevydržím v posteli,“ pokrčil rameny rasta a nechal bratra, aby mu pomohl posadit se.

„Ale měl bys. Po tom, cos prožil. Bože, ještě teď mám nepříjemné mrazení, když si na to vzpomenu,“ řekla Alice a v tu chvíli se nepříjemně oklepala, při vzpomínce na to, co viděla ve sklepě Bushidova domu.

„Nepřipomínej to, prosím,“ řekl Tom tiše a bolestně přivřel oči. Moc dobře věděl, na co si dívka vzpomněla.

„Promiň. Nechtěla jsem ti to připomenout,“ řekla tiše a znovu se otočila ke sporáku.

V tu chvíli se ozvalo hlasité bouchání na dveře. Všichni v domě sebou v tu chvíli trhli a stočili své pohledy ke dveřím. Bill se podíval na Toma, v jehož očích se objevil strach.

„Alice, počkej tu s ním,“ řekl Bill a snažil se být klidný.

Poté vstal a šel pomalými kroky ke dveřím. Bouchání nepřestávalo, ale naopak sílilo. Bill měl opravdu strach z toho, kdo tam může být.

Došel ke dveřím a natahoval ruku po klice. Sám viděl, jak se mu třese, ale raději se zhluboka nadechl a pomalu otvíral. Musel doslova odskočit, když se dveře rozlétly.

Než stačil jakkoliv zareagovat, někdo ho držel pod krkem. Až po chvíli poznal Bushidův obličej.

„Kde je ta děvka?!“ zavrčel na něj.

„Ta-tady ne-není,“ odpověděl Bill přidušeně.

„To ti tak věřím,“ zasyčel a stiskl Billův krk pevněji. „Vylez, ty srabíku, co se schovává za své mladší sourozence. Přece nechceš, abych ti brášku uškrtil,“ zakřičel Bushido do prostoru domu a vyčkával.

Billovy ruce držely Bushidovo zápěstí, ale nemělo to žádný účinek. Doufal, že Tom nevyjde z kuchyně. A právě v kuchyni se Alice snažila Toma zadržet.

„Tome, neblázni. Takhle mu vběhneš přímo pod ruku a bůh ví, co ti zase provede,“ řekla Alice a snažila se ho udržet na židli, na které seděl.

„Alice, prosím. Bill je má jediná rodina a sama víš, čeho je schopný. Nechci, aby ho zabil. Musím tam jít, je tu kvůli mně,“ namítal tiše rasta.

„Neblbni. Je tu dost lidí, aby z toho Billa dostali,“ namítala stále dívka.

„Jestli se neukážeš ty, okusím prdel tvého bratra, to bys dovolil?“ zazněla domem Bushidova otázka.

V kuchyni i v celém domě bylo ticho. Jakoby někdo zastavil čas. Nikdo se ani nepohnul, protože nechtěli ohrozit život svého kamaráda, kterého Bushido držel pod krkem a bylo na něm vidět, že mu opravdu dochází kyslík. V celém domě byly slyšet pouze nádech a výdech všech přítomných mísící se s Billovým lapáním po dechu.

To Tom nevydržel, pomalu a opatrně vstal a zamířil do chodby.

„Okamžitě ho pusť!“ řekl pevným hlasem, když se objevil v chodbě tváří v tvář Bushidovi.

„Nemáš žádné právo cokoliv mi rozkazovat. Jsi v nevýhodě, pokud to nevidíš,“ zasmál se Bushido a ještě silněji stiskl Billův krk. Tomu se pomalu protáčeli oči a doufal v sladké bezvědomí.

„Pusť ho. Udělám pak cokoliv, jen mu neubližuj,“ řekl rasta už o něco zoufaleji.

„To stejně uděláš, ale co kdyby se tvůj bráška podíval na to, jak jsme si my dva spolu užívali u mě. Co říkáš?“ ušklíbl se Bushido a mohl tak viděl, jak se z Tomovy tváře vytratila všechna barva. „Mlčení znamená souhlas. Ale nechce se mi čekat,“ dodal, kývl na dva své kluky, kteří Toma chytili za ruce a táhli ho nahoru do pokojů. Bushido stále držíc Billa pod krkem, se vydal za nimi.

Shodou náhod se trefili přesně do pokoje dvojčat, takže jakmile za nimi zaklaply dveře, Hodili s Tomem na postel a s Billem do křesla, vzdáleného tak metr od postele. Ti dva, co drželi Toma, když ho vedli do pokoje, se teď přemístili ke křeslu, kde se nacházel Bill a chytili ho, aby se o nic nepokusil. Tom se rychle otočil na záda a pomalu se posadil, jelikož ho všechno bolelo.

Koukal na Bushida, který odešel ke dveřím, aby je zamkl. Chtěl se pojistit, že je nikdo nevyruší.

„Proč to všechno děláš?“ zeptal se Tom tiše, ale nespouštěl z něj svůj pohled.

„Protože chci?! Protože mi to přináší potěšení?! Co já vím, máš debilní otázky,“ pokrčil rameny Bushido a otočil se na něj.

„Měl bys to vědět. A já chci vědět důvod, proč si ze mě děláš děvku,“ odpověděl Tom, kupodivu pevným hlasem. Sám nevěděl, kde se to v něm bere. Sice se třásl strachy, ale mluvil s ním klidně a vyrovnaně.

„Proč jí z tebe dělám? Protože děvka jsi. Dokonce sis o to říkal,“ odpověděl Bushido a pomalu se blížil k posteli.

Bill sebou začal v tu samou chvíli házet, jako by se chtěl vykroutit ze sevření těch dvou, aby mohl zastavit Bushida. Marně. Byl slabší než ti dva, takže mu nedovolili se ani zvednout.

„Neříkal jsem si o to. To jen ty neumíš jednat normálně. Všechno si bereš násilím i když někdo nechce. Nevěřím, že pro tebe tvoji lidé udělali to, co pro mě. Nevěřím tomu,“ řekl Tom, ale chvíli na to dopadl na postel celým tělem, protože mu Bushido vrazil pěstí.

Než se vzpamatoval, Bushido na něm ležel celým tělem a trhal jeho tričko v půli. Pevně stiskl víčka k sobě, aby na to nemusel koukat. Nejhůř na tom byl Bill. Ten to celé sledoval a pomalu se mu do očí hrnuly slzy.

Když rasta ucítil, jak mu Bushidova ruka stahuje tepláky, pod kterými neměl vůbec nic, otevřel oči a naskytl se mu pohled na bratra. Jejich pohledy se střetli. Koukali si navzájem do očí, než Tom naprázdno otevřel ústa, jakoby chtěl říct 'omlouvám se'. Pak Tom odvrátil hlavu na druhou stranu a snažil se nevykřiknout, když v sobě ucítil hned dva Bushidovy prsty. Bolelo ho to. Nejen proto, že byl rozbolavělý, ale taky proto, že Bushido nebyl nijak jemný.

Po chvíli mu stáhl tepláky úplně, surově ho vzal za nohy, které mu zvedl do vzduchu a prudce do něj bez jakékoli přípravy vnikl. To už Tom nevydržel a vykřikl.

„Nech ho být. Sakra nech ho být a vypadni od něj,“ uslyšel Tom svého bratra, který sebou cukal, jakoby tomu chtěl zabránit.

Bushido se zasmál. „Jen se dívej, co jsme dělali,“ řekl škodolibým hlasem.

Chvíli si užíval úzkosti Tomova těla, než začal opravdu surově přirážet. Tom doslova sevřel čelist a snažil se zabránit bolestným výkřikům. Stejně mu některé výkřiky unikly. Nedokázal je v sobě udržet. Snažil se pomocí rukou odsunout od Bushida, od zdroje bolesti, ale Bushido pevně svíral jeho boky, takže neměl žádnou šanci.

V místnosti zněly nejen Bushidovy slastně vzdechy a občasné Tomovy bolestivé výkřiky, ale i Billův křik. Křičel na Bushida, ať přestane. Ať nechá Toma na pokoji, ale Bushido ho jakoby neslyšel. Stále přirážel do Tomova těla a užíval si slasti. Tom naopak opět trpěl.

Tentokrát to ale netrvalo dlouho a po dlouhých minutách Tomova utrpení se Bushido udělal. Vystoupil z něj a nechal ho ležel opět zlomeného. Tom se schoulil do klubíčka a snažil se nebrečet. Nechtěl, aby tohle Bill viděl, ale stalo se. O to to pro něj bude horší vzpamatovávání. Bushido pak odemkl dveře a vyšel. Kývl na své dva kumpány, ti hned opustili Billa a vydali se za ním.

"Dávám ti dva dny, aby ses vrátil do mého domu. Jinak ti tvý kamarádíčci, přijdou k úrazu," řekl Bushido ne odešel z domu.

Tom se ještě víc rozklepal. Bill se rychle vzpamatoval a hned rychlými kroky přešel k posteli svého bratra, posadil se blízko toho chvějícího se tělíčka a zakryl ho dekou. Tom se k němu hned přitulil a začal se mu omlouvat za to, že musel být svědkem té odpornosti. Bill ho ale ujišťoval, že on není ten, kdo by se měl omlouvat.

"Bille, Tome, jste v pořádku?" vběhla do pokoje Alice. Byla vyděšená, když slyšela Billovy výkřiky z pokoje, ale jak už někdo zjistil, že bylo zamčeno. Sice se našli ti, co tam chtěli vrazit násilím, ale byli tam i tací, kteří uvažovali o něco racionálně. Tušili, že kdyby tam vrazili, tak by jen způsobili, že by jim Bushido mohl ublížit.

"Já ano... ale...." Bill se doslova zalykal slzami. Byl to nepříjemný pohled na bráškovo chvějící se tělo.

"Už to udělal zas? Proboha," zalapala po dechu dívka a přešla k nim.

"Dal mu dva dny. Jinak ublíží někomu odsud. To už není normální," díval se Bill Alici do očí.

"Nesmí tam jít. Jakmile by se tam vrátil, tak ho to zabije. Nesmíme mu to dovolit. Klidně se před Bushida postavím, aby mi rozbil hubu, ale Tom se tam nevrátí," řekl ode dveří Georg a z ním stojící Gustav jen přikyvoval.

"Kluci, nechci aby se někomu tady něco stalo. Nemůžu vás ochránit všechny." Bill byl opravdu smutný z toho co slyšel. Nechtěl aby jejich přátelé riskovali zdraví, ale nic jiného jim nezbývalo. 

"Uděláme to, co je nutné, aby tam Tom nemusel. Takže klidně nasadíme vlastní krky, než aby ho to zničilo." řekl John, který tomu taky přihlížel. 

Nikdy nikdo neviděl Toma tak zničeného, jako právě v tuto chvíli.