"Co se..." zarazil se v půli věty, když viděl Terry.
"Pomůžu ti!" řekl a skočil zpátky do bazénu.
Ostatní už byli z bazénu venku a jen sledovali, jak se jí snažíme dostat ven z vody. Povedlo se to, jenže
nedýchala.
"Do háje, Terry! Tohle mi nedělej!" prosil jsem jí a přitom jsem prováděl srdeční masáž.
Uběhla asi minuta, ale i ta minuta mi připadala jako věčnost, začala Terry vykašlávat vodu.
"Díky bohu!" řekl jsem s úlevou.
"Richie." řekla, když vykašlala všechnu vodu a objala mě.
"Terry, díky bohu! Měl jsem o tebe strach!" řekl jsem a taky jsem jí objímal.
Vzal jsem jí do náruče a opatrně jsem jí nesl k lehátkům, kde jsem jí položil. Sedl jsem si k ní a objal jí.
Nic neříkala. Jen jsem slyšel, jak tiše vzlykala.
"Pšt, už je to dobré! Neplač!" tišil jsem jí, ale brečela pořád.
"Nikdo ti neublíží! Už ne!" říkal jsem.
"Richie, Terry, jdete se najíst?" zeptal se nás Izzy.
"Pak tam přijdeme!" řekl jsem, protože Terry vůbec nemluvila.
"Jak je jí?" zeptal se mě šeptem.
"Nevím, pořád jen brečí!" odpověděl jsem taky šeptem. Izzy tedy odešel a my zůstali sami.
"Richie?" řekla najednou Terry. Trochu jsem nadskočil.
"Ano, andílku?" zeptal jsem se.
"Prosím, vezmi mě domů!" prosila.
"Dobře!" řekl jsem.
Zvedli jsme se, ale Terry se klepala, tak jsem jí podpíral. Došli jsme k ostatním.
"Hele lidi! My jedeme domů, Terry není dobře." řekl jsem.
"Jasně, v pohodě!" odpověděl Jay.
"Užijte si to tu!" řekl jsem a šli jsme k šatnám.
V šatně jsem musel Terry trochu pomoct, i když se to některým ženským nelíbilo. Vyšli jsme ven, nasedli do limuzíny a jeli jsme domů. Než jsme dojeli domů, usnula mi Terry v náručí. Při vystupování mi řidič trochu pomohl a já jí pak odnesl nahoru. Položil jsem jí do postele a přikryl jí. Pak jsem šel dolů do kuchyně, udělat si kafe. V kuchyni byli i rodiče.
"Richie, co se stalo?" ptali se.
"No... Když jsme byli na koupáku, stala se taková malá nehoda." vysvětloval jsem.
"Co? Jaká?" mamka byla dost vyděšená.
Táta jí musel uklidňovat a já se pustil do vysvětlování. Čas ubíhal a najednou už bylo sedm večer. Šel
jsem se potichu kouknout na Terry. Byla vzhůru. Její výraz v obličeji byl nečitelný, tak jsem si šel k ní
sednout a obejmout jí.
"Děkuju Richie!" řekla do ticha.
"Nemáš za co děkovat!" odpověděl jsem.
"Ale ano, mám! Nebýt tebe, tak bych tu nemusela být!" řekla.
"Lásko, já nikdy nedovolím, aby se ti něco stalo! Miluju tě, a proto si tě chci vzít!" řekl jsem.
"Taky tě miluju!" řekla a políbila mě.
Já jí polibky opětoval.
Terry
Díky bohu za Richieho. Nebýt jeho, tak tu nejspíš nejsem. Ale teď už na to nechci myslet. Měla jsem ho u sebe a líbala ho. Sundala jsem mu triko a líbala ho na hrudníku. Po chvilce jsme byli nazí oba a opět jsme se milovali.
O týden později
Už je to dlouho, co jsem viděla Vince naposledy. Právě jsme šli do studia. S námi šli i Izzy a Verča. Byli jsme kousek od studia, když Richiemu zazvonil telefon. Zvedl to.
"No Jayi? Je tu se mnou! Už jsme skoro tam! Jasně, čau!" slyšeli jsme jenom.
"Co se stalo?" ptala jsem se.
"To nevím! Jen mi řekl, ať se neptám a okamžitě přijdeme! Vypadá to, že je naštvanej!" řekl zamyšleně.
Přidali jsme do kroku a za pět minut jsme byli ve studiu, kde čekal Jay s Cayceem.
"Tak co se stalo, Jayi?" ptal se okamžitě Richie.
"Radši si všichni sedněte!" poručil Jay a my jsme ho radši poslechli.
"Tak už mluv!" vyzval Jaye Izzy.
"Tak dobře! Včera přišel Markovi fax od Vince. Odešel ze skupiny!" řekl Jay a na konci věty se mu zlomil hlas a musel se posadit.
"CO?" vykřikli jsme udiveně všichni.
"Taky jsem tomu nechtěl věřit, tak jsem Vincentovi volal, ale on mi nebere telefon!" promluvil znovu Jay.
"Tak to je hustý! A co teď?" zeptal se Richie.
"No, trochu jsem o tom přemýšlel. Napadlo mě, že bysme si měli všichni odpočinout, tak bysme měli jet všichni domů. Nebojte, budu vám volat, až se něco dozvím." řekl Jay.
"To bude asi nejlepší a taky jediný řešení!" souhlasil Richie.
Já a Richie jsme to měli jednoduchý. Ale Jay, Cayce a Izzy, ti museli letadlem. Druhý den jsme je šli
doprovodit na letiště.
"Budete mi scházet, kluci!" řekla jsem na letišti a objala je.
"Ty mě taky! Jsi jako moje mladší sestra!" řekl Jay.
To samé řekl Izzy, ale připadal mi takový skleslý. Asi možná proto, že s ním nechtěla letět Verča a taky
tu s námi nebyla. Rozloučila jsem se i s Cayceem a už jim hlásili lety.
Žádné komentáře:
Okomentovat