Díky Bráškovi 1.

Tak abych se představila. Jmenuju se Terry Khan a je mi 17 let. Abyste se nedivili mému jménu, tak mám tři sourozence. Nejstarší je Tariq Jay a ten je členem jedné známé chlapecké skupiny. Ale všichni

mu říkáme Jayi, jen rodiče mu říkají prvním jménem. A pak mám ještě bratra a sestru, dvojčata Camrona a Yasmin. Já jsem prostřední. Nějaký čas bydlíme odděleně. 

Od doby, co je Jay plnoletý, tak bydlí v Berlíně. Občas jsem tam bydlela s ním. Ale opravdu jen občas, protože nejsem plnoletá. Jinak bydlím se zbytkem rodiny na kraji Londýna. Jednou, je to asi dva roky, nám Jay oznámil, že letí do Orlanda, kdesi v Americe. Docela jsem mu to záviděla. Jsou to asi dva roky od doby, co odletěl. 

Když se pak vrátil, řekl nám, že zpívá v chlapecké skupině. Už jsem ho dlouho neviděla, protože jsme se před nějakou dobou strašlivě pohádali a teď spolu nemluvíme. Když přiletí domů, tak se co nejrychleji pakuju pryč z domu. Jen to vždycky musím vydržet na štědrý den, kdy jsme celá rodina pohromadě. Bylo zrovna po vánocích a blížil se nový rok, když se mnou chtěl Jay mluvit. Přišla jsem k němu do pokoje, i když nerada. 

,,Co teda potřebuješ?" zeptala jsem se ho ve dveřích. Seděl u stolu a něco psal, tak se trochu lekl.

,,Dobře, že jsi přišla. Posaď se, prosím." řekl mi. 

,,Ne díky. Já postojím." odsekla jsem.

,,Terry, prosím!" koukl na mě smutně. To vypadalo vážně, tak jsem se teda posadila. 

,,Tak už mluv." řekla jsem mu. 

,,Terry, bolí mě to, jak se k sobě chováme. Opravdu mě mrzí, že spolu nemluvíme. A tak bych se s tebou rád usmířil, než se zase vrátím do Německa." řekl. 

,,Já... Já..." no koktala jsem, nebyla jsem schopná slova. 

,,Nechtěl jsem se s tebou pohádat a mrzí mě to, co jsem ti řekl. Je mi to moc líto. Chyběj mi naše vylomeniny, sestřičko." mluvil dál. 

Mě jen tekly slzy po tvářích a nevěděla jsem co říct. Tak jsem vstala a pevně jsem ho objala. Už jsem nedokázala být na něj naštvaná. Prostě to nešlo. 

,,Díky sestřičko." řekl a taky mě objal. 

,,Jayi, jsem tak ráda, že jsme zase v pohodě. Byla tu nuda." řekla jsem se smíchem. 

,,To jo no. A jestli jsem to nezapomněl, tak ti bude za měsíc 18, co?" zeptal se. 

,,No... Jak je vidět, tak si to pamatuješ dobře." odpověděla jsem. 

,,No... tak mě napadlo, že bys mohla jet se mnou do Německa. Taky bys mohla poznat kluky." řekl. 

,,To si děláš srandu?" zeptala jsem se překvapeně.

"Nedělám. S rodiči jsem už o tom mluvil a dovolili to." odpověděl. 

,,Páni, to je bomba!!" opět jsem ho objala. 

,,Ještěže jsme oba zdědili nadání na jazyky. Ta němčina se ti teď bude hodit." řekl s úsměvem.

,,To jo. Ale co škola?" zeptala jsem se. 

,,Už tam nemusíš. Ten poslední půlrok doděláš pod mým dohledem v Německu. Už jsme to zařídili." odpověděla a začal se smát, protože jsem se nejspíš tvářila jak idiot. 

,,Jayi, tys věděl, že se usmíříme, co?" obvinila jsem ho. 

,,No... Tak trochu jsem v to doufal. Jinak bych to musel celý rušit. Ale jak je vidět, tak jsem doufal správně." ušklíbl se. "Já ti dám!" skočila jsem po něm ve snaze ho zlochtat. 

Bohužel to dopadlo tak, že zlochtal on mě. 

,,Vzdávám se!" zakřičela jsem z posledních sil. 

,,Tak jo! Ale do toho Německa se mnou pojedeš!" řekl. 

,,No tak jo! Aspoň to tu na chvíli opustím." odpověděla jsem. 

"No... Na trochu delší chvíli. Jedeš s námi na turné!" řekl mi s klidem. 

,,Cože???" vyjekla jsem údivem.

,,Jé... Já ti to totiž zapomněl říct." zastyděl se. 

,,Brácha ty ses nezměnil!" kroutila jsem nad ním hlavou. 

,,Ty taky ne. Na to, že jsi mladší než já, si pořád moc dovoluješ. S Izzym si padnete do noty." dedukoval. 

,,S kým?" nechápala jsem. 

,,S Izzym! Jeden z kapely." vysvětlil. 

,,Aha. Tak to vypadá, že v tomhle pokoji budu dneska hodně dlouho. Povídej mi o klucích!" řekla jsem a znovu jsem si sedla na postel a Jay začal vyprávět.