Od té doby uběhlo přibližně půl roku. S Richiem jsme se vůbec nehádali, hrozba Izzyho odchodu už nad námi nevysela. Když Verča přijela za Izzym, už bylo jeho mámě o dost líp. Promluvila si s ním a naštěstí nám asi dva měsíce potom volal Jay, že je Izzy pořád členem US5. Měli jsme s Richiem ohromnou radost. Asi za měsíc jedeme zpátky do Německa, ale teď čekáme na letišti na přilet Izzyho s Verčou a nemůžeme se jich dočkat. Přiletěli něco kolem poledne. Byli strašně rádi, že nás po té dlouhé době vidí.
Nastoupili jsme do taxíku a jeli k Richiem. Když jsme dorazili domů, kluci si okamžitě sedli do obýváku a kecali o věcech ohledně skupiny. Tak jsme je s Verčou nechaly o samotě a šly jsme nahoru. Verča mi povídala, jaká je Izzyho rodina, jak se Izzy tenkrát tvářil, když za ním přijela a spoustu jinejch věcí. Něco se mi na ní ale nezdálo. Byla taková přešlá, jakoby jí něco vážně trápilo a zároveň děsilo.
"Veru, co se děje? Jsi taková divná. No... přešlá je asi výstižnější." řekla jsem.
"Nic. Co by?!" vyhýbala se odpovědi.
"Nehraj to na mě! Něco se děje, tak mi řekni co!" naléhal jsem.
"Tak teda jo! Víš, že jsi fakt děsná!" řekla sarkasticky.
"To vím. Tak povídej!" vyzvala jsem jí.
"Něco se mnou je... už dva měsíce jsem to nedostala! Bojím se nejhoršího!" řekla sklesle.
"A byla jsi kvůli tomu u doktora? Co by podle tebe mělo bejt nejhorší?" ptala jsem se.
"No... u doktora jsem nebyla, doufala jsem totiž, že se to srovná. Izzymu jsem to neřekla, nechci ho
stresovat. A nejhorší... jestli nejsem v jináči." odpověděla.
Docela mě tím zaskočila.
"Tak, zítra je neděle, tak si v pondělí zajdi k mýmu doktorovi tady." nabídla jsem.
"Tak jo. Stejně, i kdyby se mi tam nechtělo, tak mě tam tak jako tak dokopeš!" řekla.
"Jo, to máš pravdu. A proč by bylo těhotenství to nejhorší?" zajímala jsem se dál.
No jo no, jsem zvědavej člověk.
"No... nevím, jak by to vzal Izzy. A navíc jsem ještě dost mladá a nezkušená, natož připravená na dítě."
vysvětlila.
"O Izzyho bych si starosti nedělala. Je mu 26. Určitě by to zvládl. A tobě je akorát. Navíc si vzpomínám, jak jsme v devítce diskutovaly na téma děti. To bude v poho, uvidíš!" konejšila jsem jí.
"Doufám!" řekla jen.
Pak jsme šly udělat oběd a za klukama. K obědu jsme udělaly rizoto. Kluci přišli do kuchyně chvilku před nandaváním porcí na talíře.
"Mmm, tady něco nádherně voní!" řekl Richie mezi dveřma.
"Jsem zvědavá jestli vám to bude i chutnat, když vám to voní!" dobírala jsem si je.
"A co to je?" zeptal se Izzy.
"Rizoto!" řekla jsem a dávala jsem jim talíře na stůl.
"To jste dělaly obě?" ptal se dál Izzy.
"No... je to Teřin recept, takže většinu dělala ona. Já jí jen trošku pomáhala!" vysvětlovala Verča.
"Aha!" řekl Izzy a pustil se do jídla.
Kluci si ještě dvakrát přidali, ale bylo vidět, že jim chutnalo. Najedení jsme si sedli do obýváku a pustili
jsme si televizi. Crrrr... Zazvonil mi mobil.
"Kdo to volá?" zeptali se kluci společně. Koukla jsem na displej.
"Chris!" řekla jsem.
Verča na mě nechápavě koukala.
"Pak ti to vysvětlím!" řekla jsem a zvedla jsem ten vyzvánějící telefon.
"Ahojky bráško!" řekla jsem.
"Ahoj Terry! Jak se vede?" zeptal se Chris.
"Jo, mám se skvěle, co ty a Krista?" zajímala jsem se.
"Máme se báječně! Kristě zbývá přibližně měsíc do termínu, jo a pozdravuje tě!" řekl Chris.
"Taky jí pozdravuju a rodiče taky. Jsem ráda, že se máte dobře." odpověděla jsem.
"Terry, chtěl jsem se zeptat, jestli byste s Richiem nechtěli v červenci přijet?" ptal se.
"Počkej, v červenci?!... Na začátku nebo v půlce července se vracíme do Německa všichni!" odpověděla jsem.
"To je super! Konečně tě taky uvidíme doma! Jo a jak ti rodiče zařídili ten pokoj, tak jsme z toho udělali dětskej pokojíček." řekl.
Stejně jsem v tom pokoji neměla nic. Všechno jsem měla u Richieho.
"To jsem ráda, že jste se tak rozhodli. Taky se na vás moc těším! Budu muset končit, máme návštěvu a
Richie už začíná být nervní!" odpověděla jsem.
"Dobře! Všechny pozdravuj a jakmile dorazíte do Německa, tak mi zavolej a okamžitě se stavte!" loučil
se Chris.
"Jasně, zavolám! Taky všechny pozdravuj. Pa!" rozloučila jsem se a zavěsila.
"Tak co?" zajímal se Richie, když jsem se vrátila do obýváku.
"Jen se ptal, jestli můžeme, ty a já, v červenci přiletět do Německa." pustila jsem se do vysvětlování.
"Brzy se mi narodí synovec nebo neteřinka!" zasnila jsem se.
"A mě kmotřenec nebo kmotřenka!" zasnil se i Richie.
Chvilku jsme tam seděli a snili s otevřenýma očima. Jak Kristě závidím. Nechci být jen teta, chci být i
máma.
Richie
Tomu Chrisovi vážně závidím. Za chvíli bude táta, klikař. Nad tímhle přemýšlím už asi dva měsíce, ale
nevím, co si o tom bude myslet Terry. Otočil jsem se na ní. Dívala se na mě takovým zvláštním
pohledem. Jakoby věděla nad čím přemýšlím. Ale to je blbost!
"Izzy, Vicky, já a Terry si chceme promluvit, takže budeme nahoře,jo?" řekl jsem do ticha.
"Jasně, jen běžte! My to nějak zvládneme, že Vicky?!" řekl Izzy.
"Jasně, Izzy má pravdu! Klidně běžte!" přidala se Vicky.
Tak jsme šli s Terry nahoru do našeho pokoje.
"O čem si chceš promluvit, Richie?" zeptala se mě Terry.
Vzal jsem jí kolem ramen a posadili jsme se na postel.
"Richie, lásko, děsíš mě!" řekla.
"Neboj! Nechci tě děsit! Jen ti chci říct, nad čím jsem pořád přemýšlel a nepotřebuju u toho mít svědky!" vysvětlil jsem a líbl jsem jí do vlasů.
Žádné komentáře:
Okomentovat