Bill na tom nebyl nejlépe. Hlavně proto, že mu volal Generál a sháněl se po Tomovi. To ho dorazilo
úplně, ale nerozbrečel se svému nadřízenému do telefonu. I když k tomu neměl opravdu daleko. Společnost mu ale dělal Nick, který se spokojeně usmíval, když věděl, že Tom mu už zaclánět nebude.
**
Uběhlo několik dní a ani Bill, ani Tom nevycházeli z bytů. Nick za Billem sice chodil, ale Bill ho dovnitř nepouštěl, tak to blonďák po pár minutách vzdal a následně i po pár návštěvách.
Bill se prostě utápěl v depresi, a když mu Jenn zavolala, aby si s nimi vyšel, okamžitě se ptal, zda tam
bude i Tom. Jenn mu ale vždy odpověděla záporně. Tak se jí vždy omluvil a odmítl to.
Pokaždé po tom telefonátu skončil v ložnici, kde žmoulal v rukách jedno Tomovo zapomenuté triko.
Věděl, že to podělal a nejspíš to asi nepůjde tak lehce napravit, ale už nemohl nic dělat.
Tom ten na tom byl podobně. Jenže okamžitě na Jennin dotaz odpovídal negativně, aniž by se zeptal na
Billa. Měl ho plnou hlavu a stále si snažil v hlavě srovná, že jsou teď od sebe. Tolik ho chtěl zpátky, ale
netušil jak. Měl jednu jeho novou fotku, co si pořídil potají, když Bill spal. Pořád na ní koukal a taky už
byla pěkně ohmataná, jak jí kolikrát v ruce žmoulal.
To by ale nesměli být nakažení, aby se nemusel ozvat Generál s novou misí. Tudíž oba věděli, že se stejně uvidí. Taky že se to tak stalo.
Generál byl informován o tom, kde Toma zastihnout, tak samozřejmě volal do Tayova bytu.
„Ano,“ ozval se Tom, když zvedl sluchátko telefonu.
„Dobrý večer, kapitáne. Mám pro vás a váš tým na zítřek jednu misi,“ oznámil mu.
„Oh.... dlouho jste se neozval. Ale to vůbec nevadí. Tým si aspoň odpočinul,“ odpověděl Tom a promnul si oči.
„Tomu věřím, kapitáne. Ale k věci. Pojedete asi 350 kilometrů od města. Měli byste se vrátit asi s patnácti civilisty, pokud máme správné informace. A ještě nám bylo sděleno, že tam mají pouze jednoho člověka, který se vyzná ve zbraních, ale to je i na naše poměry skutečně málo. Proto potřebují vaši pomoc. Zítra v brzkých ranních hodinách chci slyšet vaše hlasy pouze z vysílačky v radiocentru,“ oznámil mu Generál.
„Dobře pane. Vše jsem si zapsal a zítra vyrazíme. Ještě obvolám ostatní,“ odsouhlasil Tom a položil
sluchátko.
Tom si povzdechl. První úkol byl obvolat všechny, ale to znamenalo i Billovi. Přemýšlel jak to udělá, ale musel to nějak vymyslet.
Zvedl sluchátko a zavolal Jenn.
„Ahoj, Tome. Copak, že voláš?“ zeptala se ho vesele Jenn.
„Ahoj Jenny. Volám, protože máme zítra brzo ráno misi,“ řekl jí narovinu dred.
„Co? Bože a já si užívala volna. Řeknu to tedy i Tayovi,“ řekla Jenn a otočila se na svou polovičku.
„Jo to řekni a prosím tě, můžu tě o něco požádat?“ zeptal se hned Tom.
„Oh..... jestli bych to řekla Billovi, co?“ Jenn zvážněla.
„Tak nějak, no. A kdybys mola i Nickovi a Patrikovi. Já..... nevím, jak s nimi mluvit. S nikým z nich. Po tom, co se stalo,“ povzdechl si dredáč.
„Tome, nedělej si z toho hlavu. Všechno bude v pohodě, uvidíš. Všechno se srovná, uvidíš,“ konejšila ho Jenn, ale věděla, že to moc nepomůže.
„Díky Jenn, ale nevěřím v to,“ hlesl Tom, rozloučil se s ní a zavěsil.
Zalezl do postele a chtěl co nejdříve usnout, ale jako každý večer se mu v hlavě odehrávala jeho hádka s Billem. Stejně jako předchozí noci usnul až po půlnoci.
**
Když Jenn zavolala Billovi ohledně nové mise, trochu se zachvěl. Znamenalo to, že se s Tomem uvidí.
Nevěděl, jak se bude chovat. Hlavně jak se bude chovat vůči Tomovi. Ale uznal, že tím se bude zatěžovat až další ráno. Proto zamířil do pokoje, který předtím patřil Tomovi a zachumlal se do přikrývek.
Nedokázal si vysvětlit, že voněly po něm. Ale tím lépe se mu usínalo.
**
Další ráno se celý tým sešel v garážích už ve čtyři ráno. Byl to Tomův rozkaz, vyrazit takhle brzo a nikdo proti jeho úsudku nic neměl. Na co taky. Vždy je vedl dobře. Všichni už tam byli, až na Billa, který zaspal.
Dorazil s půlhodinovým zpožděním.
„Omlouvám se, že jedu pozdě,“ vtrhl Bill do garáže a všichni se na něj otočili, až na Toma.
Ten jediný se mu do očí nedokázal podívat. Spíš se zabral do vybrání vhodného auta. Počítal taky s tím,
že jich bude o patnáct víc.
„Tayi! Berem auto a autobus. Vezmeme i nějaký zbraně navíc. Generál říkal, že tam mají člověka, který
zbraním rozumí, mohl by se hodit,“ řekl brunetovi a došel do skladu zbraní.
Tay přikývl a rozdělil členy týmu, tak jak pojedou tam i zpět. Chtěl být trochu zákeřný a dal by Billa do
auta s Tomem, ale věděl, že by to asi nedopadlo dobře. Přinejlepším by nepromluvili ani slovo. Tak tedy Billa dal s Nickem a Patrikem do autobusu a společně s Jenn budou s Tomem. Tom se vrátil se zásobou zbraní.
Každému členovi dal dvě zbraně a dost zásobníků, aby vše probíhalo v pořádku. Sám si ale nechal svou pistoli.
„Ty jich nebudeš mít víc?“ zeptal se udiveně Tay.
„Já mám ale druhou zbraň. Pamatuješ?“ usmál se trochu samolibě Tom.
„Nemáš strach, že tě zraní?“ strachoval se ale brunet.
„Jsem rychleji než oni, když jí mám. Je jako moje prodloužená ruka. Jako moje milenka,“ odpověděl
Tom a nastartoval.
Bill za volantem autobusu udělal to samé a i několik málo minut už vyjížděli z bran hlavního města. Jeli
za sebou, ale Bill měl možnost zahlédnout Tomovu siluetu za volantem. Zesmutněl.
Nick si toho všiml, přišel k němu a položil mu ruku na rameno.
„Netrap se tím, Billy. Je pitomej, když tě nechal,“ řekl mu.
„Sklapni Nicku. Nenechal mě. Jen odešel z bytu. Nepohodli jsme se a můžou za to ty tvoje kecy. Kdyby
byly pravdivý, tak prosím, ale ty jsi lhal, tak na mě laskavě nemluv,“ vyjel na něj Bill a Nick se tedy stáhl do pozadí.
Patrick se tiše uchechtl. Měl možnost poznat, jakej je Nick hajzl a tohle ho těšilo. Stejně jako Tay a Jenn, měl i on starosti, zda se Tom s Billem dají někdy dohromady.
**
Jeli už několik hodin, když se jim na obzoru začalo rýsovat zpustlé malé městečko, ve kterém čekali
civilisti. Tom přidal plyn a vyrazil proti nakaženým. Ti se samozřejmě nehli z místa. Takže po chvíli
bylo přední sklo od nakažené krve. Tay, který seděl vedle něj se chopil vysílačky.
„Lidi, musíme zaparkovat co nejblíž. Je jich tu moc a nestíhali bysme nabíjet,“ řekl jim do autobusu a
dostalo se mu kladné odpovědi.
Zajeli tedy nejblíže místu, kde měli možnost zahlédnout přeživší. Tom smykem zastavil pár metrů od
vchodu. Rychle vyskočil z auta a střílel do nakažených. Ostatní ho následovali. Jen Bill a Tay rychle
zamkly auta, aby se do nich nikdo nedostal.
Když Tomovi docházely náboje našlal na to, že by si měl dobít vytáhl katanu z pochvy a rozmáchl se.
Začal nakažené jak se říká kosit a ti jako by dostali strach a začali utíkat. Rychle se přesunuli ke vchodu, kde Tay s Patrickem zabouchali.
Ozval se mužský hlas, aby se ujistil, kdo to je. Dostalo se mu uspokojivé odpovědi a byli vpuštěni
dovnitř.
Všech šest se rychle vtlačilo dovnitř. Mezi posledními byl Tom a Bill, kteří pomohli zabarikádovat dveře.
Všichni si aspoň na chvíli vydechli a rozhlídli se po přeživších.
Bylo tam pár žen a dětí a několik mužů. Jednoho muže si ale všiml Bill a ztuhnul.
„Andy?“ vyhrkl a jmenovaný se otočil ve stejné chvíli jako sebou Tom poleakně škubnul a podíval se na blonďáka.
Žádné komentáře:
Okomentovat