Povídali jsme si asi ještě hodinu. Podívala jsem se na hodiny a bylo deset večer.
"Richie, nebude ti vadit, když už půjdu spát?" zeptala jsem se.
"Jistě, že ne! Já si půjdu lehnout až za chvíli!" řekl a políbil mě.
"Dobrou noc, andílku!" zašeptal.
"Dobrou!" odpověděla jsem.
Během chvilky jsem usnula, ale měla jsem nějaký neklidný spaní a asi o půlnoci jsem se probudila. Richie byl stále vzhůru.
"Lásko, proč nespíš?" zeptala jsem se nejistě.
"Nějak nemůžu spát, tak přemýšlím." řekl.
"A o čem přemýšlíš?" zajímala jsem se.
"Tak nějak o všem!" řekl jen.
"A pročpak ty nespíš?" zeptal se rychle.
"Ani sama nevím. Prostě jsem se sama od sebe vzbudila."
"Aha!" řekl.
"Richie, je pozdě! Půjdeme si lehnout? Nemusíme spát, můžeme si třeba povídat!" řekla jsem.
"Dobře!" řekl. Sundal si kalhoty, triko si nechal (trenýrky si samozřejmě taky
nechal) a šel si lehnout ke mně.
"Proč jsi tak přešlý?" zeptala jsem se, jen co si lehl.
"Myslím na to, proč Chris odešel!" řekl.
"Richie, já s ním mluvila a zněl fakt hrozně. A jestli je pravda, co mu řekl doktor, tak za to Chris nemůže!" řekla jsem.
"Já ti věřím! Přemýšlím i nad tím, co bude dál!" odpověděl.
"A co budete dělat?" zeptala jsem se.
"No, Loua napadlo, že by byl další casting a vypadá to, že kvůli tomu odletíme!" odpověděl.
Co se dá dělat, přeci US5 neskončí.
"A kam poletíte?" ptala jsem se dál.
"Asi do Ameriky!" Co? Tak daleko? Ale s tím asi nic neudělám.
"Aha." řekla jsem smutně.
"Nebuď smutná! Nebudeme tam dlouho, anebo pokud budeš chtít, tak můžeš jet s náma!" řekl.
"No, já nevím!"
Já vím jen to, že chci být co nejvíc s Richiem, ale i s Chrisem a rodičema.
"Terry, teď na to nemysli, jo?" řekl a políbil mě do vlasů.
"Tak ještě jednou, dobrou noc!" řekla jsem a pomalu se mi zavíraly oči.
"Dobrou!" řekl jen.
Chvilku jsem počkala a pak jsem se ujistila, že spí. Potom jsem usnula i já. Ráno mě vzbudil zvonek u dveří. Opatrně jsem vstala, abych Richieho nevzbudila. Šla jsem otevřít. Byla to Marky.
"Ahoooj!" řekla mezi dveřma.
"Pšt, ne tak nahlas! Richie ještě spí." upozornila jsem jí.
"Jasně, promiň!" omlouvala se.
Šli jsme do kuchyně a já se pustila do přípravy kafe a snídaně pro Richieho. Zalila jsem to
kafe a hned jsem Marky jedno podala.
"Co máte s Richiem dneska v plánu?" zeptala se po chvíli.
"No... právě, že nic!" řekla jsem.
Nebyl by špatný nápad, ukázat Richiemu Prahu.
"No....mohly bychom mu ukázat Prahu!" jakoby mi četla myšlenky.
"Tak jo! Právě jsem nad tím přemýšlela!" řekla jsem.
"Dobré ráno! O čem se bavíte?" řekl Richie, když vcházel do kuchyně.
No......pohled přímo pro bohy. Marky se na něj otočila, ale hned se otočila zpět a byla celá rudá.
"Řeknu ti to, až se oblečeš! Máme hosta!" a ukázala jsem na Marky.
"Jasně, hned jsem zpět!" řekl a šel se do pokoje oblíknout.
"Bože, to byl trochu trapas! Jak to, že nejsi stejně rudá jako já?!" řekla Marky.
"No to víš! Já ho měsíc a čtvrt takhle viděla skoro každý ráno! Jsem si zvykla!" řekla jsem.
"Aha!" řekla a dál jsme to nerozebíraly.
"Tak ještě jednou! Dobré ráno, děvčata!" řekl Richie, když opět vcházel do kuchyně.
Tentokrát oblečený. Přišel ke mně a políbil mě.
"Lásko, tady máš snídani!" řekla jsem.
"Díky, to jsi nemusela!" děkoval.
"Ale jo! Snídaně je hlavní jídlo dne. A navíc potřebuješ na dnešek hodně energie!" smála jsem se.
"Proč?" ptal se vyděšeně.
"S Marky ti chceme ukázat Prahu! A bude to na dlouho!" řekla jsem škodolibě.
"Mám se bát?" ptal se.
"Nemusíš! Terka zase přehání!" řekla Marky.
"Dobrou chuť!" popřály jsme mu obě.
"Díky!" řekl a pustil se do jídla.
Já se šla mezitím oblíknout. Když Richie dojedl, tak jsme vyrazili. Ukázaly jsme mu centrum a
spoustu památek. Pak nás vzal Richie na oplátku do restaurace na oběd. Po obědě jsme pokračovali
dál. Nezapomněli jsme ani na Petřín. Takhle přibližně to bylo celý zbytek týdne a už se blížil den
odjezdu. Já si zabalila svoje věci a dávala jsem je k Richiemu do auta. Marky se s námi přišla rozloučit.
"Tak Marky, doufám, že ty podzimní prázdniny platí. Pak se ještě domluvíme s tvýma rodičema." řekla
jsem a objala jí.
"To víš, že to platí!" řekla.
"Tak holky, ještě se uvidíte! Hlavně mi tu nebrečte, prosím!" dobíral si nás Richie.
"Jasně! Takovou radost ti neuděláme!" odsekla jsem.
"Hlavně na ní dávej pozor, nebo uvidíš!" řekla Marky.
"Neboj, dám na ní pozor! Vždyť ona je můj poklad!" ujišťoval jí.
"Tak co? Můžeme vyrazit?" zeptal se hned.
"Jasně, že jo! Nemůžu se dočkat, až uvidím rodinu a kluky!" přímo jsem zářila štěstím.
A ještě nesmím zapomenout na Kristu. Nasedli jsme, ještě jsme Marky zamávali, a jelo se. Asi po čtvrt hodině jsem usnula.
Žádné komentáře:
Okomentovat