Je neděle 2.srpna dopoledne a já akorát čekám, až přijede Katka. Pro jiatotu jsem jí ještě zavolala.
"Ahoj!" řekla, když to zvedla.
"Ahoj Kačí! Mám takový menší dilema!" řekla jsem tajuplně.
"Jaký? Povídej!" řekla.
"No... na tý adrese, jak jsem ti dala... no... nebydlím tu sama." trochu jsem koktala. "Doufám, že umíš
dostatečně anglicky!" dodala jsem.
"Počkej... Ty sis našla nějakýho frajera?! Jo, anglicky umím dostatečně." řekla.
"No... ohledně toho frajera. Sama brzo uvidíš. Akorát ti musím říkat Kate!" řekla jsem.
"V pohodě! Vždycky jsem chtěla bejt Kate a ne Kateřina." smála se.
"To jsem ráda. Díky!" odpověděla jsem.
"Za půl hoďky jsem u tebe." řekla a zavěsila.
Richie akorát vycházel z koupelny.
"Lásko, za půl hodiny je Kate tady!" křikla jsem na něj.
"Jasně, za chvilku jsem dole." uslyšela jsem jeho odpověď.
Šla jsem do kuchyně, udělat si kakao. Richie mezitím taky přišel.
"Dáš si kávu, kakao nebo čaj?" zeptala jsem se ho.
"Kávu, díky!" odpověděl.
Za chvíli jsem mu podávala horkou kávu. Vtom zazvonil domovní zvonek.
"Jdu otevřít!" řekla jsem.
Šla jsem ke dveřím a otevřela jsem.
"Terko!!! Tak ráda tě vidím!" vykřikla Kačka a hned jsme se objaly.
"Taky tě ráda vidím. Tak pojď dál!" řekla jsem.
"WOW! Máš to tu fakt pěkný! A kde máš toho frajera?" zeptala se mě.
Než jsem stačila odpovědět, objevil se v obýváku Richie.
"Mluvíte o mě?" zeptal se.
A jelikož Kačka stála k Richiemu zády, trochu nadskočila.
"Ježiš, já se lekla!" řekla česky.
Richie na mě trochu zoufale koukal.
"Kate, tohle je Richie. Richie, Kate!" představila jsem je.
"Moc mě těší!" řekl Richie a podal Kačce ruku.
"Taky mě těší!" řekla konečně anglicky a ruku mu stiskla.
Naklonila se ke mě a pošeptala, samozřejmě česky.
"Kdes našla tak pěknýho frajera?"
Jen jsem se uchechtla a šli jsme se posadit na gauč.
"Tak povídej!" vyzvala mě.
Začala jsem vyprávět všechno od začátku. Po celou dobu vyprávění, kde jsem vynechala hlavně to, že
jsem si z nervů podřezala žily, Kačka mlčela. A to neví, nebo spíš netuší nic o existenci US5.
"Ty vado! Netušila jsem, že jsi adoptovaná!" řekla.
"To já do loňskýho léta taky ne!" uchechtla jsem se.
"Hele, Richie, jsi mi nějakej povědomej!" vyhrkla najednou.
Já jsem jen udiveně vytřeštila oči, ale Richie se usmál.
"Jo? Odkud prosím tě?" zeptal se s ledovým klidem.
"Mám za to, že viděla tvojí fotku na titulce nějakýho časopisu." odpověděla a okamžitě zbystřila.
Jakoby se snažila vzpomenout si, co bylo na tý titulce napsáno. Po chvilce přemýšlení vyhrkla:
"No to mě pos...! To je vtip, že jo?" ptala se.
"Co myslíš?" nechápala jsem.
"Ty jsi zasnoubená se zpěvákem?" řekla a vypadalo to, že chce co nejrychleji odpověď.
Slyšela jsem, jak se Richie potichu směje.
"No... jo!" odpověděla jsem nakonec.
Kačce jen spadla brada údivem. To trapné ticho, které nastalo, přerušil Richie.
"Dámy, omluvte mě! Musím do studia za klukama!" řekl.
"Dobře! My si tu nějak poradíme." řekla jsem.
Richie šel tedy nahoru se převlíknout a my dvě jsme v obýváku osaměly.
"Furt nemůžu uvěřit tomu, s kým ses zasnoubila!" řekla Kačka.
"Já taky ze začátku nechtěla věřit tomu, že by se do mě zamiloval! A teď... no, to už vidíš sama!"
odpověděla jsem.
Asi po čtvrt hodině povídání jsem uslyšela Richieho scházet ze schodů.
"Tak já jdu!" řekl a šel do předsíně.
Přišla jsem za ním.
"Tak ahoj! Doufám, že se vám to nijak moc neprotáhne!" řekla jsem a objala jsem ho.
On mě taky objal.
"Neboj! Určitě budu doma brzo!" odpověděl a začal mě líbat.
Pak odešel. Navrhla jsem Kačce, že jí představím svojí rodinu. Souhlasila. A tak jsme vyrazily. Cesta
tam trvala asi třičtvrtě hodiny. Naštěstí jsem měla klíče, takže jsme v klidu vešly.
"Ahoj rodino!" křikla jsem.
"Pane bože! Nehulákej tak, malej spí!" řekl Chris, když vycházel z obýváku.
"Promiň, bráško!" řekla jsem a objala jsem ho.
"Rád tě vidím, sestřičko! Pomalu se mi začalo stýskat!" taky mě objal.
"Mě taky!" odpověděla jsem.
"Kdopak je ta slečna?" všiml si Kačky.
Celou dobu jsme mluvili německy. Takže nám Kačka nerozuměla ani slovo.
"Bráško, tohle je moje kamarádka z ČR, Kate. Kate, tohle je můj brácha Chris." představila jsem je.
"Rád tě poznávám!" řekl Chris a objal jí.
Pak jsme šli nahoru za Kristou a malým Chrisem. Představila jsem jí i Kristě. Usadili jsme se v Chrisově a Kristině pokoji. Asi hodinu jsme kecali.
"Bráško, můžu na počítač?" zeptala jsem se ho.
"Klidně!" odpověděl.
Začala jsem projíždět německy, polský, český a slovenský blogy. U některých jsem se trochu dýl
zasekla, protože mě bavilo číst povídky o klucích. Na jednom byl jeden odkaz na video na YouTube a
nad ním byl titulek: 'Rozhovor s Vincem. Je to pravda?!'. Tak jsem na to klikla. Nasadila jsem si
sluchátka a čekala jsem, až se to video načte. Jakmile se to video rozjelo, nestačila jsem se divit, co
tomu šmejdovi lezlo z huby. Zírala jsem na to video s otevřenou pusou.
"To si snad dělá prdel!!!!" vyjekla jsem.
Doufám, že to neviděli kluci.
"Terry, co se děje?" zeptal se Chris překvapeně.
"Ten... ten... parchant... sketa... podrazák! Až se mi dostane pod ruku... ten to nepřežije! Ať si mě
nepřeje!" byla jsem vytočená k nepříčetnosti.
"Sakra, co se děje?" ptal se ještě víc udivenej Chris.
"Se na to koukni sám!" řekla jsem mu a on si šel sednout k počítači.
Žádné komentáře:
Okomentovat